Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3553.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne..........................1922

o úpravě právních nároků a závazků československých státních příslušníků vůči cizincům, pokud vznikly před 28. říjnem 1918.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vláda se zmocňuje, aby podle zákona ze dne 17. února 1922, čís. 79 Sb. z. a n., sepsané právní nároky (soukromý majetek, soukromá práva a zájmová účastenství) a závazky československých příslušníků státních vůči cizincům upravila způsobem, který by výsledku tohoto soupisu nejlépe hověl.

§ 2.

Zejména se zmocňuje vláda za tím účelem:

1. zříditi přechodný zvláštní aneb přiměřeně, dokud toho bude potřebí, vybaviti některý již trvající ústav a určiti, pokud se týče vymeziti jeho právní osobnost a působnost, míru oprávnění i povinností;

2. stanoviti, zda a v tom případě za jakých podmínek, v jakém rozsahu, pro které případy a s jakými účinky takový ústav přímo vstoupí v práva nebo závazky československých nájemníků, či zda a za jakých podmínek a s jakými účinky bude jejich zákonným zmocněncem;

3. převzíti v případech zvláštní povahy a v rozsahu, jak určí dle okolností, záruku za závazky československých dlužníků.

§ 3.

Vláda určí, kdy ústav dle § 2 zřízený neb vybavený ukončí svou činnost, a vydá podrobné předpisy pro likvidaci.

Těmto předpisům jest vyhrazeno zejména též stanoviti, že právní nároky a závazky přecházejí na stát a jak naložiti s případnými přebytky. Přebytky tyto buďtež v první řadě, pokud by ta bylo odůvodněno zásadami slušnosti, rozděleny mezi zájemníky dle těchto zásad.

§ 4.

Ústavu (§ 2) může býti dána právo požadovati od nájemníků, zejména od nájemníků vůči cizině oprávněných i zavázaných (§ 1) úhrady hotových výloh za ně placených, zvláště poplatků v cizině vybíraných.

Kromě toho může uložiti těmto nájemníkům přiměřené poplatky zprostředkovací, které však nesmějí přesahovati 10% hodnoty převzatého nebo obstarávaného právního nároku nebo závazku.

Tyto zprostředkovací poplatky mohou býti podle hodnoty svého předmětu odstupňovány a dle toho, jde-li o nájemníka oprávněného či zavázaného, rozlišovány.

Zájemníkům, jichž veškeré jmění nepřesahuje výše osvobozené od dávky z majetku (§§ 5 a 46 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.), lze uložiti jen poplatek, který není větší než 5% hodnoty jeho předmětu.

§ 5.

V případě potřeby bude k žádosti ústavu nájemník z právního nároku oprávněný povinen vydati ústavu zvláštní plnou moc a vůbec jakýkoliv doklad podle předpisů v cizině platných nezbytný k výkonu práva.

Půjde-li a závazky, za něž stát převezme záruku (§ 2, čís. 3), bude nájemník vůči cizině zavázaný povinen dáti ústavu, pokud se týče státu přiměřenou záruku (kreditní hypotéku, bankovní jistotu) a může býti jen při prokázané nezpůsobilosti od této povinnosti osvobozen na tak dlouho, pokud tato nezpůsobilost i právní závazek sám trvá.

§ 6.

Vládě se ukládá, pokud by při úpravě nároků a závazků (§ 1) byl dotčen státní zájem, aby ji provedla teprve tehdy a potud, až a pokud budou dány pro to v cizině přiměřené předpoklady (zejména předpoklad vzájemnosti a výhody v přiznání lhůt, usnadnění narovnání a jiné).

§ 7.

Zkrácení zprostředkovacích poplatků (§ 4) trestá se 4- až 20tinásobkem zkráceného poplatku.

Přestoupení zákazu nebo upomenutí příkazu podle tohoto zákona vydaného tresce se peněžitými pokutami; řízení toto provádí se v I. stolici berní správou (na Slovensku a Podkarpatské Rusi finančním ředitelstvím) a kančí stolicí II.

§ 8.

Požadované doklady (§ 5) a smlouvy o narovnání (§ 2) jsou osvobozeny od poplatků.

Ústavu (§§ 2 a 3) přísluší osvobození od kolků a poplatků.

Bude-li ústav státním, jsou dle zákona ze dne 2. října 1865, čís. 108 ř. z., jeho dopisy jiné zásilky poštovní v tuzemsku osvobozeny ad poštovného.

§ 9.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se ministru financí ve shodě s ministry spravedlnosti, zahraničních věcí, průmyslu, obchodu a živností jakož i pošt a telegrafů.

Důvodová zpráva.

Zákonem navrhovaným má sice býti dána možnost upraviti vůbec předválečné a válečné pohledávky a závazky vzniklé ve měně jiné než ve starých korunách rakouskouherských; avšak nejvlastnějším a také nejnaléhavějším účelem jeho jest úprava dotyčných poměrů československých vůči Anglii.

Při tom nesleduje vláda jiného zájmu než hospodářsky politického, vylučujíc úplně jakýkoli státní prospěch finanční.

Základem spolehlivého řešená může býti ovšem jen přesný soupis, ad něhož bude záviseti podrobný způsob řešení celé dvojaké otázky.

Tento soupis proveden bude podle nařízení ze dne 30. března 1922, čís. 109 Sb. z. a n.

Vlivem příznivých hospodářských poměrů mezi republikou československou a Anglií, jež vyvrcholily v anglickou půjčku, tak důležitou a významnou pro rozvoj státu našeho jak po stránce hmotné tak i morální, nebylo lze jinak řešiti úpravu právních nároků a závazků československých příslušníků státních vůči Anglii, než v těsné spojitosti obou těchto právních poměrů.

S tohoto základního hlediska nutno celou věc pojímati.

Ze zmíněné spojitosti vyplynula nutnost poskytnouti věřitelům anglickým za naše dlužníky státní garancii sice bez rozdílu jejich platební způsobilosti, ale jen za ty, kteří dluhují do Anglie přímo, nikoli tedy prostřednictvím osoby třetí, příslušné do ciziny, která by jinak ze závazku se vysunula.

Za to byla lze dosíci pro dlužníky značného odkladu povinnosti platební, to jest lhůty až 8leté, a pro věřitele nemalé ochoty s anglické strany uvolňovati sekvestrovaný majetek československý.

Z poskytnuté garancie vzniká ovšem pro stát risiko, které ale dle zpráv ze spolehlivých pramenů není znepokojující, dle tvrzení mnohých jest dokonce nepatrné.

Úhradu ztrát dotyčných poskytnouti moji mimo zálohu danou dlužníky hlavně poplatky zprostředkovací, které bude lze upraviti ovšem teprve podle výsledku nařízeného soupisu.

K § 1. Rozsah celé činnosti bude dán přesně teprve výsledkem soupisu.

K § 2. Spojité řešení úpravy právních nároků a závazků nutí k závaznému soustředění na společném místě.

Při tom ovšem nemá býti zásadně vyloučena možnost, aby obě smluvní strany (československý dlužník s anglickým věřitelem) narovnaly se přímo, poskytujíce si větších výhod, než jaké plynou z tohoto zákona. Tato možnost jest nice naznačena již v zákonu (§ 8), bude však pojata výslovně až do prováděcího nařízení pro úpravu právních poměrů vůči Anglii; britské zahraniční ministerstvo výslovně totiž žádá takovou možnost.

K § 3. Doba trvání ústavu a způsob jeho likvidace závisí od povahy upravovaných právních nároků a nutno proto podrobnější předpisy vyhraditi prováděcímu nařízení. Jinak jde tu o důsledek převzaté garancie, z níž stát nemá míti, pokud lze, nijakých škod a určitě nijakého prospěchu finančního.

K § 4. účast zájemníků na risiku státu jest zajisté věcí odůvodněna, zvláště pokud jde a věřitele, kteří nemají přijíti stanovením pevného kursu přepočítacího o své valutní zisky, nýbrž jsou povinni toliko přispěti z těchto zisků státu k úhradě možných ztrát.

Subjektům slabším poskytují se tu přiměřené úlevy.

K § 5. I výkonu práva bude potřebí dokladů, které oprávněný povinen jist dáti, aby příslušné řízení se nezdržovalo.

Stát ručí i za dlužníky, kteří za daných poměrů nemají možnosti dáti mu dostatečnou jistotu.

K § 6. Úpravu pohledávek a závazků bude lze naznačeným způsobem provésti, jen když budou cizinou zajištěny slíbené výhody.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným dle §§ 55 jedn. řádu sněm.; zároveň doporučuje, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách Národního shromáždění výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání se uvádí:

Důvody hospodářské, stejně jako politické, nedopouštějí, aby déle odkládáno bylo řešení otázky, jak upraviti právní nároky a závazky československých příslušníků vůči anglickým.

Kromě toho jest věc tato přímo spjata s půjčkou anglickou a vyžadovala z toho důvodu vlastně současné úpravy.

Z toho jest patrna zcela mimořádná pilnost její.

V Praze dne 6. dubna, 1922.

Náměstek předsedy vlády:

Udržal v. r.