Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

3413.

Zprava

výboru rozpočtového

o vládním návrhu zákona (tisk 3387) o soupisu právních nároků a závazků čsl. příslušníků vůči cizincům.

Zákon

ze dne..................1922

soupisu právních nároků a závazků československých příslušníků státních vůči cizincům, pokud vznikly před 28. říjnem 1918.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vláda se zmocňuje, aby na ochranu zájmů věřitelů a dlužníků příslušných do republiky Československé, provedla soupis právních nároku a závazků jejich vůči osobám, které při založení těchto právních poměrů příslušely jinam, nebo bydlely (měly sídlo) jinde, než v některém území bývalé říše Rakousko-Uherské.

§ 2.

Předmětem soupisu jsou právní nároky a závazky (§ 1), které založeny byly před 28. říjnem 1918 a jsou vyjádřeny ve měně jiné, než ve starých rakouskouherských korunách:

§ 3.

Českoslovenští věřitelé i dlužníci (§ 1) jsou povinni své právní nároky a závazky (§ 2) k souhlasu přihlásiti dáti o nich na úřední vyzvání žádané vysvětlení a předložiti k nahlédnuti potřebné doklady, zvláště i své obchodní knihy.

§ 4.

Jakákoliv porušení povinnosti věřitelů nebo dlužníků, uložených v §u 3 stíhá se peněžitou pokutou až do 100.000 Kč, kterouž lze opakovati.

Řízení trestní přísluší berním správám (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančním ředitelstvím) a končí druhou stolicí.

Kromě toho včas nepřihlášené právní nároky propadají ve prospěch státu a závazky budou vyloučeny z výhod, plynoucích z příští úpravy těchto právních poměrů.

§ 5.

zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se ministru financí ve shodě s ministry zahraničních věcí, obchodu a spravedlnosti.

Odůvodnění.

Rozpočtový výbor zaujal stanovisko, že není Národnímu shromáždění dobře možno dáti předem neomezené zmocnění k úpravě práva materielního pouhým nařízením. Z tohoto hlediska upravena nově stylisace, osnovy tím, že zákon dáví zmocnění pouze k soupisu a připojuje sankci trestní, kterou ovšem pouhé nařízení samo stanoviti by nemohlo. Škrtnutí původního odstavce druhého v §u 3 je jenom důsledkem základního nazírání na osnovu. V §u 2 zaměněn původní termín 16. července 1920 (den to ratifikace mírových smluv) za 28. říjen 1918 jakožto den prohlášení čsl. státu.

K §u 4 odst. 3. nutno ještě podotknouti, že stanovení časové hranice: ponecháno nařízeni, aby bylo možno v případech zřetele hodných pouhým úkonem správním prominouti překročení lhůty. Tam pak, kde půjde o zlovolné nebo hrubě nedbalé nedodržení termínu, bude věcí trestního řízení před úřady finančními, aby propadnutí k určitému časovému bodu bylo deklarováno.

Že tento zákon v žádném směru nijak nezakládá moratorium, je ovšem samozřejmé, uvádí se to však přec, aby jakákoliv i nejmenší snad možná pochybnost v tom směru byla vyloučena.

V Praze dne 27. ledna 1922.