Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

3562.

Dringliche Interpellation

der Abgeordneten Koscher, Dr. Czech, Hausmann, Čermak und Genossen

an die Gesamtregierung

betreffend die sofortige Durchführung von Massnahmen zur Bekämpfung der Wirtschaftskrise und Arbeitslosigkeit.

Ende März d. J. wurde von der Nationalversammlung ein Gesetz beschlossen, Bruch welches der Finanzminister ermächtigt wird, Anleihen auch in fremder Währung abzuschliessen. Auf Grund dieses Gesetzes gelang es der Regierung, einen langfristigen Kredit von 10 Millionen Pfund Sterling in Grossbritanien zu erhalten. Der Kredit sollte n ach den Ausführungen des Herrn Finanzministers zur Stabilisierung des Kronenkurses, zur Linderung der Wirtschaftskrise, zur Belebung des Unternehmungsgeistes und zur Erhöhung der Arbeit dienen. Bis zum heutigen Tage ist von diesen Wirkungen des englischen Kredites nichts wahrzunehmen. Die Regierung hat in den abgelaufenen zwei Monaten gar nichts unternommen, um der inzwischen immer schärfer werdenden Wirtschaftsnot entgegenzutreten und vor allem die stets wachsende, katastrophale Arbeitslosigkeit zu bekämpfen. Die Berichte des Ministeriums für soziale Fürsorge über die Zahl der Arbeitslosen erfassen nicht die ganze Wahrheit und den vollen Umfang der Arbeitslosigkeit in der Čechoslovakischen Republik. Ein grosser Teil der Arbeitslosen wird durch die engherzige und schikanöse Auslegung der Bestimmungen über die staatliche Unterstützung der Arbeitslosen vom Bezuge derselben ausgeschlossen. Die teilweise Beschäftigten, die Kurzarbeiter, werden von der Statistik überhaupt nicht erfasst. Nach gewissenhaften objektiven Schätzungen betrifft derzeit die Arbeitslosigkeit und die Kurzarbeit fast eine halbe Million Köpfe der Bevölkerung in diesem Staate. Tatenlos sieht die Regierung der furchtbaren Not jenes Teiles der Bevölkerung, der nicht im Stande ist, sich auch nur die notwendigsten Mittel für den ärmlichsten Lebensunterhalt zu schaffen, zu.

Die Regierung hat nichts unternommen, um der Industrie zu helfen, die verlorenen Absatzgebiete im Auslande wieder zu gewinnen. Auch auf dem Gebiete der Beschaffung von Wohnungen zur Beseitigung der skandalösen Wohnungsnot ist die Regierung untätig geblieben, die von der Nationalversammlung auf diesem Gebiete beschlossenen Gesetze erweisen sich als völlig wirkungslos. Und doch könnten durch eine grosszügige Aktion für den Wohnungsbau nicht nur die dringend erforderlichen Wohnungen, sondern auch für Hunderttausende Arbeitsgelegenheiten geschaffen werden.

Die Regierung sieht untätig zu, wie die Unternehmerschaft fast aller Berufszweige die Lebensbedingungen der breiten Massen der arbeitenden Bevölkerung erschwert, das Existenzniveau herabdrückt, indem Lohnherabsetzungen vorgenommen werden. Diese haben eine verminderte Kaufkraft der Industriearbeiterschaft und dadurch eine neuerliche schwere Schädigung der heimischen Industrie, eine weitere Verschärfung der Wirtschaftskrise zur Folge. In einer Zeit, in der die Dividenden der grossen Unternehmungen anwachsen, nachdem während des Krieges und in der bisherigen Nachkriegszeit dieselben Unternehmungen unkontrolliert und von der Regierung unbelästigt Riesengewinne einstreichen konnten, sieht die Regierung auch jetzt, da die Unternehmer durch ihre Angriffe auf die bestehenden Löhne die Not der Arbeiterschaft verschärfen, diesem Treiben bedenkenlos und untätig zu.

Die Vertreter der deutschen Arbeiterschaft in der Čechoslovakischen Republik haben seit eineinhalb Jahren in zahlreichen Reden in der Nationalversammlung, in Anträgen und Interpellationen diesen Notstand festgestellt und von der Regierung und der Nationalversammlung Abhilfe verlangt. Ihr Bemühen hat jedoch fast keine Erfolge gezeitigt, immer wieder wurden von der Regierung Versprechungen gemacht, denen die Erfüllung versagt blieb. Darum ist die deutsche Arbeiterschaft von schwersten Misstrauen gegen diese Regierung und die Mehrheit der Nationalversammlung erfüllt. Sie hat nur geringe Hoffnung, dass Nationalversammlung und Regierung ihre Pflichten gegenüber der hungernden und leidenden Arbeiterklasse erfüllen wird.

Trotzdem sehen wir uns wieder genötigt, der Gesamtregierung diese traurigen Zustände, in denen die deutsche Arbeiterklasse in diesem Staate zu leben gezwungen ist, vor Augen zu führen und an sie folgende Fragen zu richten:

1. Ist die Gesamtregierung bereit, dem Abgeordnetenhause binnen acht Tagen einen genauen Bericht über die Verwendung der zehn Milionen Pfund Sterling-Anleihe zu erstatten?

2. Auf welchem Wege gedenkt die Regierung die notwendigen Mittel aufzubringen, um die im Staatsvoranschlage pro 1922 vorgesehenen Investitionsarbeiten im Gesamtbetrage von dreieinhalb Milliarden Kč (davon zweieinhalb Milliarden für Eisenbahnwesen, eine Miliarde für Bauten und öffentliche Arbeiten) sofort in Angriff nehmen zu können?

