Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3518.

Zpráva

výboru sociálně-politického

o vládním návrhu zákony (tisk 3475) o ochraně nájemníků.

Zákon

ze dne.................

o ochraně nájemníků.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

O výpovědi.

§ 1.

(1) Pronajímatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní jen, svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodě jest byt. Svolení k výpovědi budiž dáno pouze z důležitých důvodů.

(2) Za důležitý důvod buď pokládáno zvláště:

1. nezaplatil-li nájemník smluveného nebo v přípustné míře zvýšeného (§§ 8 až 13, 15, 16 a 21) nájemného, byv po uplynutí obvyklé nebo ku placení nájemného ujednané lhůty upomenut, do konce lhůty, kterou mu pronajímatel alespoň na 24 hodiny od upomínky povolil;

2. Byl-li nájemník odsouzen pro trestný čin, který se stíhá z úřední moci, spáchaný na pronajimateli;

3. porušují-li nájemník, členové jeho domácnosti neb osoby, které nájemník přijal do bytu nebo do svých služeb, opětovně hrubě pořádek v domě nebo způsobují-li svým chováním v domě oprávněné pohoršení, a nezjednal-li nájemník, byv k tomu vyzván, možné nápravy;

4. dal-li nájemník proti smluvnímu zákazu nebo bez svolení vlastníka domu do podnájmu celý byt nebo sice jen část bytu, ale ve zbylé části sám nebydlí;

5. prokáže-li pronajímatel úřední povolení k užitečnější stavbě a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný. Náhrady za jiné místnosti nežli byty pronajimatel opatřovati nemusí. Nepočne-li pronajimatel se stavbou do tří měsíců po odevzdání bytu a nepokračuje-li v ní nepřetržitě, jest povinen pronajmouti nájemníkovi znovu byt, zaplatiti útraty stěhovací a nahraditi jinou škodu;

6. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně sám pro sebe a utrpěl-li by značnější újmu, zůstala-li by nájemní smlouva v platnosti, nežli nájemník, byla-li by zrušena. Při tom se však nehledí k újmě, kterou si pronajimatel sám způsobil svým jednáním neb opomenutím;

7. potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytů, které jsou přístupny toliko prostorami náležejícími k jeho podniku;

8. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně sám pro sebe a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný;

9. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně pro své ženaté nebo vdané děti a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za přiměřený, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918;

10. potřebuje-li vlastník domu nutně sám pro sebe bytu, z něhož se po 1. srpnu 1914 vystěhoval, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918;

11. jde-li o nájemníka, který přiznal jmění podle zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., a podle nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 424 Sb. z. a n., aspoň 1,000.000 Kč, nebo kterému byla z takového jmění dávka pravoplatně uložena, a není vlastníkem; domu v téže obci aspoň o takovém počtu místností, kolík jich má najato.

§ 2.

(1) Smlouvy nájemní a podnájemní, učiněné na určitou dobu před 3. květnem 1920, zanikají projitím času, jestliže před uplynutím nájemní doby, a to ve výpovědní lhůtě zvláštními předpisy stanovené nebo v místě obvyklé, buď nájemník prohlásí, že v nájmu nechce pokračovati, anebo pronajímatel dá se svolením soudu podle § 1 výpověď. Výpovědi této není potřebí při skladištích, jde-li o stavbu podle § 1, odst. 2., č. 5. Jinak obnovuje se smlouva nájemní a podnájemní na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou.

(2) Ustanovení předchozího odstavce nelze užíti na smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu o místnostech, na které se nevztahovala nařízení o ochraně nájemníků, uvedená v § 83 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a n., prokáže-li pronajimatel, že je znovu jinak pronajal již před vyhlášením tohoto zákona.

(3) Smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu po 3. květnu 1920 pokládají se po dobu platnosti tohoto zákona za učiněny na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou. Na výpověď pronajímatelovu jest užíti ustanovení § 1 s tím obmezením, že před uplynutím smluvené doby nájemní může pronajimatel vypověděti smlouvu takovou jen z důvodů uvedených v § 1, odst. 2., č. 2, 4, a 5, a v § 3, odst. 2.

(4) Ustanovení předchozího odstavce nevztahují se na smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu kratší 3 měsíců, leč by nájemník užíval bytu se svolením pronajímatelovým déle 3 měsíců.

§ 3.

(1) Po dobu účinnosti tohoto zákona může pronajímatel žádati zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi podle § 1118 všeob. obč. zák. jen, zneužívá-li nájemník bytu ke značné škodě pronajímatelově, nebo musí-li se pronajaté stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavěti.

(2) těchto důvodů může býti také dány svolení k výpovědi podle § 1.

§ 4.

(1) Chce-li pronajimatel dáti výpověď, učiní to písemně nebo protokolárním návrhem u okresního soudu, v jehož obvodě jest byt. V návrhu buď uveden mimo byt a dobu, na kterou se dává výpověď, důvod zamýšlené výpovědi a nabídnuto jeho osvědčení. Při výpovědi z důvodu uvedeného v § 1, odst. 2., čís. 11, nesmí býti výpovědní lhůta kratší jednoho roku. K jiným důvodům nemůže býti v řízení přihlíženo.

(2) Soud vyslechna při nařízeném roku strany provede v nesporném řízení potřebná šetření a vysloví usnesením, zdali připouští výpověď; současně rozhodne o útratách. V usnesení, jímž soud připouští výpověď, udá zároveň určitě čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, a nařídí nájemníkovi s pohrůžkou exekuce, aby odevzdal byt v určeném čase. Uplynula-li již v době, kdy soud povoluje výpověď, smluvená nebo zvláštními předpisy stanovená nebo v místě obvyklá lhůta výpovědní, určí soud čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, při nájmu na neurčitou dobu tak, jako by výpověď byla dána v nejbližší výpovědní lhůtě, ač nebyla-li navrhována výpověď pro lhůtu ještě pozdější, a při nájmu na určitou dobu tak, aby nájemník měl k vyklizení přiměřenou lhůtu.

(3) Svolení k výpovědi z důvodu § 1, odst. 2., čís. 1, může soud odepříti, zaplatí-li nájemník nejpozději před skončením jednání dlužné nájemné.

(4) Řízení provede soudce, jenž jest jinak povolán rozhodovati v nájemních sporech.

(5) Do usnesení lze podati stížnost do 8 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice. Jiný opravný prostředek jest vyloučen. Usnesení nabyvší právní moci nahrazuje platnou výpověď.

§ 5.

Byla-li výpověď připuštěna z důvodů § 1, odst. 2., čís. 1 až 4, nebo z důvodu čís. 5, pokud jde o pronájem jiných místností než bytů, nebo nebyla-li připuštěna proto, že nájemník před skončením jednání zaplatil nájemné, jest nájemník povinen nahraditi útraty výpovědi a soudního řízení včetně útrat právního zastoupení pronajimateli, jinak jest pronajímatel povinen nahraditi tyto útraty nájemníkovi.

§ 6.

Opustí-li nájemník trvale neb dočasně společnou domácnost se svou rodinou a společný byt, přecházejí práva a povinnosti nájemníka na příslušníky jeho rodiny, neprohlásí-li do týdne, že nechtějí pokračovati v poměru nájemním.

§ 7.

(1) Předchozí ustanovení vztahují se také na pachtovní smlouvy o provozování živnostenské koncese v najatých místnostech.

(2) Účinnost ustanovení §§ 1 až 6 a ustanovení odst. 1. tohoto paragrafu nemůže býti vyloučená neb obmezena smlouvou stran.

O nájemném.

§ 8.

(1) Zvýšení nájemného z bytů, jednotlivých částí bytů a jiných místností jest obecně přípustno jen v mezích § § 9 a 10.

(2) Pro obecně přípustné zvýšení nájemného je rozhodno základní nájemné, t. j. nájemné i s vedlejšími poplatky, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

(3) Bylo-li nájemné pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok prvního pronájmu uvedeno částkou nižší než pronajímatel uplatňuje, může se toto vyšší nájemné jen tehdy vzíti za základ přípustného zvýšení, prokáže-li pronajímatel, že u příslušné berní správy svá původní přiznání opravil.

(4) Jde-li o byty, jež 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu přenechány byly k užívání za nepřiměřenou úplatu, jež při vyměřování daně činžovní nebyla uznána, nutno při stanovení základny zvýšení vycházeti od činžovní hodnoty, jež byla pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok ku vyměření daně činžovní stanovena.

