Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922

jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n. mění se a doplňuje takto:

1. § 11 odst. 2 zní

Požívá-li zaměstnanec nebo jeho pozůstalí požitků zaopatřovacích od několika zaměstnavatelů, jest každý z těchto zaměstnavatelů povinen přispěti na rozdíl mezi výší požitků tímto zákonem stanovených a výší požitků jimi již vyplácených v poměru k výši požitků každým z nich již vyplácených. Nabyl-li kromě toho zaměstnanec podle § 1 lit. b) nároku proti dalšímu zaměstnavateli, jsou dřívější zaměstnavatelé povinni přispěti na uvedený rozdíl v poměru k výši požitků každým z nich již vyplácených a zmíněný další zaměstnavatel v poměru k uvedenému rozdílu.

2.§12 zní:

Povinnost plniti požitky stanovené tímto zákonem přechází na dědice osob k výplatě povinných (§ 11).

Jde-li o majetek stižený svazkem svěřenským nebo fideikomisární substitucí, přechází povinnost ta jedině na právní nástupce v držení tohoto majetku.

Jiní právní nástupci osob k výplatě povinných ručí s nimi nerozdílně za závazky z tohoto zákona plynoucí.

Z ručení toho vyjímá se stát, jenž prováděje pozemkovou reformu, převzal nebo převezme zabraný majetek pozemkový.

3. V tabulce zaopatřovacích požitků zařaďují se revírní lesní do skupiny 8.

Článek II.

Zákon tento působí nazpět ode dne 6. května 1921.

Provésti jej ukládá se všem ministrům.

Důvodová zpráva.

Dosavadní znění u 11 neřešilo výši podílu na zvýšených požitcích v případě, kdy zaměstnanec požíval zaopatřovacích požitků od jednoho nebo více dřívějších zaměstnavatelů a podle §u 1 lit. b) nabyl toliko nároku na vyplácení pense u posledního zaměstnavatele.

Aby v takovémto případě nesl celý doplatek zaměstnavatel, u něhož nastal případ 1 lit. b), není spravedlivo a neodpovídá dosavadnímu znění §u 11 odst. 2. Sluší tudíž obdobně i tu zjistiti participaci zaměstnavatelů, povinných platiti pensi, na doplatku, na nějž pensista má nárok. Při tom třeba zjistiti nejdříve číselnou povinnost platební zaměstnavatelů dřívějších, kteří již pensistovi pensi vypláceli, v druhé řadě pak doplatek, jakož i participaci na něm.

Podle §u 11 platí požitky zaopatřovací zásadně zaměstnavatel, u něhož počala či má počíti výplata požitků dle tohoto zákona. Má tedy v prvé řadě tento zaměstnavatel povinnost platební co do celku. Povinnost tato však zmenšuje se při více zaměstnavatelích o jejich příspěvek. Základ pro rozvrh doplatku (zvýšení pense) činí u zaměstnavatelů pensi již od dřívějška platících peníz těchto pensí, darů z milosti nebo provisí a u zaměstnavatele, u něhož nastal případ u 1 lit. b), celý doplatek.

Například: Nadlesní N. N. sloužil před léty u velkostatkáře A, pak u B a přestoupiv do služeb velkostatkáře C, nabyl u tohoto dle §u 1 lit. b) nároku na vyplácení pense.

od velkostatkářů A, B, C. Tito rozdělí se o tuto povinnost: A a B podle poměru jimi dosavad konaných platů, C pak podle poměru celého doplatku.

Podle toho zjistí se doplatek jednotlivých zaměstnavatelů úměrou:

a) zaměstnavatele A:

b) zaměstnavatele B

c) u zaměstnavatele C

takže platí celkem na zaopatřovacích platech:

t. j. požitky skupiny 10.

II. Odst. 1 §u 12 ve svém všeobecném znění postihuje nejen vlastníka, nýbrž také každého uživatele majetku stiženého svazkem svěřenským nebo fideikomisární substitucí. Povinnost platiti pensi stíhá podle zákona uživatele a nemůže býti přenesena na nástupce v držení toho majetku. Bylo nutno proto povinnost plnění v tomto směru omeziti na nástupce v držení (užívání) svěřenského nebo substitučního majetku.

III. Zařadění revírních lesních do skupiny 8. odůvodněno jest skutečností, že povinnosti revírních lesních a samostatných lesních správců jsou co do výkonu a rozsahu služby tytéž.

IV. Zpětnou účinnost zákona odůvodňuje sama povaha nových ustanovení. Pokud jde o participaci zaměstnavatelů na zvýšení zaopatřovacích požitků, mohla by vzniknouti v případě ustanovení, že zákon tento působí ode dne vyhlášení, řada soudních sporů mezi zaměstnavateli o revisi poměru, podle něhož dosud konali platy. Spory ty byly by nejvíce na újmu jistotě nároků pensistů a pravidelné plnění požitků zákonem jim zaručených mohlo by doznati vážné poruchy. Také předpis o přeřadění revírních lesních do vyšší skupiny vyžaduje, aby platnost změny působila od počátku platnosti zákona samého. V případech, kdy fiduciární vlastník zemřel po účinnosti zákona č. 130 z r. 1921, dlužno vyloučiti spory mezi právním nástupcem v řízení majetku vázaného a dědici allodními.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru sociálně-politickému k brzkému podání zprávy.

V Praze dne 30. března 1922.