POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
4. zasedání. |
3414.
Návrh
poslance Lad. Kučery a soudruhů
na zabezpečení nároků rodinných členů v nemocenském pojištění.
Národní shromáždění republiky československé račiž se usnésti:
Zákon
ze dne..................1922,
kterým se mění zákon ze dne 22. prosince 1921, č. 489 Sb. z. a n. a 32 nemoc, zákona z r. 1888.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
§ 1 odstavec I. zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 489 Sb. z. a n. mění se takto:
I. § 6 odstavec 6. zákona z r. 1920 doplňuje se takto:
Nároky na tyto dávky vznikají a uhasnou soudobně s nároky členskými.
Článek II.
§ 32 n. z. z r. 1888 opravuje se takto Zaměstnavatelé, kteří nedostojí ohlašovací povinnosti, jsou bez újmy trestnosti, naznačené v u 67 povinni nahraditi pokladně všechen náklad, který podle zákonného nebo statutárního předpisu vynaložila na podporu nepřihlášeného člena nebo příslušníků jeho rodiny.
Článek III.
Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr sociální péče.
Odůvodnění.
Do zákona o nemocenském pojištění dělníků bylo pojato obligatorně i pojištění příslušníku rodinných. Nároky jejich podle dosavadních ustanovení počínaly dnem, kdy den, na jehož pojistném poměru nároky rodinných příslušníků závisely, byl v pokladně přihlášen, resp. vstoupil do zaměstnání, pojistné povinnosti podléhajícího. Končily pak dnem jeho odhlášení od nemocenské pokladny.
Pro úhradu nákladů rodinného pojištění upraveny byly přiměřeně nemocenské příspěvky. Nezatěžuji-li se pokladny placením nemocnic za rodinné členy, kteréžto náklady u nemajetných jdou na vrub zemského fondu, pak úhrada příspěvková odpovídá nákladům na rodinné pojištění.
Zákon z 22. prosince 1921, č. 489 Sb. z. a n. však pojednou velmi citelně zkracuje nároky členů rodinných. V §u 1 odstavec I. uvedeného zákona doplňuje se totiž novým odstavcem původní § 6 odst. 6. takto
ťNárok na tyto dávky (v rodinném pojištění) vzniká 4 neděle po tom, kdy pojištěnec stal se členem nemocenské pokladny a zaniká teprve v době, stanovené v §u 13 č. 3.Ť
Přijetí tohoto odstavce jistě bylo by narazilo ve výboru i v plenu na značný odpor, poněvadž se jím nároky příslušníků rodinných ve velkém rozsahu stávají naprosto ilusorními. Nevíme, jakými důvody byli vedeni původci tohoto návrhu ze strany sociálně demokratické, když do zákona vsunuli toto omezení. Oprávněnost jeho není ničím podepřena. I kdyby bylo statisticky prokázáno, že dosavadní příplatek na rodinné pojištění nestačí, nebylo by na místě takovým opatřením připravovati rodinné členy o jejich dosavadní nároky. To je krok zpět, nikoli pokračování v myšlence, aby nemocenské pojištění rozšiřovalo svoji působnost a zevšeobecňovalo. Místo pokroku - reakce. Změna k horšímu způsobuje obtíže a nepříjemnosti i při úřadování v nemocenských pokladnách. Jest pochopeno, že členstvo, uvyklé již na poskytované dávky, trpce nese každé zkráceni. Jest velmi těžko, stále vysvětlovati důvod tohoto zkrácení změnou zákona, když současně nelze uvésti též důvody věcné.
Že okleštění nároků rodinných členů bylo ve sněmovně schváleno, způsobila jen nechvalná praxe, zdomácněla v Československém parlamentě, kde nepříliš seriosně bez veškerého rozvrhu termínů pro určité předlohy a obvykle v poslední chvíli kvapem žádá se projednáni celé řady zákonů, při čemž jest důsledkem nepromyšlenost mnohých ustanoveni. Ovšem, tento způsob jednání poskytuje někdy výhodnou možnost uzákoniti i různá odiosní opatřeni, o nichž nemá býti příliš rozvažováno, a která mají veřejnost jako hotový fakt překvapiti. Podobně v posledním okamžiky jednáno bylo o prodloužení zákona z 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n.
Sociálně-politický výbor nemohl v dané lhůtě předlohu vyříditi a tu jmenován referent z plena. Změny, smluvené v pětce nebyly ani tiskem rozdány, ani zřetelně přečteny. Podkladem pro hlasování bylo jedině, co referent označil za obsah navrhovaných změn.
Pokud jde o nároky rodinných členů, bylo prohlášeno, že na příště jejich nároky mají sice počínati 4 neděle po přihlášení člena k pokladně, za to však že malí končiti uplynutím 6 neděl o provedené odhlášce. Považovali jsme proto právem, že 6tinedělní karenční lhůta, po kterou se rodinným členům zachovávají jejich nároky na zákonné dávky je ekvivalentem za 4nedělní vyčkávací lhůtu po přihlášce. Ale vydáním zákona č. 489 z r. 1921 objeven byl náš omyl. V tomto omylu vězel však i sám referent uvedeného zákona.
Vyhlášený zákon praví, že nárok rodinných členů zaniká ťv době stanovené v §u 13 č. 3.Ť, To však znamená toto: Člen na př. pracoval 14 dní. Nároky jeho počínají dnem vstupu do práce a končí se 14. den po vystoupali z práce. Nárok pro členy jeho rodiny však vůbec v této lhůtě nevznikl. Teprve, byl-li zaměstnán 28 dní, vzniká tento nárok a trvá členům rodiny rovněž 28 dní po vystoupení člena z práce. Poněvadž nároky členů rodinných trvají nejméně 4 neděle a nejdéle 6 týdnů po vystoupení živitele z práce, ocitají se rodinní členové v nevýhodě proti dřívějšímu stavu. Za něho sice nároky uhasly dnem odhlášení živitele rodiny, za to však vznikaly současně s jeho nastoupením do práce, neboť nebylo 4nedělní vyčkávací lhůty.
Tím, že dle § 13 č. 3 karenční doba rodinných členů rovná se po novelisaci z 22. prosince 1921 předcházející pracovní době, nejvýše však době 6nedělní, není nikterak vyváženo poškození dělnických rodin, které je postihuje ustanovením 4nedělní vyčkávací lhůty.
Poněvadž je tu očividný přehmat, navrhujeme úpravu zákona v ten způsob, že nároky člena i členů rodinných soudobně vznikají i uhasínají: Měníme tím ovšem i staré ustanovení zákona, podle něhož nároky končily dnem odhlášení od pokladny, ale toto ustanovení nebylo stejně příliš spravedlivé.
Navrhujeme mimo to novou úpravu § 32 n. z., jíž je třeba vzhledem k nové kategorii osob s nároky vůči pokladně. Při tom vypouštíme poslední část věty původního zákona jakožto nadbytečnou. Pro právní uplatňování regresních nároků nemocenských pokladen postačí úplně, praví-li na počátku tohoto paragrafu zákon, že ťzaměstnavatelé, kteří nedostojí ohlašovací povinnostiŤ, jsou povinni zaplatiti podpůrné a léčebné výlohy.
Nerozšiřujeme tento návrh svůj na novelisaci nemocenského zákona v jiných směrech, ač máme na mysli celou řadu potřebných změn, chtějíce, aby aspoň značné poškození rodinných členů, které poslední novela přinesla, bylo urychlen odčiněno.
Provedení tohoto zákona nevyžaduje žádných zatížení státních financí.
Návrh náš budiž přikázán ku projednání výboru sociálně-politickému v době nejkratší.
V Praze dne 27. ledna 1922.
Kučera, Teska, Bubník, Svetlik, Mikulíček, Blažek, Kunst, Darula, Warmbrunn, Kreibich, Nagy, dr. Šmeral, Toužil, Skalák, Koutný, Malá, Rouček, Haken, Tausik, Borovszky, Houser, Burian, Skaunicová.