POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922
1. volební období.
5 zasedání
3440.
Vládní návrh
ze dne............................
o provádění ustanovení o mezinárodních smíšených soudech dle čl. 304 mírové smlouvy Versailleské, 256 mírové smlouvy St. Germainské 239 mírové smlouvy Trianonské a 188 mírové smlouvy Neuillské.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Právní pomoc smíšeným rozhodčím soudům.
§1.
Soudy a jiné úřady povinny jsou vyhověti v mezích své příslušnosti dožádáním smíšených rozhodčích soudů zřízených podle mírových smluv a československého zástupce při nich ustanoveného o první pomoc, a to jmenovité při doručování zprostředkování zprav a při sbírání a provádění důkazů.
Doručování příslušníkům Československé republiky v rozepřích před smíšenými rozhodčími soudy provedeno bude, pokud nestane se doporučeným dopisem se zpětným potvrzením, na žádost zástupce československého státu u těchto soudů dle předpisů §§ 88 a násl. c. ř. s. a §§ 150 a násl. zák. čl. I. z 1911.
Vykoná je okresní soud, v jehož obvodu bydlí anebo zdržuje se osoba, jíž jest spis doručiti, není-li toho, okresní soud, v jehož obvodu měla v tuzemsku poslední bydliště nebo naposledy se zdržovala, a není-li ani toho, okresní soud pro Malou Stranu v Praze anebo, je-li ze spisů patrno, že jde o příslušníka obce ležící na území Slovenska nebo Podkarpatské Rusi, okresní soud v Bratislavě.
Na žádost zástupce československého stáni u smírčích rozhodčích soudů vykonají soudy zajišťovací opatření dle předpisů platných v tuzemsku s výjimkou předpisů o odporu v případě, že by dle jejich soudního řádu vznesen býti musil přímo před smírčí rozhodčí soud a že by tento sám o něm konečně rozhodl.
Výkon zajišťovacího opatřeni budiž soudem odepřen, příčí-li se povolené opatření zákonným ustanovením platným v Československé republice.
Čl. II.
Výkon rozsudků.
§3.
Rozhodnutí smíšeného rozhodčího soudu nepodléhají opravným prostředkům a mají účinek konečného pravoplatného rozsudku.
O vykonatelnosti jejich platí předpisy exekučních řádů o výkonu rozsudků československých soudů s těmito úchylkami:
a) Příslušným ku povolení exekuce jest zemský civilní soud v Praze.
b) Zástupce československého státu při rozhodčím smíšeném soudu má právo činiti návrhy, čelící ku provedení exekuce na místě strany, aniž by v kterémkoli stadiu jejím musil dáti se zastupovati advokátem.
K žádosti za povolení exekuce připojiti jest vyhotovení rozsudku smírčího rozhodčího soudu anebo i jen výroku rozsudečného, opatřeného potvrzením, že rozsudek je vykonatelný, anebo jeho ověřený překlad ve státním (oficielním) jazyku, ověřený československým zástupcem.
Čl. III.
Mezinárodní výsady smírčích rozhodčích soudů.
§ 4.
Vládě vyhrazeno jest stanoviti, pokud cizozemští členové smíšených rozhodčích soudů, jejich sekretáři a jiné osoby při nich zaměstnané, jakož i zástupcové cizích států u těchto soudů, jejich pomocníci a zaměstnanci požínati budou diplomatických výsad a osvobození.
Vládě rovněž přísluší naříditi, že soudní pravomoc tuzemská nebude se vztahovati k místnostem, které v obvodě Československé republiky určeny budou pra služební potřebu smíšených rozhodčích soudů.
Čl. IV.
Závěrečná ustanovení.
§ 5.
Pokud by jednáni před smíšenými rozhodčími soudy nebo jich nařízení či provádění mírových smluv toho vyžadovalo, zmocňuje se vláda, aby, ať vzhledem ke všem, nebo jen k jednotlivým smírčím rozhodčím soudům, nařízením doplnila nebo změnila jednotlivá ustanovení tohoto zákona.
§ 6.
Provedením tohoto zákona pověřuje se vláda.
Zákon nabývá účinností dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva.
K § 1.
Dle mírových smluv a sice dle čl. 304. smlouvy Versailleské, 256. smlouvy St. Germainské, 239. smlouvy Trianonské a 188. smlouvy Neuilleské, zřízen bude ve lhůtě tří měsíců po tom, kdy smlouva nabude platnosti, smíšený soud mezi každou z mocnosti spojených nebo sdružených a tudíž také mezi československým státem na straně jedné a Německem, Rakouskem, Maďarskem a Bulharskem a to s každým jednotlivým z těchto států na straně druhé. Tyto soudy rozhodovati budou o sporech spadajících do jejich příslušnosti podle oddílů III., IV., V. a VII. a pokud jde o Bulharsko také dle oddílu VIII. dotyčných mírových smluv.
Kromě toho budou všechny spory jakéhokoli rázu týkající se smluv uzavřených dříve, než nabyla působnosti každá z uvedených smluv, vyřizovány smíšeným rozhodčím soudem, vyjma spory, které podle zákonů mocností spojených, sdružených nebo neutrálních spadají pod příslušnost státních soudů těchto mocností. V tomto případě tedy, bude-li odůvodněna příslušnost soudů československých, budou tyto spory vyřizovány těmito státními soudy s vyloučením smíšeného rozhodčího soudu. Zúčastněný příslušník mocnosti spojené nebo sdružené, tedy příslušník Československé republiky, bude však nicméně moci vznésti záležitost na smíšený rozhodčí soudil nebrání-li tomu zákony jeho státu.
Mírové smlouvy (čl. 302. smlouvy Versailleské, čl. 254. smlouvy St. Germainské, 237. smlouvy Trianonské a čl. 185. smlouvy Neuilleské) obsahují dále ustanovení, dle něhož, jestliže byl v jakémkoli sporu za války vynesen rozsudek německým soudem, pokud jde rozsudek nebo exekuční nález rakouským soudem či soudem bývalého království uherského nebo soudem bulharským proti příslušníku mocností spojených nebo sdružených v některé instanci, v níž onen příslušník (v daném případě tedy příslušník československého státu) nemohl se hájiti, příslušník tento, jemuž se tak stala újma, bude moci obdržeti náhradu, jež bude určena smíšeným rozhodčím soudem.
Konečně bude moci smíšený rozhodčí soud, jestliže některý příslušný soud vynesl nebo vynese rozsudek ve věci uvedené v oddílech III., IV., V., nebo VII. mírových smluv a jestliže se rozsudek takový nebude shodovati s ustanoveními řečených oddílů, moci určiti právo na náhradu ku žádosti strany, která tím trpí újmu (Versailleská smlouva čl. 305., St. Germainská smlouva čl. 257., Trianonská čl. 240., Neuilleská čl. 189).
Je na snadě, že ve všech uvedených případech nastane pro smíšené rozhodčí soudy často potřeba, by obrátily se na soudy v obvodu Československé republiky s dožádáním a právní pomoc a o výkon svých rozsudků. Z toho důvodu zavázaly se smluvní strany již v mírových smlouvách, že jejich soudy a úřady poskytnou přímo smíšeným rozhodčím soudům jakoukoli právní pomoc, zejména při zprostředkování zpráv a při sbírání důkazů. V tom smyslu stanoví již čl. 22. soudního řádu, na čemž usnesl se smíšený soud československo-německý a který byl vyhlášen ministerstvem věcí zahraničních dne 2. ledna 1922 v č. 1 Sb. z. a n., že zástupce československého státu při tomto soudě dá k žádosti jeho předsedy provésti doručení žaloby na území a dle zákonů tohoto státu.
Dle čl. 41. téhož soudního řádu předá rozhodčí soud dožádání za výslech svědků zástupcům států, kteří zařídí, aby bylo provedeno úřadem pro výslech ústně příslušným.
Zkušenosti nabyté při smírčích rozhodčích soudech dle mírových smluv dosud jinými státy zřízených nasvědčují tomto, že soudní řády jejich říditi se budou vesměs takřka stěžejními zásadami stejnými neb obdobnými.
Proto předpis § 1 osnovy zaručiti má způsobem pro naše soudy závazným veškeru právní pomoc ku dožádání smíšených rozhodčích soudů.
K § 2.
Dle čl. 32. e) zmíněného soudního řádu zařídí zástupci států výkon nařízení zajišťovacích opatření na žádost smíšeného rozhodčího soudu nebo jeho předsedy.
Také ohledně tohoto předpisu je nepochybno, že bude pojat i do všech ostatních soudních pádů smíšených rozhodčích soudů, jež budou zřízeny za účasti našeho státu.
Předpisem § 2 osnovy zaručen bude výkon uvedených zajišťovacích opatření československými soudy.
Jelikož lze očekávati, že po vzoru čl. 33 soudního řádu československo-německého rozhodčího smírčího soudu i jiné naše smírčí rozhodčí soudy vyhradí sobě rozhodovati o odporu, jenž vznesen bude stranou, která zajišťovacím opatřením bude stižena, třeba je tu stanoviti výminku z tuzemských zákonných ustanovení, že ohledně tohoto odporu nebude použito jejich předpisů.
K § 3.
Ve všech mírových smlouvách zavázaly se smluvní strany, že budou pokládati rozhodnutí smíšeného rozhodčího soudu za konečná a že učiní je závaznými pro své příslušníky [smlouvy Versailleská čl. X04. f), g), St. Germainská čl. 256. f), Trianonská čl. 239. f), Neuilleská čl. 188. f), g)].
Závazku tomu vyhovuje předpis § 3 osnovy.
Vzhledem k tomu, že výkon rozsudku zařídí zástupce státu (viz čl. 55. soudního řádu pro smíšený rozhodčí soud československo-německý), úřad zástupce státu pak bude míti sídlo své v Praze, doporučuje se, aby pro povolení exekuce stanovena byla pro obvod celého státu příslušnost zemského soudu v Praze.
Podle mírových smluv (§ 9 přílohy k čl. 304 smlouvy Versailleské, k čl. 256 smlouvy St. Germainské, k čl. 239 smlouvy Trianonské a k čl.188 smlouvy Neuilleské) určí předseda smírčího rozhodčího soudu místo, kde bude zasedati. Vedle sídla předsedy soudu v cizozemsku přijde tu prakticky v úvahu území obou států, pro něž dotyčný soud byl zřízen. Bude tudíž soud ten v jednotlivých případech moci zasedati také na území našeho státu. V těchto případech pak bude nezbytno, aby cizozemským členům jeho, sekretářům a zřízencům, pokud tito nejsou československými příslušníky, a zástupcům cizího státu a jich personálu zajištěny byly výsady a osvobození, jakých požívají osoby diplomatické, zejména, aby nebyli podrobeni pravomoci zdejších soudů, pokud by arci vzájemnost v tomto směru druhým státem smluvním, s nímž náš stát rozhodčí smírčí soud zřídil, byla zaručena. Tato přirozená výhrada objasňuje, proč úprava této otázky navržena je ve formě předpisu rámcového.
S téhož hlediska nutno učiniti opatření, aby za téhož předpokladu reciprocity dle obdoby exterritoriality, které dle zásad práva mezinárodního požívají budovy a úřední místnosti cizích diplomatických zastupitelstev, místnosti, které určeny budou v obvodě našeho státu pro služební potřebu smírčích rozhodčích soudů, vyjmuty býti mohly z tuzemské soudní pravomoci.
Pro obě uvedené výsady mluví ostatně také nutnost záruky, že smíšené rozhodčí soudy, pokud zasedati budou na území Československé republiky, ve vykonávání svého úkolu nikterak nebudou rušeny neb obmezeny.
K § 5.
Ve smyslu mírových smluv ustanoví si každý smírčí rozhodčí soud sám svůj jednací řád. V jeho moci bude také, aby tento jednati řád měnil, když se mu potřeba toho uzdá. Tak již v čl. 65. soudního řádu smíšeného rozhodčího soudu československo-německého je stanoveno, že se vyhrazuje soudu změniti nebo doplniti jeho soudní řád podle zkušenosti, jichž svou praksí nabude. Je tudíž možno, že by i pro tuzemskou justiční správu nastati mohla potřeba, aby jednotlivá ustanovení tohoto zákona v případě takových změn a doplňků byla přiměřeně pozměněna, a to ať již pro veškeré, ať jen pro jednotlivé smírčí rozhodčí soudy.
Bude také vyčkati, do jaké míry osvědčí se předpisy tuzemských zákonů, zejména pokud jich bude použito při výkonu rozsudků smírčích rozhodčích soudů, takže by i v tomto směru vyskytnouti se mohla potřeba, aby ustanovení této osnovy zákona byla přiměřeně doplněna či pozměněna.
Aby takovéto případné doplňky či změny nemusily díti se pokaždé cestou zákona, navrhuje osnova, by ministr spravedlnosti zmocněn byl stanoviti je kratší cestou nařízení.
Po stránce formální navrhuje vláda, aby osnova tato byla Národním shromážděním projednána a schválena, a to vzhledem k mimořádné naléhavosti své v jednání zkráceném dle § 55 jedn. ř. sněm. Zároveň vyslovuje se přání, aby osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně výboru právnímu a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání postačí poukázati k tomu, že dne 2. ledna 1922, jak shora uvedeno, vyhlášen byl již soudní řád smíšeného rozhodčího soudu československo-německého, jehož sekretariát již nyní přijímá žaloby, pro které stanovena je poslední lhůta 30. červnem t. r. Tím s dostatek odůvodněna je nutnost, aby osnova byla ústavně projednána co nejrychleji.
V Praze dne 14. března 1922.
Ministr spravedlnosti: