POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922
1. volební období.
5 zasedání
3448.
Návrh
poslance Fr. Housera, J. Hakena, Fr. Warmbrunna a soudruhů
o mimořádných a nouzových výpomocích měsíčních, poskytovaných učitelstvu veřejných škol obecných a měšťanských.
Podepsaní navrhují, aby se Národní shromáždění usneslo na tomto zákoně:
Zákon
ze dne..................1922,
jímž se upravují mimořádné a nouzové měsíční výpomoci učitelstvu veřejných škol obecných a měšťanských.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Ve smyslu čl. IV. zák. ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a nař., vztahují se ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a nař., o úpravě výhod poskytnutých státním a jiným veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů, jak jsou uvedena v §§ 1, 4, 5, 7 a 10 též na učitele a učitelky veřejných škol národních v činné službě, ve výslužbě a na jejich pozůstalé.
§ 2.
Ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1921 č. 495 Sb. z. a nař., jež odporují tomuto zákonu, pozbývají ihned účinnosti.
§ 3.
Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti od 1. ledna 1922, pověřují se ministr školství a financí.
Odůvodnění.
Zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a nař., byly upraveny výhody poskytované státním a jiným veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů. V něm se vyměřují učitelstvu nižší výpomoci než státním úředníkům a to v obcích nad 10.000 obyvatelů jen 80%, v obcích pod 10.000 obyvatelů jen 70% částek přiznaných souřadnému úřednictvu státnímu, takže se tím učitelstvu snížil úhrn jeho veškerých požitků v místech s více než 10.000 obyvateli až o 16% v místech s méně než 10.000 obyvateli až o 21% všech dosavadních požitků.
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu toho zákona uvádí, že hospodářské postavení učitelstva jest poměrně lepší než postavení státního úřednictva, a proto vláda navrhla učitelstvu nižší výměru výpomocí nežli státním úředníkům. Ten důvod neodpovídá skutečnosti. Postupové a platové poměry veškerého učitelstva zařaděním do skupin a tříd služného podle rovnostního zákona nejsou příznivější a neospravedlňují stanovené srážky. Rovnostní zákon neposkytuje učitelům výhod oproti státnímu úřednictvu s rovnocenným vzděláním. Učitelé nežijí levněji nežli státní úředníci v témže místě působící.
Dedukce služebních požitků nutí učitelské rodiny k tak značnému snížení životní úrovně, že žijí ve stálém strádání. Tento smutný stav uznává občanstvo všech tříd, o čemž svědčí jeho usnášení v různých korporacích a na schůzích, aby Národní shromáždění poskytlo učitelstvu znova požitky, jež mu byly dříve přiznány.
Zmenšením mimořádných a nouzových výpomocí porušen byl článek IV. rovnostního zákona, dle něhož se vztahuje každá změna upravující služební požitky státním úředníkům také na učitele souřadného služebního postavení. Ten zákonný slib nebyl dodržen. To cítí učitelé jako ponížení mravní.
Starost o potřebné služební příjmy zneklidňuje mysli učitelské a nedovoluje, aby se oddali zcela školní práci. Každé oddalování návratu k paritnímu zákonu je rozmnožování škod, kterými národní škola od vydání zákona z prosince m. r. trpí.
Pokud jde o úhradu, je uvedena v §u 10 prosincového zákona; nebude-li v řádných státních příjmech, zmocňuje se ministr, aby ji opatřil úvěrovými operacemi.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru kulturnímu, sociálně politickému a rozpočtovému.
V Praze dne 27. března 1922.
Houser, Haken, Warmbrunn,
Bubník, Toužil, Blažek, Kunst, Teska, Tausig, Koutný, Malá, Nagy, Burian, Kreibich, dr. Šmeral, Kučera, Merta, Svetlik, Krejčí, Darula, Mikulíček, Rouček.