Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922

betreffend die Einbringung von Gesetzesvorlagen durch die Regierung über die Bodenreform.

Die Regierung wird aufgefordert, ehebaldigst dem Abgeordnetenhause eine Regierungsvorlage zu unterbreiten, durch welche die Bodenreformgesetze zwecks Behebung der unten angeführten Mängel abgeändert und ergänzt werden:

Die Uebertragung der langjährigen Pachtgründe nach dem Gesetze vom 27. Mai 1919, Nr. 318 ist noch immer nicht restlos durchgeführt, was zum Teil der Ueberlastung der Gerichte und der Sabotage der Grossgrundbesitzer zuzuschreiben ist. Tausende übernahmsberechtigte Kleinpächter haben schon vor Jahren den Kaufpreis erlegt ohne bisher Eigentümer des gesetzmässig zugesprochenen Grundes geworden zu sein. Dazu tritt, dass die Frage des Pachtzinses zum Schaden der Pächter nicht gelöst erscheint und so kommt es, dass sehr viele Pächter für schon bezahlte Grundstücke noch Pachtzins, sogar empflindlich erhöhten, bezahlen müssen. Infolgedessen, sowie durch den Streit um den gesetzlichen Uebernahmspreis, den man seitens der Grossgrundbesitzer nicht gelten lassen will und durch das absichtliche Verzögern der Eingaben sind die langjährigen Kleinpächter empfindlichen Chikanen ausgesetzt, die zu beseitigen Pflicht der Gesetzgebung und Verwaltung ist.

Es sei weiters darauf hingewiesen, dass durch die Unklarheit der Gesetze und die rigorosen Bestimmungen derselben bezüglich der Anmeldungen die wirtschaftlich armen Kleinpächter schwer geschädigt worden sind. Es ist grausam und höchst ungerecht, einfache, mit den Gesetzen nicht vertraute Menschen mit dem Verluste ihres Rechtsanspruches zu bestrafen, was vielfach die Zerstörung ihrer Existenz bedeutet, wenn sie die Anmeldefrist versäumten. Gegenüber Kriegsgewinnern geht man bezeichnenderweise nicht so brutal vor. Eine klare, unzweideutige, durch den Laien vollständig verständliche Sprache der Gesetze ist sehr vonnöten. Wohin eine unklare Ausdrucksweise führt, lehrt die Auslegung des Ausdruckes ťKirchengüterŤ seitens der habgierigen Geistlichkeit, die von ihrem irdischen Gut kein Quentchen an Bedürftige abgeben will: Tausende Pächter sind hiedurch um ihre Kaufansprüche gekommen, soweit sie sich nicht auf jesuitische Weise überreden liessen, ihre Rechte überhaupt preiszugeben. Vom Grossgrundbesitzer haben die langjährigen Pächter ihren Boden auf Grund des Gesetzes erhalten, die Pfarrgrundpächter jedoch nicht, obgleich der Gesetzgeber auch ihnen wohl will. Die vorhandene Unklarheit des Gesetzes er weist sich eben als ein wirksamer Schutz der Besitzenden, da sie die Mittellosen abhält, resp. es ihnen unmöglich macht, ihr recht im Prozesswege, dessen Ausgang zweifelhaft ist, zu erkämpfen. Die seinerzeitige Verodnung des Justizministeriums, es sei nicht in der Lage, sich in den Streit um die Kirchengüter einzumischen und müsste die Austragung desselben den Gerichten überlassen, war ebenso sonderbar, wie die neue Verordnung des genannten Ministeriums in der Frage des Pachtzinses der langjährigen Kleinpächter. Sie widersprechen direkt dem Geist des Gesetzes. Eine Gutmachung des Unheils, das die zweideutige Sprache des Gesetzes inbezug auf das ťKirchengutŤ anrichtete, ist im Interesse sehr vieler Pächter höchst notwendig.

