Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vyrovnati pohledávky a závazky vzniklé v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími, jakož i prováděti úmluvy sjednané o těchto poměrech s jinými státy bude zpravidla vyhrazeno zvláštnímu ústavu.

Vláda se zmocňuje ústav takový zříditi, působnost jeho přesněji určiti, zejména stanoviti okruh věřitelů a dlužníků i pohledávek a závazků do řízení vyrovnávacího zahrnutých a naříditi, kdy a za kterých podmínek ústav vstupuje na místo věřitelů nebo dlužníků.

Tuzemské odbočky peněžních ústavů cizozemských pokládají se za věřitele nebo dlužníky tuzemské, cizozemské odbočky peněžních ústavů tuzemských za věřitele nebo dlužníky cizozemské.

Vzájemné pohledávky a závazky ústředen a odboček mohou býti z vyrovnání vyloučeny.

§ 2.

Ústav zřízen budiž v Praze a přísluší mu povaha ústavu státního.

Spravuje jej předseda a v jeho nepřítomnosti zástupce, jež oba jmenuje ministr financí v souhlasu s ministrem spravedlnosti. Jako sbor poradní působí komise, jejíž členy jmenuje ze zástupců nejdůležitějších zájmových skupin ministr financí v souhlase s ministrem spravedlnosti.

Pro práce pomocné má ministr financí právo povolati potřebné síly ze zájmových skupin na vyrovnání zúčastněných. Služební požitky těchto zaměstnanců nahradí ústav zaměstnavatelům.

Úřad předsedy, jeho zástupce i členů komise jest úřadem čestným. Činovníci tito mají nárok pouze na náhradu hotových výloh.

Předseda, jeho zástupce, členové komise i úředníci a zřízenci pomocní jsou povinni zachovati úřední tajemství o věcech v úřadě projednávaných. V úřední jich činnosti přísluší jim stejná ochrana jako úředníkům státním. ústav podřízen jest dozoru ministerstva financí.

§ 3.

K úhradě výloh může vláda stanoviti percentuální poplatky nejvýše 1% ze zůstatků připsaných k dobru. Kdyby tento příjem nestačil, nahradí se schodek z pokladny státní.

§ 4.

Ústav (§ 1) má právo požadovati veškeré průkazy o pohledávkách a závazcích do vyrovnání zahrnutých. Veřejné úřady jsou povinny poskytnouti mu v jeho působnosti veškeru žádanou pomoc. O stížnostech do jeho vyzvání a rozhodnutí, pokud nenáleží na pořad práva, rozhoduje konečně zemský finanční úřad bydliště stěžovatelova, po případě posledního jeho bydliště v tuzemsku.

§ 5.

Postupy pohledávek a závazků ústavu v § 1 uvedenému, povinné přihlášky a vysvětlení nim jsou poplatku prosty.

§ 6.

Vláda se zmocňuje, aby provedla soupis pohledávek a závazků v § 1. uvedených dle stavu ze dne, který bude nařízením určen.

Tímto dnem může býti i den před účinností tohoto zákona.

Vláda může naříditi přerušení sporů a exekucí pro tyto pohledávky a závazky a prohlásiti dle potřeby zákaz platů a jiných právních úkonu směřujících k soukromoprávní úpravě těchto pohledávek a závazků, jakož i bezúčinnost platů a úkony, jež staly se po dni pro soupis rozhodném.

§ 7.

Vláda se zmocňuje, aby podle postupu mezinárodních jednání upravila § 6, odst. 2. zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n., (nař. z 1. dubna 1919, čís. 167 Sb. z. a n.), o uzávěře účtů vzniklých do 26. února 1919.

§ 8.

Přestupky tohoto zákona trestají se pokutou do 50.000 Kč.

Vláda se zmocňuje, aby stanovila tresty do téže výše pro přestupky nařízení, která, budou podle tohoto zákona vydána.

Kdo neuposlechne úředního vyzvání ústavu (§ 1), může mýti potrestán pořádkovou pokutou do 50.000 Kč, kterou lze opakovati tak dlouho, až vyzvaný uposlechne.

Mimo to mohou pohledávky, které k povinnému soupisu včas přihlášeny nebyly, býti prohlášeny za propadlé ve prospěch státu, nepřihlášené závazky nezanikají (§ 1), i když vzájemnou dohodou stran byly uhrazeny. Zkrácení poplatku dle § 3 tohoto zákona tresce se zvlášť čtyř- až dvacetinásobkem zkráceného poplatku.

