Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922

betreffend die Aufhebung der Ministerialverordnung vom 26. Feber 1917 Rgbl. Nr. 79, womit das Tragen von Uniformen und Abzeichen geregelt wird.

Eine mit den demokratischen Begriffen nicht mehr vereinbarte Polizeiverordnung ist der obige Ministerialerlass, welcher aus den Zeiten des Krieges stammt.

Mit der Verordnung des Ministers des Innern vom 26. Feber 1917 wurde das Tragen von Uniformen und Abzeichen geregelt. Es ist eine einfache Ministerialverordnung, also keine kaiserliche Verordnung auf Grund des § 14 des Staatsgrundgesetzes über die Reichsvetretung. Auch beruft sich diese Ministerialverordnung weder auf ein besonderes Gesetz, noch auf ein Ermächtigungsgesetz, noch auf eine kaiserliche Verordnung als Rechtsgrundlage. Eine solche Rechtsgrundlage ist auch unauffindbar. Das Gesetz vom 24. Juli 1917, R. G. Bl. Nr. 307 ermächtigte die Regierung, aus Anlass der durch den Kriegszustand verursachten ausserordentlichen Verhältnisse die notwendigen Verfügungen auf wirtschaftlichem Gebiete zu treffen. Gleichzeitig mit der Kundmachung dieses Gesetzes (27. Juli 1917) trat die kaiserliche Verordnung vom 10. Oktober 1914, R. G. Bl. Nr. 274 ausser Kraft, mit welcher die Regierung ermächtigt worden war, aus Anlass durch den Kriegszustand verursachten ausserordentlichen Verhältnisse die notwendigen Verfügungen auf wirtschaftlichem Gebiete zu treffen. Sowohl das Gesetz, als auch die kaiserliche Verordnung können nicht die Rechtsgrundlage der in Rede stehenden Ministerialverordnung sein, weil sie nur Verfügungen auf wirtschaftlichem Gebiete vorsehen und das Gesetz ausserdem erst nach Kundmachung der Ministerialverordnung entstanden ist.

Ein Gesetz, welches die Berechtigung zum Tragen von Uniformen allgemein geregelt hätte, bestand im alten Oesterreich überhaupt nicht. Es konnte also Niemandem das fragen einer Uniform verwehrt werden, soweit nicht eine solche Uniform, wie z. B. die militärische, ausschliesslich den Angehörigen eines bestimmten Berufsstandes oder Berufskreises vorbehalten war.

Was das Tragen von Abzeichen betrifft, so verbietet § 34 des Vereinsgesetzes vom 15. November 1867, R. G. Bl. Nr. 134, den Angehörigen von politischen Vereinen das fragen von Vereinsabzeichen. Ferner war und ist der Name und das Zeichen des ťRoten KreuzesŤ gesetzlich geschützt. Im Uebrigen war und ist das Tragen von Abzeichen überhaupt nicht gesetzlich geregelt.

Aus den vorstehenden Ausführungen ergibt sich, dass die Verordnung des Ministers des Innern vom 26. Feber 1917, R. G. Bl. Nr. 79, keine gesetzliche Grundlage hat, somit gemäss Artikel 11 des Staatsgrundgesetzes vom 21. Dezember 1867, R. G. Bl. Nr. 145, über die Ausübung der Regierungs- und Vollzugsgewalt verfassungswidrig war und ist. Denn nach diesem Staatsgrundgesetze waren die Staatsbehörden innerhalb ihres amtlichen Wirkungskreises befugt, auf Grund der Gesetze Verordnungen zu erlassen. Wenn also eine Verordnung durch kein Gesetz gedeckt ist, so verstösst sie gegen dieses Staatsgrundgesetz und ist deshalb verfassungswidrig. Dies trifft bei der in Rede stehenden Ministerialverordnung voll zu.

In dieser Erwägung stellen die Gefertigten folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Die Regierung wird aufgefordert, die Ministerialverordnung vom 26. Feber 1917, R. G. Bl. Nr. 79, womit das Fragen von Uniformen und Abzeichen geregelt wird, als aufgehoben zu erklären?

In formeller Beziehung wird die Zuweisung an den Verfassungs-rechtlichenausschuss beantragt.

Prag, am 28. März 1922.

Dr. Lodgman,

Röttel, Dr. Brunar, Dr. Lehnert, Dr. Luschka, Mark, Scharnagl, Budig, Dr. Radda, Matzner, Dr. Petersilka, Schubert, Windirsch, Křepek, Dr. E. Feyerfeil, Ing. Jung, Dr. Hanreich, Schälzky, Bobek, J. Mayer, Böhr.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922

na zrušení ministerského nařízení ze dne 26. února 1917, č. 79 ř. z., jímž se upravuje nošení stejnokrojů a odznaků.

Svrchu uvedený výnos, pocházející z dob války, jest policejním nařízením, jehož nelze sloučiti s demokratickými pojmy.

Nařízením ministerstva vnitra ze dne 26. února 1917 upravuje se nošení stejnokrojů a odznaků. Jest to prosté ministerské nařízení, tedy žádné císařské nařízení podle §u 14 státního základního zákona o říšském zastupitelstvu. Toto ministerské nařízení nedovolává se také ani zvláštního zákona ani nijakého zákona zmocňovacího ani císařského nařízení jako právního podkladu. Takovéhoto právního podkladu nelze také nalézti. Zákon ze dne 24. července 1917, č. 307 ř. z., zmocnil vládu, aby z důvodů mimořádných poměrů způsobených válkou učinila nutná opatření na poli hospodářském. Zároveň vyhlášením tohoto zákona (27. července 1917) pozbylo účinnosti císařské nařízení ze dne 10. října 1914, č. 274 ř. z., jímž byla vláda zmocněna, aby z důvodů mimořádných poměrů způsobených válkou učinila nutná opatření na poli hospodářském. Jak zákon tak také císařské nařízení nemohou býti právním podkladem zmíněného ministerského nařízení, poněvadž mají na mysli jen opatření na poli hospodářském a mimo to zákon nabyl účinnosti teprve po vyhlášení ministerského nařízení.

Zákona, jímž by se bylo všeobecně upravovalo oprávnění nositi stejnokroje, ve starém Rakousku vůbec nebylo. Nemohlo se tedy nikomu brániti v nošení stejnokroje, pokud takový stejnokroj jako na př. vojenský nebyl výslovně vyhrazen příslušníkům některého povolání nebo vrstvy.

Stran nošení odznaků zakazuje § 34 spolkového zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 134 ř. z., příslušníkům politických spolků nositi spolkové odznaky. Dále bylo a jest zákonitě chráněno jméno a odznak Červeného kříže. Jinak nebylo a není nošení odznaků vůbec zákonně upraveno.

Z těchto vývodů vychází na jevo, že nařízení ministerstva vnitra ze dne 26. února 1917, č. 79 ř. z., nemá zákonitého podkladu, bylo a jest proto protiústavní podle článku 11. státního základního zákona ze dne 21. prosince 1867, č. 145 ř. z., o vykonávání vládní a výkonné moci. Neboť podle tohoto základního zákona byly státní úřady v mezích svého úředního oboru působnosti oprávněny, na základě zákona vydávati nařízení. Neopírá-li se tedy nařízení o žádný zákon, jest pokleskem proti tomuto státnímu základnímu zákonu a jest proto protiústavní. To se týká zmíněného ministerského nařízení plnou měrou. Uváživše toto navrhují podepsaní:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby prohlásila, že se zrušuje ministerské nařízení ze dne 26. února 1917, č. 79 ř. z., jímž se upravuje nošení stejnokrojů a odznaků.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru ústavně-právnímu.

V Praze dne 28. března 1922.

Dr. Lodgman,

Röttel, dr. Brunar, dr. Lehnert, dr. Luschka, Mark, Scharnagl, Budig, dr. Radda, Matzner, dr. Petersilka, Schubert, Windirsch, Křepek, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung, dr. Hanreich, Schälzky, Bobek, J. Mayer, Böhr.