Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

in der Angelegenheit der neuen Schulauflassungen.

Der Präsident des Landesschulrates in Prag hat in der letzten Zeit neuerlich über 100 deutsche Schulklassen in Böhmen aufgelassen. Nach einigen Monaten Ruhe beginnt nun von neuem die Drosselung der deutschen Schulen.

Die Auflassungen setzen in einem Zeitpunkte ein, wo einerseits über das Ergebnis der Schuleinschreibung im nächsten Schuljahre noch überhaupt keine Klarheit herrschen kann, anderseits von der Regierung selbst ein Gesetzentwurf (das Kleine Schulgesetz) eingebracht wird, welcher gerade den § 11, R. V. G., auf den sich die Reduzierungserlässe stützen, abzuändern wünscht, indem es das Höchstausmass der für eine Klasse in Betracht kommende Schulkinderzahl mit 60 festsetzt.

Der Motivenbericht des Regierungsentwurfes erklärt die Herabsetzung der Schulkinderzahl als die wichtigste Bedingung einer jeden Schulreform und sagt, dass die jetzige Zeit zur Durchführung dieser dringlichsten Reform in unserem Schulwesen besonders geeignet sei. Der Motivenbericht erklärt weiter, dass sich in den Jahren 1921/22-1931/32 der grosse Geburtenrückgang aus den Kriegsjahren 1915-1918 in unseren Schulen in einer auffallenden Abnahme der Schülerzahl äussern werde.

Die Reduzierungserlässe, welche den dreijährigen Durchschnitt der Kinder in den letzten verflossenen Schuljahren als Bemessungsgrundlage heranziehen, nehmen nun auf diese Auffassung sowohl in schulreformatorischer Hinsicht wie bezüglich der durch den Krieg hervorgerufenen Verhältnisse keine Rücksicht, bauen vielmehr die Auflassungen gerade auf den Umstand auf, dass die Schulkinderzahl gesunken sei und daher nach einem veralteten, mit jedem Reformgedanken in Widerspruch stehenden Gesetzesparagraphen der Bestand dieser und jener Klasse nicht mehr rechtfertige.

Der Landesschulrat, welchen gesetzlich die Fürsorge für die ihm unterstellten Schulen obliegt, hat sich bei diesem Vorgange eine dieser gesetzlichen Pflicht widersprechende Anschauung einer Behörde zu eigen gemacht, welche die einzig mögliche Art, der Ersparungen in ihrem Haushalte in der Beschränkung des deutschen Schulwesens sieht. Die Reduzierungserlässe betonen nämlich, dass die Auflassungen über Antrag des Landesverwaltungsausschusses geschehen. Dem Landesschulrate bezw. dem Landesschulratspräsidium muss es bekannt sein, dass durch solche Auflassungen überhaupt keine Ersparungen für den Landesfond erzielt werden, denn die Lehrkräfte der aufgelassenen Klassen werden ja nicht entlassen, sondern müssen weiter bezahlt werden, was insofern einen unökonomischen Aufwand bedeutet, als dem Gehaltsbezuge keine Arbeitsleistung gegenübersteht. Die meisten Reduzierungen sind im jetzigen Zeitpunkte vollkommen unangebracht, da mit Eintritt der Wirksamkeit des Kleinen Schulgesetzes sofort wieder die Errichtung der aufgelassenen Blassen vorgenommen werden müsste. Der einzige Grund für diese unzeitgemässe Handlungsweise des Landesschulrates, der sich hiebei den Anträgen des Landesverwaltungsausschusses widerstandslos fügt; ist nur die klare Absicht, das deutsche Schulwesen bewusst zu schädigen. Dies geht auch daraus hervor, dass auch diese neuen Auflassungen ganz ohne Wissen und Zustimmung der deutschen Sektion des L. S. R. geschehen.

Die Gefertigten erheben gegen die neuen Auflassungen deutscher Schulklassen den schärfsten Protest und stellen an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur folgende dringliche Anfragen:

1. Sind dem Herrn Minister diese neuerlichen Drosselungsverfügungen des Landesschulratspräsidiums in Prag bekannt und ist er bereit, dem Hause darüber entsprechende Auskunft zu erteilen?

2. Ist der Herr Minister bereit, diesen neuen Klassenauflassungen ein Ende zu bereiten und die Wiedererrichtung der Klassen in jenen Fällen, welche mit den modernen Auffassungen des neuen Schulgesetzentwurfes in Widerspruch stehen, zu veranlassen?

3. Ist der Herr Minister gewillt anzuordnen, dass Klassenauflassungen nicht mehr vorgenommen werden dürfen, solange der durch den Krieg hervorgerufene Geburtenrückgang und die abnormale Abnahme der Schulkinderzahl anhält?

