Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3552.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.....................

o vyplácení úroků státního předválečného nezajištěného dluhu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vláda se zmocňuje, aby vyplácela úroky z dluhopisů státního předválečného nezajištěného dluhu společného, rakouského a uherského dle ustanovení tohoto zákona, pokud nebude provedena rozdělení těchto dluhu podle přílohy k čl. 203 mírové smlouvy St. Germainské, pokud se týče k čl. 186 mírové smlouvy Trianonské.

§ 2.

Zmocnění dané § 1 vztahuje se pouze na dluhy, které jsou uvedeny v § 3 vládního nařízení ze dne 7. dubna 1921, čís. 151 Sb. z. a n., vyjímajíc dluhy tam uvedené pod čís. 5 a 11, a na dluhy, které jsou uvedeny v § 3 vládního nařízení ze dne 25. září 1921, č. 355 Sb. z. a n. § 3.

Úroky dluhů uvedených v § 2 budou vypláceny pod podmínkou, že dluhopisy byly složeny do úřední úschovy dle vládního nařízení ze dne 7. dubna 1921, č. 151 Sb. z. a n., pokud se týče ze dne 25. září 1921, č. 355 Sb. n. a n., jsou označeny dle vládního nařízení ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a, n., a stávají se ve smyslu mírových smluv St. Germainské a Trianonské dluhem československé republiky.

§ 4.

Vypláceny budou úroky běžící od účinnosti mírových smluv, t. j. ode dne 16. července 1920, jde-li o dluh společný a rakouský, pokud se týče ode dne 26. července 1921, jde-li o dluh uherský.

§ 5.

Úroky budou vypláceny pouze na základě kuponů, které byly odevzdány do úřední úschovy jako příslušenství určitého pláště.

Kupony musí náležeti témuž druhu emise a jejich výplatní hodnota k určitému dni splatnosti musí se rovnati úroku vypočtenému podle jmenovité hodnoty a úrokové míry dluhopisu, k němuž byly odevzdány do úřední úschovy jako jeho příslušenství, nemusí však souhlasiti co do čísla a árie, po případě litery s dluhopisem, jehož jsou příslušenstvím.

§ 6.

Za kupony dluhopisů, které při počátku působnosti tohoto zákona byly ve vlastnictví československých státních příslušníků nebo tuzemských právnických osob, pokud dospěly po 28. únoru 1919 do dne, kdy ta která mírová smlouva nabyla účinnosti, jest zmocněn ministr financí poskytnouti odškodnění buď v hotovosti nebo v československých státních papírech.

§ 7.

Úroky budou vypláceny v souhlasu se zákonem ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n., v korunách československých v poměru 1 K korunové měny = 1 Kč u ústřední státní pokladny v Praze nebo u jiné tuzemské státní pokladny, kterou určí ministr financí.

Ze zlaté renty budou vypláceny úroky v poměru stanoveném na základě § 2 cís. nařízení ze dne 20. března 1915, č. 69 ř. z., t. j. za každé 4 zl. úroků 10 korun československých a 5 haléřů.

§ 8.

Ministr financí může vydati u provedení tohoto zákona na základě původních dluhopisů prozatímní listy na majitele s původní nebo pozměněnou splatností kuponů a stanoviti, přihlížeje k státnímu a veřejnému zájmu, pro ústavy a fondy, jichž bilanční stav v důsledku rozluky měny by byl ohrožen, poměr, ve kterém takové prozatímní úpisy na základě zlatých rent budou vydány.

§ 9.

Úroky vyplácené podle tohoto zákona osvobozeny jsou od daně důchodové (rentové).

§ 10.

Na vyplácení úroků z vinkulovaných dluhopisů tento zákon se nevztahuje. Tyto úroky budou dále vypláceny podle vládního nařízení ze dne 15. března 1919, č. 132 Sb. z. a n., jestliže dluhopisy byly odevzdány do úřední úschovy.

§ 11.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášeni. Jeho provedením pověřuje se vláda.

Důvody.

I.

Závazky uložené československé republice mírovými smlouvami.

