Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

poslanců dra Matouška, Maška, Bergmana, Zavřela a spol. na změnu Státního pozemkového úřadu v ministerstvo pro pozemkovou reformu.

Zákon

ze dne.............. 1922,

kterým se mění Státní pozemkový úřad v ministerstvo pro pozemkovou reformu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Pozemkový úřad (řízený podle §§ 1 a 15 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. o zabrání velkého majetku pozemkového a zákona ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb. z. a n. o pozemkovém úřadě, mění se v ministerstvo pro pozemkovou reformu, na něž přechází pravomoc Pozemkového úřadu v dosavadních zákonech a nařízeních udělená.

President republiky stanoví podle §u 72 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., který z členů vlády je řídí.

§ 2.

Ministerstvo pro pozemkovou reformu zastupuje stát co do všech práv a závazku, vzniklých prováděním zákona o zabrání velkého majetku pozemkového naproti osobám třetím, soudům a jiným úřadům.

Majetek, prováděním táborového zákona do státní správy připadlý, spravuje ministerstvo pro pozemkovou reformu samostatně.

§ 3.

Na ministerstvo pro pozemkovou reformu přechází působnost přikázaná ministerstvu zemědělství zákonem ze dne 9. listopadu 1913, č. 32 Sb. z. a n. o obstavení velkostatků; ministerstvo pro pozemkovou reformu dozírá na provádění §u 4 zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n. o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku.

§ 4.

Ministerstvo pro pozemkovou reformu může podle potřeby zřizovati obvodové úřadovny, jichž pravomoc upravena je vládním nařízením ze dne 6. července 1920, č. 451 Sb. z. a n. a vládním nařízením ze dne 23. června 1921, č. 225 Sb. z. a n.

Vláda se zmocňuje tuto pravomoc obvodových úřadoven měniti.

Obvodové úřadovny rozhodují o záležitostech jím jako I. instancí přikázaných a z rozhodnutí jejich jest přípustna stížnost podle zásad platného lhůtního zákona ze dne 12. května 1896, č. 101 ř. z. v době 14 dnů. O stížnosti této rozhoduje ministerstvo pro pozemkovou reformu.

§ 5.

Schválení vlády vyžaduje rozhodnutí ministerstva pro pozemkovou reformu, jímž

1. propouští se ze záboru podle § 11 táborového zákona přes 150 ha zemědělské půdy nebo přes 250 ha půdy vůbec;

2. stanoví se postup, v jakém zabraný majetek má býti přejímán;

3. přejímá se soubor zabrané půdy o rozloze menší než 500 ha půdy vůbec mimo rámec usnesení vlády (ad 2);

4. přejímá ze zabrané půdy více než 1000 ha z téhož souboru za účelem, aby ji stát pro sebe podržel nebo použil k účelům všeobecně prospěšným dle §§ 10 táborového a 1 přídělového zákona;

5. sjednává se dohodou dle § 44 odst. 2, náhrad. zákona náhrada za převzatý majetek penízem větším než 5 milionů Kč.

§ 6.

Dohoda s ministerstvem financí vyžaduje rozhodnutí ministerstva pro pozemkovou reformu, jímž

1. stanoví se dohodou dle § 44 odst. 2. náhrad, zákona náhrada za převzatý majetek penízem větším než 1 milion Kč,

2. povoluje se hotové placení náhrady za převzatý majetek penízem větším než 1 milion Kč,

3. stanoví se, že peněz placených nabyvateli půdy použito bude k jiným účelům než k úhradě nákladů investičních na přidělenou půdu nebo k úmoru pohledávek zapsaných v náhradových knihách.

§ 7.

Ministr pro pozemkovou reformu podává zvláštní komisí Národního shromáždění pro pozemkovou reformu zprávu o činnosti ministerstva za každé kalendářní pololetí, nejdéle do dvou měsíců po jeho uplynutí. Do té vysílá poslanecká sněmovna 16 členů a senát 8 členů, komise volí si ze svého středu předsedu a dva náměstky předsedovy. Ustavující schůzi svolává a řídí předseda poslanecké sněmovny.

Komise prozkoumává zprávu a oznámí svůj posudek s případnými návrhy oběma sněmovnám Národního shromáždění.

§ 8.

Ministerstvu pro pozemkovou reformu přičleněna jest státní rada pro pozemkovou reformu jako orgán poradní.