4. Ist der Herr Minister endlich bereit, auf die Präsidien der Landesschulräte in der Čechosl. Republik und die Landesausschüsse bezw. Landesverwaltungsausschüsse dahingehend einzuwirken, dass die für den Landeshaushalt nötigen Ersparnisse nicht gerade auf dem Gebiete des deutschen Schulwesens gesucht werden müssen?

Prag, am 23. Mai 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka, Dr. Baeran, J. Fischer, Windirsch, Ing. Kallina, Ing. Jung, Böllmann, Kostka, Křepek, Wenzel, Zierhut, Kraus, Dr. Brunar, Schubert, Bobek, Schälzky, Dr. Radda, Dr. E. Feyerfeil.

o novém rušení škol.

Předseda pražské zemské školní rady zrušil v Čechách v poslední době znovu přes 100 německých školních tříd. Po několika měsících klidu začíná nyní znovu rdoušení německých škol.

Začíná se zrušovati v době, kdy jednak nemůže ještě vůbec býti jasno o výsledku školních zápisů v příštím školním roce, jednak vláda sama předkládá návrh zákona (malý školní zákon), jenž právě chce změniti § 11 ř. z. o ob. škol., o nějž se redukující výnosy opírají, neboť stanoví nejvyšší počet školních dětí, které pro jednu třídu přicházejí v úvahu, na 60. Důvodová zpráva vládního návrhu prohlašuje toto snížení počtu školních dětí a nejdůležitější podmínku každé školní reformy a praví, že dnešní doba jest zvláště vhodnou ku provedení této nejnaléhavější reformy v našem školství. Důvodová zpráva prohlašuje dále, že v letech 1921/22-1931/1932 bude se jeviti v našich školách velký úbytek porodů z válečných let 1915-1918 v nápadném zmenšení počtu žáků.

Redukující výnosy, které berou za základ výpočtu tříletý průměr dítek v posledních uplynulých školních letech, neberou vůbec zřetele na toto nazírání jak po stránce reformy školy, tak i stran poměrů způsobených válkou, naopak odůvodňují zrušení právě tím, že počet školních dítek klesl a tedy trvání té neb oné třídy není více odůvodněno podle zastaralého paragrafu zákona příčícího se každé reformní myšlence.

Zemská školní rada, jíž podle zákona patří péče o podřízené školy, přivlastnila si při tomto postupu názor úřadu, příčící se této zákonité povinnosti, jenž jedině možný způsob úspor ve svém hospodářství shledává jen v omezování německého školství. Redukující výnosy totiž zdůrazňují, že zrušení děje se na rozkaz zemského správního výboru. Zemská školní rada nebo předsednictvo zemské školní rady musí věděti, že takovýmto rušením nedosahuje se vůbec žádných úspor pro zemský fond, neboť učitelé zrušených tříd nebývají přece propouštěni, nýbrž musí dále býti placeni, což jest tak dalece neekonomickým vydáním, že proti braní platu není tu žádný výkon práce. Mnohá zrušení jsou v nynější době úplně nemístná, neboť nabude-li působnosti malý školní zákon, bude nutno zrušené třídy znovu zříditi. Jediným důvodem tohoto nevčasného jednání zemské školní rady, která se při tom podrobuje bez odporu rozkazům zemského správního výboru, jest jen určitý úmysl vědomě poškoditi německé školství. To vysvítá také z toho, že také tato nová zrušení dějí se zcela bez vědomí a souhlasu německého odboru zemské školní rady.

Podepsaní protestují co nejostřeji proti tomuto novému rušení německých školních tříd a táží se pana ministra školství a národní osvěty naléhavě:

1. Ví pan ministr o těchto nových rdousivých nařízeních pražského předsednictva zemské školní rady a jest ochoten podati sněmovně o tom vhodnou zprávu?

2. Jest pan ministr ochoten učiniti přítrž tomuto novému rušení tříd a naříditi, aby v oněch případech, které se příčí moderním názorům nového návrhu školního zákona, tyto třídy byly znovu zřízeny?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby se nesměly více rušiti třídy, dokud trvá válkou způsobený úbytek porodů a o přiměřené snížení počtu školních dítek?

4. Jest pan-ministr konečně ochoten působiti na předsednictva zemských školních rad v republice Československé a za zemské výbory nebo zemské správní výbory v tom směru, aby úspor nutných pro zemské hospodářství nemusely hledati právě na poli německého školství?

V Praze dne 23. května 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, dr. Baeran, J. Fischer, Windirsch, inž. Kallina, inž. Jung, Böllmann, Kostka, Křepek, Wenzel, Zierhut, Kraus, dr. Brunar, Schubert, Bobek, Schälzky, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil.