Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922

kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromážděni smlouva mezi republikou Československou a říší Německou o ochraně právní a právní pomoci ve věcech občanských podepsaná v Praze dne 20. ledna 1922.

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé se usnáší:

1. Smlouva mezi republikou československou a říší Německou o ochraně právní a právní pomoci ve věcech občanských podepsaná v Praze dne 20. ledna 1922, jakož i dodatkový protokol se schvalují.

2. Vládě se ukládá, aby publikovala smlouvu i s dodatkovým protokolem ve Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé.

3. Ministru zahraničních věcí a ministru spravedlnosti se ukládá, aby učinil v dohodě se zúčastněnými ministry další opatření, kterých jest potřebí k provedení této smlouvy.

Důvodová zpráva.

Právní styky s Německem postrádaly od převratu smluvního podkladu. Následkem své hojnosti byly ovšem diktovány nutností a co do svých předpokladů a rozsahu byly určovány fakticky poskytovanou vzájemností. To platilo v prvé řadě o právní pomoci, kterou si soudy obou států na požádání poskytovaly v cestě diplomatické v omezené míře, t. j. doručováním soudních spisů a výslechem svědků a znalců. Stejně však i postavení, zejména práva příslušníků obou států v řízení soudním, byla takto úplně labilní, postrádajíce pevného smluvně právního podkladu.

Obě justiční správy uznávajíce neuspokojivý stav takovýchto neurovnaných právních styků a přesvědčeny jsouce, že čilé vztahy právní jsou jen důsledkem styků hospodářských, jež co den stávaly se živějšími, upravily po neformelní dohodě shodnými jednostrannými pokyny vzájemné poskytováni právní pomoci mezi soudy, jakož i otázku procesní jistoty a udílení práva chudých.

Touto úpravou se však nepodařilo odstraniti všechny obtíže, které tkvěly hlavně v diplomatickém prostředkování a jež se vzrůstem hospodářských styků a návratem k předválečným normálním poměrům hospodářským stále stupňovaly. Tyto obtíže, jmenovitě pokud šlo o doručování spisů a výslechy svědků a znalců, měly v zápětí velmi značné protahování sporů, takže spory složitější nebylo lze skončiti před uplynutím mnoha měsíců, po případě i celého roku. Jaké hospodářské újmy průtahy tyto měly v zápětí pro strany procesní, jest na snadě.

Mezi hlavními překážkami, jež byly na závadu definitivní smluvní úpravě právních styků, byla především neurovnaná otázka jazyková, poněvadž nebylo lze najíti uspokojivé cesty, která by vyhovovala oběma stranám a soudy jejich zatěžovala co nejméně. Mimo to bylo v prvé době trvání naší republiky nutným, aby dopisování do ciziny dálo se prostřednictvím ústředního úřadu, případně diplomatickým zastoupením.

Obtíže tyto nyní byly odstraněny tím, že při jednání lednovém se zástupci vlády německé byla uspokojivě vyřešena i otázka jazyková a bylo možno dosavadní provisorium změniti novou úpravou v trvalý smluvní stav.

Výsledkem tohoto jednání, jež se strany československé vedl odborový přednosta dr. Emil Spira a se strany německé legační rada v. Baligand spolu s tajným vládním radou Volkmarem, jest přiložená smlouva mezi republikou Československou a říší Německou o ochraně právní a právní pomoci ve věcech občanských podepsaná v Praze dne 20. ledna 1922.

Tato smlouva upravuje především právní postavení stran, pro něž stanoví v čl. I. princip parity, s výhradou platných ustanoveni jazykových. Tím zajištěno jest smluvně pro příslušníky obou stran stejné postavení v řízení soudním, jaké přísluší vlastním příslušníkům, zejména pak volný přístup k soudu a volné dovolávání se právní ochrany. Úprava na tomto podkladě plyne logicky z povahy soudního řízení, neboť není dobře myslitelno, že by postavení stran mohlo býti v řízení soudním upraveno na jiném základě, na příklad na podkladě nejvyšších výhod, který jest možným pouze při dohodách povahy hospodářské.

Důsledkem tohoto principu jsou další smluvní ustanoveni, jimiž se vzájemně státní příslušníci osvobozuji od povinnosti skládati jistotu procesní, pokud takováto jistota nemůže býti požadována i od vlastních státních příslušníků (čl. 3.) a přiznává se příslušníkům druhé strany právo chudých za stejných podmínek, jako vlastním státním občanům (čl. 4.).

Další obsah smlouvy týče se jednak doručování soudních spisů ve věcech občanských a obchodních (čl. 5.-8.), dožádání o právní pomoc (čl. 5., 9., 10.) a hrazení výloh spojených s poskytnutím právní pomoci (čl. 11.). 0 jazykové otázce jedná. čl. 6.

Vzájemné dopisování děje se v jazyku oficielním dožadujícího státu, jímž se na straně československé rozumí jazyk státní (oficielní) a na straně německé jazyk úřední (čl. 6.). Doručování děje se zásadně jen, pokud příjemce jest ochoten doručované spisy přijmouti. Byla-li však k žádosti o doručení připojena písemnost, která jest sepsána v oficielním jazyku dožádaného státu nebo opatřena překladem v tomto jazyku, bude doručení provedeno způsobem, který jest předepsán v dožádaném státě pro doručení písemností tohoto druhu. Jest však třeba, aby i žádosti za doručení byl v tomto případě připojen překlad (čl. 7.). Tento způsob doručení bude tudíž praktickým při doručeních u soudních spisů, která mají býti provedena do rukou příjemce případně i proti jeho vůli (na př. žaloby, rozsudky atd.).

Obtíže spojené s pořizováním překladů budou na naší straně zmírněny tím, že každá ze smluvních stran má na vůli, aby k ověřování překladů zmocnila mimo diplomatického či konsulárního zástupce neb přísežného tlumočníka i své soudce.

Zásady stanovené pro provedení doručení soudních spisů a pro poskytnutí právní pomoci, jakož i pro hrazení výloh spojených s výkonem právní pomoci, jsou v celku shodny s tím, co ustanovuje haagská konvence ze dne 17. července 1905. Evidence dopisování československých soudů do Německa přenesena byla na presidia sborových soudů I. stolice, která budou přijímati dožádání o doručení soudních spisů neb o poskytnutí právní pomoci od německých soudů a jež budou pro soudy jejich obvodu prostředkovati doručení soudních dožádání německým soudům (čl. 5. odst. 2.).

Důležitým jest čl. 10., jenž dává každé straně právo odepříti doručení nebo právní pomoc, kdyby žádaným úkonem mohla býti ohrožena její výsostná práva anebo její bezpečnost.

Smlouva má autentický text československý i německý, nabude účinnosti jeden měsíc po výměně ratifikačních listin a jest vázána na výpovědní lhůtu šestiměsíční (čl. 12.).

V ostatním poukazuje vláda k ustanovením smlouvy samé a dodatkového protokolu, jež jsou přiloženy ve zvláštním exempláři.

Po stránce formální navrhuje vláda, aby smlouva tato byla schválena Národním shromážděním a aby byla předložena nejprve sněmovně poslanecké, zároveň připojuje přání, aby přikázána byla v ní výboru zahraničnímu a ústavně právnímu, a po schválení sněmovnou poslaneckou v senátu výboru zahraničnímu a ústavně-právnímu s tím, aby o ní podaly zprávu ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 16. března 1922.

Smlouva

republikou Československou a říší Německou

o ochraně právní a o právní pomoci ve věcech občanských.

Republika československá a říše Německá dohodly se uzavříti smlouvu ku zajištění občanské ochrany právní příslušníků československé republiky v říši Německé a příslušníků říše Německé v republice československé, jakož i k úpravě právní pomoci ve věcech občanských mezi soudy obou smluvních stran.

Za tím účelem jmenovali zmocněnci

president Československé republiky

pana dra Václava Girsu,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra a

pana dra Emila Spiru,

odborového přednostu v ministerstvu spravedlnosti,

president říše Německé:

Jeho Excellenci pana dra Waltera Koch-a,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra,

pana dra Alberta von Baligand-a,

legačního radu v zahraničním úřadě a

pana dra Ericha Volkmar-a,

tajného vládního radu a ministerského radu v říšském ministerstvu spravedlnosti.

Zmocněnci sdělivše si navzájem své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

PRVNÍ ODDÍL.

Právní ochrana ve věcech občanských.

Článek 1.

Ve věcech občanských požívají příslušníci jedné smluvní strany co do zákonné a soudní ochrany jich osoby a jmění v území druhé smluvní strany, bez újmy tam platných zákonů jazykových, téhož postavení jako vlastni státní příslušníci.

Mohou se za tím účelem volně a bez překážek dovolávati soudů a jednati tam za těchže podmínek jako vlastní státní příslušníci.

Článek 2.

Práva a povinnosti plynoucí z pařížské svazové dohody z 20. března 1883 0 ochraně živnostenského vlastnictví, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900 a ve Washingtonu dne 2. června 1911, uznávají se v poměru smluvních stran za závazné od zřízení neodvislého státu československého dne 28. října 1918.

Článek 3.

Od příslušníků jedné smluvní strany, kteří před soudy druhé smluvní strany jednají jako žalobci neb intervenienti, nesmí býti pod jakýmkoliv názvem žádána jakákoli jistota nebo složení k soudu, proto že jsou cizinci nebo že nemají v tuzemsku bydliště nebo pobytu.

Totéž platí i o zálohách, které by bylo požadovati od žalobců nebo intervenientů k úhradě nákladů soudních.

Článek 4.

Příslušníkům jedné smluvní strany přiznává se v území druhé strany právo chudých za těchže podmínek jako příslušníkům této strany.

DRUHÝ ODDÍL.

Právní pomoc ve věcech občanských.

Článek 5.

Ve věcech občanských a obchodních doručuji se spisy a vyřizují se dožádání o právní pomoc přímo mezi úřady smluvních stran.

V československé republice zašlou přímo dožádaní o doručení nebo o jinou právní pomoc a rovněž je převezmou předsednictva sborových soudů prvé stolice.

V říši Německé přísluší přímé zasílání žádostí za doručení nebo za jinou právní pomoc všem soudům, jich převzetí pak presidentům zemských soudí.

Je-li dožádaný úřad místně nepříslušným, postoupí dožádání z úřední povinnosti úřadu příslušnému a vyrozumí o tom neprodleně úřad dožadující.

Článek 6.

Dožádání o doručení a žádosti o právní pomoc sepsati jest v jazyku oficielním dožadujícího státu. V nich udán bude dožadující úřad, jakož i jméno a postavení stran v řízení. V žádostech o doručení kromě toho udati jest adresu příjemcovu a druh písemnosti, která má býti doručena.

Jazykem oficielním ve smyslu této smlouvy rozumí se na straně československé jazyk státní, na straně německé jazyk úřední.

Článek 7.

Doručení obstará příslušný úřad dožádané strany smluvní. Tento úřad může, nehledě ku případu dotčenému v odstavci 2., obmeziti se na to, že provede doručení odevzdáním písemnosti příjemci, je-li tento ochoten ji přijmouti.

Ku přání dožadujícího úpadu doručí dožádaný úřad písemnost, kterou jest doručiti, je-li sepsána v oficielním jazyku států dožádaného nebo opatřena překladem do tohoto jazyka, způsobem předepsaným jeho vnitřním zákonodárstvím pro doručování tohoto druhu. V tomto případě bude také žádosti za doručení sepsané v jazyku oficielním státu dožadujícího takovýto překlad připojen.

Překlady v předchozím odstavci uvedené jest ověřiti. Ověří je diplomatický nebo konsulární zástupce státu dožadujícího nebo přísežný tlumočník státu dožadujícího nebo dožádaného. Každé ze smluvních stran dává se na vůli zmocniti k tomuto ověřování překladů také své soudce.

Článek 8.

Doručení prokáže se buď příjemcovým potvrzením o doručení opatřeným lotem a ověřeným, anebo potvrzením úřadu dožádané strany smluvní o tom, že doručení bylo provedeno, jakým způsobem a kdy se tak stalo.

Článek 9.

Soud, jehož dožádání o právní pomoc došlo, povinen jest mu vyhověti a použíti při tom těchže donucovacích prostředků jako při vyřizování dožádání úřadů,jeho vlastního státu nebo při vyřizování návrhů podaných za tím účelem stranou na řízení účastněnou. Také způsob vyřízení se řídí zákony státu dožádaného, k návrhu dožadujícího úřadu jest však zachovati formu zvláštní, neodporuje-li tato zákonodárství dožádané smluvní strany.

Dožadující úřad bude, požádá-li o to, zpraven o době a místě jednání, za které bylo žádáno, aby zúčastněná strana mohla při něm býti přítomna.

Článek 10.

Vyřízení žádostí za doručení a dožádání o právní pomoc může býti odepřeno, jestliže strana, na jejímž území žádaný úkon má býti proveden, je pokládá za způsobilé, aby ohrozilo její práva výsostná nebo její bezpečnost.

Článek 11.

Za vyřízení žádosti za doručení a za dožádání o právní pomoc nesmějí býti požadovány nijaké poplatky a výlohy, vyjímají se, není-li jinak umluveno, poplatky svědků nebo znalců, jakož i výlohy, které vznikly činností výkonného úředníka v případě čl. 7. odst. 2., nebo použitím zvláštní formy dle čl. 9. odst. 1.

Článek 12.

Tato smlouva, jejíž znění v obou jazycích lest autentické, bude ratifikována a ratifikační listiny budou co nejdříve v Berlíně vypěněny.

Smlouva nabude účinnosti měsíc po výměně ratifikačních listin.

Zůstane v platnosti ještě šest měsíců ode dne, kdy jednou z obou smluvních stran bude vypověděna.

Na důkaz toho zmocněnci smlouvu tuto podepsali a opatřili vlastní pečetí.

Sepsáno v dvojím prvopisu v Praze dne dvacátého ledna jedentisícdevětsetdvacetdva.

Dr. V. Girsa, v. r.

Dr. E. Spira, v. r.

Dr. Koch, v. r.

v. Baligand, v. r.

v. Vollkmar, v. r.

Dodatkový protokol

lne smlouvě německo-československé o právní ochraně a právní pomoci v občanských záležitostech.

Plnomocní zástupci Německé říše a Československé republiky majíce podepsati smlouvu o právní ochraně a právní pomoci v občanských věcech zjišťují jménem svých vlád souhlas v těchto bodech:

1. Ustanoveními článku 1. odst. nejsou dotčena ujednání nejvyšších výhod učiněná mezi smluvními stranami v jiných smlouvách nebo dohodnutích.

2. Smluvní strany použijí pro návrhy doručné formulářů, které si navzájem sdělí.

3. K dožádání strany dožadující se právní pomoci, sepsanému podle čl. 6. smlouvy v jazyku. oficielním, jakož i k jeho přílohám připojí se překlad v jazyku oficielním strany dožádané.

Zmocněnci obou stran vyjádřili se při tomto bodě, že v těch případech, kde by opatření překladu působilo z důvodů zřetele hodných zvláštní potíže úřadu žádajícímu za právní pomoc, dožádaný úřad mu v tom, pokud možno, bude nápomocen.

4. Smluvní strany sdělí si navzájem přehled rozdělení soudů uspořádaný podle obvodů sborových soudů prvé instance, případně zemských soudů. Přehled bude k objasnění doložen mapou, pokud jest po ruce.

Na důkaz toho zmocněnci tento dodatkový protokol podepsali.

Sepsáno v dvojím prvopisu v Praze dne dvacátého ledna jedentisícdevětsetdvacetdva.

Dr. V. Girsa, v. r.

Dr. E. Spira, v. r.

Dr. Koch, v. r.

v. Baligand, v. r.

v. Vollkmar, v. r.

Vertrag

zwischen

der Čechoslovakischen Republik und dem Deutschen Reich

über Rechtsschutz und Rechtshilfe in bürgerlichen Angelegenheiten.

Die Čechoslovakische Republik und das Deutsche Reich sind übereingekommen, zur Sicherstellung des bürgerlichen Rechtsschutzes der Angehörigen der Čechoslovakischen Republik im Deutschen Reich und der Angehörigen des Deutschen Reichs in der Čechoslovakischen Republik sowie zur Regelung der Rechtshilfe zwischen den beiderseitigen Gerichtsbehörden in bürgerlichen Angelegenheiten einen Vertrag zu schließen.

Zu diesem Zwecke haben zu Bevollmächtigten ernannt:

Der Präsident der echoslowakischen Republik:

Herrn Dr. Wenzel Girsa,

außerordentlichen Gesandten und bevollmächtigten Minister,

Herrn Dr. Emil Spira,

Sektionschef im Justizministerium,

Der Präsident des Deutschen Reichs:

Seine Exzellenz Herrn Dr. Walter Koch,

außerordentlichen Gesandten und Bevollmächtigten Minister,

Herrn Dr. Albert von Baligand,

Legationsrat im Auswärtigen Amt,

Herrn Dr. Erich Volkmar,

Geheimen Regierungsrat und Ministerialrat im Reichsjustizministerium.

Die Bevollmächtigten haben sich, nachdem sie einander ihre Vollmachten mitgeteilt und diese in guter und gehöriger Form befunden haben, über folgende Bestimmungen geeinigt:

ERSTER ABSCHNITT.

Rechtsschutz in bürgerlichen Angelegenheiten.

Artikel 1.

In bürgerlichen Angelegenheiten genießen die Angehörigen des einen, vertragschließenden Teiles in Ansehung des gesetzlichen und gerichtlichen Schutzes ihrer Person und ihres Eigentums im Gebiete des anderen Teiles, unbeschadet der dort geltenden Sprachengesetze, die gleiche Behandlung wie die Landesangehörigen.

Sie haben zu diesem Zwecke freien und ungehinderten Zutritt zu den Gerichten und können dort unter denselben Bedingungen wie die Landesangehörigen auftreten.

Artikel 2.

Die Rechte und Pflichten aus der Pariser Verbandsübereinkunft vom 20. März 1883 zum Schutze des gewerblichen Eigentums, revidiert in Brüssel am 14. Dezember 1900 und in Washington am 2. Juni 1911, werden im Verhältnis der vertragschließenden Teile zu einander von der am 28. Oktober 1918 vollzogenen Errichtung des unabhängigen Čechoslovakischen Staates an als verbindlich anerkannt.

Artikel 3.

Keine Sicherheitsleistung oder Hinterlegung, unter welcher Benennung es auch sei, darf den Angehörigen des einen vertragschließenden Teiles, die vor den Gerichten des anderen Teiles als Kläger oder Intervenienten auftreten, wegen ihrer Eigenschaft als Ausländer oder wegen Mangels eines inländischen Wohnsitzes oder Aufenthalts auferlegt werden.

Die gleiche Regel findet Anwendung auf die Vorauszahlungen, die von den Klägern oder Intervenienten zur Deckung der Gerichtskosten einzufordern wären.

Artikel 4.

Die Angehörigen des einen vertragschließenden Teiles werden im Gebiete des anderen Teiles zur Wohltat des Armenrechts unter denselben Bedingungen wie die Angehörigen dieses Teiles zugelassen.

ZWEITER ABSCHNITT.

Rechtshilfe in bürgerlichen Angelegenheiten.

Artikel 5.

In Zivil- oder Handelssachen erfolgt die Zustellung von Schriftstücken und die Erledigung von Rechtshilfeersuchen im unmittelbaren Geschäftsverkehr der Behörden der vertragschließenden Teile.

Auf Seiten der Čechoslovakischen Republik sind sowohl für die unmittelbare Übermittelung von Zustellungsanträgen und Rechtshilfeersuchen als auch für ihre Entgegennahme die Präsidien der Gerichtshöfe erster Instanz zuständig.

Auf Seiten des Deutschen Reichs sind für die unmittelbare Übermittelung von Zustellungsanträgen und Rechtshilfeersuchen alle gerichtlichen Behörden, für ihre Entgegennahme die Landgerichtspräsidenten zuständig.

Im Falle der örtlichen Unzuständigkeit der ersuchten Behörde ist das Ersuchen von Amtswegen an die zuständige Behörde abzugeben und die ersuchende Behörde hiervon unverzüglich zu benachrichtigen.

Artikel 6.

Zustellungsanträge und Rechtshilfeersuchen sind in der offiziellen Sprache des ersuchenden Staates abzufassen. Sie haben die ersuchende Behörde, sowie den Namen und die Stellung der Parteien anzugeben. Die Zustellungsanträge haben außerdem die Adresse des Empfängers und die Art der zuzustellenden Schriftstücke zu bezeichnen.

Als offizielle Sprache im Sinne dieses Vertrags gilt auf Čechoslovakischer Seite die Staatssprache, auf deutscher Seite die Amtssprache.

Artikel 7.

Für die Zustellung hat die zuständige Behörde des ersuchten Teiles Sorge zu tragen. Diese Behörde kann sich, abgesehen von dem im Absatz 2 vorgesehenen Falle, darauf beschränken, die Zustellung durch Übergabe des Schriftstückes an den Empfänger zu bewirken, sofern er zur Annahme bereit ist.

Auf Wunsch der ersuchenden Behörde hat die ersuchte Behörde das zuzustellende Schriftstück, wenn es in der offiziellen Sprache des ersuchten Staates abgefaßt oder von einer Übersetzung in diese Sprache begleitet ist, in der durch ihre innere Gesetzgebung für die Bewirkung gleichartiger Zustellungen vorgeschriebenen Form zuzustellen. In diesem Falle ist auch dem in der offiziellen Sprache des ersuchenden Staates abgefaßten Zustellungsantrag eine solche Übersetzung beizufügen.

Die im vorstehenden Absatz vorgesehenen Übersetzungen sind zu beglaubigen. Die Beglaubigung hat durch den diplomatischen oder konsularischen Vertreter des ersuchenden Staates oder durch einen beeidigten Dolmetscher des ersuchenden oder ersuchten Staates zu erfolgen. Jedem vertragschließenden Teile bleibt es überlassen, auch seine Richter zur Vornahme der Beglaubigung zu ermächtigen.

Artikel 8.

Der Nachweis der Zustellung erfolgt entweder durch ein mit Datum versehenes uni beglaubigtes Empfangsbekenntnis des Empfängers oder durch ein Zeugnis der Behörde des ersuchten Teiles, aus dem sich die Tatsache, die Form und die Zeit der Zustellung ergibt.

Artikel 9.

Die Gerichtsbehörde, an die das Rechtshilfeersuchen gerichtet wird, ist verpflichtet, ihm zu entsprechen und dabei dieselben Zwangsmittel anzuwenden, wie bei der Erledigung eines Ersuchens der Behörden des ersuchten Teiles oder eines zum gleichen Zwecke gestellten Antrags einer beteiligten Partei. Auch die Formen der Erledigung richten sich nach den Gesetzen des ersuchten Teiles, doch ist auf Antrag der ersuchenden Behörde nach einer besonderen Form zu verfahren, sofern diese der Gesetzgebung des ersuchten Teiles nicht zuwiderläuft.

Die ersuchende Behörde ist auf ihr Verlangen von der Zeit und dem Orte der auf das Rechtshilfeersuchen vorzunehmenden Handlung zu benachrichtigen, damit die beteiligte Partei in der Lage ist, ihr beizuwohnen.

Artikel 10.

Die Erledigung von Zustellungsanträgen und Rechtshilfeersuchen kann abgelehnt werden, wenn der Teil, in dessen Gebiete die Erledigung stattfinden soll, sie für geeignet hält, seine Hoheitsrechte oder seine Sicherheit zu gefährden.

Artikel 11.

Für die Erledigung von Zustellungsanträgen und Rechtshilfeersuchen dürfen Gebühren oder Auslagen irgendwelcher Art nicht erhoben werden, ausgenommen sind, vorbehaltlich anderweitiger Übereinkunft, die an Zeugen oder Sachverständige gezahlten Entschädigungen sowie die Auslagen, die durch Mitwirkung eines Vollziehungsbeamten in dem Falle des Artikels 7 Abs. 2 oder durch die Anwendung einer besonderen Form gemäß Artikel 9 Abs. I entstanden sind.

Artikel 12.

Dieser Vertrag, dessen Wortlaut in beiden Sprachen authentisch ist, soll ratifiziert und die Ratifikationsurkunden sollen sobald als möglich in Berlin ausgetauscht werden.

Der Vertrag tritt einen. Monat nach dem Austausch der Ratifikationsurkunden in Kraft.

Er bleibt in Geltung bis zum Ablauf von sechs Monaten seit dem Tage, an dem er von einem der beiden feile gekündigt wird.

Zu Urkund dessen haben die Bevollmächtigten diesen Vertrag unterzeichnet und mit ihren Siegeln versehen.

Ausgefertigt in doppelter Urschrift in Prag am zwanzigsten Januar eintausendneunhundertzweiundzwanzig.

Dr. V. Girsa, m. p.

Dr. E. Spira, m. p.

Dr. Koch, m. p.

v. Baligand, m. p.

v. Vollkmar, m. p.

Zusatzprotokoll

zum Čechoslovakisch-Deutschen Vertrag über Rechtsschutz und Rechtshilfe in bürgerlichen Angelegenheiten.

Die bevollmächtigten Vertreter der Čechoslovakischen Republik und des Deutschen Reichs, im Begriffe zur Unterzeichnung des Vertrages über Rechtsschutz und Rechtshilfe in bürgerlichen Angelegenheiten zu schreiten, stellen namens ihrer Regierungen das Einverständnis über folgende Punkte fest:

1. Durch die Bestimmungen des Artikel 1 Abs. 1 werden die zwischen den vertragschließenden Teilen in anderen Verträgen oder Übereinkommen getroffenen Meistbegünstigungs-Vereinbarungen nicht berührt.

2. Die vertragschließenden Teile werden für Zustellungsanträge Formulare verwenden, die sie einander mitteilen werden.

3. Den gemäß Artikel 6 des Vertrags in der offiziellen Sprache des ersuchenden Teiles abgefaßten Rechtshilfeersuchen sowie deren Anlagen ist eine Übersetzung in die offizielle Sprache des ersuchten Teiles beizufügen.

Die beiderseitigen Bevollmächtigten haben sich bei diesem Punkte dahin geäußert, daß in den Fällen, in denen aus berücksichtigungswerten Gründen der ersuchenden Behörde die Beschaffung der Übersetzung besondere Schwierigkeiten bereiten sollte, die ersuchte Behörde ihr dabei tunlichst behilflich sein wird.

4. Die vertragschließenden Teile werden einander eine nach den Bezirken der Gerichtshöfe erster Instanz, beziehungsweise der Landesgerichte geordnete Übersicht ihrer Gerichtseinteilung mitteilen. Die Übersicht wird durch Beifügung einer Karte erläutert werden, soweit eine solche vorhanden sein sollte.

Zu Urkund dessen haben die Bevollmächtigten dieses Zusatzprotokoll unterzeichnet. Geschehen in Prag in doppelter Ausfertigung am zwanzigsten Januar eintausendneunhundertzweiundzwanzig.

Dr. V. Girsa, m. p.

Dr. E. Spira, m. p.

Dr. Koch, m. p.

v. Baligand, m. p.

v. Vollkmar, m. p.