Eine ganz unerhörte Brutalität enthält das Gesetz über die Verlängerung von Kleinpachtungen vom 12. August 1921, Zahl 313 im 2, der zu den ärgsten Missbräuchen, zum grössten Schaden der wirtschaftlich Schwachen - der Pächter geführt hat.....Durch Scheinverkauf und Scheinerbungen werden die Pächter von dem Grund und Boden vertrieben, der ihnen bisher den Unterhalt brachte, und so dem grössten Elend preisgegeben. Nachdem anderweitiger Grund in der Regel nicht zu haben ist, bedeutet die Beseitigung eines Pachtverhältnisses für viele Häusler den wirtschaftlichen Ruin. Während es keinem vernünftigen Menschen einfällt, die wirtschaftlich schwächeren Faktoren (eben die Mieter) auf die Strasse zu setzen, hat man beim sogenannten Pächterschutzgesetz die wirtschaftlich schwachen Pächter der grössten Notlage überantwortet. Nicht nur durch die Möglichkeit, sie um die Pachtgründe zu bringen, sondern auch durch den Mangel einer Pachtpreisfestsetzung sind die Pächter auf das Schlimmste betroffen und macht der vielfach erhöhte Pachtpreis die Arbeit des Pächters unrentabel. Der Wohnungsmieter ist gegen Kündigung und Steigerung der Mietzinse einigermassen geschützt, der oft in drückender Lage befindliche Feldpächter jedoch gar nicht. Die Abänderung des erwähnten Gesetzes in dieser Richtung ist deshalb dringend geboten. Auch ist der Schutz der im Jahre 1921 geschlossenen und künftigen Pachtverträge anzustreben.

Nicht minder dringend ist die Regelung der Frage des Gemeindegutes. Noch immer sträuben sich die von den Rustikalisten und Altansässigen beherrschten Landgemeinden, dasselbe in Gemeindestammvermögen umzuwandeln und es den Bedürftigsten zur Nutzung im Wege der direkten Vergebung zu überlassen. Das Unrecht, dass die Rustikalisten nach wie vor das Gemeindegut ausnützen und im Versteigerungswege alles an sich u bringen suchen, muss gründlich beseitigt werden.

Die endgiltige Regelung der R. und S. Aktion lässt allzulange auf sich warten. Die Zuteilung der zertsreut liegenden Gründe und der Baugründe ist eine sehr brennende Angelegenheit und sollte deren Erledigung möglichst beschleunigt werden.

Eine empfindliche Schädigung kleiner Landwirte bedeutet es auch, dass die Herrschaften mit der laufenden Grenze ihre Waldkulturen setzen, wodurch der Feldbesitzer beim Heranwachsen der Bäume einen Teil seiner ohnedies schmalen Felder brach liegen lassen, muss. Deshalb sollte im Gesetzeswege vorgeschrieben werden, dass bei Anpflanzungen zwischen den angrenzenden Feldern der Kleinlandwirte und deren Waldkomplex ein entsprechender Abstand eingehalten werden muss.

In diesem Zusammenhang ist auch die Schaffung eines den Interessen der Gemeinden volle Rechnung tragenden Jagdgesetzes dringend geboten.

Prag, am 6. April 1922.

Schweichhart, Leibl, Uhl,

Pohl, Grünzner, Beutel, Hillebrand, Hirsch, dr. Holitscher, dr. Haas, Blatny, Dietl, Roscher, Jokl, Häusler, Taub, Heeger, Hackenberg, Palme, Hoffmann, Hausmann, Schäfer.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922

Vláda se vybízí, aby co nejdříve podala poslanecké sněmovně návrh zákona, jimi se mění a doplňují zákony o pozemkové reformě, aby byly odstraněny nedostatky, jež uvádíme v dalším.

Převod dlouhodobých pachtů podle zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 není dosud ještě úplně proveden, což zaviňuje jednak přetížení soudů a jednak sabotáž velkostatkářů. Tisíce drobných pachtýřů oprávněných k převzetí pozemků složilo již před rokem kupní cenu, aniž se dosud stali vlastníky pozemku, přiřčeného jim podle zákona. Dále ke škodě pachtýřů otázka pachtovného není rozhodnuta a tak se stává, že velmi mnoho pachtýřů musí platiti pachtovné za pozemky již zaplacené, dokonce citelně zvýšené. Proto jakož i sporem o zákonnou přejímací cenu, kterou velkostatkáři nechtějí nechati platiti a úmyslným zdržováním podání jsou dlouhodobí drobní pachtýři vydáni na pospas citelným trýzněním, jež odstraniti jest povinností zákonodárství a správy.

