Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922
|
I. volební období |
5. zasedání |
Původní znění.
3536.
Antrag
der Abgeordneten Simm, Patzel und Genossen
betreffend die Gewährung von Urlauben an Lehrlinge und jugendliche Hilfsarbeiter.
Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:
Gesetz
vom...............................
über die Gewährung von Urlauben an Lehrlinge und jugendliche Hilfsarbeiter.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
Artikel I.
§ 1.
(1) Allen Lehrlingen und jugendlichen Hilfsarbeitern beiderlei Geschlechtes der im § 2 bezeichneten Betriebe und Unternehmungen ist in jedem Jahre (Kalenderjahre) tunlichst ein ununterbrochener Urlaub von vierzehn Tagen zu gewähren, sofern, das Lehrverhältnis, bezw. das Arbeitsverhältnis ununterbrochen bereits sechs Monate gedauert hat.
(2) Als Lehrling im Sinne dieses Gesetzes ist anzusehen, wer in einem Betriebe oder Unternehmen zur praktischen Erlernung eines Gewerbes, bezw. Berufes auf Grund eines ordnungsmässigen Lehrvertrages in Verwendung steht.
(3) Unter jugendlichen Hilfsarbeitern im Sinne dieses Gesetzes werden alle Hilfsarbeiter bis zum vollendeten 17. Lebensjahre verstanden.
§ 2.
Der Anspruch auf Urlaub steht den Lehrlingen und jugendlichen Hilfsarbeitern zu:
a) in allen Betrieben, auf die die Vorschriften der Gewerbe-Ordnung Anwendung finden,
b) in den Betrieben aller anderen im § 2 des Handlungsgehilfengesetzes angeführten Unternehmungen und Anstalten,
c) in den vom Staate, einem Lande, einer Gemeinde oder einer sonstigen Körperschaft betriebenen Unternehmungen, die nur, weil sie nicht gewerbsmässig betrieben werden, den Vorschriften der Gewerbeordnung nicht unterstehen,
d) in den Betrieben der staatlichen Monopolverwaltung,
e) in den Betrieben der Eisenbahn- und Dampfschiffahrtsunternehmungen,
f) in den Land- und forstwirtschaftlichen Betrieben,
g) beim Bergbau und den auf Grund der Bergwerksverleihung errichteten Werksanlagen,
h) bei Aerzten, Zahntechnikern, in Privatheil- und Pflegeanstalten,
i) bei Vereinen und Berufsverbänden aller Art,
j) in den Unternehmungen öffentlicher Belustigungen und Schaustellungen.
§ 3.
Während des Urlaubes hat der Beurlaubte Anspruch auf seine Geldbezüge. Ist die Verpflegung vereinbart und wird sie dem Beurlaubten nicht geleistet, so gebührt ihm an deren Stelle für jeden Urlaubstag der Betrag seines täglichen Krankengeldes. Dieser Betrag ist dem Beurlaubten bei Antritt des Urlaubes für die ganze Urlaubsdauer im voraus auszuzahlen.
§ 4.
Den Antritt des Urlaubes bestimmt unter Berücksichtigung der Betriebsverhaltnisse der Betriebsinhaber im Einvernehmen mit den betreffenden Personen.
§ 5.
Die Zeit, während welcher der Lehrling oder der jugendliche Hilfsarbeiter durch Krankenheft oder durch einen Unglücksfall an der Leistung seiner Dienste verhindert ist, darf in diesen Urlaub nicht eingerechnet werden.
§ 6.
Die dem Lehrling, bezw. dem jugendlichen Hilfsarbeiter durch dieses Gesetz gewährten Ansprüche können durch Vereinbarung weder aufgehoben noch eingeschränkt werden.
§ 7.
Der Dienstgeber ist zur Gewährung des Urlaubes nicht verpflichtet, wenn der jugendliche Hilfsarbeiter gukündigt hat.
§ 8.
Uebertretungen dieses Gesetzes werden nach den einschlägigen Strafbestimmungen der Gewerbeordnung oder des Handlungsgehilfengesetzes behandelt.
Artikel II.
§ 9.
Das Gesetz tritt mit dem Tage seiner Verlautbarung in Wirksamkeit. Bereits bestehende Vereinbarungen über die Urlaubsgewährung, die günstiger lauten als die Bestimmungen des vorliegenden Gesetzes, bleiben unberührt.
Artikel III.
§ 10.
Mit dem Vollzuge dieses Gesetzes ist das Ministerium für soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den beteiligten anderen Ministerien betraut.
Begründung.
