Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o dani výdělkové pravovárečných měšťanstev (pravovárečných komunit).

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Pravovárečná měšťanstva (pravovárečné komunity) podléhají dani výdělkové podle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z.

§2.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1923; provedením pověřuje se ministr financí.

Odůvodnění.

Otázka zdaňování pravovárečných měšťanstev zaměstnávala již v letech dřívějších vídeňský správní dvůr soudní. Praxe jeho nebyla v tomto směru jednotná. Tak rozhodnutím ze dne 23. dubna 1902, čís. 2827 (Budov. č. 949), prohlásil je za povinné daní výdělkovou podle II. hlavy zák. o os. d., kdežto v pozdějších rozhodnutích (tak na př. v rozhodnutí ze dne 23. března 1904, čís. 3306, Budov. 2510, z téhož dne č. 3061, Budov. č. 2511, ze dne 7. prosince 1904, čís. 13055, Budw. č. 3133) přiklonil se ke stanovisku opačnému, totiž, že tyto komunity dani výdělkové podle II. hlavy cit. zákona nepodléhají spornou při tom byla otázka, zda komunity ty podléhají veřejnému účtování čili nic. V rozhodnutí prve uvedeném správní soudní dvůr tuto povinnost uznal a prohlásil, že se u pravovárečných měšťanstev jedná o společnosti výdělečné, podrobené státnímu dozoru podle § 22 cís. patentu ze dne 26. listopadu 1852, čís. 253 ř. z., tedy o berní subjekty povinné klásti veřejné účty. V rozhodnutích pozdějších však této povinnosti neuznal.

Kolísavost názorů o právní kvalifikaci pravovárečných měšťanstev jeví se jak v literatuře, tak i v praxi civilních soudů. Tak na př. Ronda ve svém spisu ťRakouské právo obchodníŤ upírá pravovárečným komunitám kvalifikaci právnických osob vůbec a klade je na roveň veřejným obchodním společnostem. Naproti tomu Ulbrich (Právo správní) hájí stanovisko, že komunity jest považovati za korporace, tedy osoby právnické, ke kterémuž názoru dospěl i bývalý vídeňský nejvyšší soudní dvůr, jenž rovněž prohlašuje pravovárečná měšťanstva za osoby právnické (rozhodnutí ze dne 8. května 1900, čís. 6071, Sb. Adler-Clemens).

Podobně i soudy obchodní postupují nestejně při zápisu pravovárečných komunit do obchodního rejstříku. Některé obchodní soudy zanášejí tyto komunity do obchodního rejstříku firem jednotlivců jako právnické osoby - jiné soudy do rejstříků společností (Ranila: ťRakouské právo obchodníŤ).

Co do sporné otázky povinnosti pravovárečných měšťanstev klásti veřejné účty uznal sice býv. vídeňský správní soud, že účty pravovárečných měšťanstev sdělují se periodicky okruhu osob, v komunitě spojených; okolnost ta však nestačí podle jeho názoru, aby se z toho dala odvozovati povinnost jich účty veřejně klásti, ježto není zákonných ustanovení, aby komunity k veřejnému sdělování účtů mohly býti přinuceny.

Aby se nadále předešlo všem pochybnostem o právní kvalifikaci pravovárečných měšťanstev se stanoviska berního, a aby bylo možno je podrobiti výdělkové dani podle II. hlavy zák. o os. d., je třeba tuto jich daňovou povinnost zákonem výslovně stanoviti:

Nutnost podrobiti pravovárečná měšťanstva výdělkové dani dle II. hlavy zák. o os. d. byla uznávána již v dřívějším Národním shromáždění, kde několik členů téhož podalo příslušný návrh (čís. tisku 2826/20). Podnětem k tomu byla vedle okolnosti, že pravovárečná měšťanstva svým právním útvarem se blíží více společnostem veřejně účtujícím, nežli veřejným obchodním společnostem, i okolnost další, totiž, že i společnosti s obmezeným ručením byly podrobeny zákonem ze dne 15. dubna 1920, čís. 271 Sb. z. a n. dani výdělkové dle II. hlavy cit. zák., ač i u nich kriterion veřejného súčtování schází.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl přikázán k podání zprávy jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému.

V Praze dne 18. května 1922.