Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922

1. volební období.

5 zasedání

3475.

Vládní návrh.

Zákon

Ze dne.....................

o ochraně nájemníků.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

O výpovědi.

§ 1.

(1) Pronajimatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní jen, svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodě jest byt. Svolení k výpovědi budiž dáno pouze z důležitých důvodů.

(2) Za důležitý důvod buď pokládáno zvláště:

1. nezaplatil-li nájemník smluveného nebo v přípustné míře zvýšeného (§§ 8, 9 a 14) nájemného, byv po uplynutí obvyklé nebo ku placení nájemného ujednané lhůty upomenut, do konce lhůty, kterou mu pronajímatel alespoň na 24 hodiny od upomínky povolil;

2. byl-li nájemník odsouzen pro trestný čin, který se stíhá z úřední moci, spáchaný na pronajímateli;

3. porušují-li nájemník, členové jeho domácnosti neb osoby, které nájemník přijal do bytu nebo do svých služeb, opětovně hrubě pořádek v domě nebo způsobují-li svým chováním v domě oprávněné pohoršení, a nezjednal-li nájemník, byv k tomu vyzván, možné nápravy;

4. dal-li nájemník proti smluvnímu zákazu nebo bez svolaní vlastníka domu do podnájmu celý byt nebo sice jen část bytu, ale ve zbylé části sám nebydlí;

5. prokáže-li pronajimatel úřední povolení k užitečnější stavbě a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný. Náhrady za jiné místnosti nežli byty pronajimatel opatřovati nemusí. Nepočne-li pronajímatel se stavbou do tří měsíců po odevzdání bytu a nepokračuje-li v ni nepřetržitě, jest povinen nahraditi nájemníkovi způsobenou škodu, a žádá-li o to nájemník, pronajmouti mu znovu byt;

6. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně sám pro sebe a utrpěl-li by značnější újmu, zastala-li by nájemní smlouva v platnosti, nežli nájemník, byla-li by zrušena. Při tom se však nehledí k újmě, kterou si pronajimatel sám způsobil svým jednáním neb opomenutím;

7. potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytů, které jsou přístupny toliko prostorami náležejícími k jeho podniku;

8. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně sám pro sebe a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný;

9. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně pro své ženaté nebo vdané děti a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za přiměřený, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918;

10. potřebuje-li vlastník domu nutně sám pro sebe bytu, z něhož se po 1. srpnu 1914 vystěhoval, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918;

11. jde-li o nájemníka, který přiznal jmění podle zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., a podle nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 424 Sb. z. a n., aspoň 2,000.000 Kč, nebo kterému byla z takového jmění dávka pravoplatně uložena, a není vlastníkem domu v téže obci aspoň o takovém počtu místností, kolik jich má najato.

§ 2.

(1) Smlouvy nájemní a podnájemní, učiněné na určitou dobu před 3. květnem 1920, zanikají projitím času, jestliže před uplynutím nájemní doby, a to ve výpovědní lhůtě zvláštními předpisy stanovené nebo v místě obvyklé, buď nájemník prohlásí, že v nájmu nechce pokračovati, anebo pronajimatel dá se svolením soudu podle § 1 výpověď. Výpovědi této není potřebí při skladištích, jde-li o stavba podle § 1, odst. 2, č. 5. Jinak obnovuje se smlouva nájemní a podnájemní na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou.

(2) Ustanovení předchozího odstavce nelze užíti na smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu o místnostech, na které se nevztahovala nařízení o ochraně nájemníků, uvedená v § 33 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a n., prokáže-li pronajimatel, že je znovu jinak pronajal již před vyhlášením tohoto zákona.

(3) Smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu po 3. květnu 1920 pokládají se po dobu platnosti tohoto zákona za učiněny na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou. Na výpověď pronajímatelovu jest užíti ustanovení § 1 s tím obmezením, že před uplynutím smluvené doby nájemní může pronajimatel vypověděti smlouvu takovou jen z důvodná uvedených v § 1, odst. 2, č. 2, 4 a 5, a v § 3, odst. 2.

(4) Ustanovení předchozího odstavce nevztahují se na smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu kratší 3 měsíců, leč by nájemník užíval bytu se svolením pronajimatelovým déle 3 měsíců.

§ 3.

(1) Po dobu účinnosti tohoto zákona může pronajímatel žádati zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi podle § 1118 všeob. obč. zák. jen, zneužívá-li nájemník bytu ke značné škodě pronajímatelově, nebo musí-li se pronajaté stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavěti.

(2) Z těchto důvodů může býti také dáno svolení k výpovědi podle § 1.

§ 4.

(1) Chce-li pronajimatel dáti výpověď, učiní to písemně nebo protokolárním návrhem u okresního soudu, v jehož obvodě jest byt. V návrhu buď uveden mimo byt a dobu, na kterou se dává výpověď, důvod zamýšlené výpovědí a nabídnuto jeho osvědčení. Při výpovědí z důvodu uvedeného v § 1, odst. 2., čís. 11, nesmí býti výpovědní lhůta kratší jednoho roku. K jiným důvodům nemůže býti v řízení přihlíženo.

(2) Soud vyslechna při nařízeném roku strany provede v nesporném řízení potřebná šetření a vysloví usnesením, zdali připouští výpověď; současně rozhodne o útratách. V usnesení, jímž soud připouští výpověď, udá zároveň určitě čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, a nařídí nájemníkovi s pohrůžkou exekuce, aby odevzdal byt v určeném čase. Uplynula-li již v době, kdy soud povoluje výpověď, smluvená nebo zvláštními předpisy stanovená nebo v místě obvyklá lhůta výpovědní, určí soud čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, při nájmu na neurčitou dobu tak, jako by výpověď byla dána v nejbližší výpovědní lhůtě, ač nebyla-li navrhována výpověď pro lhůtu ještě pozdější, a při nájmu na určitou dobu tak, aby nájemník měl k vyklizení přiměřenou lhůtu.

(3) Svolení k výpovědi z důvodu § 1, odst. 2., čís. 1, může soud odepříti, zaplatí-li nájemník nejpozději před skončením jednání dlužné nájemné.

(4) Usnesení jest účinné doručením.

(5) Řízení provede soudce, jenž jest jinak povolán rozhodovati v nájemních sporech.

(6) Do usnesení lze podati stížnost do 8 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice. Jiný opravný prostředek jest vyloučen. Usnesení nabyvší právní moci nahrazuje platnou výpověď.

§ 5.

Byla-li výpověď připuštěna z důvody § 1, odst. 2., čís. 1 až 4, nebo z důvodu čís. 5, pokud jde o pronájem jiných místností než bytů, nebo nebyla-li připuštěna proto, že nájemník před skončením jednání zaplatil nájemné, jest nájemník povinen nahraditi útraty výpovědi a soudního řízení včetně útrat právního zastoupení pronajímateli, jinak jest pronajimatel povinen nahraditi tyto ztráty nájemníkovi.

§ 6.

Předchozí ustanovení vztahují se také na pachtovní smlouvy o provozování živnostenské koncese v najatých místnostech.

§ 7.

Účinnost předchozích ustanovení nemůže býti vyloučena neb obmezena smlouvou stran.

O nájemném.

(1) Nájemné i s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, smí se zvýšiti

1. u všech bytů, jednotlivých částí bytí a jiných místností od 1. května 1922 na částku převyšující základní nájemné (odst. 14.) o 20%,

2. u bytů a jednotlivých částí bytu, obsahujících 2 obytné místnosti s kuchyní, nečítajíc pokojíky pro služebné a ostatní příslušenství,

a) od 1. srpna 1922 na částku převyšující základní nájemné o 30%,

b) od 1. listopadu 1922 na částku převyšující základní nájemné o 40%,

3. u bytů větších, než které jsou uvedeny pod čís. 2, a u jiných místností mimo místnosti uvedené pod čís. 4,

a) od 1. srpna 1922 na částku převyšující základní nájemné o 40%,

b) od 1. listopadu 1922 na částku převyšující základní nájemné o 60%,

4. u místností, užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

od 1. srpna 1922 na částku převyšující základní nájemné

o 30%, jde-li o malé provozovny,

o 40%, jde-li o střední provozovny,

o 60%, jde-li o velké provozovny,

jen z důvodů uvedených v odst. 4., 5., 8., 9. a 10., a to, nedojde-li k dohodě, jen se svolením okresního soudu, v jehož obvodě jest byt.

(2) Jde-li o smlouvu učiněnou za platnosti tohoto zákona s novým nájemníkem, smí býti nájemné i s vedlejšími poplatky, které platil poslední nájemník, zvýšeno

1. u menších bytů a jednotlivých části bytů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci pod čís. 2, na míru uvedenou v předchozím odstavci pod čis. 2,

2. u bytů, jednotlivých částí bytů a jiných místností uvedených v předchozím odstavci pod čís. 2 a 3, na míru uvedenou v předchozím odstavci pod čís. 3,

3. u místností uvedených v předchozím odstavci pod čís. 4 na míru tam uvedenou.

(3) O tom, o jakou provozovnu podle odst. 1., čís. 4., jde, rozhodne, nedohodnou-li se strany, soud, přihlížeje k její velikostí, způsobu jejího užívání a rozsahu podniku.

Platí-li se jednotné nájemné z bytu a místností uvedených v odst. 1., pod čís. 4., a nedohodnou-li se strany, jaká část nájemného připadá na byt a jaká na místnosti ostatní, rozhodne o tom soud podle okolností případu.

(4) Zvýšení nájemného nad míru v odst., 1. a 2. uvedenou jest přípustno o tolik, oč vzrostly výlohy pronajímatelovy:

a) zvýšením veřejných dávek z domu nebo z nájemného zapravovaných nebo zavedením nových veřejných dávek, vyjímaje dávku z majetku a z přírůstku na majetku,

b) zvýšením pravidelných ročních výloh spojených s udržováním a správou domu, pokud tyto výlohy jsou placeny obci nebo jiné veřejnoprávní korporaci nebo hradí se podle sazeb úředně stanovených,

c) zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jinými platy z knihovních pohledávek, které vázly na domě 1. srpna 1914, pokud jest zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím hypotekární úrokové míry,

pokud zvýšení pod lit. a) až c) uvedené nastalo po 1. srpnu 1914 nebo po pozdějším prvém pronájmu;

d) nákladem učiněným na občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu, provedené po 3. květnu 1920; z tohoto důvodu jest zvýšení nájemného přípustno jen na dobu, která stačí, aby se náklad umořil v přiměřené lhůtě.

(5) Pokud částky, o které jest zvýšení nájemného přípustno podle ustanovení uvedeného v odst. 4, lit. a) až d), dle platných předpisů započítávají se do vyměřovacího základu daně činžovní, budiž brán v počet také vyšší náklad na dani a přirážkách vypadající na zvýšené nájemné.

(6) Zvýšení nájemného nesmí pro jednotlivý byt činiti více, než na něj připadá z úhrnné částky zvýšení podle poměrů nájemného z jednotlivého bytu k součtu nájemného ze všech bytů a nájemních hodnot nepronajatých součástí domu, položených za základ daňovému předpisu.

(7) Zvýšení nájemného nad míru v odst. 1 a 2 uvedenou není přípustno z důvodu, že se mimo výlohy uvedené v odst. 4, lit. b), zvýšily také ostatní pravidelné ruční výlohy spojené s udržováním a správou domu, ani že pominulo dočasné osvobození od daně nebo dočasná úleva daňová.

(8) K úhradě nákladu spojeného se zdražením ústředního topení a užívání zdviže lze nájemné přiměřeně zvýšiti.

(9) K úhradě nákladů, jež byly učiněny k žádosti nájemníkově v jeho bytě, jest přípustno přiměřené zvýšení nájemného na dobu, která stačí, aby se náklady v přiměřené lhůtě umořily, leda že byly nutný, aby byt byl udržen v uživatelném stavu.

(10) Za užívání zařízení bytu daného v nájem a jiná smluvená plnění smí býti smluvená plnění smí býti smluvena pouze přiměřená úplata; tato úplata smí se přiměřeně zvýšiti, pokud je to v daném případě zvlášť odůvodněno.

(11) Obec může, dohodnouc se s berní správou, vyhlásiti, do jaké míry a od které doby jest přípustno zvýšení nájemného v obci z důvodů uvedených v odst. 4, lit. a) a b).

(12) Zvýšení nájemného jest účinné od nejbližšího nájemního období, ač-li není zvýšení nájemného z důvodů uvedených v odst. 4, lit. a) a b) přípustno již od dřívějšího dne.

(13) Ustanovení odstavců 1 až 12 nevztahují se na byty, skládající se mimo kuchyně a obytné pokojíky pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, a na místnosti užívané k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, byla-li o nich po vyhlášení tohoto zákona učiněna smlouva na určitou dobu aspoň 3 let.

(14) Základním nájemným rozumí se nájemné i s vedlejšími poplatky, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

(15) Bylo-li nájemné pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok prvního pronájmu uvedeno částkou nižší, než pronajímatel uplatňuje, může se toto vyšší nájemné jen tehdy vzíti za základ přípustného zvýšení, prokáže-li pronajímatel, že u příslušné berní správy svá původní přiznání opravil.

(16) Jde-li o byty, jež 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu přenechány byly k užívání za nepřiměřenou úplatu, jež při vyměřování daně činžovní nebyla uznána, nutno při stanovení základny zvýšení vycházeti od činžovní hodnoty, jež byla pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok ku vyměření daně činžovní stanovena.

§ 9.

(1) Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti větší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, vypadající na část danou do podnájmu.

(2) Ke zvýšení podnájemného nad procento, o které bylo přípustně zvýšeno nájemné nájemníkovi, jest potřebí svolení soudu.

(3) Ustanovení § 8, odst. 10, jest užíti také na podnájem.

(4) Pronajímatel jest k žádosti vlastníka domu povinen, učiniti mu o každém podnájmu oznámení a zároveň udati jméno a povolání podnájemníkovo, výši podnájemného a výši úplaty za užívání zařízeni bytu a jiná smluvená plnění.

§ 10.

(1) Pronajímatel pronajímaje byt jest povinen udati na požádání nájemníkovi, jaké nájemné bylo z bytu smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvém pronájmu.

(2) žádá-li pronajímatel vyšší podnájemné, než jak je připouští § 9, odst. 1. až 3., musí prokázati svolení soudu, že požadované zvýšení jest přípustné.

§ 11.

Pronájem bytů s podmínkou, že nájemník koupí zařízení bytu, jest zapovězen.

§ 12.

Nájemné nebo podnájemné i s vedlejšími poplatky a jiné úplaty směji býti smluveny a placeny jen v penězích měny ustanovené zákonem ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n. Smlouvy tomu odporující jsou zapovězeny.

§ 13.

(1) Zvýšení nájemného nebo podnájemného i s vedlejšími poplatky nebo jiné úplaty proti ustanovením §§ 8 a 9 jest neplatné.

(2) Zapovězena jsou veškerá právní jednání, kterými dosavadní nájemník dává sobě nebo někomu jinému něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu nebo v souvislostí s tím, nebo kterými pronajímatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt, nebo kterými si někdo dává poskytovati nebo slibovati nepřiměřenou odměnu za zprostředkování nájmu.

(3) Co bylo plněno proti ustanovením odst. 1. a 2., může býti požadováno zpět se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci. Nárok na vrácení promlčuje se do 6 měsíců od zrušení nájemní smlouvy.

§ 14.

(1) O tom, je-li přípustno zvýšení nájemného nebo podnájemného nebo úplaty za užívání zařízeni bytu a jiná smluvená plnění podle §§ 8 a 9 tohoto zákona, rozhoduje soud k písemnému nebo protokolárnímu návrhu pronajímatelovu, v němž budiž uvedeno dosavadní nájemné a odůvodněno podrobným výpočtem požadované zvýšení, nebo k návrhu nájemníkovu.

(2) Pronajímatel musí předložiti průkaz o nájemném, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

(3) Soud rozhoduje v nesporném řízení, vyslechna, je-li toho třeba, znalce a přihlížeje k okolnostem, které v daném případě jsou podle § 8, odst. 4., lit. a) až d), a odst. 5., 8., 9. a 10., rozhodny pro zvýšení nájemného.

(4) O tom, je-li podnájemné nebo úplata za užívání zařízení a jiná smluvená plnění podle § 9 přiměřená, rozhoduje soud k návrhu pronajímatelovu nebo podnájemníkovu nebo vlastníka domu.

§ 15.

(1) Soud přezkouší na návrh nájemníkův nebo pronajímatelův úmluvy o zvýšeni nájemného nebo podnájemného nad míru uvedenou v §§ 8 a 9, nebylo-li jíž soudem nebo nájemním úřadem rozhodnuto o přípustnosti zvýšení.

(2) Soud jest pak oprávněn, vyslechna, strany, podle výsledku vyšetření upraviti přiměřeně v mezích tohoto zákona nájemné nebo podnájemné nebo úplatu za užíváni zařízení bytu a jiná smluvená plnění.

§ 16.

(1) Byl-li soud požádán, aby rozhodl podle §§ 14 nebo 15, obešle strany podotkna, že věc projedná a o ní rozhodne, i když se strany osobně nedostaví. Jednání buď provedeno pokud možno do 14 dnů po učiněném návrhu.

(2) Obeslané osoby jsou povinny přijíti nebo k jednání vyslati plnomocníka s věcí náležitě obeznalého, jakož i dáti podle pravdy vysvětlení o určitých otázkách soudem označených.

(3) Soud provede šetření pro rozhodnutí potřebná.

§ 17.

Do rozhodnutí soudu podle §§ 14 a 15 lze podati stížnost do 14 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice. Další opravný prostředek jest vyloučen.

§ 18

Závisí-li rozhodnutí právního sporu o zaplacení nájemného nebo rozhodnutí o přípustnosti výpovědi zcela nebo částečně a tom, je-li zvýšení nájemného a podnájemného podle §§ 8 a 9 přípustno, nebo je-li podnájemné nebo úplata za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 9 přiměřená čili nic, přeruší soud řízení, nebyla-li již a věci rozhodnuto, a vyžádá si toto rozhodnutí.

Veřejná, oznámení o bytech.

§ 19.

Oznamuje-li kdo veřejně byt, který chce pronajati, musí jej v oznámení přesně označiti. Oznámení nesmí obsahovati vyzváni, aby byly podávány nabídky s označením ceny.

§ 20.

Kdo hledá byt veřejným oznámením, nesmí v něm slibovati odměnu tomu, kdo jej nabídne neb opatří.

Trestní ustanovení.

§ 21.

Kdo učiní údaje, k nimž jest podle tohoto zákona povinen, nesprávně nebo neúplně nebo vůbec jich neučiní nebo jinak tento zákon obchází, kdo se dopustí jednání, která jsou pudle tohoto zákona zapovězena, nebo kdo činí veřejná oznámení odporující ustanovení §§ 19 a 20, buď potrestán politickou okresní správou a tam, kde jest státní policejní úřad tímto úřadem, na Slovensku městským kapitánem nebo hlavním služným, peněžitou pokutou do 20.000 Kč ve prospěch místního chudinského fondu nebo vězením do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti také zároveň uloženy.

Všeobecná ustanovení.

§ 22.

Protokoly a podání v řízení soudním podle tohoto zákona podléhají obvyklým poplatkům; z usnesení jest zaplatiti poplatek rovnající se polovičnímu rozsudečnému.

§ 23.

(1) Ustanovení tohoto zákona o bytech vztahují se, pokud není jinak ustanoveno; také na jednotlivé části bytů a jakékoliv jiné místnosti, které jsou předmětem nájemní nebo podnájemní smlouvy.

(2) Ustanovení § 1, odst. 2, čís. 11, vztahuje se pouze na byty a jednotlivé jejich části.

§ 24.

Zákon tento se nevztahuje:

1. na domy, pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, na Slovensku po 12. listopadu 1916,

2. na výkon živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců,

3. na domy a objekty, které jsou podrobeny stavební a dozorčí příslušnosti železničních úřadu,

4. na místnosti najaté k provozování živnosti obchodní v lázeňských místech, která se určí nařízením, převyšuje-li základní nájemné částku určenou nařízením.

§ 25.

(1) V důsledku zvýšení nájemného podle § 8 přikazuje se ministerstvu sociální péče peníz 30,000.000 Kč na podporu stavebního ruchu, splatný postupně do konce roku 1922.

(2) Vláda se zmocňuje, aby tento peníz 30,000.000 Kč opatřila úvěrními operacemi.

(3) O způsobu užíti tohoto peníze rozhodne k návrhu ministerstva sociální péče vláda.

§ 20.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1922 a pozbude ji dnem 30. dubna 1923.

§ 27.

Pokud nebylo řízení, před nájemními úřady zahájené, do 30. dubna 1922 skončeno, bude soudem rozhodnuto jen, podá-li strana u soudu návrh nový dle tohoto zákona.

§ 28.

Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče v dohodě s ministry spravedlnosti a financí.

Důvodová zpráva.

Vláda, předkládajíc tuto osnovu nového zákona o ochraně nájemníků Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání, jest si vědoma, že navrhovaný zákon nesplňuje všecky naděje, které se upínají k jeho novelování. Při tolika různých zájmech namnoze si odporujících, které se k tomuto zákonu vážou, nebylo možno ani jinak, než hledati kompromisní řešení. Kompromisní řešení, které majíc především jiným na zřeteli hospodářskou situaci občanstva, které neztrácejíc při tom s očí konečný cíl státní bytové politiky, jímž musí býti: vyrovnati nájemné ve starých domech s nájemným v nových domech stavěných beze vší finanční podpory z veřejných prostředků, a odstraniti tak poslední zbytek vázaného hospodářství z doby války, vyhovovalo by pokud možno nejvíce oprávněným zájmům pronajímatelů i nájemníků. Dílem tohoto kompromisního řešení, hledaného zástupci všech politických stran tvořících většinu v Národním shromáždění, jest připojená osnova.

Nynější namnoze zhoršené hospodářské poměry většiny obyvatelstva, stejně však i důvodná naděje, že se hospodářské poměry v nedaleké budoucnosti všeobecně zlepší, vedly k tomu, aby působnost navrhovaného nového zákona byla omezena pouze na dobu do 30. dubna 1923. Po soudu vlády politické obtíže, které jest překonávati při parlamentním projednávání zákona o ochraně nájemníků, váží méně než zájem, který mají nejen pronajímatelé a nájemníci, ale i vláda na tom, aby úprava poměrů nazývaná ochranou nájemníků byla přizpůsobena poměrům doby.

Jistě bylo by v zájmu klidu zvláště v řadách nájemníků, kdyby působnost navrhovaného zákona byla stanovena na delší dobu. Nevyhovuje-li tomuto požadavku osnova, děje se tak jen pod vlivem právě uvedené hospodářské situace většiny občanstva. Nemají tím však býti vnášeny ani do řad nájemníka ani do řad pronajimatelů pochybnosti, že by zákonné předpisy známé pode jménem ochrany nájemníků mohly býti předčasně najednou zrušeny. Jest jistě všeobecné přesvědčení, že se tak nemůže a nesmí státi především v zájmu státu samého. Ale stejně všeobecně pociťuje se nutnost, ponenáhlu odstraňovati předpisy omezující smluvní volnost pronajímatelovu a nájemníkovu. Zrušení ochrany nájemníků závisí na tom, jak rychle a jak brzy bule odstraněn nynější nedostatek bytů. Podle přesvědčení vlády závisí odstranění nedostatku bytů vybudováním nových bytů nikoliv na zrušení ochrany nájemníků, nýbrž na ustálení hospodářských poměrů vůbec a jmenovitě na ustálení cen za mzdy a hmoty a na opatření dostatečných peněžitých prostředků pro stavební podnikání. Nesporno ovšem jest, že by zrušením ochrany nájemníků v důsledku náhlého stoupnutí nájemného stlačeny byly požadavky na úroveň bydlení na míru co nejmenší, že by tím klesla poptávka po větších bytech, za to však tím více stoupla poptávka po menších bytech. Stlačovati nynější úroveň bydlení na úroveň ještě nižší, nemůže býti ve veřejném zájmu.

Hlavním obsahem osnovy nového zákona jest jako dosud ochrana před bezdůvodnou výpovědí a před neoprávněným zvyšováním nájemného.

Novoty, které osnova přináší rozšiřuje právo k výpovědi a připouštějíc další zvyšování nájemného, odstupňované podle velikosti bytů, znamenají, posuzovány s hlediska konečného cíle, proti dosavadnímu stavu značný pokrok.

Pokud jde o právo k výpovědi, bude na příště možno v každé obci dáti výpověď z jakéhokoliv důvodu důležitého vůbec. Výpočet důležitých důvodů v § 1, odst. 2. osnovy jest pouze demonstrativní. Pronajimateli není bráněno, aby žádal za svolení k výpovědi také z jiných důležitých důvodů, než které jsou v § 1 výslovně uvedeny. Takovým důležitým důvodem mohla by zajisté býti na př. ta skutečnost, že nájemník má, v obci 2 byty a že nepotřebuje bytu, z něhož se mu dává výpověď, zvláště neužívá-li ho. Stejné důvody k výpovědi platí také pro poměr podnájemní. Ze společenství bytu, který sdílí podnájemník s nájemníkem, vyplynou zajisté mnohé důležité důvody k výpovědi, kterých zákon ani vyčerpati nemůže.

Osnova uvádí, jak ovšem bylo již řečeno jen demonstrativně v § 1, odst. 2., vedle dosavadních 6 ještě dalších důležitých důvodů k výpovědi rozšiřujíc mimo to důvod uvedený v dosavadním zákoně v § 1, odst. 2., pod čís. 3, na další skutkové poměry.

Osnova obsahuje tyto změny dosavadního platného zákona co do práva k výpovědi:

Důvod uvedený pod čís. 2 jest nový. Všimnouti si sluší, že tu jde jen o trestný čin, který se stíhá z úřední mocí a který byl spáchán na pronajimateli a nikoliv na třetí osobě, jmenovitě z řad ostatních nájemníků. Nespadají sem tedy na př. urážky na cti, ani kdyby byly spáchány na pronajimateli.

Důvod uvedený pod čís., v dosavadním zákoně pod čís. 3, byl rozšířen také na případy, ve kterých nájemník dá do podnájmu větší část bytu a ponechá si třeba jen jednu místnost, ale jen k uložení nábytku. Novou stylisací tohoto ustanovení má býti zamezeno obcházení dosavadního zákona.

U důvodu uvedeného pod čís. 5, v dosavadním zákoně pod čís. 4, změněn požadavek přiměřenosti náhradního bytu požadavkem pouhé dostačitelnosti náhradního bytu z úvahy, že veřejný zájem žádá, aby provádění novostaveb bylo pokud možno ulehčeno.

