Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922

1. volební období.

5 zasedání

3463.

Zpráva

výboru ústavno-právneho

o vládnom návrhu zákona (tisk 3437),

kterým se částečně zrušuje zák. čl. LXIII. z roku 1912 o výjimečných opatřeních a mění některá opatření podle něho vydaná.

Ústavno-právny výbor pri pojednávaní vládneho návrhu č. 3437 sledoval unifikační tendenciu tak vo všeobecnosti pri výjimečných opatreniach pre prípad války -ako aj pri najvážnejšich dvoch takýchto opatreniach o zhabani tiskopisov - a o stannom práve.

Kedže máme svoj zvláštny zákon o mimorádných opatreniach zo dňa 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., je potrebné zrušenie zák. čl. LXIII, z roku 1912, s tým však, že vláda jednotlivé opatrenia učinené na základe nebo odvolá, keď sa pominie príčina, pre ktorú ích učinila.

V tlačových veciach sa zákonom týmto prevázda úplná unifikácia - a sice dľa zákonov, platných na území mimoslovenskom.

Ohľadom stanného práva nebola možná úplná unifikácia pre rôznosť trestného práva, avšak ústavno-právny výbor jednotlivé pripady dôkladne zkúmal a všetky tie vynechal z príčin nariadenia stanného práva, ktoré na území mimoslovenskom podklad k tomu nedávajů. Takto bol vynechaný § 152 zák. čl. V. 1878 a všetky prípady zločinov proti úradom stanovené v zák. čl. XL. z roku 1914.

Ústavno-právny výbor ponechal sice tú zásadu vládného návrhu, že stanné právo môže nariadiť aj prislušný župan v dohode s predsedom sborových súdov, toto právo viazal však ku takým presne stanoveným kautelám, že účinky stanného práva nastanú len po schválení vyhlášky ministrom pre správu Slovenska.

Unifikačne pôsobí aj N. 2., ktorý platí na území celej Čsl. republiky a docieluje sa nim to, že nariadenie stanného práva sa aj na území mimo Slovenska a Podkarpatskej Rusi dostalo pod kontrolu Národného shromaždenia.

Ústavno-právny výbor sa usniesol doporučiť poslaneckej snemovne, aby prijala schválila tento zákon:

Zákon

ze dne..................................................1922,

kterým se částečně zrušuje zák. čl. LXIII. z roku 1912 o výjimečných opatřeních a mění některá ustanovení o stanném právu.

Národní shromáždění republiky Československé uneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Hlava I, a III. zák. čl. LXIII. z roku 1912 o výjimečných opatřeních pro případ války se zrušují s těmito výhradami:

1. Všechna opatření učiněná podle něho a podle dodatečných zákonů k němu vydaných, ať vládami, ať ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, zůstávají v platnosti, s výjimkami uvedenými v odstavci 2. a 3.; vláda odvolá ta v platnosti zachována opatření, u nichž není již příčiny, pro něž byla učiněna.

2. Na místo opatření, vydaného podle § 11 o předběžné censuře, nastupují v příloze uvedená ustanovení §§ 487 až 494 tr. ř. z 23. května 1873, č. 119 ř. z., se změnami a doplňky, zavedenými zákonem z 9. července 1894, čís. 161 ř. z., a z 24. července 1919, č. 442 Sb. z. a n., a s obmezením, že platí ustanovení tato, jen pro řízení o trestných činech, spáchaných obsahem tiskopisu. Úřadem bezpečnostním tam uvedeným rozumí se administrativní policejní vrchnost první stolice. Ustanovení §u 574, odst. 2. zák. čl. XXXIII. z roku 1896 budiž užito i při nálezu podle §u 493 tr.ř. z 23. května 1873, č. 119 ř. z. Pro stížnost podle § 494 tohoto trestního řádu platí kromě případu §u 491, odst. 2. lhůta třídenní.

3. Opatření učiněná podle § 12 o trestním řízení stanném (nař. uh. min. sprav. čís. 9550/1915 J. M. E. a 41.900/1917 J. M.) zůstávají v platnosti s těmito změnami:

§ 1.

(1) Právo stanné může býti prohlášeno zpravil a jen podle usnesení vlády a jen v případech těchto trestných činů:

a) při zločinu vzpoury podle §§ 153 až 155 zák. čl. V. z roku 1878,

b) jestliže v jednotlivých, případně i více okresích, zvláště nebezpečným způsobem se šíří vraždy (§ 278), úmyslná zabití (§§ 279 a 280), loupeže (§§ 344 až 349), žhářství (§§ 422 až 424 zák. čl. V. z r. 1878), obecně nebezpečná poškození cizího majetku na vodních dílech, železnicích a lodích, telegrafech, telefonech a dílech důlních (§§ 429, 434 až 436, 439, 444 zák. čl. V. z r. 1878, § 12 zák. čl. XXXI, z r. 1888 a § 14 zákona z 22. března 1920, čís. 197 Sb. z. a n.) nebo zločin proti veřejnému zdravotnictví podle §u 315 zák. čl. V. z r. 1878. Podle okolností může býti užití stanného práva obmezeno na ty, kdož se dopustí těchto činů zvláštním, určitě označeným způsobem.

(2) Je-li obava, že by vyhlášení stanného práva nestalo se včas, může výjimečně prohlásiti stanné právo pro obvod Slovenska ministr s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě a pro obvod Podkarpatské Rusi guvernér Podkarpatské Rusi v Užhorodě v dohodě s předsedy soudních tabulí a vrchními státními zástupci oněch obvodů, pro něž má býci řízení stanné prohlášeno, a v případech zvláště naléhavých, není-li ani uvědomění ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě, případně guvernéra Podkarpatské Rusi v Užhorodě možným, župan v dohodě s předsedy sborových soudů první stolice a státními zástupci oněch obvodů, o něž jde. V tomto posledním případě nemohou býti rozsudky vykonány, dokud nedojde potvrzení vyhlášení stanného práva ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, po případě guvernérem Podkarpatské Rusi. Nebude-li toto potvrzení vyhlášeno do 8 dnů, pozbývá vyhláška stanného práva županem učiněná platnosti a stanný soud jest povinen postoupiti všechny případy řádnému soudu.

O prohlášení stanného práva podle odst. 2. tohoto paragrafu budiž vláda neprodleně uvědoměna.

§ 2.

O prohlášení stanného práva musí vláda bez prodlení podati zprávu Národnímu shromáždění nebo, nezasedá-li, Stálému výboru podle § 54 ústavní listiny. Vláda je povinna stanné právo zrušiti, jakmile některá sněmovna nebo Stálý výbor podle § 54 ústavní listiny o ta žádá.

Článek II.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení a pozbude jí dnem 31. prosince 1930.

(2) Trestní řízení ve věcech tiskových, zahájené před účinností tohoto zákona, budiž skončeno podle předpisů dosud platných. Za zahájené pokládá se řízení, jakmile byl učiněn návrh na zabavení.

(3) Nedotčena zůstávají ustanovení vojenských trestných řádů zák. čl. XXXIII. z roku 1912 a ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z., trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 1.19 ř. z., zákona o lidových soudech pro stíhání válečné lichvy ze dne 17. října 1919, č. 567 Sb. z. a n., a zákona o stíhání podloudného vývozu ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. a n. o přípustnosti stanného řízení pro jiné trestné činy než v §u 1 uvedené.

(4) Ustanovení § 567, odst. 1. a 2., 568, 575 č. 1. odst. 1. a odstavec 2., dále hlavy XXV. tr. ř. zák. čl. XXXIII, z r. 1896 a § 49, odst. 1., 2., 4. a 5 tiskového zákona čl. zák. XIV. z r. 1914 pozbývají platnosti.

Článek III.

Ustanovení § 2 platí také, vyhlásí-li se stanné právo v kterémkoli obvodu Československé republiky podle jakéhokoli zákona.

Článek IV.

Ustanovení čl. I., čís. 1, 2, 3 § 1 čl. II. odst. 2. a 4. platí pouze na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Článek V.

Výkon zákona ukládá se vládě.

Příloha.

§§ 487 až 494 tr. ř. z 23. května 1873, č. 119 ř. z., se změnami, zavedenými zákonem z 9. července 1894, č. 161 ř. z., znějí takto:

1. § 487:

Tiskopisy, které jsou vydány nebo rozšiřovány proti ustanovením zákona tiskového, nebo které jest stíhati pro jich obsah v zájmu veřejném, může zabaviti úřad bezpečnostní sám nebo k vybídnutí státního zástupce.

V ostatních případech může jedině soud naříditi, aby tiskopis byl zabaven, a to, když soukromý žalobce byl podal obžalobu a učinil v ní návrh na zabavení.

Na opatřeni, jímž se tiskopis zatímně zabavuje, nelze si zvlášť stěžovati.

Zabaví-li úřad bezpečnostní tiskopis sám nebo na vybídnutí státního zástupce, oznámí to ve 24 hodinách státnímu zástupci místa, v němž má sídlo soud, kterému přísluší vykonávati pravomoc ve věcech trestních, a přiloží výtisk tiskopisu.

2. § 488:

Dal-li zabaviti tiskopis státní zástupce, požádá ve třech dnech od té chvíle, kdy mu bylo oznámeno, že zabavení bylo provedeno, sborový soud první stolice nebo podle případu soud okresní (§ 485), aby zabavení tiskopisu potvrdil.

