POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
4. zasedání. |
3425.
Odpovědi:
I. vlády na interpelaci posl. dra E. Feyerfeila a druhů o nezákonném postupu obecního zastupitelstva a železničního staničního úřadu v českých Budějovicích proti německé menšině tohoto města (tisk 3105),
II. ministra národní obrany a ministra železnic na interpelaci posl. Hillebranda, dra Holitschera, Kaufmanna a druhů, že se odpírá snížení jízdného vojínům, jedoucím na dovolenou (tisk 1181),
III. ministra financí na interpelaci posl. Böhra, Marka, Scharnagla, Budiga a druhů, aby obecní přirážky k přímým daním vybíraly obce tisk (3158/XXI),
IV. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. inž. Junga a druhů ministru spravedlnosti o zabaveni periodického časopisu ťNeue ZeitŤ v Opavě (tisk 3201/V),
V. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Brunara a druhů o zabavení čís. 43. periodického týdeníku ťMähr. schles. PresseŤ (tisk 3201/VI),
VI. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. inž. Junga a soudruhů ohledně výkladu jazykového zákona obsaženého v odpovědi na dotaz o udáni zemské úřednice (tisk 3181/X),
VII. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Baerana, dra Brunara a druhů o censurních poměrech na Moravě (tisk 3321/VI),
VIlI. ministra spravedlnosti na interpelaci posl dra Czecha, Čermaka a druhů o zabavení článku ťKdyž Masaryk cestujeŤ a Zločiny československého militarismuŤ v čís. 16. časopisu ťSocialdemokratŤ, ústředního orgánu německé sociálně-demokratické strany dělnické v československé republice (tisk 3201/VIII),
IX. vlády na interpelaci posl. Knirsche a soudruhů, aby bylo odzbrojeno stálé vojsko a zavedena soustava miliční (tisk 3236),
X. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Brunara a druhů o nezákonném postupu šternberské okresní správy politické (tisk 3321/VIl),
XI. ministra vnitra na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů, že okresní politická správa ve Šternberku na Moravě žádá odstranění pomníku císaře Josefa v Unčově (tisk 3321/ XXIX),
XII. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. inž. Junga a druhů o zabavení periodického časopisu ťDeutsche ZeitungŤ v Olomouci (tisk 3201/XVI),
XIII. předsedy vlády na interpelaci posl. Křepka a druhů o zvýšení obilního kontingentu (tik 3201/XXIV),
XIV. předsedy vlády na interpelaci posl. dra Kubíčka a soudruhů o jednání státního pozemkového úřadu ve věci dlouholetých pachtýřů v Říkově, okras Česká Skalice (tisk 2142),
XV. vlády na interpelaci poslanců Tausika, Svetlika a soudruhů o protizákonném a korupčním jednáni ministra pro Slovensko dra Mičury (tisk 2762).
I./3425 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra E. Feyerfeila a druhů
o nezákonném postupu obecního zastupitelstva a železničního staničního úřadu v Českých Budějovicích proti německé menšině tohoto města (tisk 3105).
Dle konaného šetření městské zastupitelstvo v Českých Budějovicích usnesením učiněným ve schůzi dne 2. července 1921 prohlásilo město České Budějovice jednojazyčným, přihlížejíc ke známému jemu výsledku sčítání lidu, nečekajíc oficielního zjištění výsledku sčítání lidu státním statistickým úřadem; opírajíc se o ustanovení §u 3 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. stanovilo jazyk československý jednací a úřední řeči zastupitelstva, rady a komisí i městského úřadu a všech ústavů obecních. Do usnesení toho podány byly stížnosti od L. Schweighofera a soudruhů a od dra Reutera a soudruhů jednak k okresní správní komisi, jednak k okresní správě politické.
Dle §u 7 zákona jazykového rozhodují spory o užití jazyka při úřadech samosprávných příslušné státní orgány dohlédací. Dlužno tudíž vyčkati ve věci té rozhodnutí okresní správy politické v Českých Budějovicích a po případě v další cestě instanční rozhodnutí vyšších dohlédacích úřadů státních. Při rozhodování o této stížnosti bude ovšem třeba zjistiti zda jest tu faktický základ, který městské zastupitelstvo v českých Budějovicích předpokládalo, t. j. zda podle posledního soupisu lidu obývá v Českých Budějovicích alespoň 20% státních občanů jazyka německého čili nic, a z tohoto faktického základu vyvoditi pak důsledky právní.
Za tohoto stavu věci nechce vláda předbíhati instančnímu rozhodování a neshledává důvodů, aby svrchu zmíněné usnesení obecního zastupitelstva v Českých Budějovicích rušila bez instančního projednání této záležitosti.
Totéž platí i v otázce vyplňování nákladních listů po stránce jazykové.
V Praze dne 27. ledna 1922.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
II./3425 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany a ministra železnic
na interpelaci poslance Hillebranda, dra Holitschera, Kaufmanna a druhů,
že se odpírá snížení jízdného vojínům, jedoucím na dovolenou (tisk 1181).
Pro kreditování jízdného na účet vojenské správy platí pro mužstvo, konající zákonitou činnou službu, při dovolených ustanovení §u 28 služebního předpisu Žd-1.
K informaci uvádí se ve výtahu znění tohoto paragrafu ťKreditování jízdného. - Pouze v následujících případech a jen mužstvu, konajícím zákonitou činnou službu, může býti při dovolené povoleno kreditování jízdného na účet vojenské správy:
a) při pravidelné pololetní dovolené a to jen pro jednu jízdu v pololetí (tam i zpět) do bydliště nejbližších příbuzných dovolencových (rodičů, ženy, dětí, sourozenců) a jen na vzdáleností přes 100 km při jízdě po dráze. Tato výhoda může býti nespolehlivému a neukázněnému mužstvu odňata;
b) při krátkých prokázaných dovolených, onemocní-li těžce neb zemře někdo z nejbližších příbuzných (rodičů, žehy, dětí, sourozenců) a to jen na vzdálenosti přes 50 km při jízdě drahou.
Je-li vyhověno těmto podmínkám, obdrží dovolenec jako cestovní listinu cestovní rozkaz pro jednu kreditovanou železniční jízdu z místa posádky do hlavního místa dovolané a zpět nejkratším směrem.
Kromě toho budiž dovolenci pro dobu dovolené vydána dovolenka, která ho opravňuje k dalším jízdám po dráze, za něž však dovolenec musí hraditi jízdné ze svého.Ť
V Praze dne 24. ledna 1922.
Ministr národní obrany:
Udržel, v. r.
Ministr železnic v zast.:
Dr. Dolanský, v. r.
III./3425 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Böhra, Marka, Scharnagla, Budiga a druhů,
aby obecní přirážky k přímým daním vybíraly obce (tisk 3158/XXI).
Až do nedávné doby byla pro vybírání obecních přirážek k přímým státním daním směrodatna ustanovení obecních zřízení, a sice § 91 českého, § 82 moravského a § 81 slezského zřízení obecního.
Všecka tři ustanovení určují shodně, že obecní přirážky mají vybírati titíž orgánové a témitéž prostředky, jako daně státní.
Protože k vybírání daní státních jsou dle §u 67 ministerského nařízení z 19. ledna 1853, čís. 10. ř. z., povolány státní berní úřady, plyne z toho, že i obecní přirážky měly - a to již od počátku účinnosti řečených obecních zřízení vybírati státní berní úřady. Výjimku činila pouze města s vlastním statutem, kde na základě zvláštních zřízení obecních čili statutů v přenesené působnosti obstarávaly vybírání státních daní a tudíž také všech přirážek obce svými městskými orgány (magistráty resp. městskými berními úřady).
Fakticky ovšem vybírání státních daní a přirážek prováděly obce nejen v městech s vlastním statutem, nýbrž i v četných jiných obcích, a ještě četnější obce vybíraly si samy své obecní přirážky (státní daně a ostatní přirážky fondovní vybíraly tu státní berní úřady); avšak to byl vesměs stav nezákonný, resp. při vybírání pouze obecních přirážek obcemi přímo protizákonný, který na Moravě byl úplně odstraněn již v r. 1912, kdežto v Čechách a ve Slezsku teprve koncem roku 1920.
Rozhodujícími důvody, proč bylo obcím odňato vybírání nejen státních daní a přirážek zemských, okresních a komor nich, ale též přirážek obecních, bylo vedle zmíněné již protizákonnosti tohoto stavu zvláště, že vybírání obecních přirážek obcemi bylo na újmu platby daní státních, resp. přirážek zemských, okresních a komorních, a dále že překáželo v roce 1920 chystané a mezi tím již provedené reformě splatnosti přímých daní a úroků z prodlení a náhradních, založené na principu jednotného předpisování, účtování, vybírání a vymáhání státních daní se všemi přirážkami.
V přítomné době jest vybírání obecních přirážek upraveno zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., který v §u 42, odst. 1. stanoví: ťVýpočet, předpis a vybírání obecních přirážek ke státním daním děje se týmiž orgány, které jsou pověřeny vybíráním příslušných daní státních.Ť
Vzhledem k tomuto ustanovení a k důvodům, které dle svrchu uvedeného byly příčinou, že vybírání obecních přirážek odňato bylo obcím, pokud je na Moravě před rokem 1913, v Čechách a ve Slezsku před rokem 1921 fakticky obstarávaly, nelze učiniti opatření, aby od 1. ledna 1922 samosprávné svazky (obce) jako dříve samy mohly vyměřovati, předpisovati a vybírati samosprávné přirážky k státním přímým daním.
Odnětím vybírání obecních přirážek nebyl obcím vzat přehled o výši předpisů jak přímých daní tak také přirážek, jimi usnesených, neboť na požádání dostávají obce od berních úřadů jednak výkazy předpisů všech přímých daní, podléhajících obecním přirážkám. pro účely rozpočtové, jednak po sestavení ročního účtu bilanci obecních přirážek, vykazující nedoplatky, předpisy, přeplatky, odpis a platbu. Kromě toho mohou obce seznati předpisy daně pozemkové též z repartice, která se každoročně vykládá u berních úřadů poplatníkům k nahlédnutí; podobně též předpisy daně všeobecné výdělkové z výpisů z rejstříků, které dle §u 58 zákona o osob. dani, zasílají berní správy představenstvům obcí k vyložení, aby do nich mohli poplatníci nahlédnouti.
Podle §u 36 instrukce pro úřady bez pokladny (Věstník ministerstva financí čís. 59, z roku 1908 se změnami uvedenými ve Věstníku č. 154 z roku 1913) poukazují se samosprávné přirážky jednotlivým autonomním svazkům ihned, jakmile dojdou platební neb dobropisné poukázky s odúčtovacími výkazy berních úřadů. Mnohé berní úřady zasílají tyto výkazy s přiloženými poukázkami již koncem téhož měsíce, ve kterém přirážky byly vybrány, většina do 4. dne příštího měsíce a zbytek pak v následujících dnech.
Tvrzení pp. interpelantů, že samosprávné svazky nikdy nedostanou skutečně zaplacených přirážek patřičnou výměrou, protože berní úřady mají pokyny, aby, rozdělujíce berní příjmy nejdříve státní pokladně odvedly celou předepsanou část všech přímých daní, splatnou do konce účetního měsíce, a teprve potom aby zbytek celé platby procentuálně odevzdaly jednotlivým fondům, zakládá se na nesprávné informaci. Podle bodu 11., oddílu II. provisorní instrukce pro kumulativní účtování přímých daní a samosprávných přirážek, k č. 22998 ex 1914, vyloučí se z měsíční berní platby jako podíl státu nikoli část všech přímých daní, splatná do konce účetního měsíce, nýbrž přibližný obnos, který vyplývá z poměru celkové náležitosti na státních daních s přirážkami k čistým státním daním. Na př. celková roční povinnost, t. j. daně státní s přirážkami 360.000 Kč, čisté daně státní 120.000 Kč; tedy 1/3 státní daně, 2/3 přirážky. Přijalo-li se v listopadu 30.000 Kč, činil podíl státu dle poměru státní daně (120.000 Kč) k přirážkám (240.000 Kč) 1/3, t. j. 10.000 Kč, tedy plnou 1/12 ročního předpisu; vybralo-li se však v prosinci jen 18.000 Kč, činí podíl státu opět jen 11 t. j. 6.000 Kč.
Možná, že by obce u svých občanů docílily rychlejšího a vydatnějšího placení přirážek než státní berní úřady, avšak stávalo se, že si obce toto rychlé a vydatné placeni přirážek opatřovaly velmi často na úkor státu, resp. ostatních samosprávných fondů (země, okresů atd.), čehož nelze připustiti.
Předpisování a vybírání obecních přirážek u státních berních úřadů nepůsobí obtíží, protože v poslední době byla agenda berních úřadů podstatně zjednodušena, zejména unifikací platebních termínů daňových (zákon ze dne 16. března 1921, čís. 116. Sb. z. a n.), přidělením sčítacích strojů a zavedením povinného placeni daní poštovním úřadem šekovým.
Jest pochopitelno, že převzetím vybírání obecních přirážek berními úřady, nedosáhly obce hned úspor personálu a peněžního nákladu, neboť zpravidla nemohly personál, který byl touto agendou zaměstnán, propustiti, avšak není pochybnosti, že časem se úspory takové dostaví.
Rovněž lze důvodně očekávati, že se odvody přirážek v roce 1922 o hodně zlepší; jednak budou pro platbu dle předchozího předpisu (kde předpis pro rok běžný schází) rozhodny ne již nepatrné předpisy let válečných, nýbrž předpisy pro léta 1919 nebo 1920, případně i 1921, jednak budou také pro odvod přirážek obcím rozhodny již tyto vyšší předpisy na léta 1919 nebo 1920, popřípadě 11921 a pak nedoplatky dle účetní závěrky za rok 1920 (ve které se obráží jíž čilá činnost vyměřovací), resp. v druhé polovici roku 1922 dokonce již dle účetní závěrky za rok 1921.
Vypracování nedoměrků a dosaženi běžného stavu v předpisováni a vymáhání daní věnuje státní finanční správa největší pozornost a zavedla k tomu cíli i honorovanou práci přes čas.
Otázka daňových knížek jest upravena v §u 3, odst. I. zákona ze dne 16. března 1921, čís. 116 Sb. z. a n. Dle téhož jsou berní úřady povinny ve vhodně zavedené knížky; pořízené berním úřadem na účet poplatníka, zapisovati poplatníku povinnost. Z toho plyne, že zapisování může se díti jen na žádost poplatníkovu, že však tento nemůže býti berním úřadem nucen, aby si povinnost dal do knížky zapisovati.
V Praze dne 27. ledna 1922.
Ministr financi:
A. Novák, v. r.
IV./3425 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelací poslance inž. Junga a druhů
ministru spravedlnosti o zabavení periodického časopisu ťNeue ZeitŤ v Opavě (tisk 3201/V.).
Státní zastupitelstvo v Opavě nařídilo zabavení č. 23. periodického časopisu ťNeue ZeitŤ v Opavě ze dne 4. června (nikoli července) 1921 pro část článku ťLeben wir in einem Rechtsstaate?Ť a ťWieder eine Varsammlung in Deutsch Krawarn aufgelöstŤ a pro celý článek ťDer Garnisonkommandant von TroppauŤ.
Zabavená místa jsou v interpelaci doslovně uvedena.
V prvém článku shledalo státní zastupitelství v Opavě skutkovou podstatu přečinů dle § 300 tr. z. a 488 tr. z. a čl. V. zákona ze 17. prosince 1862, č. 8. z r. 1863, v druhém a třetím článku přečinu dle § 300 tr. z.
Zemský jako tiskový soud v Opavě potvrdil k návrhu státního zastupitelství zabaveni nálezem z 9. června 1921, č. j. Pr. VII. 43121 a to z týchž důvodů, pro které bylo státní zastupitelství v Opavě zabavení nařídilo.
Proti nálezu tomuto nebylo užito opravných prostředků.
Pro nějaké opatření justiční správy schází tedy podklad.
V Praze dne 25. prosince 1921.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
V./3425 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelací poslance dra Brunara a druhů
o zabavení čís. 43 periodického týdenníku ťMähr.-schles. PresseŤ (tisk 3201/VI).