Mírové smlouvy St. Germainská a Trianonská obsahují v čl. 203 St. Germ., po případě 186 Trian. ustanovení o převzetí státního předválečného nezajištěného dluhu společného, rakouského a uherského sukcesními a cesionářskými státy.

Příloha podrobně provádějící citované články rozeznává pak:

1. převzetí té kvoty nezajištěného dluhu, která odpovídá poplatní síle nabytých území,

2. převzetí určitých titrů tohoto dluhu, jakožto technický prostředek k převzetí určité kvoty téhož dluhu.

Za účelem zjištění jednotlivých titrů, které podle přílohy mají býti převzaty jednotlivými státy sukcesními a cesionářskými, ukládá tato příloha nástupnickým státům, aby do 3 měsíců ode dne působnosti té které mírové smlouvy okolkovaly vlastním kolkem titry nezajištěného dluhu nacházející se na jejich území. Mimochodem budiž podotknuto, že tato původně ustanovená lhůta byla Reparační komisi opětně prodloužena a to pro titry dluhu rakouského do 31. prosince 1921, pro titry dluhu uherského do 28. února 1922.

Majitelé titrů takto okolkovaných stávají se ode dne působnosti té které mírové smlouvy věřiteli státu, který je okolkoval, z hodnoty těchto titrů.

Jestliže okolkování ukáže, že na území určitého nástupnického státu nachází se méně titrů, než by odpovídala té kvotě dluhu, kterou tento stát má převzíti, odevzdá dotčený stát Reparační komisi náhradní tury až do výše zjištěné minusdiference. Kdežto o turech okolkováním nacionalisovaných nemají mírové smlouvy dalších podrobnějších ustanovení, obsahují přesná ustanovení a měně, na kterou mají zníti takové Litry náhradní. Ustanovení ta lze shrnouti v následující tři zásady:

a) za titry původně znějící na zlaté peníze rakousko-uherské vydány budou náhradní Litry znějící na libry šterlinků a zlaté dolary U. S. A. dle relace platné 1. ledna 1914;

b) za titry znějící původně na cizí měnu vydány budou náhradní tury znějící na tytéž měny;

c) za ostatní tury vydány budou náhradní titry znějící na měnu státu, který je vydá, a to dle téhož poměru, ve kterém tento stát vyměnil peníze rakousko-uherské za peníze vlastní měny.

Náhradní titry odevzdá Reparační komise jednak nástupnickým státům, na jejichž území dle provedeného okolkování nachází se více titrů nezajištěného dluhu, než jak by odpovídalo kvotě tohoto dluhu, kterou dotčený stát má převzíti, jednak majitelům titrů předválečného nezajištěného dluhu, které se nacházejí mimo území nástupnických států (v předválečné cizině) a jako takové byly též svými majiteli přihlášeny u zastupitelských úřadů jejich státu.

Tento princip teritoriality platí pro převzetí určitých titrů nástupnickými státy pouze v zásadě a jest modifikován jmenovitě článkem 266 St. Germ.; po případě 249 Trian. a k nim se pojícími rozhodnutími Reparační komise č. 1502 a 1672, důsledkem čehož okolkování některých titrů nabývá významu pouze prozatímní nacionalisace titru státem, který jej okolkoval.

II.

Dosavadní opatření ku provedení čl. 20 St. Germ. a 186 Trian.

Na základě zmocňovacího zákona ze dne 18. března 1921, čís. 124 Sb. z. a n., byly okolkovány a převzaty do úřední úschovy tury předválečného nezajištěného dluhu společného a rakouského podle vládního nařízení ze dne 7. dubna 1921, č. 151 Sb. z. a n., i podle vyhlášky ministerstva financí ze dne 30. listopadu 1921, čís. 433 Sb. z. a n.

Obdobná opatření pro titry státního předválečného nezajištěného dluhu uherského byla učiněna vládním nařízením ze dne 25. září 1921, čís. 355 Sb. z. a n., a vyhláškou ministerstva financí ze dne 24. ledna 1922, č. 19 Sb. z. a n.