(5) K obecně přípustnému zvýšení nájemného podle ustanovení §§ 9 a 10 není potřebí ani zvláštních důvodů ani svolení soudu.

§ 9.

(1) Měl-li nájemník při počátku působnosti tohoto zákona místnosti již pronajaty; jest obecně přípustno zvýšení nájemného:

1. od 1. května 1922

u všech bytů, jednotlivých části bytu a jiných místností v míře stanovené v §u 8, odstavec 1. zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 275 Sb. z. a n., to jest na částku nepřevyšující základní nájemné o 20%;

2. od 1. srpna 1922

a) u bytů a jednotlivých částí bytu, obsahujících 2 obytné místnosti s kuchyní, nečítajíc pokojíky pro služebné a ostatní příslušenství, o dalších 10% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 30%;

b) u bytů větších, než které jsou uvedeny pod lit. a), a u jiných místností mimo místnosti uvedené pod lit. c) o dalších 20% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 40%;

c) u místností, užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou části bytu,

o dalších 10% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 30%, jde-li o malé provozovny,

o dalších 20% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 40%, jde-li o střední provozovny,

o dalších 40% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 60%, jde-li o velké provozovny.

3. od 1. listopadu 1922

a) u bytů a jednotlivých částí bytu uvedených pod čís. 2., lit. a), o dalších 10% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 40%;

b) u bytů a jiných místností uvedených pod číslem 2., lit. b), o dalších 20% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 60%.

§ 10.

Pronajímají-li se místnosti po počátku působnosti tohoto zákona novému nájemníku, jest obecně přípustno zvýšení nájemného

1. od 1. května 1922

u všech bytů, jednotlivých částí bytu a jiných místností v míře stanovené v §u 8, odst. 1. zákona ze dne 8. dubna 1920, číslo 275 Sb. z. a n., to jest na částku nepřevyšující základní nájemné o 20%;

2. od 1. srpna 1922

a) u menších bytů a jednotlivých částí bytu, než které jsou uvedeny v §u 9 pod čís. 2., lit. a), o dalších 10% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 30%;

b) u bytů, jednotlivých částí bytu a jiných místností uvedených v §u 9 pod čís. 2., lit. a) a b), o dalších 20% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 40%;

c) u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, podle ustanovení §u 9, čís. 2., lit. c);

3. od 1. listopadu 1922

a) u menších bytů a jednotlivých částí bytu, než které jsou uvedeny v §u 9 pod čís. 2., lit. a), o dalších 10% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 40%;

b) u bytů, jednotlivých částí bytu a jiných místností uvedených v §u 9 pod čís. 2., lit. a) a b), o dalších 20% základního nájemného, tedy na částku nepřevyšující základní nájemné celkem o 60%.

§ 11.

(1) O tom, je-li provozovna podle §u 9, čís. 2., lit. c), a podle §u 10, čís. 2., lit. c), malá, střední nebo velká, rozhodne, nedohodnou-li se strany, soud, přihlížeje k její velikostí, ke způsobu jejího užívání a k rozsahu podniku.

(2) Platí-li se jednotné nájemné z bytu a místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, a nedohodnou-li se strany, jaká část nájemného připadá na byt a jaká na místnosti ostatní, rozhodni o tom soud podle okolností případu.

§ 12.

(1) Nad míru uvedenou v §§ 9 a 10 smí býti zvýšeno nájemné jen z důvodů uvedených v odstavcích 2. až., a to, nedojde-li k dohodě, jen se svolením okresního soudu, v jehož obvodu jest byt.

Zvýšení nájemného jest přípusto o tolik, oč vzrostly výlohy pronajímatelovy

a) zvýšením veřejných dávek z domu nebo z nájemného zapravovaných nebo zavedením nových veřejných dávek, vyjímaje dávku z majetku a z přírůstku na majetku,

b) zvýšením pravidelných ročních výloh spojených s udržováním a správou domu, pokud tyto výlohy jsou placeny obci nebo jiné veřejnoprávní korporaci nebo hradí se podle sazeb úředně stanovených,

c) zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jinými platy z knihovních pohledávek, které vázly na domě 1. srpna 1914, pokud jest zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím hypotekární úrokové míry,

pokud zvýšení pod lit. a) až c) uvedené nastalo po 1. srpnu 1914 nebo po pozdějším prvém pronájmu;

d) nákladem učiněným na občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu, provedené po 3. květnu 1920; z tohoto důvodu jest zvýšení nájemného přípustno jen na dobu, která stačí, aby se náklad umořil v přiměřené lhůtě.

(3) Pokud částky, o které jest zvýšení nájemného přípustno podle ustanovení uvedeného v odst. 2., dle platných předpisů započítávají se do vyměřovacího základu daně činžovní, budiž brán v počet také vyšší náklad na dani a přirážkách vypadající na zvýšené nájemné.

(4) K úhradě nákladu spojeného se zdražením ústředního topení a užívání zdviže lze nájemné přiměřeně zvýšiti.

(5) K úhradě nákladů, jež byly učiněny k žádosti nájemníkově v jeho bytě, jest přípustno přiměřené zvýšení nájemného na dobu, která stačí, aby se náklady v přiměřené lhůtě umořily, leda že byly nutny, aby byt byl udržen v užívatelném stavu.

(6) Zvýšení nájemného nesmí pro jednotlivý byt činiti více, než na něj připadá z úhrnné částky zvýšení podle poměru nájemného z jednotlivého bytu k součtu nájemného ze všech bytů a nájemních hodnot nepronajatých součástí domu, položených za základ daňovému předpisu.

(7) Zvýšení nájemného není přípustno z důvodu, že se mimo výlohy uvedené v odst. 2., lit. b), zvýšily také ostatní pravidelné roční výlohy spojené s udržováním a správou domu, ani že pominulo dočasné osvobození ad daně nebo dočasná úleva daňová, ani že se zvýšila daň činžovní v důsledku obecně přípustného zvýšení nájemného podle §§ 9 a 10.

(3) Obec může, dohodnouc se s berní správou, vyhlásiti, do jaké míry a ad které doby jest přípustno zvýšení nájemného v obci z důvodů uvedených v odst. 2., lit. a) a b).

§ 13.

Za užívání zařízení bytu daného v nájem a jiná smluvená plnění smí býti smluvena pouze přiměřená úplata; tato úplata smí se přiměřeně zvýšiti, pokud je to v daném případě zvlášť odůvodněno.

§ 14.

Byla-li o bytech, skládajících se mimo kuchyně a obytné pokojíky pro služebné z 4 nebo více obytných místností, nebo o místnostech užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, po vyhlášení tohoto zákona učiněna smlouva na určitou dobu aspoň 3 let, nevztahují se na ně ustanovení §§ 8 až 12.

§ 15.

Zvýšení nájemného jest účinné od nejbližšího nájemního období, ačli není zvýšení nájemného z důvodů uvedených v § 12, odst. 2., lit. a) a b) přípustno již od dřívějšího dne.

§ 16.

(1) Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti větší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, vypadající na část danou do podnájmu.

(2) Ke zvýšení podnájemného nad procento, o které bylo přípustně zvýšeno nájemné nájemníkovi, jest potřebí svolení soudu.

(3) Ustanovení § 13 jest užíti také na podnájem.

(4) Nájemník jest k žádosti vlastníka do mu povinen, učiniti mu o každém podnájmu oznámení a zároveň udati jméno a povolání podnájemníkovo, výši podnájemného a výši úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění.

§ 17.

(1) Pronajímatel pronajímaje byt jest povinen udati na požádání nájemníkovi, jaké nájemné bylo z bytu smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvém pronájmu.

(2) Žádá-li nájemník vyšší podnájemné, než jak je připouští § 16, odst. 1. až 3., musí prokázati svolení soudu, že požadované zvýšeni jest přípustné.

§ 18.

Pronájem nebo postoupení bytů s podmínkou, že nájemník koupí zařízení bytu, jest zapovězen.

§ 19.

Nájemné nebo podnájemné i s vedlejšími poplatky a jiné úplaty smějí býti smluveny a placeny jen v penězích měny ustanovené zákonem ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n. Smlouvy tomu odporující jsou zapovězeny.

§ 20.

(1) Zvýšeni nájemného nebo podnájemného s vedlejšími poplatky nebo jiné úplaty proti ustanovením §§ 8 až 13, 15 a 16 jest neplatné.