Členy rády té jsou:

1. zástupcové všech ministerstev a ústředních úřadů,

2. zástupci každé university a vysoké školy technického směru,

3. zástupci zemědělských rad,

4. zástupci obchodních a živnostenských komor,

5. zástupci veřejnoprávních ústavů peněžních,

6. zástupci ústředních odborových organisací majitelů zabrané půdy,

7. zástupci ústředních odborových organisací zaměstnanců na zabraném majetku,

8. zástupci ústředních odborových organisací uchazečů o příděl zabraného majetku,

9. odbornicí jmenovaní ministerským předsedou po návrhu ministerstva pro pozemkovou reformu,

10. odborníci, které může stáąní rada pro pozemkovou reformu prostou většinou hlasů zvoliti sama,

11. zástupci ministerstva pro pozemkovou reformu jakožto zpravodajové,

Bližší ustanovení o složení, kompetencí a způsobu jednání budou vydána vládním nařízením.

§ 9.

Zákon tento působí ode dne vyhlášení. Tímže dnem pozbývají platností druhá věta § 15 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. a zabrání velkého majetku pozemkového a zákon ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb. z. a n. o pozemkovém úřadě.

§ 10.

Provésti tento zákon ukládá se všem ministrům.

Důvody.

Pozemková reforma zasahuje hluboko v právní a majetkové poměry převážné většiny obyvatelstva a jejím úkolem jest také změniti podstatně sociální rozvrstvení národa. Může býti tudíž správně posuzována toliko se všeobecného hlediska celostátního, které patřičnou měrou dbá všech zájmů veřejných. Pro zdar pozemkové reformy jest nezbytno, aby k ní bylo přihlíženo při péčí o všechny ostatní zájmy veřejné, jak toho také vyžaduje, jsouc jednou z nejdůležitějších a nejnaléhavějších reforem sociálních a hospodářských.

Úkoly, které zákony o pozemkové reformě vytkly státní správě, jsou tak veliké, že splniti je může pouze ústřední úřad, nadaný co nejobsáhlejší pravomocí a vybavený prostředky co nejvydatnějšími. Ústavní postavení tohoto úřadu musí pak býti takové, aby zajištěno byla skutečně odborné vedení a rozhodování úřadu a stálá kontrola Národního shromáždění nad jeho činností.

Těmto požadavkům nevyhovuje Státní pozemkový úřad aktivovaný zákonem ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb. z. a n. v důsledku § 15 zákona záborového. Podřízen jest ministerské radě, předseda a dva náměstkové jmenování jsou presidentem republiky a dozor na činnost úřadu vykonává 12členný správní výbor, volený revolučním Národním shromážděním na dobu 3 let. První tříleté funkční období správního výboru končí dnem 24. července 1922. Co do volby správního výboru mluví § 9 cit. zákona pouze o volbě ťNárodním shromážděnímŤ, neboť zákon tento, byv přijat revolučním Národním shromážděním dne 11. června 1919, nemohl praejudikovati v tomto směru budoucí ústavě (ohledně soustavy jedno nebo dvoukomorové). Již také proto jest třeba, aby zavčas pamatováno bylo na novou úpravu organisace Pozemkového úřadu, která během tříletého trvání prokázala četné své nevýhody a nedostatky.

Ústavní postavení pozemkového úřadu v rámci státním není určité a trpí isolovaností. Úřad sice podléhá statní radě, ale jeho předseda, ač vysoký státní úředník, není ministrem, jest od vlády odvislý a nejsa členem kabinetu, nemůže v ministerské radě zastupovati a hájiti zájmy svého oboru s takovou rozhodností a váhou, jak toho zasluhují. Ostatní členové vlády, dostatek zatíženi úkoly vlastních resortů, mohou pouze vyslechnouti referát přítomného, avšak nehlasujícího předsedy, vyžádati si jeho vysvětlení a omeziti se na kritiku, udělení, neb odepření souhlasu té které věcí. Podřízením Pozemkového úřadu vládě jest vláda činěna zodpovědnou za působnost Pozemkového úřadu. Vůči parlamentu odpovídá za Pozemkový úřad předseda ministerstva, ač podle zákona o Pozemkovém úřadě nemá vyhrazený určitý vliv. Pouze v případě sporu Pozemkového úřadu se správním výborem rozhoduje ministerská rada o věci po vyslechnutí obou stran. Jest to tedy kolektivní zodpovědnost kabinetu za pozemkovou reformu, není však jednoho člena vlády, který by se o ní staral a byl zodpovědným za činy a opomenutí. Pozemkový úřad nemá tedy zástupce ve vládě a nemá ho ani v Národním shromáždění. Předseda Pozemkového úřadu, nejsa členem vlády, nemusí požívati důvěry Národního shromáždění a nemá s ním parlamentního styku.

Uvedený nedostatek ústavní kontroly nad Pozemkovým úřadem měl býti seslaben neb odstraněn institucí správního výboru Pozemkového úřadu. Tento výbor volený Národním shromážděním podržuje svou funkci po celé tříleté období bez zřetele na případné směny ve složení Národního shromáždění. Jeho působnost jest stanovena tak, že jeho vliv jest rozšířeni na každé důležitější rozhodnutí Pozemkového úřadu, ha dokonce v celé řadě věcí jest rozhodnutí jemu vyhrazeno. Jsou to i věcí administrativy, vyžadující odborných úředníků a podléhající přezkoumání jako všechny nálezy správní u Nejvyššího správního soudu. Ustanovení §u 11 zákona o Pozemkovém úřadě že správní výbor kromě záležitostí jemu taxativně vyhražených ťmůže si vyhraditi, aby i jiná zásadní rozhodnutí byla jemu ke schválení předloženaŤ, znamená další zostření a seslabení zodpovědnosti předsedy Pozemkového úřadu za jeho postup. V praksi sám správní výbor považoval svou kompetenci za velmi elastickou. Odpovědnost jeho za činy a opomenutí úřadu jest velmi pochybná, neboť mohla by býti omezena nouze na iniciativní návrhy z výboru samého a i tu přísluší předsedovi úřadu právo vyvolati rozhodnutí vlády, kdyby se stanoviskem klubu nesouhlasili. Jest tedy patrno, že i u správního výboru jde o kolektivní zodpovědnost, a že k této zodpovědnosti může býti kdykoliv a ve kterékoliv věci úřadem ať jíž v mezích zákona anebo praeter legem povolán.

Svou činností a působností i v mezích zákona stává se správní výbor částí státní administrativy a jeho činy a opomenutí vyžadovaly by kontroly a to tím více, že podmínkou členství ve správním výboru není odborná způsobilost. Ve skutečnosti správní výbor nikomu nepodléhá a nikomu není zodpověden. Jedinou kontrolu zde může prováděti Nejvyšší správní soud zrušením některého jeho usnesení. Kromě toho padá na váhu, že správní výbor zvyšuje stávající jíž nejednotnost vedení úřadu. Předseda i oba náměstkové považují se a jsou považováni za exponenty svých politických stran a správní výbor sestavený na témž principu neznamená pro úřad věcnou kontrolu, nýbrž pouze další uplatňování vlivu stranicko-politických. Dosavadní průběh pozemkové reformy činí však notným vedení a dozor odborný.

Vedle správního výboru přestává býti předseda úřadu rozhodujícím činitelem a není za své činy a opomenutí zodpovědným. Ve velmi mnoha věcech jest toliko pouhým vykonavatelem usnesení sboru nekontrolovaného a neodpovědného a to i tehdy, kdyby dal podnět tomu neb onomu usnesení, přestává jeho individuelní odpovědnost.

Důvodová zpráva k zákonu o Pozemkovém úřadě praví sice, že úřad organisován jest personálně. Tomu však odporuje jednací řád Pozemkového úřadu, jenž proti duchu zákona vykládá postavení náměstků, předsedy v úřadě a váže ruce předsedovy tak, že ani ve vnitřních věcech, o kterých nebyla vyvoláno rozhodnutí správního výboru, nemůže sám o své újmě volně rozhodovati a rozhoduje-li za souhlasu svých náměstků, jsou to rozhodnutí kolektivní zodpovědnosti presidia, nikoliv předsedy.

Je notorické, že úřad organisovaný na principu personálním byl via facti proměněn v úřad sborový, čímž zodpovědnost za jeho akce byla, pokud jde o vedoucí osobností, rozdělena a seslabena. Rozhodování při tomto stavu věcí stalo se velmi obtížným pro rozdílnost politických hledisek v pozemkové reformě a těžkopádným. Také odtud plyne všeobecná stížnost na velký postup pozemkové reformy.

Organisace Pozemkového úřadu uvnitř i na venek není tedy řešena uspokojivým způsobem. Shora vylíčené vady nevystihují zdaleka všechny nedostatky ohrožující a brzdící řádný vývoj pozemkové reformy. Jest věcí nadále neudržitelnou, aby tu jedině cestou mimořádného opravného prostředku umožněno bylo státním občanům brániti se proti následkům organisační vady úřadu. Zákon dosavadní, ať již výslovným předpisem zřízen byl jako úřad personální, přece jen ponechal tu nebezpečnou politickou otázku náměstků, jako zástupců předsedových; bez zřetele a bez požadavků nezbytné odborné kvalifikace. V důsledcích toho jest úřad spoluřízen nikomu nezodpovědným laikem, jemuž podléhají odborníci právní, techničtí a hospodářští.