Zabavil-li úřad bezpečnostní tiskopis sám, nařídí státní zástupce ve třech dnech, počítajíc ode dne, kdy mu to bylo oznámeno, aby úřad bezpečnostní zabavení zrušil, nebo požádal jako v předešlém případě soud, aby je potvrdil.

3. § 489:

Soud ve třech dnech zabavení potvrdí nebo zruší. zabavení pomine a úřad bezpečnostní je na požádání strany ihned zruší, nepotvrdil-li je soud v osmi dnech po tom, kdy bylo provedeno, a nepodal-li státní zástupce stížnost proto, že zabaveni nebylo potvrzeno.

Zabavení, jež bylo potvrzeno, trvá až do konečného rozhodnutí ve věci hlavní (§ 490).

Dalšímu trestnímu stíhání není však na újmu, že nebylo šetřeno toho, co je pořízeno v §u 488, nebo že bylo zabavení zrušeno.

4. § 490:

V osmi dnech po tom, kdy bylo zabavení potvrzeno, navrhne státní zástupce, pokud se tak již nestalo, aby bylo u soudu zahájeno přípravné vyšetřování, nebo podá spis obžalovací (§ 91); jinak zabavení pomine zruší se na žádost strany.

5. § 491:

Pominulo-li zabavení tiskopisu, jež byl úřad bezpečnostní provedl sám nebo k vybídnutí státního zástupce, nebo bylo-li zrušeno, náleží tomu, kdo zabavením utrpěl škodu, náhrada prokazatelné škody ze státní pokladny, avšak při výslovném zrušení jen tehdy, pobylo-li zabaveni uznáno za ospravedlněné ani obsahem tiskopisu ani opominutím předpisů obsažených v zákoně tiskovém. Tento nárok na náhradu škody dlužno prokázati ve čtrnácti dnech u soudu, jinak zanikne.

Soud rozhodne o nároku, vyslechne státního zástupce; na jeho rozhodnutí lze si stěžovati do osmi dnů.

6. zákon z 9. července 1894, č. 161 ř. z.

§ 4:

§ 491 tr. ř. z 23. května 1873, č. 119 ř. z., zůstane v platnosti s těmito změnami:

Bylo-li by zabavení, třebas i soudné potvrzené (§ 488 tr. ř.) pravoplatně uznáno za neospravedlněné a po projednané obžalobě, ať po objektivním řízení (493 tr. ř.) po provedení řízení o námitkách, budiž dána osobě zabavením poškozené vždy náhrada prokazatelné škody ze státní pokladny; při tom budiž užito obou posledních vět §u 491 tr. ř.

§ 5:

Nařídil-li státní zástupce aneb úřad bezpečnostní zabavení tuzemského periodického tiskopisu, budiž při výkonu zabavení, stalo-li se pro obsah tiskopisu, udán článek, pro který tiskopis byl zabaven, jinak však důvod zabavení. Bylo-li zabavení nařízeno toliko pro jednotlivá místa některého článku, buďte tato místa oznámena při výkonu zabavení.

Tato oznámeni nevylučují stíhání z jiných neoznámených důvodů.

Oddělitelné části tiskopisu (přílohy novin atd.), které neobsahují nic trestného, buďte za zbavení vyňaty.

7. § 492:

Jestliže soud zastaví přípravné vyšetřování nebo zprostí obžalovaného obžaloby, nařídí přec, aby tiskopisy byly zcela nebo z části zničeny a zapoví, aby nebyly dále rozšiřovány, shledá-li, že obsahem tiskopis byl spáchán trestný čin.

8. § 493:

I když nežaluje státní zástupce určité osoby, může žádati ve veřejném zájmu, aby soud nalezl, zda byl obsahem tiskopisu spáchán trestný čin, a je-li tomu tak, aby další rozšiřování tiskopisu zapověděl. O tom rozhodne sborový soud první stolice, a jde-li o přestupek, příslušný okresní soud, v sedění neveřejném, vyslechne státního zástupce; tímto nálezem se však nepředbíhá řízení trestnímu, které by později bylo zavedeno proti určité osobě.

Proti tomuto rozhodnutí soudu, kteréž bylo-li jím zapověděno tiskopis rozšiřovati, budiž v sídle soudu veřejně přibito a úředními novinami vyhlášeno, může každý účastník v osmi dnech po vyhlášení podati námitky, o nichž rozhodne soud v sdělením veřejném, vyslechne státního zástupce a toho, kdo námitky podává.

9. § 494:

O stížnostech na nálezy podle §§ 487, 489, 491 a 493 rozhode sborový soud první nebo druhé stolice podle toho, vydal-li je soud okresní nebo sborový soud první stolice. Dalšího opravného prostředku není.

V Prahe dňa 31. marca 1922.