Řízení trestní přísluší berním správám (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančním ředitelstvím) a končí druhou stolicí.

Lhůta odvolací jest 8denní.

§ 9.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provede jej ministr financí po dohodě s ministry obchodu, spravedlnosti, pošt a telegrafů a zahraničních věcí.

Důvody:

Dosavadní jednání se státy, které vznikly z říše Rakousko-uherské nebo obdržely některou její část (Rakousko, Maďarsko, S. H. S. a Polsko), prokázala jasně, že vyrovnání starých korunových pohledávek a závazků mezi takovým státem a republikou Československou jest ve většině případů možným při velkém rozpětí mezi měnou dotyčného státu a měnou československou jedině tak, že použije se platů našich dlužníků do ciziny k uspokojení našich věřitelů.

To však provésti lze jedině nuceným kompensačním řízením na společném místě. Ministerstvo financí jednak na činnost tuto pro přetížení jinými pracemi nestačí, jednak jest názoru, že aparát úřední vůbec nemohl by nikdy práce té, jež bude spíše činností bankovní, zastati tak, jako ústav zvláštní, nadaný technickými silami bankovními a řízený odborníkem ve shodě se zástupci zájmových skupin.

Ovšem není tím nijak vyloučeno, že ústav přičleněn bude některému úřadu státnímu, na př. Poštovnímu úřadu šekovému.

Aby ústav tento mohl býti ve vhodném okamžiku zřízen a nadán potřebnou pravomocí, jest potřebí zvláštního zmocnění.

Rovněž nutno jest zmocniti vládu, aby podle postupu jednání se státy nástupnickými upravila, 6 odst. 2 zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n. (nař. z 1. dubna 1919, čís. 167 Sb. z. a n.), kterým nařízeno bylo uzavříti účty (t. j. veškeré pohledávky), jichž majitelé jsou na území bývalé říše Rakousko-uherské, ale mimo obvod Československé republiky, ku 26. únoru 1919 a zakázáno vypláceti ty to účty v korunách československých.

Státní smlouvy o vyrovnání pohledávek a závazků svrchu uvedených budou ovšem, pokud se jimi zasahuje do soukromých práv, předloženy Národnímu shromáždění k ústavnímu schválení, nic méně vyplývá zajisté z povahy věci potřeba přizpůsobiti svrchu citované ustanovení vždy co nejrychleji schválené smlouvě, což beze zvláštního zmocnění lze těžko provézti, neboť musilo by se tak státi zpravidla zvláštním zákonem, jehož projednání vyžádalo by si nutně delší doby (srov. vyjádření Ústavního výboru o § 64 úst. listiny).

Mimo to však při některých jednáních jako stalo se při jednání se zástupci Království Srbů, Chorvatů a Slovinců - dochází k úmluvám jednotlivých zájmových skupin (bank, spořitelen), jež navzájem za součinnosti vlády dobrovolně se dohodnou o vyrovnání zmíněných pohledávek a závazků. Aby taková dohoda, k níž netřeba zajisté parlamentního schválení, mohla býti provedena, jest nutno přizpůsobiti jí zmíněné zákonné ustanovení, a to co nejrychleji, dokud trvají poměry měnové i jiné, za jichž předpokladu byla dohoda učiněna. K jednotlivým paragrafům osnovy budiž uvedeno:

K § 1.

Předmětem vyrovnání mohou býti pohledávky a závazky jak soukromé, tak i veřejné, vzniklé v rakousko-uherských (neokolkovaných) korunách na rozdíl od pohledávek a závazků ve měnách jiných, jichž vyrovnání upravuje se zvláštními předpisy.

Kdo jest věřitelem neb dlužníkem česko slovenským, stanoveno bude přesně teprve nařízením (odst. 2) dle úmluv s jednotlivými státy.

Všeobecně lze říci, že jsou to příslušníci nebo obyvatelé českoslovenští a osoby jim smlouvami na roveň postavené, při čemž osobami příslušníkům nebo obyvatelům na roveň postavenými jsou hlavně filiálky peněžních ústavů, s nimiž při všech měnových opatřeních nakládáno bylo stejně jako s ústavy tuzemskými.

Ježto však toto ustanovení o odbočkách jest výjimkou ze všeobecných předpisů právních (filiálky pokládají se za samostatné subjekty právní), pojato bylo výslovně do zákona. Ovšem vzájemné pohledávky a závazky ústředen a odboček budou právě tak jako u jiných subjektů právních (pro něž platí co do subjektivní stránky právního poměru obecná pravidla) z vyrovnání vyloučeny.

Nepřihlíží se tedy a není ovšem ani možno přihlížeti na rozdíl od obecných předpisů právních (§ 905 obč. zákona) k místu splatnosti pohledávky, nýbrž toliko ku příslušnosti nebo bydlišti (obdobně čl. 248 mírové smlouvy St. Germainské a 231 trianonské).

Rovněž po stránce věcné bude okruh pohledávek přesně stanoven nařízením dle obsahu státních smluv. Tak na př. vyloučeny budou pravděpodobně závazky z likvidace Rakousko-uherské banky (čl. 206 mír. smlouvy St. Germainské), ze sociálního pojištění (čl. 215 mír. smlouvy), platy opakované, pohledávky ústředen za filiálkami nebo naopak a pod.).

K § 2.

Působnost ústavu bude obdobná jako t. zv.. verifikačních a kompensačních úřadů dle čl. 248 mírové smlouvy St. Germainské.

Aby vyloučeny byly veškeré pochybnosti o právní povaze ústavu a důsledcích z ni vyplývajících, pojato bylo výslovně do osnovy, že ústav jest ústavem státním.

Ochranou úřednictva přiděleného rozumí se nejen ochrana trestní, nýbrž i civilní dle dv. dekretu ze 14. března 1806, č. 758 Sb. z. sd., takže nelze proti úředníkům těmto pro jejich úřední činnost nastoupiti pořadem práva.

K § 3.

Lze očekávati, že poplatkem tuto stanoveným bude režie ústavu uhrazena. Nestačí-li poplatky, bude ústavu zatím poskytnuta záloha z pohotových prostředků státních, načež vřaděna bude do rozpočtu roku příštího patřičná položka.

K § 6.

Základem vyrovnávacího řízeni jest povinný soupis.

Tento soupis nutno ovšem provésti k určitému dni, dle toho, jak bude s jednotlivými státy smluveno.

V případech, kdy bude vyrovnání ústavu vyhrazeno, bude možno vyrovnati pohledávky a závazky pouze prostřednictvím ústavu vyrovnávacího, bez ohledu na to, smluvily-li se strany jinak.

Vyrovnání odúčtováním předpokládá proto jednak zákaz urovnati dotyčné pohledávky a závazky úmluvou soukromou, nebo vůbec jinak než prostřednictvím vyrovnávacího ústavu, jednak bezúčinnost jiného vyrovnání po dni, který bude dle jednotlivých mezistátních smluv stanoven.

Tímto dnem může ovšem býti též den dřívější než den, kdy zákon nabude platnosti, aby tak zabráněno bylo vyrovnání soukromému v mezidobí a tím zkrácení masy určené pro uspokojení tuzemských věřitelů.

K ostatním paragrafům dalších poznámek netřeba.

Vláda navrhuje, aby osnova byla pro jednána jednáním zkráceným dle §§ 55 jedn. řádů sněm., zároveň doporučuje, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách Národního shromáždění výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání se uvádí:

Jednání se státy nástupnickými jsou v plném proudu. V době nejbližší dojde již s některými státy k úpravě -aspoň částečné (Království S. H. S.).

S ostatními státy pak (Polsko, Rakousko) ujednány byly úmluvy zatím o nuceném soupisu a zákazu soukromého vyrovnání pohledávek a závazků.

Aby tyto úmluvy mohly býti prováděny, jest nezbytně potřebí, aby zákonný podklad pro smluvené úkony byl dán, proto žádá vláda projednání osnovy řízením zkráceným, neboť každý odklad mohl by přivoditi situaci velmi nepříjemnou, že by jednak nemohly býti včas provedeny umluvené přípravné práce (soupis, zákaz soukromého vyrovnání), jednak oddáleno by bylo provedení dobrovolných úmluv jednotlivých zájmových skupin, o nichž svrchu jest zmínka.

Že by odklad takový neobešel se beze škod našich obyvatel i státu, netřeba se zajisté zvláště šířiti.

V Praze dne 21. dubna 1922.