Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3446.

Zpráva

výboru rozpočtového

o vládním návrhu zákona (tisk 3261)

o všeobecné dani výdělkové pro období 1922/23.

Usnesením poslanecké sněmovny ve 130. schůzi dne 28. března 1922 obnovilo se řízení podle § 4 jedn. ř. o vládním návrhu zákona čís. 3261, jímž se upravuje všeobecná daň výdělková pro období 1922/23. Rozpočtový výbor předlohu vládní pozměnil a usnesl se na tomto znění

Zákon

ze dne........................1922

o všeobecné dani výdělkové pro období 1922/23.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon ze dne 10. prosince 1918, čís. 65 Sb. z. a n., platí obdobně i pro období 1922/23 se změnami níže uvedenými.

Článek II.

1. V §§ 1, 3 a 6 nahradí se období "1918/19" obdobím "1922/1923", v §u 5 léta "1918 a 1919" lety "1922 a 1923" a v §u 6 rok "1917" rokem "1921".

2. Ustanovení §u 2, odst. 1., mění se takto: "Na období 1922/23 zařadí se do berních společností (§ 12, odst. 1., 2., 6. a 7. zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z.) poplatníci, kteří dne 1. ledna 1922 provozovali výdělkový podnik anebo vykonávali zaměstnání směřující k zisku, podle celoroční výše všeobecné daně výdělkové, předepsané jim za rok 1921; při tom jest přihlížeti ke všem přírůstkům a úbytkům (§§ 64 a 67 cit. zákona), které do 30. dubna 1922 budou provedeny."

3. Ustanovení §u 7 zní:

"O jednotné zdanění nesamostatných závodů vedlejších se závodem hlavním (§ 37, odst. 2. a 4. zákona o osobních daních) může poplatník žádati nejpozději do konce dubna 1922."

4. Ustanovení §u 8 zní:

"Každý poplatník jest povinen podati u berní správy, v jejímž obvodě má daň býti předepsána (§ 38 zák. o osobních daních), prohlášení o okolnostech rozhodných pro vyměření daní (§ 39 zákona o osobních daních), jakož i o výsledku provozováni podniku (zaměstnání), a to nejdéle do konce dubna 1922."

5. Ustanovení §u 9 zní:

"Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, platí pro uložení všeobecné daně výdělkové na období 1922/23 pravidla zákona o přímých daních osobních ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (ve znění zákona ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z., císařského nařízení ze dne 16. března 1917, čís. 124 ř. z., a článku. II. zákona ze dne 17. března 1921, čís. 123 Sb. z. a n.), jakož i ostatních pro tuto daň platných zákonů a nařízení."

Článek III.

1. Poplatníci, kteří ve svém odvolání (§ 9 až 63 zák. o osobních daních) prokáží, že. předepsaná berní sazba bez válečné přirážky převyšuje dole označená procenta celoročního nebo na celý rok přepočteného výnosu poplatného podniku nebo zaměstnání, docíleného v době pro předpis daně rozhodné, mají nárok na snížení předepsané daně na sazbu, která označenou hranici nepřesahuje, jakožto taková platí při výnosu:

Snížení daně z tohoto důvodu smí však býti jen tak dalece povoleno, aby sazba daně nehlesla pod 3 Kč ve IV. třídě, pod 64 Kč ve III. třídě, pod 320 Kč ve II. třídě a pod 220 Kč v I. třídě.

2. Výnosem (dle odst. 1.) rozumí se čistý výnos, zjištěný dle pravidel platných pro daň z příjmu (§ 165 zákona o osobních daních). K tomuto čistému výnosu jest však připočísti, byly-li napřed odečteny, tyto položky:

1. všeobecnou daň výdělkovou s přirážkami a

2. placené nebo čítané úroky a jiné úplaty za používání cizích kapitálů, které jsou v podniku (zaměstnání) uloženy.

Započítání úroků a jiných úplat do výnosu dle předcházejícího ustanovení nezakládá osvobození od daně rentové dle § 124 zák. o osobních daních.

3. Má-li poplatník vedle provozovny, přou jejímuž zdanění se odvolal, ještě jinou nebo několik provozoven, a není-li možno výnos prvé provozovny odděleně od výnosu ostatních provozoven přesně zjistiti, jest poplatník povinen předložiti doklady nutno pro odhad výnosu provozovny, o jejíž zdanění se jedná.

4. O odvolání, jímž poplatník domáhá se snížení berní sazby z důvodu, že uložená berní sazba převyšuje pod číslem 1 označená procenta docíleného výnosu, rozhodne příslušná komise pro daň výdělkovou bez ohledu na výši sazby sama, jsou-li jak předseda tak i komise toho mínění, že požadovaný průkaz byl proveden a že odvolání poplatníkovu jest dle ustanovení 1. odstavce v plném obsahu vyhověti.

5. Má-li však poplatník vedle provozovny, proti jejímuž zdanění se odvolal, ještě jinou nebo několik provozoven, a je-li nutno výnos prvé provozovny stanoviti odhadem. (odst. 3.), rozhoduje o podaném odvolání i v případě předcházejícího odstavce zemská komise pro daň výdělkovou, jestliže i jen jediná provozovna se nalézá v obvodu jiné komise pro daň výdělkovou anebo v cizozemsku, po případě ministerstvo financí, jestliže se jedna z provozoven nalézá v obvodu jiné zemské komise pro daň výdělkovou.

6. Podá-li proti vyměřené berní sazbě odvolání předseda komise pro daň výdělkovou a uzná-li zemská komise pro daň výdělkovou zvýšení berní sazby odůvodněným, smí zvýšiti berní sazbu pouze potud, aby nepřesahovala hranici, do které se může poplatník domáhati snížení berní sazby dle odstavce 1. Průkaz o docíleném výnosu nebo doklady nutné pro odhad výnosu má podati poplatník, jejž k tomu jest vyzvati ve vyrozumění o odvolání podaném předsedou komise s dodatkem, že zemská komise pro daň výdělkovou určí berní sazbu bez ohledu na docílený výnos, nebude-li vyzvání do stanovené lhůty vyhověno.

Článek IV.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1922; provedením pověřuje se ministr financí.

Důvodová zpráva.

Ustanovení I. hlavy zákona o osobních daních, jednající o všeobecné dani výdělkové byla vzhledem ku nastalým převratům v hospodářských poměrech pro ukládací období 1918/19 částečně změněna zákonem ze dne 10. prosince 1918, čís. 65 Sb. z. a n. Změny zmíněně záležely hlavně v tom; že odstraněno kontingentování všeobecné daně výdělkové a stanoveno, že pro přikázání berní sazby dlužno bráti zřetel také ku skutečnému výsledku v poplatném podniku docílenému. Tyto změněné zásady ponechány byly v platnosti i pro ukládání daně na léta 1920 a 1921, a to zákony ze dne 29, ledna 1920, čís. 71 Sb. z. a n., a ze dne 17. března 1921, čís. 123 Sb. z. a n.

Finanční správa doufala, že bude možno od roku 1922 počínajíc uvésti v život důkladnou reformu všeobecné daně výdělkové a zavésti ji současně na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Jelikož však pro neustálené poměry hospodářské nemohlo dosud býti rozhodnuto ani o základních směrnicích pro novou nezbytně nutnou úpravu celkového našeho systému daní přímých, uznala finanční správa za vhodné odsunouti také reformu všeobecné výdělkové daně až do konečného řešení celého souboru daní přímých. Provedení všeobecné reformy daňové dá se se vší pravděpodobností očekávati během příštích dvou let s účinností od 1. ledna 1924.

Za stávajících okolností nezbývá, nežli upraviti ukládání všeobecné daně výdělkové dle dosavadních zásad ještě pro ukládací období 1922/23.

Předložená vládní osnova rozšiřuje tudíž ustanovení zákona ze dne 10. prosince 1918, čís. 65 Sb. z. a n., na léta 1922/23 s nepatrnými pouze změnami, které odůvodněny jsou novým ukládacím obdobím. Novým jest tu pouze ustanovení článku III. návrhu, kterým se omezuje výše uložených sazeb všeobecné daně výdělkové, a to tím způsobem, že se přiznává poplatníkům, kteří ve svém odvolání prokáží, že předepsaná berní sazba převyšuje 4% celoročního, nebo na celý rok přepočteného výnosu poplatného podniku nebo zaměstnání docíleného v době pro předpis dané rozhodné, nárok na snížení předepsané daně na sazbu; která označenou hranici nepřesahuje. Zmíněný nárok omezen jest na ony případy, kde berní sazba uložená z poplatného podniku jest vyšší, nežli daňové obnosy rozhodné dle §u 12 zákona o osobních daních pro zařadění poplatníků do jednotlivých tříd daňových. Ustanovení toto má svoje oprávnění v tom, že i podniky, které v jednotlivém roce nedocílily přiměřeného zisku, nebo které i zůstaly v době pro ukládání daně rozhodné pasivními, nutno vzhledem ku rozsahu jejích provozování zatížiti u porovnání s jinými podniky téže berní společnosti přiměřenou daní. Ustanovení článku III. návrhu neznamená však nikterak, že by sazba daně nesměla býti pro jednotlivé podniky uložena menší výměrou nežli jsou hranice rozhodné pro zařadění poplatníkovo do příslušné třídy daňové, nýbrž vylučuje pouze nárok na snížení berní sazby z toho jediného důvodu, že uložená berní sazba převyšuje 4% skutečně docíleného ročního zisku. Poplatníkovi zbývá však nezkráceně právo žádati v odvolání snížení berní sazby z jiných důvodů (nepřiměřenost uložené berní sazby vzhledem ku rozsahu podniku, vzhledem ku zdanění konkurentů atd.).

V dalších odstavcích článku III. vládní osnovy stanoví se blíže, co jest považovati za čistý výnos podniku, při čemž se bere zřetel na povahu všeobecné výdělkové daně jakožto daně výnosové a ukládá se poplatníkovi povinnost, aby prokázal výši docíleného zisku, dovolává-li se snížení berní sazby z důvodu shora zmíněného. Vyřizování dotyčných odvolání ponechává se z důvodu urychleného řízení komisím pra daň výdělkovou. Pouze v těch případech, kde při větším počtu provozoven jednoho a téhož poplatníka jest nutno stanoviti výnos v určité provozovně docílený odhadem a provozovny v úvahu přicházející neleží v obvodu jedné a téže komise, přenáší s rozhodnutí o podaném odvolání na zemskou komisi pro daň výdělkovou, po případě na ministerstvo financí.

V posledním odstavci článku III. omezuje se právo zemské komise pro daň výdělkovou zvýšiti na základě odvolání podaného předsedou komise pro daň výdělkovou berní sazbu nad výměru 4% skutečně docíleného zisku.

Resoluce.

Poslanci: Slavíček, dr. Rašín, dr. Nosek, Černý Jan a Remeš podali tuto resoluci:

Vládě se ukládá, aby dala úřadům ukládacím poučení, že ustanovení čl. III. neznamená, že by musela býti dodržena tam uvedená škála, nýbrž že mezi jednotlivými stupni provedeno má býti odstupňování dle ostatních známek objektivních.

V Praze dne 28. března 1922.