POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
4. zasedání. |
Původní znění.
3418.
Antrag
der Abgeordneten Hirsch, Dr. Haas und Genossen
betreffend die Abänderung der kaiserlichen Verordnung vom 10. Dezember 1914, Nr. 337 R. G. Bl. über die Einführung einer Konkursordnung, einer Ausgleichsordnung und einer Anfechtungsordnung,
Die Gefertigten stellen den Antrag: Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:
Gesetz
vom...................1922
betreffend die Abänderung der kaiserlichen Verordnung vom 10. Dezember 1914, Nr. 337 R. G. Bl. über die Einführung einer Konkursordnung, einer Ausgleichsordnung und einer Anfechtungsordnung.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Im 51 Punkt 2 der Konkursordnung vom 10. Dezember 1914, Nr. 337 R. G. Bl., und im § 23 Punkt 3 der Ausgleichsordnung vom 10. Dezember 1914, Nr. 337 R. G. Bl., sind am Schlusse die Worte ťalle diese Ansprüche mit der Beschränkung, dass die Einreihung in die erste Klasse nur für den Höchstbetrag von 2.400 K für jeden einzelnen Forderungsberechtigten gilt. Diese Beschränkung gilt nicht für den Anspruch auf Ersatz von BarauslagenŤ, zu streichen.
§ 2.
Dieses Gesetz tritt mit dem Tage seiner Kundmachung in Wirksamkeit. Mit dem Vollzuge wird der Justizminister im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern betraut.
Begründung.
Die Stellung der Artsprüche der Dienstnehmer im Konkurse des Dienstgebers wurde bereits im Punkt 2 des 43 der Konkursordnung aus dem Jahre 1868 zu einer besonders bevorrechteten gestaltet, indem diese Ansprüche in die erste Klasse der Konkursgläubiger eingereiht wurden. Dies geschah aus demselben Gesichtspunkte, aus welchem Ansprüche von Dienstnehmern aus dem Dienstvertrag vor der Exekution bis zur Höhe des Existenzminimums geschützt werden. Während im letzteren Falle es sich um einen Schutz gegen eine Einzelexekution handelt, geht hier der Schutz des Dienstnehmers gegen die Ansprüche aller anderen Gläubiger des in Konkurs verfallenen Dienstgebers vor. Ebenso wie bei denn Schutze gegen die Exekution eines einzelnen Gläubigers des Dienstnehmers nach sozialen Gesichtspunkten ein Ausgleich zwischen den Interessen des Gläubigers und des schuldnerischen Bediensteten Platz greifen muss, muss auch bei der Konkurrenz des Dienstnehmers mit anderen Gläubigern seines Dienstgebers im Konkurse ein Ausgleich zwischen dem sozialen Schutze des Dienstnehmers und den wirtschaftlichen Interessen der übrigen Gläubiger stattfinden. Die Konkursordnung aus dem Jahre 1868 hat diesen Ausgleich in der Weise herbeigeführt, dass sie die Bevorrechtung der Ansprüche des Dienstnehmers in der Richtung beschränkte, dass die bevorrechtete Stellung nur der höchstens für 1 Jahr rück, ständige Gehalt oder Lohn geniessen solle. In der Konkursordnung vorn Jahre 1868 fehlte eine ausdrückliche Bestimmung über die Rangordnung der Ansprüche der Dienstnehmer wegen vorzeitiger Lösung des Dienstverhältnisse. In dieser Richtung wurde die Konkursordnung rücksichtlich der dem Handlungsgehilfengesetze unterliegenden Personen durch dieses letztere Gesetz (§ 33) ergänzt, wobei ebenfalls die Beschränkung auf das für 1 Jahr entfallende Entgelt festgesetzt wurde. Die Konkursordnung vom 10. Dezember 1914, Nr. 337 R. G. Bl., hat eine weitere Beschränkung eingeführt, indem als Maximalbetrag der bevorzugten Forderung der Höchstbetrag von 2.400 Kronen festgesetzt wurde. In der Ausgleichsordnung, welche mit dem gleichen Gesetze erlassen wurde, wurden mit den gleichen Beschränkungen die Forderungen der Dienstnehmer auf das Entgelt bezw. auf die Kündigungsentschädigung unter die bevorrechteten Forderungen eingereiht. Ist mit Rücksicht auf gewisse Vertragsverhältnisse die Beschränkung auf den einjährigen Betrag des Entgeltes häufig sehr drückend, so kann insbesondere bei den heutigen Geldwertverhätlnissen die Beschränkung auf den Höchstbetrag von 2.400 Kronen unter keinen Umständen aufrecht erhalten werden, da dieser Betrag in keinem einzigen Falle den jährlichen Bezug, sondern häufig nur den Monatsbezug darstellt. Es wird daher im vorliegenden Gesetzentwurfe beantragt, den durch die Konkursordnung aus dem Jahre 1868 und das Handelsgehilfengesetz aus dem Jahre 1910 geschaffenen Zustand wieder herzustellen.
