Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3522.

Návrh

poslanců Fr. Zeminové, J. Stříbrného, dra E. Frankeho, dra Bartoška, dra Patejdla a spol., aby vydán byl zákon o neslučitelnosti funkce poslanecké, senátorské a služby veřejné se členstvím správních rad výdělečných společností finančních, obchodních a průmyslových, jakož i s funkcí právního zástupce takovýchto podniků.

Podatelé navrhují poslanecké sněmově, aby se usnesla na této osnově zákona:

Zákon

ze dne........... 1922

o neslučitelností funkce poslanecké, senátorské a služby veřejné se členstvím správních a dozorčích rad a právním zastupováním výdělečných společností finančních, obchodních a průmyslových.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Žádný poslanec, ani senátor, ani žádný veřejný úředník nesmí, pokud trvá tato jeho funkce, přijatí členství ve správní či dozorčí radě některé výdělečné společností finanční, obchodní nebo průmyslové ani funkce zástupce některé takové společnosti.

§ 2.

Je-li poslanec nebo senátor v době svého zvolení a veřejný úředník v době svého jmenování již členem správní či dozorčí rady výdělečné společnosti finanční, ohchodní nebo průmyslové, pozbývá tohoto členství dnem, kdy počal vykonávati svůj mandát nebo úřad.

§ 3.

Členem správní či dozorčí rady veřejně důležitých podniká může státi se poslanec, senátor a veřejná úředník jen v tom případě, když toho ochrana státních a veřejných zájmů vyžaduje, a jen se svolením zákonodárného sboru, jehož je členem, resp. s přivolením úřadu sobě nadřízeného, nesmí však ani v tom případě za tuto funkci dáti si poskytovati ani přímo, ani nepřímo žádného mlatu nebo jiné výhody, s jedinou výjimkou úhrady skutečných a řádné prokázaných výloh.

§ 4.

Každý poslanec, senátor a veřejný úředník, který v době, pokud trvá jeho veřejná funkce, přijal by bez výslovného svolení svého zákonodárného sboru nebo úřadu sobě nadřízeného (§ 3) místo ředitele, člena dozorčí nebo správní radu, funkcí právního zástupce, nebo jakéhokoliv funkcionáře některé výdělečné společnosti finanční, obchodní nebo průmyslové, ztrácí dnem přijetí tohoto členství čí tohoto zastupování svůj mandát či úřad veřejný.

§ 5.

Kdo vědomě volí nebo ustanoví poslance, senátora nebo veřejného úředníka mimo případy v §u 3 dotčené, členem správní nebo dozorčí rady, zástupcem nebo jakýmkoli jiným funkcionářem společností v § 1 označených dopouští se přečinu trestného vězením od 3 měsíců do 1 roku a zároveň peněžitou pokutou od 2000 do 50.000 Kč.

§ 6.

Přestoupí-li státní úředník VIII. nebo vyšší třídy hodnostní nebo jiný veřejný úředník stejného postavení do služeb výdělečné společnosti finanční, obchodní nebo průmyslové, nebo vstoupí-li do služeb takových před uplynutím pěti let od svého odchodu do výslužby, ztrácí vstupem tím vůči státu, zemí atd. nárok na výslužné a na jakékoli další platy zaopatřovací pro sebe i pro svou rodinu. Výdělečná společnost, jež veřejného úředníka takového do svých služeb přijala, podléhá ode dne jeho přijetí zvláštnímu státnímu dozoru, jehož podrobná úprava provedena bude nařízením.

§ 7.

Členům vlády, obou sněmoven Národního shromáždění a všem veřejným zaměstnancům jest zakázáno používati titulu, z tohoto jejich postaveni plynoucího, na jakýchkoliv návěštích a projevech rázu finančního, obchodního a průmyslového. Přestoupení tohoto zákazu tresce se soudem jako přestupek pokutou od 1000 Kč do 10,000 Kč.

§ 8.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Jeho provedením pověřují se ministři. spravedlnosti a vnitra.

Odůvodnění.

Již revoluční Národní shromáždění uznalo za nutné, chrániti členy vlády před podezřením, že vlivu svého by mohli použíti ve prospěch výdělečných společností, jež by je za to odměňovaly jmenováním do svých správních a dozorčích rad. Proto jednomyslně na ochranu čistoty a uklidnění veřejného života byl do ústavní listiny přijat a odhlasován § 74, který zní:

ťŽádný člen vlády nesmí býti členem představenstva nebo dozorčí rady ani zástupcem akciových společností a společností s ručením obmezeným, pokud tylo společností zabývají se činností výdělečnou.Ť

Postupem doby poznali však socialisté, že stejně jako u ministra, musí býti chráněna absolutní neodvislost též u členů Národního shromáždění a veřejnoprávních zaměstnanců. Zůstane zajímavým dokumentem doby, že právě časopisy měšťanských stran, jejichž příslušníci obsadili nejrůznější postavení v kapitalistických výdělečných společnostech, vedly neoprávněné útoky proti politicky jím nepohodlným osobám, obviňujíce je z členství správních rad takových podniků. Strana naše návrhem tímto chce docíliti jasnosti o tom, komu záleží více na finančních výhodách než na službě veřejné.

Současně chceme zákonem tímto zameziti vliv poslanců, senátorů a veřejnoprávních zaměstnanců ve prospěch bank, důlních podniků, kapitalistických syndikátů a výdělečných společností obchodních a průmyslových.

Také ťpřetahováníŤ a přeplácení státních úředníků, zasvěcených v úřední agendu a postup státní správy musí býti učiněn konec.

Přijetím tohoto návrhu zákona stoupne respekt veřejného míněni k poslancům, senátorům i státním úředníkům jako k osobám, jež vzdávají se hospodářských výhod, aby neodvisle mohli ve veřejném životě pracovati. Dnešní stav jest neudržitelný. Ti, kteří mají čisté svědomí a odmítají každý pokus kapitalistického lákáni, jsou paušálně podezíráni, že vlivu svého používají stejně jako ti, kteří z kapitalistických společnosti a ze své veřejné funkce bohatnou. Navržený zákon prospěje tedy vážnosti našich sněmoven i úřadů měrou nemalou.

Provedení zákona nevyžaduje nákladů, netřeba tedy zvláštního úhradového návrhu ve smyslu §u 41 odst. 2 úst. listiny. Ku projednání budiž návrh tento přikázán výboru ústavně-právnímu.

V Praze dne 4. dubna 1922.

Fr. Zemimová, J. Stříbrný, dr. E. Franke dr. Bartošek, dr. Patejdl, Langr, Sajdl, Prášek, Landová-Štychová, Pechmanová, Špatný, Buříval, Trnobranský, Netolický, Sladký, Slavíček, David, Hrušovský, Draxl, dr. Uhlíř, Laube.