Okresní správa politická ve Frývaldově zabavila čís. 43 periodického tiskopisu ťMährisch-schlesische PresseŤ ze dne 1. června 1921, vydávaného ve Frývaldově, a to pro dvě místa úvodního článku, jež jsou v interpelaci otištěna, jelikož v nich spatřovala skutkovou podstatu trestných činů. Zemský jakožto tiskový soud v Opavě konfiskaci tuto potvrdil na základě §u 65 a), 300, 308 a 310 trestního zákona.
Svobodný projev míněný tiskem požívá dle ústavy ochrany jen potud, pokud se děje v mezích zákona. V interpelovaném případě uznal soud, že zákon byl porušen. Jde tu o rozhodnutí soudní, jež měniti možno jedině pořadem příslušných instancí. Z toho, co bylo shora uvedeno vyplývá, že okresní správa politická ve Frývaldově nedopustila se nesprávnosti a není tedy důvodů dávati jí poučení, jež interpelace navrhuje.
V Praze dne 21. prosince 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
VI./3425 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelací poslance inž. Rudolfa Junga a soudruhů
ohledně výkladu jazykového zákona, obsaženého v odpovědi na dotaz o udání zemské úřednice (tisk 3181/X.).
Podepsaný ministr neshledává, tak jak opětovná interpelace zní, podnětu ku změně stanoviska, vyjádřeného v otázce jazykové ve shora zmíněné odpovědi svého předchůdce.
Přísedící lichevního soudu nutno, - pokud se této funkce týká, - považovati za členy soudu, takže ustanovení §u 2. zák. ze dne 28. února 1920,.č. 122 Sb. z. a n., upravující jazykovou stránku úřadování vůči stranám, respektive osobám mimo soud stojícím, nepřichází zde v úvaha.
Prohlášení Rosy Heinové ťIn einer mir unverständlichen Sprache zurück!Ť, kterým jako přísedící lichevního soudu odmítla obeslání k sezení v lichevních věcech, nelze tudíž uvésti v soulad s platnými zákonnými předpisy, a jest odůvodněn poukaz na ustanovení §u 1. č. 1 citovaného zákona, obsažený v odpovědi.
V Praze dne 2. ledna 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VII./3425 (původní zněni).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na Interpelaci poslance dra Aloise Baerana, dra Brunara a druhů
o censurních poměrech na Moravě (tisk 3321/VI.).
Páni interpelanti táží se mne proto, že v čís. 126. periodického časopisu ťMährischer GrenzboteŤ u dne 6. listopadu 1921 byly zabaveny statě, jež v brněnských a pražských listech zabaveny nebyly, co zamýšlím učiniti, aby se prováděla stejnoměrná praxe proti všem německým časopisům a zda mám v úmyslu státní zastupitelství v tom směru informovati. V odpověď na tento dotaz dovoluji si upozorniti, že ministerstvo spravedlnosti poukázalo již několikráte veškera státní zastupitelstva, aby při výkonu censury hleděla předně k tomu, zda závadný článek obsahuje skutkovou podstatu z úřední moci stíhaného trestného činu, a je-li tomu tak, zda veřejný zájem konfiskace té nutně vyžaduje. Kde by sice první podmínka zabavení byla dána, než veřejný zájem nutně by zabavení nevyžadoval, nemá se tiskopis zabaviti.
Přirozeně, že různé úřady budou přikládati v obou směrech různé měřítko. Tomu nelze žádnými instrukcemi zabrániti a proto nedá se nikdy docíliti, aby nebylo zabaveno něco, co jinde prošlo. To stane se německým listům tak jako českým. Nutno také míti na paměti, že místní poměry a doba jsou různé a mají značný význam zejména při odpovídáni otázky veřejného zájmu. To vše dlužno míti na paměti i v případu, o němž jedná interpelace. Stalo se skutečně, že státní zastupitelství v Jihlavě zabavilo č. 126 periodického časopisu ťMährischer GrenzboteŤ ze 6. listopadu 1921 pro místa v interpelaci uvedená, v nichž spatřovalo skutkovou podstatu z úřední moci stíhaných trestných činů a sice §u 222, 300 tr. z. a čl. IV. zák. ze 17. prosince 1862 č. 8 ex 1863, (článek: ťDie blutigen Ereignisse in GraslitzŤ) a čl. IX. zák. ze 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. z roku 1863 (článek: ťBaldige DemobilisierungŤ).
