Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3481.

Zpráva

výboru ústavně-právního

o usnesení senátu (tisk 3444), jež se týká osnovy zákona, kterým se mění zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n. o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu.

Poslanecká sněmovna přijala ve 120. schůzi dne 13. ledna 1922 jednomyslně osnovu zákona, jimž se mění zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n. o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu.

Senát N. S. při projednávání tohoto usnesení vyhověl pochybnostem, které byly vysloveny zástupcem vlády co do stylisace článku IV. o charakteru sněmovních zaměstnanců, a učinil v článku tom tu změnu, že uvedené zaměstnance prohlašuje za zaměstnance veřejné se všemi výhodami zaměstnanců státních.

Zmíněné pochybnosti odůvodňoval zástupce vlády v senátu tím, že by při jmenování sněmovních zaměstnanců do postavení, jež by honorováno bylo platem rovnajícím se platu některé vyšší hodnostní třídy zaměstnanců státních, vzejíti mohl spor o to, jest-li v takovém případě k takovému jmenování oprávněno jen předsednictvo sněmovny, či má-li býti toto jmenování vázáno též na potvrzení vlády, případně presidenta republiky podle §§ 64 a 81 úst. list.

Senát přistoupil na stylisaci tohoto místa osnovy, navrženou vládním zástupcem, třebaže byl přesvědčen, že tyto pochybnosti mohly by se opírati pouze o příliš extensivní výklad citovaných paragrafů ústavní listiny, který by však neodpovídal intencím projeveným v zákonných materialiích (k ústavní listině, k zákonu z 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n.). Učinil tak jen v té snaze, aby bylo umožněno vydání zákona, kterým má býti zabezpečena plná autonomie zákonodárných sborů a nezávislost jich na moci vládní a výkonné.

Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny pojednal o této změněné stylisaci článku IV. osnovy a došel jednomyslně k názoru, že při článku tom není vlastně jiného než stylistického rozdílu mezi jeho zněním původním a zněním, které nyní usnesl senát.

Ústavně-právní výbor výslovně připomíná, že pod slovy: ťse všemi výhodami státních zaměstnancůŤ dlužno rozuměti: ťse všemi právy a povinnostmi státních zaměstnancůŤ.

Z týchž důvodů však, ze kterých senát přizpůsobil se změně navržené zástupcem vlády, doporučuje též ústavně-právní výbor poslanecké sněmovně, aby přijala připojenou osnovu zákona ve znění shodném s usnesením senátu.

Zákon

ze dne............ 1922,

jímž se mění zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n. o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Úředníky a zřízence pro úřady poslanecké sněmovny a senátu jmenuje a ustanovuje v mezích rozpočtu ústavně schváleného předsednictvo poslanecké sněmovny a senátu především ze zaměstnanců úřadů státních a jiných veřejných úřadů (soudů, ústavů), dohodnuvši se s ústředním úřadem zaměstnanci nadřízeným. Vyjádření tohoto úřadu jest podati do dvou měsíců, jinak se má za to, že úřad souhlasí. Úředníky a zřízence pro úřady společné poslanecké sněmovny i senátu ustanovují v mezích rozpočtu ústavně schváleného obě předsednictva ve společné schůzi, již svolává a řídí předseda poslanecké sněmovny. Pro jednání společné schůze platí obdobně ustanovení 9, odst. 2. zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n.

Úředníci a zřízenci přijatí nad systemisovaný počet míst nebo přijatí ze služeb soukromých, mohou býti ustanoveni toliko jako úředníci a zřízenci smluvní.

Článek II.

Zaměstnanci sněmovní, převzatí ze státních a jiných veřejných úřadů (soudů, ústavů) setrvávají u svého původního úřadu ve statu i ve svém statusovém pořadí, obdrží tam dnem nastoupení ve sněmovní službě na dobu služby sněmovní neplacenou dovolenou a postupují u svého původního úřadu jak časově, tak i ve svém pořadí jmenováním; okolnost, že u tohoto úřadu aktivně neslouží, a jsou tam zařaděni extra statum, nesmí býti na újmu jejich postupu v tomto úřadě, nebrání-li postupu ustanovení služební pragmatiky.

Článek III.

Zaměstnanec může býti služby sněmovní zproštěn předsednictvem z důvodů služebních neb na vlastní žádost a vrátí se do úřadu, z něhož vyšel.

Zaměstnancům, odcházejícím ze sněmovní služby, může předsednictvo podle svého uznání přiznati přiměřený stálý, do výslužného započitatelný přídavek ke služnému, pokud se týče přídavek k výslužnému.

Zaměstnanec, který má ve sněmovní službě 10 let do výslužby skutečně započitatelných a nebyl postižen trestem disciplinárním, má však nárok na přídavek, rovnající se 40% rozdílu mezi pravidelnými příjmy ve sněmovní službě a pravidelným služebním (odpočinkovým) příjmem, který mu připadne po vystoupení ze sněmovní služby. Vyslouží-li ve sněmovní službě celou služební dobu, má nárok na přídavek, rovnající se celému uvedenému rozdílu.

Přídavky ty vypláceny budou pokladnou sněmovní způsobem, jakým se zaměstnanci dosud vyplácely požitky služební.

Předsednictvo jest oprávněno, aby v odůvodněných případech započítalo s platností pro obory veškeré státní nebo jiné veřejné služby zaměstnanci dobu ve službě sněmovní po 1. červnu 1920 ztrávenou do postupu i do odpočivného pěti čtvrtinami času, po který zaměstnanec službu sněmovní skutečně vykonával.

Článek IV.

Zaměstnanci v úřadech sněmovních jsou zaměstnanci veřejní se všemi výhodami zaměstnanců státních a jsou služebně podřízeni předsednictvu sněmovny, které jsou přikázáni.

Úředníci poslanecké sněmovny i senátu společní jsou podřízeni oběma předsednictvům, která v tomto případě rozhodují ve společné schůzi (čl. I.).

Předsednictva obou sněmoven rovněž ve společné schůzi, pro kterou platí obdobně ustanovení čl. I., pokud jde o zvláštní povahu služby sněmovní, upraví jejich právní a hmotné poměry, stanoví podmínky a způsob jejich postupu, jakož i obor jejich působnosti zvláštním služebním řádem. Pro zaměstnance sněmovní platí i po dobu jejich činné služby sněmovní podpůrně a obdobně příslušná ustanovení služební pragmatiky státních zaměstnanců (soudců), pokud služební řád nebude obsahovati úchylky nebo pokud by tyto úchylky byly pro zaměstnance nepříznivější.

Článek V.

Zákon tento platí i pro zaměstnance sněmovní již ustanovené.

Článek VI.

§§ 1, 2, 3, 4 a § 7 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n., se zrušují.

Článek VII.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

V Praze dne 19. dubna 1922.