Nové jsou důvody uvedené pod čís. 8 a 9. Podle těchto ustanovení musí pronajímatel podobně jako u dosavadního důvodu pod čís. 5 sice prokázati, že bytu potřebuje nutně sám pro sebe nebo pro své ženaté neprovdané děti, ale nemá povinnosti průkazní o újmě, kterou by utrpěl, kdyby zůstala nájemní smlouva v platnosti. Náhradní byt musí býti, jde-li o majitele domu, dostatečný, jde-li o jeho děti, přiměřený. Důvod pod čís. 9 neplatí, nabyl-li pronajímatel domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918.

Důvod uvedený pod čís. 10 jest také nový. Podle tohoto ustanovení musí vlastník prokázati, že bytu potřebuje nutně sám pro sebe, nemusí však opatřiti nájemníkovi náhradní byt vůbec.

Důvod uvedený pod čís. 11 týká se podle § 23, odst. 2. pouze bytů a nikoliv jiných místností. Při výpovědi z tohoto důvodu nesmí podle § 4, odst. 1. výpovědní lhůta býti kratší jednoho roku.

Ustanovení o zvyšování nájemného činí především rozdíl mezi starými nájemníky a novými nájemníky. Zvyšování jest odstupňováno u bytů podle jejich velikostí, u jiných místností podle způsobu jejich užívání. Místnosti, kterých se užívá k výdělečné činnosti, ale jsou částí bytu nebo místnosti, kterých se užívá k jiné než výdělečné činnosti, posuzuji se jako byty. Nelze si ovšem zapírati, že velikost bytu není za dnešních poměrů všeobecně spolehlivým měřítkem pro platební schopnost nájemníkovu, odůvodňující progresivní zvyšování nájemného, a že bude nutno vrátiti se k stejnoměrnému zvyšování nájemného bez rozdílu velikostí bytů.

Ustanoven § 8, odst. 1., týkají se starých nájemníků, odst. 2. nových nájemníků. Ustanovení uvedeného v odst. 1., pod čís. 1, bylo třeba, aby zachována byla kontinuita nynějšího právního stavu, a neznamená tedy nové zvýšení nájemného. Upozorniti dlužno na konci odst.1. na slova "nedojde-li k dohodě", která znamenají, že na příště není potřebí svolení soudu ke zvýšení nájemného z důvodu na př. opravy a obnovy domu, nýbrž že o míře zvýšení může býti učiněna dohoda mezi pronajimatelem a nájemníkem.

Ustanovení odst. 4. osnovy liší se od odstavce 4. dosavadního zákona hlavně tím, že podle osnovy dlužno zvýšení uvedené v odst. 4. pod lit. a) až d) ku všeobecnému zvýšení nájemného uvedenému v odst. 1. a 2, bezvýjimečně připočítati, takže všeobecné zvýšení nájemného uvedené v odst. 1. a 2. zůstane pronajímateli neztenčeno.

V ustanovení tohoto odstavce pod lit. a) byla jen z důvodu přesnější dikce k slovům dosavadního zákona "z domu" připojena slova "nebo z nájemného", aby bylo vysloveno, že také veřejné dávky placené z nájemného, jako činžovní haléř, dávka z nájemného a pod. sem spadají.

V lit. b) bylo místo slova v dosavadním zákoně "provozovacích" užito slova "ročních", aby bylo docíleno souladu s ustanovením odst. 7. osnovy. Na materielním obsahu ustanovení podle dosavadního zákona nemá tím býti ničeho měněno.

Podle lit. c) má býti nájemník chráněn před zvyšováním nájemného z důvodu zvýšení platu z hypotekárních pohledávek, které nemají svou příčinu ve všeobecném stoupání hypotekární úrokové míry, nýbrž na př. v individuelních poměrech majitele domu jako dlužníka, nebo ve vlastnosti domu do zástavy daného.

Ustanovení odst. 5., které jest úplně nové, učiní zajisté konec všem pochybnostem o tom, může-li býti vyšší náklad na dani a přirážkách vypadající na zvýšené nájemné, zvláště jde-li o zvýšení nájemného z důvodu úhrady nákladu na opravy a obnovy domu, při výpočtu přípustného zvýšení nájemného započítán.

Ustanovení odst. 8. až 10. a 12. jsou nová a vyplňují mezeru dosavadního zákona. Ustanovení odst. 18. znamená, že pronajímatel a nájemník může o bytech 4pokojových nebo větších a o samostatných provozovnách smluviti jakékoliv nájemné, učiní-li o nich smlouvu na určitou dobu, ne kratší 3 let. Ovšem, že nájemník nemůže býti k učinění takové smlouvy nucen.

Ustanovení odst. 14. až 16. jsou převzata z dosavadního zákona bere změny.