3. Ist die Regierung endlich bereit, der Nationalversammlung ein Gesetz betreffend die Mittelaufbringung für einen grosszügigen Wohnungsbau durch Selbstverwaltungskörperschaften öffentlichen Rechtes vorzulegen?

4. Ist die Regierung bereit, der Herbsttagung der Nationalversammlung endlich eine Vorlage betreffend die Aufhebung der Kohlensteuer und die Herabsetzung und sachgemässe Abänderung der Eisenbahntarife vorzulegen?

Prag, den 23. Mai 1922.

Roscher, Dr. Czech, Hausmann, Čermak, Hoffmann, Hillebrand, Schuster, Beutel, Grünzner, Leibl, Jokl, Kaufmann, Uhl, Kirpal, Palme, Heeger, Taub, Dr. Haas, Deutsch, R. Fischer, Schäfer, Hackenberg.

aby byla ihned vykonána opatření potírající hospodářskou krisi a nezaměstnanost.

Ke konci března t. r. usneslo se Národní shromáždění na zákoně, jímž byl zmocněn ministr financí, aby sjednával půjčky také v cizí měně. Na základě tohoto zákona se vládě podařilo dostati ve Velké Britanii dlouhodobý úvěr 10 milionů liber šterl. Úvěru se mělo užíti podle vývodu pana ministra finanční k stabilisaci kursu koruny, ke zmírnění hospodářské krise, oživení podnikavosti a ke zvýšení práce. Až do dnešního dne nelze pozorovati těchto účinků anglického úvěru. Vláda v uplynulých dvou měsících vůbec nic nepodnikla, aby se postavila proti hospodářské nouzi, která stále vzrůstá, a především aby potírala zhoršující se katastrofální nezaměstnanost. Zprávy ministerstva sociální péče o počtu nezaměstnaných nevystihují celé pravdy a celého rozsahu nezaměstnanosti v republice Československé. Velká část nezaměstnaných pro úzkoprsý a šikanující výklad ustanovení o státní podpoře nezaměstnaných této podpory nebéře částečně zaměstnaní, dělníci na krátkou lhůtu, nejsou vůbec pojati do statistiky. Podle svědomitých nestranných odhadů jest tou dobou bez zaměstnání a zaměstnáno jen na krátkou dobu skoro půl milionu obyvatelů tohoto státu. Vláda přihlíží nečinně ke strašné nouzi oné části obyvatelstva, která není s to, aby si opatřila byť i nejnutnější potřeby k nejnuznější výživě.

Vláda nepodnikla ničeho, aby pomohla průmyslu, aby znovu získal ztracená odbytiště v cizině. Také v oboru opatřování bytů k odstranění ostudné bytové nouze neučinila vláda nic, zákony usnesené Národním shromážděním v tomto oboru jeví se úplně neúčinnými. A přece by se mohly rozsáhlou akcí pro stavbu bytů nejen získati nutně potřebné byty, nýbrž také příležitost ku práci statisíců.

Vláda přihlíží nečinně k tomu, jak podnikatelstvo skoro všech odvětví povolání ztěžuje životní podmínky širokých mas pracujícího obyvatelstva, snižuje existenční úroveň, jelikož snižuje mzdu. Z toho vyplývá zmenšená kupní síla průmyslového dělnictva a tím znovu těžké poškození domácího průmyslu, další zostření hospodářské krise. V době, kdy dividendy velkých podniků vzrůstají poněvadž tyto podniky za války a v poválečné době až dosud bez kontroly a neobtěžovány vládou mohly shrabovati ohromné zisky, vláda také nyní, kdy podnikatelé svými útoky na dosavadní mzdy zostřují nouzi dělnictva, přihlíží k tomuto počínání bez rozpaků a nečinně.

Zástupci německého dělnictva v republice československé již po půl druhého roku zjišťovali tuto bídu v četných řečích v Národním shromáždění, v návrzích a interpelacích a žádali pomocí od vlády a Národního shromáždění. Jejich námaha nedosáhla však skoro žádných úspěchů, vláda stále slibovala, slibů však neplnila. Německé dělnictvo jest proto naplněno nejhlubší nedůvěrou proti této vládě a proti většině v Národním shromáždění. Má jen nepatrnou naději, že Národní shromáždění a vláda splní své povinnosti k hladovějící a trpící dělnické třídě.

Přes to musíme znovu uvésti vládě na oči tyto smutné poměry, v nichž jest nucena žíti německá dělnická třída v tomto státě, a obrátiti se na ni s těmito otázkami:

1. Jest vláda ochotna podati poslanecké sněmovně do 8 dnů přesnou zprávu, jak se užilo půjčky 10 milionů liber šterl.?

2. Jakým způsobem zamýšlí vláda opatřiti nutné peníze, aby se mohlo ihned začíti s investičními pracemi, na něž se pamatuje v rozpočtu na r. 1922 úhrnnou částkou tři a půl miliardy Kč (z toho dva a půl miliardy na stavbu drah, jedna miliarda na budovy a veřejné práce)?

3. Jest konečně vláda ochotna předložiti Národnímu shromáždění zákon o opatření peněz pro stavbu bytů, ve velkém rozsahu samosprávnými sbory veřejného práva?

4. Jest vláda ochotna konečně předložiti v podzimním zasedání Národnímu shromáždění návrh na zrušení uhelné daně a snížení a věcnou změnu železničních sazeb?

V Praze dne 23. května 1922.

Roscher, dr. Czech, Hausmann, Čermak, Hoffmann, Hillebrand, Schuster, Beutel, Grünzner, Leibl, Jokl, Kaufmann, Uhl, Kirpal, Palme, Heeger, Taub, dr. Haas, Deutsch, R. Fischer, Schäfer, Hackenberg.