Da durch das Gesetz die staatlichen Finanzen nicht berührt werden, entfällt die Behandlung der Bedeckungsfrage. In formaler Beziehung wird beantragt, diesen Antrag dem sozialpolitischen und dem Verfassungs- und Rechtsausschusse zuzuweisen.
Prag, den 17. Jänner 1922.
Hirsch, Dr. Haas, Dr. Holitscher, Taub, Kirpal, Deutsch, Palme, Hoffmann, Čermak, Beutel, Jokl, Roscher, Häusler, Pohl, Dr. Czech, Heeger, Hillebrand, Blatny, Grünzner, Hausmann, Dietl.
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
4. zasedání. |
Překlad.
3418.
Návrh
poslanců Hirsche, dra Haase a druhů
na změnu císařského nařízeni ze dne 10. prosince 1914, č. 337 r. z., kterým se zavádí řád konkursní, řád vyrovnávací a řád odpůrčí.
Podepsaní navrhují: Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne..................1922,
jímž se mění císařské nařízení ze dne 10. prosince 1914, č. 337 r. z., kterým se zavádí řád konkursní, řád vyrovnávací a řád odpůrčí.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákon:
§ 1.
V §u 51, bodu 2. konkursního řádu ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., a v §u 23, bodu 3. řádu vyrovnávacího ze dne 10. prosince 1914, c. 337 r. z., buďtež na konci škrtnuta slova: ťvšechny tyto nároky s tím obmezením, ze zařadění do první třídy platí jen pro nejvyšší obnos 2400 K pro každého jednotlivého majitele pohledávky. Toto obmezeni neplatí o nároku na náhradu hotových výlohŤ.
§ 2.
Tento zákon nabyv účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho se pověřuje ministr spravedlnosti po dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvody.
Nárokům zaměstnanců v konkursu zaměstnavatelově dostalo se již v bodě 2. §u 43 konkursního řádu z r. 1868 zvlášť přednostního postavení tím, že tyto nároky byly zařaděny do prvé třídy konkursních věřitelů. Stalo se to z téhož hlediska, z něhož jsou chráněny nároky zaměstnanců ze služební smlouvy před exekucí do výše existenčního minima. Kdežto v tomto případě jde o ochranu proti jednotlivé exekuci, má zde přednost ochrana zaměstnancova proti nárokům všech ostatních věřitelů zaměstnavatele, na nějž byl uvalen konkurs. Právě tak jako při ochraně proti exekuci jednotlivého věřitele zaměstnancova musí dojíti ze sociálních hledisek k vyrovnání mezi zájmy věřitelovými a zájmy zadluženého zaměstnance, musí i při konkurenci zaměstnancově s ostatními věřiteli svého zaměstnavatele v konkursu dojíti k vyrovnáni mezi sociální ochranou zaměstnancovou a hospodářským zájmu ostatních věřitelů. Konkursní řád z r. 1868 zavedl toto vyrovnání takovým způsobem, že omezil přednostní postavení nároků zaměstnancových po té stránce, že přednostního postavení má požívati pouze nejvýše plat nebo mzda nezaplacená za poslední rok. V konkursním řádu z r. 1868 nebylo výslovného ustanovení o pořadu nároků zaměstnancových pro předčasné zrušení služebního poměru. Po této stránce byl konkursní řád co do osob, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících, tímto zákonem (§ 33) doplněn, při čemž bylo rovněž ustanoveno omezení na plat připadající za 1 rok. Konkursní řád ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., zavedl další omezení, jelikož ustanovil jako nejvyšší částku přednostní pohledávky nejvýše 2400 K. Ve vyrovnávacím řádu, který byl vydán týmž zákonem, byly zařaděny pohledávky zaměstnanců na plat nebo na odškodnění pro výpověď mezi přednostní pohledávky s týmiž omezeními. Je-li omezení na částku jednoročního platu se zřetelem na některé smluvní poměry často velmi tíživé, pak nelze zvláště při nynějších cenových poměrech peněz za žádných okolnosti udržeti ometení na nejvyšší částku 2400 K, poněvadž tato částka ani v jediném případě není příjmem ročním, nýbrž často jen měsíčním. Proto se v tomto návrhu zákona navrhuje, aby byl opět obnoven stav zavedený konkursním řádem z r. 1868 a zákonem o obchodních pomocnících z r. 1910.
Poněvadž tento zákon nezasahuje do státních financí, netřeba jednati o otázce úhrady. Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a výboru ústavně právnímu.
V Praze dne 17. ledna 1922.
Hirsch, dr. Haas, dr. Holitscher, Taub, Kirpal, Deutsch, Palme, Hoffmann, Čermak, Beutel, Jokl, Roscher, Häusler, Pohl, dr. Czech, Heeger, Hillebrand, Blatny, Grünzner, Hausmann, Dietl.