(2) Zapovězena jsou veškerá právní jednání, kterými dosavadní nájemník dává sobě nebo někomu jinému něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu nebo v souvislosti s tím, nebo kterými pronajímatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt, nebo kterými si někdo dává poskytovati nebo slibovati nepřiměřenou odměnu za zprostředkování nájmu.

(3) Co bylo plněno proti ustanovením odst. 1. a 2., může býti požadováno zpět se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci. Nárok na vrácení promlčuje se do 6 měsíců od zrušení nájemní smlouvy.

§ 21.

(1) O tom, je-li přípustno zvýšení nájemného nebo podnájemného nebo úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § § 8 až 13, 15 a 16 tohoto zákona, rozhoduje soud k písemnému nebo protokolárnímu návrhu pronajímatelovu, v němž budiž uvedeno dosavadní nájemné a odůvodněno podrobným výpočtem požadované zvýšení, nebo k návrhu nájemníkovu.

(2) Pronajímatel musí předložiti průkaz o nájemném, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

(3) Soud rozhoduje v nesporném řízení, vyslechna, je-li toho třeba, znalce a přihlížeje k okolnostem, které v daném případě jsou podle § 12, odst. 2. až 5., a § 13 rozhodny pro zvýšení nájemného.

(4) O tom, je-li podnájemné nebo úplata za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 16 přiměřená, rozhoduje soud k návrhu nájemníka nebo podnájemníka nebo vlastníka domu.

§ 22.

Soud přezkouší na návrh nájemníkův nebo pronajímatelův úmluvy o zvýšení nájemného nebo podnájemného nad míru uvedenou v §§ 8 až 13, 15 a 16, nebylo-li již soudem nebo nájemním úřadem rozhodnuto o přípustnosti zvýšení.

(2) Soud jest pak oprávněn, vyslechna strany, podle výsledku vyšetřeni upraviti přiměřeně v mezích tohoto zákona nájemné nebo podnájemné nebo úplatu za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění.

§ 23.

(1) Byl-li soud požádán, aby rozhodl podle §§ 21 nebo 22, obešle strany podotkna, že věc projedná a o ní rozhodne, i když se strany osobně nedostaví. Jednání buď provedeno pokud možno do 14 dnů po učiněném návrhu.

(2) Obeslané osoby jsou povinny přijíti nebo k jednání vyslati plnomocníka s věcí náležitě obeznalého, jakož i dáti podle pravdy vysvětlení o určitých otázkách soudem označených.

(3) Soud provede šetření pro rozhodnutí potřebná.

§ 24.

Do rozhodnutí soudu podle §§ 21 a 22 lze podati stížnost do 14 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice. Další opravný prostředek jest vyloučen.

§ 25.

Závisí-li rozhodnutí právního sporu o zaplacení nájemného nebo rozhodnutí o přípustnosti výpovědi zcela nebo částečně na tom, je-li zvýšení nájemného a podnájemného podle §§ 8 až 13, 15 a 16 přípustno, nebo je-li podnájemné nebo úplata za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 16 přiměřená čili nic, přeruší soud řízení, nebylo-li již o věci rozhodnuto, a vyžádá si toto rozhodnutí.

Veřejná oznámení o bytech.

§ 26.

Oznamuje-li kdo veřejně byt, který chce pronajati, musí jej v oznámení přesně označiti. Oznámeni nesmí obsahovati vyzvání, aby byly podávány nabídky s označením ceny.

§ 27.

Kdo hledá byt veřejným oznámením, nesmí v něm slibovati odměnu tomu, kdo jej nabídne neb opatří.

Trestní ustanovení.

§ 28.

Kdo učiní údaje, k nimž jest podle tohoto zákona povinen, nesprávně nebo neúplně nebo vůbec jich neučiní nebo jinak tento zákon obchází, kdo se dopustí jednání, která jsou podle tohoto zákona zapovězena, nebo kdo činí veřejná oznámení odporující ustanovením §§ 26 a 27, buď potrestán politickou okresní správou a tam, kde jest státní policejní úřad, tímto úřadem, na Slovensku městskými kapitánem nebo hlavním služným, peněžitou pokutou do 20.000 Kč ve prospěch místního chudinského fondu nebo vězením do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti také zároveň uloženy.

Všeobecná ustanovení.

§ 29.

Protokoly a podání v řízení soudním podle tohoto zákona podléhají poplatkům stanoveným pro řízení nesporné; z usnesení jest zaplatiti poplatek rovnající se polovičnímu rozsudečnému. (Sez. pol. 6, A), a) a E), a) vyhlášky min. fin. ze dne 22. března 1922, čís. Sb. z. a n., a §§ 14 a 15 zák. čl. XLIII z r. 1914.)

§ 30.

(1) Ustanovení tohoto zákona o bytech vztahují se, pokud není jinak ustanoveno, také na jednotlivé části bytů a jakékoliv jiné místnosti, které jsou předmětem nájemní nebo podnájemní smlouvy.

(2) Ustanovení § 1, odst. 2., čís. 11, vztahuje se pouze na byty a jednotlivé jejich části.

§ 31.

Zákon tento se nevztahuje:

1. na domy, pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, na Slovensku po 12. listopadu 1916,

2. na výkon živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců,

3. na domy a objekty, které jsou podrobeny stavební a dozorčí příslušnosti železničních úřadů,

4. na místnosti najaté k provozování živnosti obchodní v lázeňských místech, která se určí nařízením, převyšuje-li základní nájemné částku určenou nařízením.

§ 32.

(1) V důsledku zvýšení nájemného podle § 8 až 12 přikazuje se ministerstvu sociální péče peníz 30,000.000 Kč na podporu stavebního ruchu, splatný postupně do kance roku 1922.

(2) Vláda se zmocňuje, aby tento peníz 30;000.000 Kč opatřila úvěrními operacemi.

(3) O způsobu užití tohoto peníze rozhodne k návrhu ministerstva sociální péče vláda.

§ 33.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1922 a pozbude jí dnem 30. dubna 1923.

§ 34.

Pokud nebylo řízení, před nájemními úřady zahájené, do 30. dubna 1922 skončeno, bude soudem rozhodnuto jen, padá-li strana u soudu návrh nový dle tohoto zákona.

§ 35.

Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče v dohodě s ministry spravedlnosti a financí.

Zpráva

sociálně-politického výboru.

Vládní osnova, která sama sebe označuje dílem kompromisu mezi zájmy pronajímatelů na jedné straně a zájmy nájemníku na druhé straně, nemohla ovšem plně uspokojiti ani jejich mluvčí a zástupce v politických stranách Národního shromáždění. I v lůně sociálně-politického výboru bylo z četných podaných návrhů patrno, jak svízelné je nalézti střední cestu, vyhovující pokud možná všem stranám. Po zralé úvaze došel subkomitét sociálně-politického výboru, kterému byly přikázány všechny podané návrhy k projednání, k názoru, že v zájmu včasného vyřízení návrhu zákona nutno v zásadě trvati na vládní osnově, nepojati do návrhu zákona žádných návrhů, které by byly s to porušiti rovnováhu mezi různými zájmy, kterou zachovává vládní osnova, a dovoliti jen jasnější dikci těch ustanovení, která ji potřebují. To platí zvláště a ustanovení § 8 vládní osnovy, jednajícího o zvýšení nájemného, jež po názoru subkomitétu vyžadovalo jasnější mluvy, třebas na úkor stručnosti zákona.

Opravy a doplňky, které sociálně-politický výbor po návrhu subkomitétu na vládní osnově vykonal, mají z největší části podle toho jen za účel přesnější znění zákona.

K § 1:

V odstavci 2. u čís. 5 bylo přijato znění jasněji vyslovující, že majitel domu, který dosáhne výpovědi z důvodu, že chce provésti užitečnější stavbu, ale pak ji neprovede, jest povinen nahraditi vystěhovalému nájemníkovi zvláště také útraty stěhovací.

U čís. 11 byla částka 2,000.000 K změněna na částku 1,000.000 K.

K § 4.:

Odstavec 4. vládní osnovy byl vynechán, aby nepovstaly pochybnosti, že lze již na základě rozhodnutí I. stolice provésti vystěhování nájemníka.

Za § 5

vládní osnovy byl vsunut nový § 6, vyhovující praktické potřebě.

§§ 6 a 7

vládní osnovy byly staženy v jeden paragraf 7 se dvěma odstavci a druhý odstavec tohoto paragrafu, který obsahuje ustanovení § 7 Vládní osnovy, stylisticky upraven tak, aby na materielním jeho obsahu nebylo ničeho měněno.

§ 8: Návrhům, aby § 8 vládní osnovy, který je příliš dlouhý a tím nepřehledný, byl přehledněji stylisován, bylo vyhověno a celý § 8 vládní osnovy rozdělen na 8 paragrafů, označených jako §§ 8 až 15.

Rozdělení materie § 8 vládní osnovy na 8 paragrafů spočívá na následujícím systému. Zvýšeni nájemného podle § 8 vládní osnovy je jednak všeobecné, jednak zvláštní. Všeobecné zvýšení nájemného je přípustné (dle § 8, odst. 5.) beze všech zvláštních důvodů, a není třeba k němu snad svolení soudu. Zvýšení zvláštní je přípustno však jen ze zvláštních v § 8 vládní osnovy v odstavcích 4., 5., 8., 9. a 10. taxativně uvedených důvodů, a to nedohodnou-li se o něm strany, jen se svolením soudu. Všeobecně přípustné zvýšení nájemného je podle § 8 vládní osnovy odstupňováno podle velikostí bytů a podle způsobu užívání jiných místností než byty, a různé podle toho, jde-li o staré nájemníky nebo o nové nájemníky.

Sociálně-politickým výborem přijaté znění §§ 8 až 15, nahrazujících § 8 vládní osnovy, neobsahuje materielní změny vládní osnovy po žádné stránce. Na zásadách vládní osnovy, jak jsou vylíčeny v předchozím odstavci, sociálně-politický výbor ničeho nezměnil. Systematicky je látka § 8 Vládní osnovy rozdělena tak, že

§ 8 obsahuje ustanovení o podstatě obecně přípustného zvýšení, jmenovitě o nájemném, z něhož dlužno při výpočtu obecně přípustného zvýšení vycházeti;

§ 9 obsahuje ustanovení o výši přípustného zvýšení pro staré nájemníky;

§ 10 obsahuje ustanovení o výši všeobecně přípustného zvýšení pro nájemníky nové;

§ 11 obsahuje beze změny ustanovení odstavce 3. § 8 vládní osnovy;

§ 12 obsahuje ustanovení o zvýšení nájemného ze zvláštních důvodů v tomto paragrafu uvedených;

§ 13 obsahuje ustanovení o zvýšení nájemného za užívání zařízení bytu;

§ 14 přejímá stylisticky pozměněné ustanovení odstavce 13. § 8 vládní osnovy;

§ 15 přejímá beze změny ustanovení odstavce 12 § 8 vládní osnovy.

§ 16 shoduje se s § 9 vládní osnovy až na to, že v posledním odstavci slovo "pronajimatel" nahrazeno vhodnějším výrazem "nájemník".

V § 17 odst. 2. provedena táž změna.

V § 18 za slovo "pronájem" vložena slova "nebo postoupení", aby zapovězeny byly jiné případy přenechávání bytů s podmínkou, že nájemník koupí zařízení.

V § 21 v posledním odstavci.slovo "pronajímatel" nahrazeno slovem "nájemník".

§ 29 přijat ve znění navrženém ministerstvem financí.

§ 30 obsahuje pouze stylistickou změnu.

Ostatní změny provedené ve vládní osnově týkají se pouze přečíslování paragrafů.

Sociálně-politický výbor navrhuje, aby se osnově zákona ve znění výborem přijatém dostalo ústavního schválení.

V Praze dne 6. dubna 1922.

K číslu 3518.

Zpráva

výboru rozpočtového

o vládním návrhu zákona (tisk 3475) o ochraně nájemníků.

Výbor rozpočtový resumoval ustanovení § 1, odst. 2., čís. 11 vládní osnovy, aby částka tam jmenovaná činila 2,000.000 Kč a nikoli 1,000.000 Kč, jak se na ní usnesl sociálně-politický výbor.

Další změna, na které se usnesl rozpočtový výbor, je ta, že ustanovení § 7 o pachtovních smlouvách o provozování živnostenské koncese rozšířena na pachtovní smlouvy o provozování živnostenského oprávnění vůbec, aby tedy slova ťživnostenské konceseŤ v § 7, odst. 1., byla nahrazena slovem ťživnostiŤ.

V Praze dne 6. dubna 1922.