Podle dosavadních výkazů likvidatury ředitelství státního dluhu, u které všechny okolkované tury se soustřeďují, nachází se v úřední úschově 2.737,425.77280 K nom. titrů nezajištěného dluhu společného, rakouského i uherského.

Vylíčená opatření zjednala předpoklady pro provedení čl. 203 St. Germ., po případě 186 Trian. a tudíž v prvé řadě pro případnou zálohovou nebo konečnou výplatu úroků z těchto titrů, jak bylo účelem zmocňovacího zákona ze dne 18. března 1921, č. 124 Sb. z. a n., avšak s jistými podstatnými výhradami.

Předně dlužno upozorniti, že Reparační komise nerozhodla posud definitivně a taxativně, které druhy státního předválečného dluhu rakouského a uherského spadají pod ustanovení čl. 203 St. Germ., resp. 186 Trian. al. 2. Rozhodnutí Reparační komise čís. 1708 obsahuje sice seznam všech rakouských titrů, které mají býti okolkovány, avšak s výslovným podotknutím, že toto okolkování neprejudikuje dalším operacím rozdělení. Seznam ten obsahuje celkem 36 různých kategorií rakouského dluhu a kryje se celkem s dluhy uvedenými v § 3. vládního nařízení čís. 151, ex 1921 pod č. 1-11; neuvádí však státní železniční půjčky z r. 1913. Naproti tomu obsahuje zmíněný seznam také půjčku pojišťoven a První vídeňské spořitelny z r. 1912. Okolkování titrů této poslední půjčky, které byly soustředěny v rukou několika pojišťoven, bylo provedena zvláštním výnosem ministerstva financí.

Totéž rozhodnutí Reparační komise obsahuje se stejnou výhradou seznam titrů státního předválečného nezajištěného dluhu uherského (celkem 8 druhů), který se úplně kryje s dluhy uvedenými v § 3 vládního nařízení č. 355 ex 1921 pod č. 1-8.

Dále nutno upozorniti na okolnost, že právě do republiky Československé hleděli majitelé titrů nezajištěného dluhu dovézti své papíry, aby tyto zde byly nostrifikovány a tím staly se splatnými v československé valutě. Nutno tudíž počítati s tím, že zde byly okolkovány a do úřední úschovy odevzdány i takové titry, které republika československá podle mírových smluv vůbec není povinna převzíti. Obě citované vyhlášky č. 433 ex 1921 a č. 19 ex 1922 upozorňují tudíž výslovně, že dodatečným seznamenáním a odevzdáním do úřední úschovy neprejudikuje se nikterak rozhodnutí, budou-li dluhopisy tyto uznány za dluh republiky Československé čili nic, že pak teritoriální blok titrů nezajištěného dluhu zjištěný okolkováním v jednotlivých nástupnických státech není definitivní až do konečného rozdělení nezajištěného dluhu Reparační komisí, bylo již shora sub. I. podotčeno.

Možnost, že některé titry zde okolkované a v tuzemské úřední úschově se nacházející nebudou přes to nostrifikovány, přikazovala největší opatrnost při stylisaci zákona (vis § 3 ke konci).

III.

Vyplácení úroků státního předválečného nezajištěného dluhu.

Z uvedeného vyplývá, že nelze již dnes přikročiti k definitivnímu převzetí titrů nezajištěného dluhu. Avšak nevyplácením úroků z těchto titrů trpí jednak státní úvěr, neboť neinformovanost o pravém stavu věci zaměňuje skutečné překážky pro okamžité zahájení výplaty úroků s nedostatkem ochoty státu plniti závazky převzaté mírovými smlouvami, jednak tím trpí právě hospodářsky nejslabší majitelé předválečných rent. Se zřetelem k uvedeným důvodům hodlá vláda přikročiti zatím k vyplácení úroků z titrů nezajištěného dluhu až do konečného rozdělení těchto dluhů podle příslušných ustanovení mírových smluv.

S výplatou úroků z těchto titrů byla započato posud jen v Italu na základě královského dekretu - zákona ze dne 3. listopadu 1921, č. 1584 a v Rakousku.

V republice Československé pro výplatu kuponů z titrů nezajištěného dluhu platí posud nařízení Národního výboru ze dne 9. listopadu 1918, č. 31 Sb. z. a n., jímž bylo berním úřadům uloženo přijímati splatné titry a kupony pouze k inkasu, avšak nevypláceti jich v hotovosti. Toto nařízení změněno bylo vládním nařízením ze dne 15. března 1919, čís. 132 Sb. z. a n., podle kterého berní úřady mají vypláceti splatné úroky vinkulovaných státních dluhopisů, jichž výplata jest předepsána u státních pokladen československých, jako zálohu pro státní ústřední pokladnu ve Vídni resp. v Budapešti. Navrhovaný zákon netýče se tudíž vyplácení úroků z vinkulovaných dluhopisů, pro které i nadále bude platiti citované nařízení čís. 132 ex 1919 pod podmínkou, že dluhopisy byly odevzdány do úřední úschovy.

Pokud jde o nevinkulované dluhopisy, zmocňuje se vláda §em 1 zákona, aby zatím z nich vyplácela úroky; konečné převzetí takových titrů jakožto dluhu československého bude možno, až definitivně budou určeny druhy předválečného dluhu rakouského a uherského, které spadají pod ustanovení čl. 203 St. Germ. resp. 186 Trian. al. 2), jakož i až dohodou mezi nástupnickými státy a případným schválením Reparační komise definitivně bude určen teritoriální blok těchto titrů nacionalisovaných jednotlivými nástupnickými státy.

V této souvislosti budiž podotknuto, že zákon nedává majitelům slosovatelných titrů nijakého nároku na jejich slosování a vyplácení jmenovité hodnoty.

§ 2 zákona taxativně uvádí jednotlivé druhy nezajištěného dluhu, ze kterých budou vypláceny úroky. Jsou to dluhy uvedené v § 3 vládního nařízení čl. 151, po případě č. 355 ex 1921, s výjimkou státní železniční půjčky z r. 1913, kterou Reparační komise vůbec nepojala do seznamu nezajištěného dluhu rakouského a s výjimkou nedoplatků starých půjček pocházejících z doby před rokem 1868 a nepojatých do konverse. Tyto poslední byly vyloučeny z toho důvodu, že jde při nich z největší části o dluhopisy vinkulované, ze kterých úroky se již vyplácejí. Ani z půjčky pojišťoven a První rakouské spořitelny z r. 1912 nebudou zatím úroky vypláceny.

Dle § 3 jest podmínkou pro vyplácení úroků z titrů těchto dluhů, že dluhopisy nacházejí se v úřední úschově a jsou označeny dle vládního nařízení ze dne 12. března 1919, čís. 126 Sb. z. a n. Ačkoliv toto poslední označení nemá významu pro nostrifikaci, bylo nicméně stanovena podmínkou pro vyplácení úroků z té příčiny, že značné usnadňuje kontrolu, zda dluhopisy nacházely se v tuzemsku v rozhodný den t. j. 16. července 1920, po případě 26. července 1921 (počátek působnosti mírových smluv), nebo zda po tomto dni byly s vědomím, po případě se schválením finanční správy do tuzemska dovezeny. Na význam konečného ustanovení § 3 byla poukázáno již shora sub. II. poslední odstavec.

Podle posledního odstavce přílohy k čl. 203 St. Germ., po případě 186 Trian., jakož i podle výslovného rozhodnutí Reparační komise čl. 1572 a 1612 jest Československá republika povinna vypláceti úroky nezajištěného dluhu ode dne působnosti té které mírové smlouvy t. j. od 16. července 1920, resp. od 26. července 1921. Republika Rakouská, po případě Maďarsko není ovšem osvobozeno od zodpovědnosti, která by je mohla stihnouti ohledně dluhu bývalého Rakouska (Uherska) až ke dni repartice. Jest však pochybno, do jaké míry podaří se uplatniti tento požadavek kontinuity úrokové služby, jehož splnění by ostatně ani neměla valného hospodářského významu pro majitele titrů, hledíc ke znehodnocení valuty rakouské a maďarské. Okolnost ta, jakož i precedenční rozhodnutí této otázky při moučné půjčce přimlouvají se za to, aby za kupony dospělé po 28. únoru 1919 do dne působnosti té které mírové smlouvy bylo poskytnuto odškodnění. Zmocnění k tomu dává ministru financí § 6. Podle úmyslu vlády může býti toto odškodnění poskytnuto nejen v hotovosti, nýbrž i v československých státních papírech. Ježto jde o odškodnění zcela dobrovolné, jest omezena na československé státní příslušníky, kteří byli vlastníky titrů již v době počátku působnosti tohoto zákona.