Zabavení toto krajský jako tiskový soud v Jihlavě nálezem ze dne 7. listopadu 1921, č. j. Pr. V. 35/21/3 potvrdil a to podle §u 300 tr. z. a čl. IV. a čl. IX. shora citovaného zákona.
Proti tomuto rozhodnutí nebylo užito opravných prostředků, kterými by se bylo vyvolalo rozhodnutí vyšších stolic o námitkách, jež by byl mohl zástupce zabaveného listu při ústním jednání uplatniti a jež nyní v interpelaci jsou uvedeny.
Ministerstvo spravedlnosti nemá příčiny k nějakému opatření, neboť, jak řečeno, různícímu se ocenění veřejného zájmu nelze se vyhnouti při výkonu censury jednotlivými censurními úřady a dlužno vždy s tím počítati, že články v jednom periodickém časopisu zabavené projdou jinde bez. závady. Na nějakou nevraživost některého z úřadů, dohlížejících na tisk, proti určitým listům, nelze z toho souditi.
V Praze dne 22. ledna 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VIII./3425 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na Interpelaci poslanců dra Czecha, Čermaka a druhů
o zabaveni článku ťKdyž Masaryk cestujeŤ a ťZločiny československého militarismuŤ v č. 16. časopisu ťSozialdemokratŤ, ústředního orgánu německé sociálně demokratické strany dělnické v Československé republice (tisk 3201/VIII).
Státní zastupitelství v Praze zabavilo číslo 16. periodického časopisu ťSozialdemokratŤ ze dne 18. září 1921 pro články ťWenn Masaryk auf Reisen gehtŤ a ťVerbrechen des čechoslovakischen MilitarismusŤ.
V prvním článku shledalo skutkovou podstatu nejen zločinu §u 65 a) tr. zák., jak v interpelaci jest uvedeno, nýbrž i přečinu dle §u 491 trest. zák. a čl. V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8. z reku 1863, v druhém přečin §u 300 trest. zák. a čl. IV. právě uvedeného zákona z roku 1862.
Zemský jako tiskový soud v Praze k návrhu státního zastupitelstva potvrdil zabavení 2 týchž důvodů nálezem ze dne 20. září 1921, č. j. Pr. I 239/21.
Proti tomuto nálezu nebylo užito opravných prostředků.
Hledíc k potvrzení konfiskace soudem z týchž důvodů, pro něž zabavení bylo státním zastupitelstvem nařízeno, nelze tvrditi, že by zabavení bylo nesprávné a není podkladu pro nějakou výtku státnímu zástupci.
V Praze dne 24. prosince 1921.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
IX.3425 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelací poslance Knirsche a soudruhů,
aby bylo odzbrojeno stálé vojsko a zavedena soustava miliční (tisk 3236).
Podle branného zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n. jest stanovena pravidelná služba 14timěsíční (§ 17). Pro odvedence v letech 1921 a 1922 jest stanovena povinnost k další činné službě po dobu 10timěsíční, tudíž celkem 24 měsíce. Pro odvedence v letech 1923, 1924 a 1925 stanoveno jest tímže zákonem prodloužení činné služby o 4 měsíce (§ 61), tedy celkem 18 měsíců.
Vláda jest přesvědčena, že toho času není potřebí měniti něco na těchto ustanoveních zákona. Zákon tento jest zákonem přechodním, jak ukazuje celá jeho konstrukce, stanoví sám v úvodním paragrafu odst. 2.: ťBranná soustava republiky Československé bude vybudována na podkladě miličním; ustanovení tohoto zákona platí pro dobu přechodnou.Ť
Dosavadní početný stav mužstva pod prapory, stanovený zákonem o kontingentu ze dne 19. března 1920, č. 196 Sb. z. a n., jest pouze resultantou shora zmíněných ustanovení zákona a budu proto postupně zredukován v roce 1923 a v roce 1926, kdy klesne na míru vyplývající z toho, že pouze jeden ročník bude podroben výcviku.