Budiž dále poukázáno na to, že nejasností zákonů a přísnými ustanoveními o přihláškách hospodářsky slabí drobní pachtýři jsou velmi těžce poškozováni. Jest kruté a nanejvýš nespravedlivé prosté lidi, neznající zákonů, potrestati ztrátou jejich právního nároku, což mnohdy znamená zničení jejich existence, zmeškají-li přihlašovací lhůtu. Proti válečným zbohatlíkům - to jest příznačné - nepostupuje se tak surově. Jest velmi potřebí jasné a určité řeči zákona, aby jí laici mohli plně rozuměti. Kam vede nejasný výraz, poučuje nás výklad výrazu ťcírkevní statkyŤ nenasytnými duchovními, kteří nechtějí odevzdati ze svého pozemkového statku potřebným ani drobečku. Tisíce pachtýřů přišlo tímto způsobem o své kupní nároky, nedali-li se jesuitským způsobem přemluviti, aby se svých práv vůbec vzdali. Od velkostatku dlouhodobí pachtýři svou půdu podle zákona obdrželi. Pachtýři farních pozemků však nikoli, ačkoliv zákonodárce zamýšlel to i pro ně. Tato nejasnost zákona, jeví se právě jako účinná ochrana majetných vrstev, která nemajetné vrstvy zdržuje nebo jim znemožňuje, aby si vybojovaly své práva sporem, o němž jest pochybno, jak dopadne. Někdejší nařízení ministerstva spravedlnosti, že není s to, aby se míchalo do sporu o kostelní majetky a že musí ponechati vyřízení jeho soudům, bylo právě tak zvláštní jako nové nařízení tohoto ministerstva o pachtovném dlouhodobých drobných pachtýřů. Úplně odporuje duchu zákona. Jest nanejvýš potřebí, aby v zájmu velmi mnoha pachtýřů byla napravena křivda, způsobená dvojsmyslným zněním zákona stran církevního statku.

Úplně neslýchanou surovost obsahuje zákon o prodloužení drobných pachtů ze dne 12. června 1921, č. 313 v §u 2, který vedl k nejkrutějšímu zneužívání, k největším škodám hospodářsky slabých - pachtýřů. - Zdánlivým prodejem a zdánlivým děděním jsou vypuzováni pachtýři z pozemků a statků, který jim dosud dával výživu a tak vydáni na pospas největší bídě. Poněvadž zpravidla jiného statku nelze dostati, jest zbavení pachtovního poměru pro mnoho domkářů hospodářskou zkázou. Kdežto rozumnému člověku ani nenapadne, aby hospodářsky slabé činitele (právě tak jako nájemníky) vyhazoval na dlažbu, byli hospodářsky slabí pachtýři při tak zvaném zákoně o ochraně pachtů vydáni na pospas největší nouzi. Nejen možností připraviti je o pachtované pozemky, nýbrž také nemožností stanoviti ceny pachtu jsou pachtýři těžce postiženi a práce pachtýřova při několikráte zvýšeném pachtu se nevyplácí. Nájemník jest proti výpovědi a zvýšení nájmu poněkud chráněn, avšak pachtýř, který jest často v tísnivém postavení, vůbec ne. Změna zmíněného zákona po této stránce jest proto naléhavě nutna. Také nutno usilovati o ochranu pachtovních smluv sjednaných v r. 1921 a smluv budoucích.

Neméně naléhavou jest úprava otázky obecního statku. Stále ještě spěčují se obce ovládané rustikalisty a starousedlíky přeměniti jej v obecní jmění a odevzdati jej těm, kdo toho nejvíce potřebují, do užívání přímo dražbou. Bezpráví, že rustikalisté ještě jako dříve využívají obecního jmění a předražováním snaží se všechno strhnouti na sebe, musí býti ze základu vykořeněno.

Konečná úprava R a S akce dává na sebe příliš dlouho čekati. Přidělování rozptýlených pozemků a pozemků stavebních jest velmi ožehavou věcí a měla by býti pokud možno nejrychleji vyřízena.

Citelným poškozováním drobných rolníků jest také, že panství vysazuji svoje lesní kultury podle běžné hranice, čímž vlastníci polí, když stromy dorostou, musí nechati část beztoho úzkých polí ležeti ladem. Proto mělo by býti zákonem předepsáno, že při zalesňování mezi poli drobných rolníků a lesem dlužno nechati náležitý prostor.

V této souvislosti jest nutně zapotřebí, aby byl opatřen honební zákon vyhovující zájmu obcí.

V Praze dne 6. dubna 1922.

Schweichhart, Leibl, Uhl,

Pohl, Grünzner, Beutel, Hillebrand, Hirsch, dr. Holitscher, dr. Haas, Blatny, Dietl, Roscher, Jokl, Häusler, Taub, Heeger, Hackenberg, Palme, Hoffmann, Hausmann, Schäfer.