O místě a obsahu plnění má podrobnější ustanovení § 7, podle něhož úroky budou vypláceny pouze u tuzemských státních pokladen určených ministrem financí a to v korunách československých v poměru 1 K korunové měny = 1 Kč v souhlasu se zákonem ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n. To platí ovšem také pro takové tury, které alternativně znějí na korunovou měnu a jednu nebo více cizích měn.

Pro výplatu kuponů zlaté renty zachovává zákon dosavadní právní stav spočívající na cís. nařízení ze dne 20. března 1915, č. 69 ř. z. a na základě tohoto nařízení vydaném výnosu bývalého ministerstva financí ze dne 3. dubna 1915, č. 22.113, podle něhož má býti placena za každé 4 zlaté úroků zlaté renty 10 K 5 h.

Vyplácení úroků bude se díti toliko na základě kuponů odevzdaných do úřední úschovy jako příslušenství určitého pláště. Na základě kuponů bez pláště obíhajících nebudou tedy zatím úroky vypláceny. Ustanovení druhého odstavce §u 5 bylo nezbytně třeba vzhledem k tomu, že v úřední úschově nachází se mnoho t. zv. irregulérních titrů a jejich majitelé nemají více možnosti vyměniti si je za kusy regulérní. Podmínkou výplaty kuponů jest pouze skutečnost, že kupou efektivně se nachází v úřední úschově při plášti téže emise. Nárok na vyplacení kuponu, který by se opíral pouze o shodu čísla a serie kuponu s některým pláštěm nacházejícím se v úřední úschově, jehož skutečné příslušenství však kupon netvoří, neměl by positivního právního podkladu.

§ 8 řeší otázku technického provedení výplaty úroků a opravňuje ministra financí vydati prozatímní listy na majitele, aby tak předválečné renty ještě před definitivním převzetími titrů byly mobilisovány. Právní disposice těmito papíry (zcizení neb zastavení) nebyly nevzdáním papírů do úřední úschovy znemožněny, ale značně ztíženy a to tím více, že stvrzenky o odevzdání dluhopisů do úřední úschovy mají pouze povahu legitimačních papírů, jichž převodem nelze ani vlastnické právo k dluhopisům převésti ani zástavní právo k nim zříditi. Tyto prozatímní listy byly by opatřeny kupony, jichž platnost mohla by se však odchylovati od splatnosti kuponů původních titrů. Tím by finanční správa měla možnost úrokové břímě stejnoměrně rozděliti. Netřeba podotýkati, že tyto prozatímní listy budou representovati původní tury i potud, že vstoupí do všech soukromoprávních poměrů, které se vázaly k původnímu titru.

Prozatímní listy zněly by na měnu československou a to v poměru stanoveném v § 7. Jen pokud jde o zlaté renty, dáno jest ministru financí právo, aby přihlížeje k státnímu a veřejnému zájmu nadlepšil poměr v onom paragrafu ustanovený pro ústavy a fondy, jichž bilanční stav následkem rozluky měny jest ohrožen.

Osvobození úroků, které budou vypláceny podle tohoto zákona, ad daně důchodové zachovává posavadní právní stav.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova tato, - předložená ku projednání a schválení Národnímu shromáždění, - a to nejprve poslanecké sněmovně, přikázána byla v poslanecké sněmovně výboru rozpočtovému a po schválení touto sněmovnou v senátu výboru rozpočtovému ke zprávě ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 12. května 1922.

Náměstek předsedy vlády:

Udržal, v. r.

Ministr financí:

Aug. Novák, v. r.