Eine der klaffendsten Lücken der Sozialgesetzgebung dieses Staates ist der Mangel der gesetzlichen Regelung der Urlaubsgewährung an die Lehrlinge und jugendlichen Hilfsarbeiter. Ueber die unabweisliche Notwendigkeit und über den hohen Wert ausreichender Erholungsurlaube für die gesamte Arbeitnehmerschaft sind sich alle einsichtigen Wirtschaftskreise durchaus einig. Diese Tatsache erhellt im besonderen daraus, dass n allen abgeschlossenen Kollektivverträgen zwischen Arbeitnehmern und Arbeitgebern die Bestimmungen über die Urlaubsgewährung einen bevorzugten Platz einnehmen. Auch die Gesetzgebung selbst hat das Bedürfnis nach regelmässigen längeren Ruhezeiten anerkannt und deshalb u. a. auch den kaufmännischen und technischen Angestellten im Handlungsgehilfengesetze vom Jahre 1910 einen rechtlichen Anspruch auf Urlaub eingeräumt.
Alle die zahlreichen bekannten Gründe, die für die Urlaubserteilung an die gesamte Arbeitnehmerschaft sprechen, treffen im wesentlichen in vermehrtem Masse für die in den Jahren der körperlichen und geistigen Entwicklung stehenden Lehrlinge und jugendlichen Hilfsarbeiter zu. Gerade sie aber müssen - wie auf anderen wichtigen Gebieten des sozialen Schutzes - jeder einschlägigen Fürsorgemassnahme seither entbehren. Die Schaffung ausreichender Erholungsmöglichkeit für die arbeitende Jugend ist unbestritten als überaus wertvoller Bestandteil neuzeitlicher Sozial- und Wirtschaftspolitik anzusehen: Sie ist umso dringender, als sie im besonderen auch den zahlreichen Lehrlingen und jugendlichen Arbeitern in den kleinen und mittleren Betrieben die ersehnte Ruhezeit zur Sammlung neuer Kräfte bringen soll.
Der Schutz der Gesundheit und des Lebens der erwerbstätigen Jugend darf fürderhin nicht mehr der mehr oder minder grossen Einsicht, der Stimmung oder Villkür der einzelnen Arbeitgeber überantwortet bleiben. Im besonderen darf von diesen Faktoren nicht weiterhin die Gewährung der Erholungsurlaube abhängen. Es ist vielmehr Aufgabe einer fortschrittlichen Sozialgesetzgebung, durch ein Reichsgesetz allen Lehrlingen und jugendlichen Arbeitern das Recht auf Urlaub ausnahmslos und im notwendigen Ausmasse zu sichern.
Die körperliche und geistige Kraft unserer arbeitenden Jugend ist das kostbarste Gut uneserer Wirtschaft!
Prag, den 5. April 1922.
Simm, Patzel,
Knirsch, Dr. Spina, Kaiser, Dr. Lodgman, Dr. Luschka, Ing. Kallina, Schälzky, Dr. Radda, Dr. Lehnert, Budig, Křepek, Bobek, Windirsch, Ing. Jung, Böhr, Wenzel, Dr. Keibl, Dr. Brunar, Zierhut.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922
|
I. volební období |
5. zasedání |
Překlad.
3536.
Návrh
poslanců Simma, Patzela a druhů,
aby se učedníkům a mladistvým pomocníkům poskytovaly dovolené.
Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:
Zákon
ze dne.......... 1922,
jímž se poskytují učedníkům a mladistvým pomocníkům dovolené.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
§ 1.
1) Všem učedníkům a mladistvým pomocníkům obojího pohlaví v podnicích a závodech uvedených v §u 2 budiž každého roku (kalendářního roku) pokud jen možno poskytnuta nepřetržitá čtrnáctidenní dovolená, trval-li učební nebo pracovní poměr nepřetržitě již šest měsíců.
2) Za učedníka v tomto smyslu buď pokládán, kdo jest zaměstnán v nějakém závodě nebo podniku, aby se živnosti nebo povolání prakticky vyučil na základě řádné učební smlouvy.
3) Mladistvými pomocníky ve smyslu tohoto zákona rozumějí se všichni pomocnici do skončeného 17. roku života.
§ 2.