Nemůže býti pochybnosti o tom, že úřadu provádějící pozemkovou reformu dostati se má náležitého postavení ve vládě a vůči Národnímu shromáždění. Státy, provádějící současně pozemkovou reformu zařídily věc tak, že jest to člen vlády, jenž je pověřen prováděním pozemkové reformy, ať již jako ministr jmenovaný jedině pro pozemkovou reformu, nebo jako ministr zemědělství (Srbska, Rumunsko, Bulharsko). O tom, zda lze svěřiti provádění pozemkové reformy ministrovi jiného resortu (zemědělství), rozhodoval rozsah reformní akce. Československé zákonodárství o pozemkové reformě ukládá této státní akcí tak rozsáhlých úkolů a takových cílů, že nemůže býti pochybností o potřebě samostatného ústředního úřadu; je-li tomu tak, potom úřadu provádějícímu pozemkovou reformu musí se dostati postavení a pravomoci stejně, jako moji ostatní ústřední úřady. Správci jeho nutno opatřiti potřebnou volnost rozhodovací a tam, kde jest potřebí nezbytně kontroly, svěřiti jí orgánům ústavně odpovědným.

Majíc posléz jmenované zásady na myslí, stanoví přítomná osnova nejprve v §u 1, že pozemkový úřad mění se v ministerstvo pro pozemkovou reformu a v souhlasu s § 72 ústavní listiny vyhrožuje se presidentu, aby určil, který ze členů vlády je řídí.

Přeměnou úřadu v ministerstvo nebudou finance nijak více zatíženy, naopak, bude lze docíliti úspor. Odpadne kolektivní rozhodování v presidiu a tím i osobní náklady dvou náměstků. Dosavadní přednosta jest jíž úředníkem II. hodnostní třídy. Ušetřeny budou náklady na správní výbor. Ministr přeorganisuje si svůj úřad a jest velmi pochybno, se zřetelem na jeho individuelní zodpovědnost, že by podržel politicky seskupených poradních sborů u obvodových úřadoven, jež již nyní vyžadují rozpočtových nákladů téměř půl milionu Kč. Z těch důvodů není třeba uvádět úhradu ve smyslu § 41, akt. 2 úst. listiny.

Aby zabráněna bylo všem pochybnostem, zdůrazňuje § 1, že působnost nového ministerstva zůstává v rámci platných zákonů nezměněna, pokud ovšem tento zákon nestanoví změny.

Změny ty vypočítávají §§ 5 a 6 a vyvolány jsou potřebou určíte věci vyhraditi celé vládě a ministerstvu financí.

Důležitost výhrad ve prospěch vlády resp. ministerstva financí, posuzována jest jednak podle závažností disposic ministerstva se zabranou půdou (tedy se zřetelem na rozhodnutí namířená v zájmů reformy proti dosavadním vlastníkům), jednak s hlediska účinku finančního a závazků státu vznikajících z provádění pozemkové reformy, ať již po stránce finanční (dosavadní vlastnící, věřitelé vlastníků) nebo po stránce sociální (zaměstnanci).

Komise Národního shromáždění podle § 7 osnovy má býti orgánem kontrolním. Jest to výbor obdobný s komisí pro kontrolu dávky z majetku zřízené na základě § 1 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. Kontrola tato jistě dostačí.

Týž den, kdy navržený zákon nabude působností, pozbývají platností předpisy Pozemkového úřadu, pokud odporují tomuto zákonu. Jsou to zejména předpisy o správním výboru Pozemkového úřadu. Po stránce formální se navrhuje, aby zákon tento přikázán byl výboru ústavně-právnímu v poslanecké sněmovně a po přijetí jeho touto sněmovnou témuž výboru v senátě se lhůtou ku podaní zprávy pokud možno nejkratší. Se zřetelem k tomu, že nynější správní výbor zvolen byl dne 24. července 1919 na tři roky a že tudíž dobíhá jíž jeho funkční období, žádá se zároveň, aby osnově zákona přiznána byla pilnost po rozumu §u 55 jednacího řádu sněmoven.

V Praze dne 6. dubna 1922.

Dr. Matoušek, Mašek, Bergman, Zavřel,

inž. Bečka, Petrovický, Veverka, dr. Hajn, dr. Kramář, dr. Lukavský, dr. Engliš, Purkyňová, Rosolová, G. Navrátil, Dyk, dr. Rašín, Votruba, Modráček, Hudec, Stejskal, Špaček.