Nejméně uspokojivé jsou účinky dosavadního zákona, pokud jde o ochranu podnájemníků před vykořisťováním nesvědomitými nájemníky. Ustanovení §§ 9 a 15 dosavadního zákona, která byla téměř beze změny převzata do §§ 9 a 14 osnovy, sama o sobě poskytují zajisté zcela dostatečnou ochranu před nepřípustným zvýšením podnájemného a před nepřiměřenými požadavky nájemníkovými za užívání zařízení místností daných do podnájmu, v praxí selhávají však zcela, poněvadž podnájemníci z pohnutek ovšem pochopitelných ostýchají se dovolávati ochrany zákona. Osnova připojuje v § 9, v posledním odstavci, nové ustanovení povahy kontrolního předpisu, ne však všeobecně platné, nýbrž závazné jen k žádosti majitele domu. Na majiteli domu záleží, do jaké míry chce tohoto nového ustanovení užíti. V souvislosti s tím bylo právo, žádati za rozhodnutí o přiměřenosti podnájemného, v § 14, odstavec 4., uděleno také vlastníku domu, a v § 21 dána trestní sankce pro podpronajimatele, který neučiní zadost ustanovení § 9, poslední-odstavec.

Nejdůležitější novotou osnovy zákona jest, že nezná nájemních úřadů, které podle §§ 20 až 24 dosavadního zákona musily býti zřízeny v obcích s více než 20.000 obyvateli a byly povolány, aby rozhodovaly o přípustnosti zvýšeni a o přiměřeností nájemného. Podle osnovy nového zákona budou tedy na příště jen okresní soudové příslušni, aby rozhodovali netoliko o přípustnosti výpovědi, ale i o přípustnosti zvýšení nájemného ve všech obcích vůbec. Funkce nájemních úřadů byla podle povahy věci namáhavá a nejvýše nevděčná. Bylo čím dále tím obtížnější nalézti pro ně vhodné osoby tím spíše, že jejich úřad byl úřadem čestným a bezplatným. Do rozhodnutí okresních soudů bude lze podati stížnost k soudům II. stolice, které budou rozhodovati s konečnou platností. Tato úprava bude také více vyhovovati ustanovení § 105 ústavní listiny než dosavadní stav.

Další novotou jest, že osnova vypouští ustanovení §§ 25 a 26 dosavadního zákona o úrokové míře knihovních pohledávek na obytných domech, která byla dána především ve prospěch majitelů domů, ale nepřímo přicházela k dobru také nájemníkům. Tato ustanovení nehodí se již do dnešních poměrů. Nehledíc k jiný příčinám, které působí stoupání hypotekární úrokové míry, také u peněžních ústavů zabývajících se hypotekárním úvěrem stoupl zatím osobní a věcný náklad takovou měrou, že i nejkonservativnější ústavy vidí se nuceny k úhradě zvýšené režie zvyšovati hypotekární úrokovou míru i ze starých předválečných hypotek. Osnova zbavuje sice majitele domu ochrany před zvyšováním hypotekární úrokové míry podle vůle věřitelovy, ale ponechává mu podle § 8, odst. 4., lit. c) možnost, aby zvýšil nájemné o tu částku, o kterou vzrostly jeho výlohy zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jinými platy z knihovních pohledávek váznoucích na domě od 1. srpna 1914, pokud je zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím hypotekární úrokové míry. O tom, je-li tato podmínka splněna, bude napříště, neshodnou-li se strany, rozhodovati soud v nesporném řízení.

Působnost zákona nemá se podle § 24 vztahovati, nehledíc na případy uvedené již v § 32 dosavadního zákona, také na místnosti najaté k provozováni živnosti obchodní v lázeňských místech, které se určí nařízením, převyšuje-li základní nájemné částku, nařízením určenou. Stanovením minimálního nájemného má býti zabráněno tomu, aby z ochrany nájemníků nevypadly obchodní místnosti drobných, v místě usedlých živnostníků.

Částky 30,000.000 Kč uvedené v § 25 užije se z největší části k výstavbě nových obytných domů státem. Zmocnění vlády k úvěrní operaci je proto potřebí, poněvadž částka ta pravděpodobně přesahuje očekávaný větší výnos činžovní daně.

Ustanovení § 27 má za účel zabrániti tomu, aby soudy hned při počátku působnosti zákona nebyly zahrnuty věcmi, kterých nájemní úřady nevyřídily.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena, a to s ohledem na to, že platnost dosavadního zákona o ochraně nájemníků vyprší dnem 30. dubna 1922, a že jest v zájmu právní jistoty, aby kontinuita ochrany nájemníků nebyla přerušena, v jednání zkráceném podle § 56 jednacích řádů sněmovních, a aby byla přikázána v poslanecké sněmovně a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 1. dubna 1922.