Nárok na dovolenou mají učedníci a mladiství pomocníci:
a) ve všech závodech, pro něž platí předpisy živnostenského řádu,
b) v závodech všech podniků a ústavů uvedených v §u 2 zákona o obchodních pomocnících,
c) ve všech státních, zemských a obecních podnicích nebo podnicích provozovaných nějakou jinou korporací, které nepodléhají předpisům živnostenského řádu jen proto, že nejsou provozovány po živnostensku,
d) v závodech státní správy monopolu,
e) v, závodech železničních a parníkových podniků,
f) v zemědělských a lesních podnicích,
g) v hornictví a v důlních závodech zřízených na základě propůjčení kutacího práva,
h) u lékařů, zubních techniků, v soukromých ústavech pro léčení a ošetřování nemocných,
ch) ve spolcích a odborových svazech všeho druhu,
i) v podnicích pro veřejné radovánky a produkce.
§ 3.
Po dobu dovolené má dovolenec nárok na své peněžní požitky. Jsou-li spojeny s výživou a nedostává-li jí, náleží dovolencovi místo toho za každý den dovolená částka jeho denního nemocenského. Tato částka budiž dovolenci vyplacena, když nastupuje dovolenou, za celou dobu dovolené napřed.
§ 4.
Nastoupení dovolené určuje se zřetelem na poměry v závodě vlastník závodu po dohodě s oněmi zaměstnanci.
§ 5.
Doba, po kterou se brání učedníkovi nebo mladistvému pomocníkovi, aby pro nemoc nebo nějaké neštěstí nekonal své služby, nesmí se započítávati do této dovolené.
§ 6.
Nároků, poskytnutých tímto zákonem učedníkovi nebo mladistvému pomocníkovi nelze zrušiti ani omeziti úmluvou.
§ 7.
Zaměstnavatel není povinen poskytnouti dovolenou, dal-li mladistvý pomocník výpověď.
§ 8.
Přestupky tohoto zákona budou projednávány podle příslušných trestních ustanovení živnostenského řádu a zákona o obchodních pomocnících.
Článek II.
§ 9.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Sjednané již úmluvy o poskytování dovolené, které jsou výhodnější než ustanovení tohoto zákona, zůstávají nezměněny.
Článek III.
§ 10.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministerstvo sociální péče po dohodě se zúčastněnými ostatními ministerstvy.
Důvody.
Jedna z nejvíce zejících mezer v sociálním zákonodárství tohoto státu jest nedostatek zákonné úpravy, jak poskytovati učedníkům a mladistvým pomocníkům dovolené. O neodkladné potřebě a o veliké ceně dostatečné dovolené na zotavenou pro veškeré dělnictvo jsou všechny uznalé hospodářské vrstvy jednoho názoru. Tato skutečnost vysvítá zvláště z toho, že ve všech sjednaných kolektivních smlouvách mezi zaměstnanci a zaměstnavateli zaujímají ustanovení o poskytování dovolené přednostní místo. Také samo zákonodárství uznalo potřebu pravidelných delších odpočinků a proto mezi jiným přiznalo také obchodním a technickým zaměstnancům v zákoně o obchodních pomocnících z r. 1910 právní nárok na dovolenou.
Všechny četné uznané důvody, které mluví pro udělování dovolené všemu dělnictvu, vyskytují se v podstatně zvýšené míře u učedníků a mladistvých pomocníků, kteří jsou v létech tělesného a duševního rozvoje, avšak právě oni musí - jako v jiném důležitém oboru sociální ochrany - postrádati dosud příslušných sociálních opatření. Poskytnutí vydatné možnosti, aby se pracující mládež mohla zotaviti, nutno nesporně všude považovati za cennou součástku moderní sociální a hospodářské politiky. Jest tím naléhavější, ježto má přinésti zvláště také mnoha učedníkům a mladistvým dělníkům v drobných a středních závodech vytoužený odpočinek k nabrání nových sil.
Ochrana zdraví a života mládeže živnostensky činné nesmí zůstati napříště zůstavena většímu nebo menšímu uznání, náladě nebo svévoli jednotlivých zaměstnavatelů. Zvláště nesmí na těchto činitelích napříště záviseti poskytování dovolených na zotavenou. Jest to úkolem pokrokového zákonodárství zajistiti říšským zákonem, všem účedníkům a mladistvým dělníkům právo na dovolenou bez výjimky a v potřebné míře.
Tělesná a duševní síla naší pracující mládeže jest nejcennějším majetkem našeho hospodářství!
V Praze dne 5. dubna 1922.
Simm, Patzel,
Knirsch, dr. Spina, Kaiser, dr. Lodgman, dr. Luschka, inž. Kallina, Schälzky, dr. Radda, dr. Lehnert, Budig, Křepek, Bobek, Windirsch, inž. Jung, Böhr, Wenzel, dr. Keibl, dr. Brunar, Zierhut.