POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922
1. volební období.
5 zasedání
3477.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne.......................,
jimž se doplňuje zákon ze dne 19. března 1876, čís. 28 ř. z. o lhůtách k opravným prostředkům v řízení před úřady finančními.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
K § 1 zákona ze dne 19. března 1876, čís. 28 ř. z. připojuje se jako čtvrtý tento odstavec:
Ministr financí se zmocňuje, aby, objeví-li se toho v příčině některých druhů přímých daní nevyhnutelná potřeba, povolil pro všechny neb některé správní obvody všeobecné prodloužení lhůty k opravným prostředkům, při čemž může stanoviti novou přiměřenou lhůtu pro prostředky opravné, jichž lhůta již prošla. Zmocnění tohoto může býti použito jen do konce roku 1924.
§ 2.
Zmocnění daného v §u 1 může býti užito také pro lhůty stanovené v uherských zákonech na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dosud platných.
§ 3.
Instanční pořad v příčině rozhodnutí, jimiž opravný prostředek byl zamítnut pro zmeškání lhůty nebo pro nedostatek legitimace, končí rozhodnutím toho úřadu, jemuž přísluší rozhodnouti ve věci samé s konečnou platností.
§ 4.
Zákon tento, jenž kromě ustanovení §u 2 neplatí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedením jeho pověřuje se ministr financí.
Důvodová zpráva.
Podle dosavadního znění §u 1, odst. 3. zákona o lhůtách ze dne 19. března 1876, čís. 28 ř. z., může úřad, u něhož opravný prostředek má býti podán, prodloužiti lhůtu v případech zřetele hodných.
Ustanovení toto má na mysli jednotlivé konkrétní případy jest k prodloužení lhůty třeba vždy zvláštní žádosti poplatníkovy. Vyskytují se však případy, ve kterých celé skupiny poplatníků nemohou v zákonné lhůtě podati řádně odůvodněný prostředek opravný a to zvláště tehdy, když platební rozkazy byly vydány dodatečně za více minulých let a úřady vyměřovací při nynějším svém zatížení a nedostatku personálu nestačí, aby včas daly potřebná vysvětlení na dotazy poplatníků. V případech takových zahrnuty jsou úřady množstvím žádostí o prodloužení lhůty odvolací, jimž zpravidla musí býti vyhověno. K zjednodušení úřadování je tedy nutno, aby ministru financí poskytnuta byla možnost generelního prodloužení odvolací lhůty tam, kde toho vyžaduje nezbytná potřeba. Potřeba taková může se objeviti zvláště též při dávce z majetku, u které poplatnictvo namnoze neovládá ještě úplně příslušných předpisů zákonných a žádá od finančních úřadů nesčetné informace a vysvětlení jak v příčině materielních ustanovení zákonných, tak v příčině zjištění dávkové základny. Pro nával stran tím vzniklý nemohou úřady žádostem těm vždy včas vyhověti a v důsledku toho podá začasté poplatník ke své škodě odvolání nedostatečně nebo nesprávně odůvodněné nebo obrací se na úřad písemně o prodloužení lhůty.
Sjednati ve věci té nápravu jest účelem předložené osnovy.
Stanovení nové lhůty odvolací v případech, kde lhůta podle dosavadních zákonných předpisů již prošla, je nutné proto, aby se odstranila nesrovnalost mezi poplatníky, kteří jsouce si vědomi, že odvolací lhůtu promeškali, prostředku opravného již z toho důvodu nepodali, a mezi poplatníky, kteří odvolání podali sice pozdě, avšak ještě před uplynutím lhůty, která bude na základě tohoto zákona stanovena.
Zmocnění jest časově omezeno do konce roku 1924, poněvadž pro budoucnost lze očekávati klidnější poměry i berních správ.
Ustanovení §u 3 má za účel, aby opravné řízení v ohledu formálním končilo rozhodnutím té stolice, která v případě, že opravný prostředek byl podán včas, jest povolána rozhodovati meritorně - tedy na př. rozhoduje II. instance (zemské finanční ředitelství resp. komise II. instance) meritorně o výši daně z příjmů, daně výdělkové všeobecné i zvláštní, daně rentové, z obratu, ve věcech poplatkových. Tím bude řízení značně zkráceno a nejen ministerstvu, nýbrž i nižším instancím ulehčeno a zároveň se odstraní anomalie, že ministerstvo financí samo musí rozhodovati o opožděném prostředku, ačkoli, kdyby byl opravný prostředek podán včas, o meritu jeho by rozhodovala nižší instance s konečnou platností.
Vláda projevuje přání, aby osnova byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě výborům rozpočtovému a ústavně-právnímu s tím aby o ní podaly zprávu co nejdříve.
V Praze dne 1. dubna 1922.
Předseda vlády: |
Ministr financí: |
Dr. Beneš, v. r. |
A. Novák, v. r. |