Tím sníží se poměrně i náklady finanční. Vláda dovoluje si připomenouti, že republika Československá nevydržuje si vojsko stálé, nýbrž, že branná moc lest toho času založena na systému kádrovém a že kádry nejsou naplněny jiným mužstvem, leč nováčky, podrobovanými prvotnímu výcviku.
Vláda nesdílí ovšem optimismu pánů dotazovatelů co do situace mezinárodní a nesdílí též mínění, že početný stav vojska neodpovídá poměrům.
Vláda jest pevně přesvědčena, že na přítomném stavu zákona není potřebí ničeho měniti, pokládá se vázána citovaným zněním druhého odstavce §u 1 branného zákona a zřídila již roku 1920 při výchovném odboru M. N. O. zvláštní oddělení, které se intensivně zabývá studiem otázky miliční a předpokladů budoucí branné soustavy.
Otázka odzbrojení jest - jak páni dotazovatelé sami jsou si toho vědomi - otázkou mezinárodní dohody, a vláda nemůže než vyčkati výsledků jednání mezistátního a uvésti je po té v soulad s životními zájmy našeho státu.
V Praze dne 10. ledna 1922.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
Ministr národní obrany:
Udržal, v, r.
X./3425 (původní znění).
Odpověd
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Brunara a druhů
o nezákonném postupu šternberské okresní správy politické (tisk 3321/VII).
Okresní správa politická ve Šternberku vydala skutečně městské radě v Unčově dne 26. října 1921 úřední výměr o odstranění pomníku Josefa II. toho znění, jak jest v interpelaci uvedeno.
Nebylo ovšem správné, bylo-li ve výměru, který však dosud nenabyl právní moci, řečeno, že nařídí se odstranění pomníků svazem československých legionářů, jestliže obec danému rozkazu nevyhoví do stanovené lhůty. Okresní správa politická ve Šternberku proto sama výměr v tomto směru opravila.
Proti ostatnímu obsahu výměru podán byl rekurs, o kterém bylo zavedeno řízení.
V Praze dne 18. ledna 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XI./3425 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů,
že okresní politická správa ve Šternberku na Moravě žádá odstranění pomníku císaře Josefa v Unčově (tisk 3321/XXIX).
Proti výměru okresní správy politické ve Šternberku, kterým nařízeno bylo odstranění zmíněného pomníku, resp. proti výnosu zemské správy politické v Brně, kterým byl tento výměr potvrzen, bylo podáno odvolání k ministerstvu vnitra, o němž bylo zavedeno řízení. Zvláštního zákona o ochraně dějinných pomníků proti útokům, s osvětou nesrovnatelným, potřebí není, poněvadž dosavadní předpisy po této stránce plně postačuji.
V Praze dne 18. ledna 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XII./3425 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlností
na interpelaci poslance inž. Junga a druhů
o zabavení periodického časopisu ťDeutsche ZeitungŤ v Olomouci (tisk 3201/XVI).
Periodický časopis ťTagblatt Deutsche ZeitungŤ čís. 126. ze dne 31. května 1921 zabaven byl státním zastupitelstvem v Olomouci pro článek ťDie Schulvernichtungen im Lande MährenŤ, v interpelaci doslovně uvedený, protože v jeho obsahu shledalo skutkovou podstatu přečinu podle §u 302 tr. zák.
Krajský soud v Olomouci jako soud tiskový vyhověl návrhu státního zastupitelství a zakázal další rozšiřování shora uvedeného tiskopisu nálezem ze dne 3. června 1921, čís. jed. Pr XI. 17/21-2.
Bylo věcí těch, kdož nálezem soudu cítili se postiženi, aby užili proti rozhodnutí soudu opravných prostředků, jež jim propůjčuje trestní řád pro přezkoumání rozhodnutí soudu. Státnímu zástupci, jenž má pro sebe potvrzující nález, nemůže ministerstvo spravedlnosti vytknouti jeho soudní zakročeni.
V Praze dne 15. ledna 1922.
Ministr spravedlnosti: