Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

3405.

Zpráva

I. výboru dopravního a II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona,

jimž upravuje se poměr československé státní správy k československým společnostem Labské a Dunajské (tisk 3337).

I.

Na základě čl. 339 mírové smlouvy versailleské získala Československá republika nárok na to, by jí přidělena byla část plavebních prostředků na mezinárodních řekách jejího území. Rozsah tohoto loďstva měl býti určen americkým rozhodčím soudem na základě oprávněných potřeb jednotlivých států pobřežních, zvláště na základě dopravní statistiky v posledních 5 letech před válkou. Americkým arbitrem ustanoven pan Walker de Hines; jehož rozhodnutím přidělen byl Československé republice tento lodní park:

Na Labi:

Všechna přístavní zařízení a skladiště firmy Österreichische Nordwest v Československu, skladiště firmy Schulze se zřízením překladním v Magdeburku a kotviště v Magdeburku v délce 250 m. Rozhodčí ustanovil cenu tohoto postupu obnosem 8,350.000 zl. marek, které súčtovány a vyrovnány budou účtem reparačním.

Na Dunaji:

7 vlečných parníků o 4950 HP

3 osobni parníky o 1440 HP

116 vlečných lodí o 70.661 tunách nosnosti.

Arbitrem stanovena cena tohoto postupu 7,145.254 šv. frs., která bude zmenšena odečtením sum za opravu tohoto materiálu, které v každém jednotlivém případě budou ustanoveny národními komisemi za vedení arbitrova zástupce.

Připomenouti dlužno, že ihned po ratifikaci mírových smluv zahájily naše úřady přípravné práce pro řízení před rozhodčím soudem, že sebraly statistický materiál. Na několika poradách, jež se konaly v Praze, Berlíně a Paříži, byla zjištěna data, na nichž pak americký rozhodčí zbudoval uvedené zde rozhodnutí.

Dosavadní plavbu na Dunaji provozuje vláda 4 parníky pod vedením plavebního úřadu v Bratislavě. Doprava od převratu je v rozmachu a Bratislava stane se následkem příznivé své polohy obchodním ústředím naší republiky.

V otázce plavby běží naší republice nejprve o dvě řeky, totiž Labe a Dunaj. Otázka Odry zůstala prozatím nerozřešena. Když rozhodnutím arbitrovým stanoveno, co z loďstva má přejíti do vlastnictví Československé republiky, nastala naší vládě povinnost, postarati se zároveň s převzetím lodí přidělených o provozování dopravy na Labi a Dunaji. Po dalších úvahách v kruzích odborných a příslušných ministerstvech dospělo se k jednomyslnému názoru, že nejsprávnější formou pro provoz plavby na řekách je podnik soukromý, který by svou formou poskytoval státu záruky, že bude řízen a veden nejen s ohledem na soukromopodnikatelský zisk, nýbrž také se zřetelem na všeobecné potřeby našeho průmyslu a obchodu. Vložený do toho kapitál je potřeba náležitě využitkovati a proto dopravní úřad chce připraviti se na povinnosti, které zákon mu uloží a proto ministerstvo odhodlalo se ke zřízení plavebních společností labské a dunajské, při čemž vycházelo z předpokladu, že jest třeba věc řešit tak, aby vyhrazen byl na vedení společností státu náležitý vliv, aby provoz ukázal naši obchodní zdatnost a aby kapitál, který stát takto investuje, byl náležitě zabezpečen. Protože pak oba podniky vyžadují velikého kapitálu, nebylo možno věc řešiti jinak, než kooperací nejsilnějších finančních činitelů v republice, českých bank, jež byly vyzvány, aby utvořily konsorcium, které by společně se státem zorganisovalo plavbu na Labi a na Dunaji.

Vláda proto žádá za zmocnění a to návrhem zvláštního zákona, aby podepsala smlouvu se společnostmi: Agrární bankou československou, Pražskou úvěrní bankou, Českou průmyslovou bankou, Slovenskou bankou, Živnostenskou bankou v Praze a s Československou paroplavební akciovou společností, jíž se zcizují státní plavební zařízení a lodní park na Labi a Dunaji a zřizuje Československá plavební akciová společnost Labská a Československá plavební společnost akciová Dunajská za účasti státu.

Veškerý materiál lodní a pomocný, jakož práva provozní, získaná arbitrací předává státní správa Československé plavební akciové společnosti Labské a Čsl. plavební akciové společnosti Dunajské, protože rozdělením získaného majetku mezi více čsl. podniků podkopala by se dopravně-politická výkonnost čsl. plavebního podnikání a znemožnila by se kontrola čsl. vlastnictví podniků. Ježto ministerstvem obchodu r. 1919 zřízený čsl. Dunajský dopravní úřad ustavením Čsl. plavební společnosti dunajské bude nahrazen, nabízí vláda jeho likvidaci a vnáší veškerou jeho organisaci a majetek (4 nákl. parníky po 280 HP a 500 t nosnosti) do této společnosti dunajské, neboť není důvodu k dalšímu udržování tohoto úřadu.

Státní správě bylo nebo bude zaplatiti za majetek arbitrem na přidělený celkem 8,300.000 zl. marek a 1,145.354 šv. frs. Odpovídající obnos v čsl. valutě nynější není možno dnes ještě přesně udati a proto vláda, učinivši opatření za účelem dodatečného vyúčtování, spokojila se zatím přepočtením těchto obnosů z velké části teprve v budoucnosti splatných, při nynějším přibližném kursu a vyšla ze sumy asi 300,000.000 Kč jako ceny postupu; v dohodě s bankovním úřadem vzat byl kurs zl. marky - 18 Kč a kurs švýcarských franků - 17.775 Kč. Akciový kapitál obou společností stanoví se však jenom obnosem 250,000.000 Kč a uvěřuje státní pokladna společnostem Kč 50,000.000, aby nebyly společnosti příliš kapitálově zatíženy. Kapitál tento rozvržen byl rovnoměrně na oba podniky obnosem 125,000.000 Kč protože s připočtením ceny státního přínosu v Dunajském dopravním úřadě a s ohledem větší hodnoty lodního materiálu dunajského jest kapitálová cena majetku obou společností přibližně stejná. Z celkového akciového kapitálu každé společnosti jest 60% kapitálu kmenového, který vesměs převezme státní pokladna a 40% kapitálu přednostního, z něhož státní správa přejímá 12%, takže její kapitálová účast ve společnostech bude po 72% veškerého akciového kapitálu.

Vláda rozhodla se souhlasiti s vydáním akcií přednostních z toho důvodu, že za nynějších těžkých poměrů na trhů finančním, a nichž lze předpokládati, že se brzy podstatně nezlepší, bylo nutno vzbuditi tímto způsobem zájem čsl. peněžnictví soukromého o toto podnikání, jehož výnosnost bude vyžadovati mnoho obchodního důmyslu.

Čsl. plavební akciová společnost Labská vzejde z nynější Čsl. paroplavební společnosti v Praze úpravou stanov a kapitálového základu této společnosti, při čemž nynější akcionáři této společnosti zaplatí příp. ztrátu vykázanou v bilanci její ku dni 31./XII. 1921.

Obě společnosti mají býti; ustaveny s urychlením co největším a správa a využití majetku touto smlouvou jim přiděleného, pokud byl již převzat, bude provozována, na jich účet ode dne 1. ledna 1922.

Státní správa oznámila bankám zúčastněným své směrnice a zůstane jí vyhrazen stálý poradní vliv, což umožní účast československého obchodu a průmyslu.

Připomenouti dlužno, že k bankám shora jmenovaným přistoupí ještě Banka československých legií. K účasti na obou společnostech nebudou však přizvány a ve správních radách jejich zastoupeny obory zasílatelské.

Protože státu jde především o to, by bylo dbáno všeobecných potřeb celkového státního a národního hospodářství, představuje jeho kapitálová účast na obou podnicích hlavně ve formě kmenových akcií jistou investici jež přijde k dobru veškerému hospodářskému životu v republice, hlavně však v dovozu surovin pro průmysl. Vláda vycházela z toho, že pro státní účast nesmí být; směrodatny ni tak budoucí zisky společnosti o sobě, jako ta okolnost, že nebudeme nuceni v budoucnosti platnosti za dopravní služby podnikům v cizině usedlým a že se tímto způsobem zlepší platební bilance celého státu. Soukromému kapitálu naproti tomu musely býti poskytnuty jisté přednostní výhody, jestliže se měl vůbec o provoz plavby interesovati, neboť je všeobecně známo, že za dnešních dopravních poměrů v Evropě plavba po řekách neskýtá žádných zisků a že nutno počítati zejména v prvních létech s tím, že při konkurenčním boji mezi dopravou železniční a říční budou železnice ještě nějaký čas ve výhodě proti říční plavbě.

Železniční tarif v zájmu státu nebylo možno zvyšovati úměrně se vzestupem drahoty, mezd a ceny surovin, zatím co v plavbě říční provozované vesměs podniky soukromými bylo nutno tarify zvyšovati úměrné se vzrůstající drahotou. Tak se stalo, že v celé Evropě jsou dopravní tarify na řekách dnes dražší než tarify železniční, ačkoliv, jak známo, před válkou byly dopravní tarify říční nejméně o 20% levnější nežli sazby železniční. Co platí zejména o plavbě labské, která konkuruje se železnicemi německými. I pes nynější nové zvýšení tarifů budou ještě stále levnější, nežli doprava na řece pouze proto, že železnice nestačí při sníženém počtu vagonů a veškeré výkonnosti železniční obstarati dopravu celou, zbývá ještě pro řeky dostatek dopravy. Tyto poměry jsou ovšem přechodné a lze očekávati, že během dvou, tří let zase bude vodní doprava levnější než doprava železniční a v té době budou také moci naše podniky na Labi a Dunaji plně se rozvinouti.

Zřízením obou společností získáváme naprostou samostatnost v řízení plavby. Naše obchodní politika nebude závislou na politice našich sousedů, budeme míti možnost dovážeti své suroviny a vyvážeti svoje hotové tovary, aniž by cizina měla možnost zdražovati nám naše potřeby, nebo snižovati uměle konkurenční schopnost našeho exportu. Možno říci, že zřízení obou těchto společností je nejdůležitějším krokem, který jsme v poslední době vykonali na cestě k hospodářskému osamostatnění našeho státu.

Dopravní výbor rozhodl se proto, doporučiti sl. sněmovně schválení vládního návrhu zákona a navrhuje proto:

Slavná sněmovno, račiž přiloženou osnovu zákona schváliti.

Zákon

ze dne...................

jímž se upravuje poměr československé státní správy ku československým plavebním společnostem Labské a Dunajské.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vláda se zmocňuje, aby podepsala, smlouvu se společnostmi: Agrární bankou československou, Pražskou úvěrní bankou, Českou průmyslovou bankou, Slovenskou bankou, Živnostenskou bankou v Praze a s Československou paroplavební akciovou společností, jíž se zcizují státní plavební zařízení a lodní park na Labi a Dunaji a zřizuje Československá plavební akciová společnost Labská a Československá plavební akciová společnost Dunajská za účasti státu; smlouva ta jest připojena k tomuto zákonu a tvoří jeho nerozlučnou součást.

§ 2.

Lodní dopravní prostředky se svým inventářem přiřknuté rozhodnutími arbitrovými republice Československé a vyjmenované v přílohách připojené smlouvy osvobozují se od dovozního cla, nebo jakéhokoliv dovozního poplatku. Totéž platí o náhradních součástkách k těmto objektům, pokud byly předmětem rozhodnutí arbitrových a pokud budou dovezeny pro opravu lodi do konce roku 1923.

§ 3.

Objeví-li se v budoucnu - z jakýchkoli důvodů potřeba snížiti kapitál obou plavebních společností, sníží se stejnoměrně jmenovitá hodnota akcií přednostních a kmenových. Vláda se zmocňuje, aby vstoupila, budou-li toho hospodářské poměry celkové anebo zvláštní poměry společností vyžadovati, za tím účelem v jednání se zakladatelskými bankami uvedenými v § 1, uzavřela v souhlasu s tímto ustanovením. Vláda jest povinna podati o tom neprodleně zprávu Národnímu shromáždění.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedení ukládá se ministru obchodu po dohodě se zúčastněnými ministry.

Resoluce dopravního výboru.

Vláda se vyzývá, by do zakladatelské smlouvy o provozování československých plavebních podniků na Labi a na Dunaji ke článku 10. pojati dala tento dodatek:

"Pro případ, že by členem výše uvedených sborů: správní rady a výkonného výboru měl se státi někdo, kdo není příslušníkem Československé republiky, rozhodne o této okolnosti vláda".

V Praze dne 19. ledna 1922.

II.

Rozpočtový výbor doplniv § 3 vládní osnovy nynější jeho závěrečnou větou a zjednodušiv znění § 4 tím, že vyškrtl výpočet jednotlivých ministerstev, nahradiv jej nynějším všeobecným obratem, projevil souhlas s celou osnovou zákona a připojiv se ke zprávě výboru dopravního, doporučuje také schválení resoluce, přijaté jmenovaným výborem.

V Praze dne 26. ledna 1922.

Stav přejímání lodí přiřknutých arbitrem ČSR na Dunaji

ku dni 18. ledna 1922.

Obnos 338.490 zl.M. odpočítá se z reparací, které jest povinno Německo ČSR. V případě, že reparační komise rozhodne, že ČSR; příslušejí reparace od Rakouska a Maďarska, odpočte se ze 7,145.254 šv. fr.

podle rozhodnutí arbitra na reparace 2,364.300 šv. fr.