Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

I.

Sociálně-politický výbor ocenil povšechně veliký význam zákonné osnovy, neboť jednak odstraňuje zastaralé normy rakouské, jednak unifikuje zaopatřovací požitky vojenské s oněmi civilních státních zaměstnanců a rozšiřuje je na kategorie, které jich dosud vůbec neměly. Zvlášť významnou jest úprava požitků invalidních legionářů a jejich pozůstalých, čímž se odstraňuje nesrovnalost, spočívající v tom, že se republika postarala. v čas e legionáře, sloužící aktivně ať ve vojenské nebo civilní státní služné, kdežto na jejich pozůstalé a invalidní členy nepamatovala.

Zákon tento týká se ovšem jen příslušníků československého vojska, kdežto nároky na zaopatřovací požitky gážistů bývalé rakousko-uherské armády, jímž byly požitky vyměřeny bývalým státem rakousko-uherským, jakož i nepřevzatých gážistů jsou upraveny zákonem ze dne 19. března 1920, čís. 194 Sb. z. a n., případně zvýšeny zákonem ze dne 27. ledna 1921, č. 48 Sb. z. a n. Jelikož však byly civilním státním zaměstnancům, vstoupivším do výslužby za Rakousko-Uherska, případně před 1. zářím 1919, zaopatřovací požitky nově upraveny zákonem ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n. vyslovil výbor jednomyslně přání, aby vládou ohlášená osnova; zákona, jímž se analogicky zvýší a nově upraví zaopatřovací požitky zmíněných vojenských gážistů (t. zv. staropensistů), byla co nejdříve předložena, aby mohla býti určitě v příštím jarním zasclání Národního Shromáždění uzákoněna.

K jednotlivým paragrafům projednávaného zákona bylo zvlášť zdůrazněno:

§ 2. nebyl schválen ani v původním ani ve znění navrženém branným výborem, jelikož by toto ustanovení bylo odchylné od předpisů, platných pro civilní státní zaměstnance, k čemuž není důvodů byl proto tento paragraf nahražen ustanovením, odpovídajícím zákonu ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. ex 1920, o pensijních nárocích státních a podnikových zaměstnanců, dle kteréhož ustanovení se nabývá nároků na přeložení do trvalé výslužby buď dovršením šedesátého roku fys. věku, nebo předčasnou invaliditou. Ostatně by ani neodpovídal výměr výslužného, stanovený v § 6. projednávané osnovy, původní výslužní době (30 let), nebo jest vypočítán procentně na podkladě 35leté služby.

K § 5.: výjimečná ustanovení tohoto paragrafu mohou býti teprve tehdy praktikována, až bude v posledním odstavci ohlášený "zvláštní zákon" vydán, s kterýmžto výkladem projevili přítomní vládní zástupci souhlas.

K § 7. bylo vysloveno přáni, aby byly jak pro civilní státní a podnikové zaměstnance tak i pro vojenské gážisty ustaveny zvláštní pensijní výbory, volené z jejich řad; které by jednak spravovaly jmění pensijních fondů, jednak řešily sporní konkrétní případy zaopatřovacích nároků.

K § 26. bylo dáno vládním zástupcem vysvětlení, že u vojenských duchovních započítává se dle § 95. tohoto zákona veškerá předchozí služba veřejná, kdežto z předchozí služby v civilní duchovní správě započítávají se nejvýše 3 léta z toho důvodu, jelikož tato doba jest podmínkou pro přijetí do vojenské služby.

K §§ 30., 42., 47., 59. bylo vytknuto, že jest příliš kruté a zajisté i nespravedlivé, aby za provinění poživatele nároku na výslužné trpěli i nevinní rodinní členové a pozůstalí. Proto apeluje výbor na vládu, aby co nejdříve tuto otázku všeobecně upravila, neboť nestačí zmocnění vlády, aby cestou milosti v jednotlivých, zvláště ohledu zasluhujících případných byla zcela nebo z části povolena výplata výslužného nebo jiných zaopatřovacích požitků. Současně bylo projeveno přáni, aby, dokud nebude ustaven pensijní výbor nebo nebude tato otázka vyřešena zvláštním nařízením, vláda v jednotlivých případech co nejbenevolentněji - zvláště však při politických deliktech - postupovala.

§ 37. byl doplněn ohledně družek života požívatele nároků z důvodů analogie s pensijním zákonem civilních státních zaměstnanců. Toto ustanovení odporuje sice vojenským předpisům, dle nichž jest nutno vyžádati si povolení k sňatku, podmínky nároků družky života jsou však tak klausulovány, že se bude jednati jen o sporadické, zajisté odůvodněné případy, nehledíc k tomu, že se bude muset v dohledné době upustiti od zastaralého předpisu povolování sňatků vůbec.

Dodatek k § 59., usnesený branným výborem a omezující co do věku nárok na výchovné, nebyl sociálně-politickým výborem schválen z téhož důvodu, jako § 2., neboť zhoršeno by bylo tímto dodatkem ustanovení pro vojenské gážisty oproti civilním státním a podnikovým zaměstnancům.

K § 81. se podotýká, že dodatek, usnesený branným výborem, stává se novým zněním § 2. tohoto zákona bezpředmětným.

Jako nový paragraf bylo nutno vsunouti § 116., týkající se úhrady vydání spojeného s projednávaným zákonem, ježto opožděným uzákoněním vzrostly výlohy tak (preliminováno jest 9 mil.), že nebudou moci býti kryty řádnými státními příjmy.

Sociálně-politický výbor navrhuje slavné sněmovně přijetí připojeného zákona.

V Praze dne 24. ledna 122.

II.

Zákonné upravení zaopatřovacích požitků vojenských osob jest nutným důsledkem úpravy jejich služebnách požitků.

Spravedlivé ukojení nároků osob, které určily svým povoláním činnou službu v branné moci státu, na zaopatření pro případ, když pro stáří nebo pro invaliditu, utrpěnou nezaviněně ve službě válečné nebo vojenské staly se k službě nezpůsobilými, opatření členů jejich rodin, když živitel rodiny padl před nepřítelem nebo zemřel v činné službě vojenské nebo v důsledku porušení zdraví ve službě válečné nebo vojenské vytrpěného, jest nejen splněním povinnosti státu ku svým zaměstnancům, nýbrž jest nutné také proto, aby branná moc státu mohla dostáti. úkolům na ni kladeným, jest tedy nutno v zájmu státním.

Směrnici pro úpravu zaopatřovacích požitků dal branný výbor Národního shromáždění usnesením ve schůzi dne 31. května 1921, jímž bylo vojenské správě uloženo; aby při nápravě požitků vojenských osob přihlížela k poměrům civilních státních zaměstnanců.

Osnova zákona recipuje zásadně normy civilní pro poměry vojenské a odchyluje se pouze tam, kde svéráznost a zvláštnost služby vojenské to činí nutným.

Osnova zákona upravuje zaopatřovací požitky poskytováním výslužného nebo zaopatření invalidního, vdovského důchodu, příspěvku na vychování dětí, eventuelně za určitých podmínek důchodu rodičů.

Ze zvláštní povahy služby vojenské vyplývá osnovou stanovený přídavek za zranění a válečný přídavek.

Osnova řeší také opatření příslušníků čs. legií, kteří se stali službou v čs. zahraničním vojsku vojenské služby neschopnými a zároveň pozbyli způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, poskytujíc jim výslužné jako vojenským osobám z povolání a zaopatření jich pozůstalým.

Opatřením tím napravena byla ta nesrovnalost, že republika učinila sice určitá zákonná opatření pro zdravé legionáře, vstoupivší do činné služby vojenské nebo civilní, nebo do jiných služeb, kdežto na ty, kteří v boji utrpěli invaliditu nebo na pozůstalé po těch, kteří v boji za svobodu národa padli, dosud nepamatovala.

Opatření to jest nejen splněním povinnosti státu oproti těm, kteří v úporném boji za jeho znovuzřízení přinesli ty největší oběti, nýbrž odpovídá i povšechným zásadám osnovy, poněvadž nemůže býti o tom sporu, že příslušníci čs. legií byli příslušníky řádné i mezinárodně uznané československé armády, která byla základem branné moci tohoto státu, byli v činné službě a jich smrti; neb invalidita byla zdůvodněna u výkonu této služby.

Ustanovení o započítání služby v čs. legiích odpovídá úplně zákonu ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n. a nařízení vládnímu ze dne 4. března 1920, č. 151 Sb. z. a n.

Branný výbor, jednají o osnově zákona, usnesl se původně na některých změnách a dodatcích, zejména na novém znění § 2., § 5., na dodatku k § 59. a k § 81. Sociálně-politický výbor neschválil však § 2. ani v původním znění ani ve znění navrženém branným výborem a usnesl se na novém znění, odpovídajícím zákonu ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. ex 1920, doplnil § 37. odstavcem, v němž dle analogie s pensijním zákonem civilních státních zaměstnanců upraveny jsou nároky družky života, neschválil dodatek branného výboru k § 59, a § 81. a usnesl se na vsunutí nového § 116.

Branný výbor, jednaje opětně a předloze, přiklonil se k usnesení výboru sociálně-politického a k navrhovaným jím změnám a dodatkům, stejně jako ku přáním tímto výborem projeveným. K § 26. bodu c) schválen byl branným výborem následující výklad:

Vojenských duchovních týká se nejen specielní odstavec c), nýbrž i odstavec b), jednající o započítání civilní, státní a jí na roveň postavené služby potud, pokud se na ně vztahuje výklad § 95.

Započítá se tudíž (dle § 26 b) a § 95.) vojenským duchovním, pokud byli před vstupem do vojenské služby placeni od státu, župy, okresu, obce, měst atd., jakož i veřejných fondů, i doba, ztrávená v této civilní službě plně. částečně, t. j. do tří let, započítává se tudíž duchovním doba ztrávená pouze v civilně-soukromé službě duchovní [§ 26 c)].

Branný výbor navrhuje slavné sněmovně souhlasně s výborem sociálně-politickým přijetí připojeného zákona.

V Praze dne 25. ledna 1922.

Zákon

ze dne........................................1922

o vojenských požitcích zaopatřovacích.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

ODDÍL I.

Nároky gážistů a čekatelů.

§ 1.

Vojenské zaopatřovací požitky gážistů, zařaděných v hodnostních třídách, čekatelů a gážistů mimo hodnostní třídy (poddůstojníků z povolání) jsou:

1. výslužné a

2. zaopatření invalidovní.

Výslužné:

A. Gážisté a čekatelé z povolání

(§§ 2--15).

§ 2.

Gážisté (čekatelé) z povolání nabývají nároku na předložení do trvalé výslužby:

a) dovrší-Ii 60. rok svého věku, nebo

b) stali-li se trvale neschopnými vojenského povolání a mají-li aspoň 10 služebních let započitatelných.

§ 3.

Gážistům (čekatelům) majícím méně než 10 služebních let započitatelných, přísluší nárok na trvalé výslužné pouze tehdy, když pozbyli způsobilosti k vojenskému povolání:

a) trvalou poruchou (poškozením) zdraví, kterou utrpěl bez vlastní úmyslné viny ve službě válečné, nebo

b) trvalou poruchou (poškozením) zdraví, kterou utrpěli bez vlastní úmyslné viny při vykonávání vojenské služby, v souvislosti s ní, zvláštnostmi vojenského povolání, epidemickými nemocemi, řídícími ve služebním místě (stálém nebo přechodném), nebo

c) choromyslností, oslepnutím na obé oči, zeslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti nebo rozlišovati světlo ode tmy, kromě toho úplnou ztrátou sluchu nebo řeči, ochrnutím, takže nemohou tělem vládnouti, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně.

§ 4.

Gážista (čekatel), jenž se stal z důvodů zdravotních trvale neschopným vojenského povolání, má méně než 10 služebních let započitatelných a nemá podle § 3 tohoto zákona nároku na trvalé výslužné, dostane odbytné. Odbytné činí až do pěti služebních let započitatelných jednoroční služné, při více než pěti služebních letech započitatelných dvouleté služné, kterého gážista (čekatel) naposledy požíval.

§ 5.

Podmínky ustanovení §§ 2b, 3 a 4 nutno zjistiti superarbitračním řízením.

Vojenské osoby - vyjímajíc justiční důstojníky jako soudce - mohou býti dány do výslužby (mohou obdržeti odbytné) podle § 4 bez superarbitračního řízení a bez vlastní žádosti:

1. dovršily-li 55. rok svého věku, nebo

2. mají-li 40 služebních let započitatelných a z toho aspoň 30 let skutečných,

3. není-li ze služebních důvodů možno ponechati je v činné službě. Kdy se tak státi může a jakým způsobem dlužno při tom postupovati, o tom bude vydán zvláštní zákon.

§ 6.

Výslužné vyměřuje se podle služební doby započitatelné a podle pensijní základny. Tato základna rovná se poslednímu služnému, k němu se připočítá:

a) u gážistů od XI. až do V. hodnostní třídy (tyto počítaje), čekatelů a gážistů mimo hodnostní tudy 50 pro Prahu příslušného místního přídavku,

b) u gážistů IV. a vyšší hodnostní třídy částka 3000 Kč,

c) u gážistů mimo hodnostní třídy přídavek podle § 9 zákona ze dne 19. března 1920, čís. 195 Sb. z. a n.

Až do 10 služebních let započitatelných přísluší 40% a za každý další započitatelný rok 2,4% pensijní základny. Výslužné nesmí převyšovati pensijní základny.

Osobám, daným na odpočinek dnem, kterého jim měly býti přiznány požitky vyššího platového stupně, bude vyměřeno výslužné podle tohoto stupně.

Při zjištění služební doby počítá se zlomek posledního roku, přesahující 6 měsíců, za celý rok.

§ 7.

Vojenským osobám, které se staly neschopnými vojenské služby oslepnutím na obě oči, seslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti nebo rozlišovati světlo ode tmy, pak ochrnutím, takže tělem nevládnou, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně, bude připočteno, stala-li se tato poškozeni bez jejich úmyslné viny při vykonávání služby, při výměře výslužného deset služebních let. Totéž platí, stanou-li se vojenské osoby neschopnými vojenské služby následkem úrazu, utrpěného v míru bez jejich úmyslné viny při vykonávání vojenské služby a v bezprostřední souvislosti s touto službou. Podmínkou v tomto případě jestliže neschopnost vojenské služby nastala během jednoho roku po úrazu.

Osobám, které se staly v jiných případech neschopnými vojenské služby pro těžkou poruchu zdraví, které však úmyslně nezavinily, nejsou-li vůbec výdělku schopny, může býti při výměře výslužného a v dohodě s ministerstvem financí připočteno až deset služebních let.

Ve výjimečných případech, hodných zvláštního zření, může vojenská správa v dohodě s ministerstvem financí výslužné nad, ještě přiměřeně zvýšiti.

Celkové výslužné nesmí však převyšovati pensijní základny (§ 6).

Podmínkou pro zvýšení výslužného jest:

a) aby neschopnost vojenské služby nastala do pěti let po události, odůvodňující zvýšení výslužného,

b) aby žádost byla předložena do jednoho roku po zjištění neschopnosti vojenské služby.

Ministerstvo národní obrany může kdykoliv prozkoumat předpoklady pro zvýšeni výslužného a podle výsledku zastaviti výplatu částky, o kterou bylo výslužné zvýšeno.

§ 8.

Výslužné gážisty, zařaděného do hodnostních tříd, nesmí býti vyměřeno částkou nižší než 1800 Kč, u čekatele nižší než 1600 Kč a u gážisty mimo hodnostní třídy nižší než 1400 Kč ročně.

§ 9.

Vojenským osobám ve výslužbě, které byly po přeložení do výslužby povolány do činné služby vojenské a tuto službu skutečně konaly, vyměří se výslužné znovu po opětném přeložení do výslužby podle celkové započitatelné služební doby.

Výslužné nutno znovu vyměřiti též gážistovi (čekateli) ve výslužbě, povolanému do činné služby vojenské, při postoupení do vyšší hodnostní třídy nebo do vyššího platového stupně.

Pensijní základnu pro novou výměra tvoří:

a) u gážistů s plnými aktivními požitky (doplněk k výslužnému) služné jejich platového stupně, k němuž se připočítá podle § 6 50% místního přídavku, přídavek podle § 3 zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., nebo částka 3000 Kč.

b) u gážistů, kteří požívají remunerace; požitky, které byly základem předcházející výměry výslužného.

§ 10.

Vojenské osoby z povolání v činné službě, které

a) byly v důsledku řízení před disciplinárním výborem zbaveny vojenské hodnosti, nebo

b) pozbyly vojenské hodnosti podle soudního rozsudku,

pozbývají nároku na zaopatřovací požitky podle tohoto zákona.

Ministr národní obrany může v dohod s ministrem financí těmto osobám, jsou-li nemajetny, přiřknouti příspěvek na výživu až do 50% zákonitých požitků, které by jim při přeložení do výslužby přináležely.

Osobám, které setrvají dále v činné službě vojenské, může býti tento příspěvek přiznán teprve po vystoupení z činné služby.

Ministerstvo národní obrany může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvku na výživu a podle výsledku výplatu tohoto požitku přechodného trvale zastaviti.

§ 11.

Vojenským osobám, které vstupují do výslužby a mají nárok na trvalé výslužné, může býti povoleno odbytné ve výši dvouletého poledně požívaného služného, zřeknou-li se právoplatné nároku na zaopatřovací požitky, vyplývající z dosavadní vojenské služby, a to pro sebe, a jsou-li ženati i pro svou rodinu, a předloží-li písemný souhlas manželčin.

Bylo-li s pensijní výplatou již započato hrdí se vyplacené částky z odbytného.

§ 12.

Gážisté (čekatelé) ve výslužbě, vstoupivší do civilní státní (jí rovné) služby - vyjímajíc službu za denní nebo týdenní plat - pozbývají nároku na vojenské výslužné 1. dnem toho měsíce, ve kterém se počíná nárok na plat z nové služby. Přídavek za zranění, mají-li jaký, vyplácí se jim dále.

Nepřevyšují-li veškeré s novým místem služebním spojené příjmy (cenu naturálních požitků v to počítajíc), aspoň o 1/3 vojenské výslužné, přísluší příplatek vojenský e výší rozdílu mezi výše zmíněnými příjmy a výslužným, zvýšeným o 1/3 na účet vojenské správy. Tento příplatek nesmí býti vyšší posledně požívaného vojenského výslužného a vyplácí se tak dlouho, dokud výše zmíněné příjmy nepřevyšují aspoň o 1/3 toto výslužné.

§ 13.

Při vystoupení z civilních státních (jim rovných) služeb bez nároku na trval civilní zapatření, nabudou osoby v předcházejícím paragrafu označené zase nároku na vojenské zaopatřovací požitky, které měly pře vstupem do civilní služby, ovšem pokud nevypršela lhůta, na kterou byly tyto požitky přiznány (§ 19).

Je-li při odchodu z civilní státní (jí rovné) služby přiznané civilní výslužné menší než-li původně vyměřené vojenské výslužné, přísluší rozdíl mezi oběma požitky na účet vojenské správy.

§ 14.

Vojenské osoby ve výslužbě, které rozsudkem trestního soudu pozbyly svého postavení v civilní státní (jí rovné) službě, nemohou už nabýti nároku na zaopatřovací požitky vojenské.

§ 15.

Gážisté (čekatelé) z povoláni, konající službu činnou do výslužného započitatelnou - vyjímajíc službu za remuneraci (§ 9b) - platí příspěvek na výslužné.

Tento příspěvek činí 8% pensijní základny (§ 6) a sráží se gážistům (čekatelům) předem v měsíčních částkách.

Osoby, které dosáhly nároku na plné výslužné, platí příspěvek pouze ze zvýšení pensijní základny.

Příspěvek na výslužné neplatí se po dobu mobilisace, dovolené s čekaným, nebo dovolené bez požitků, jakož i po dobu mimořádných poměrů (§§ 17 a 18 zákona ze dne 19. března 1920, č. 1.95 Sb. z. a n.).

B. Gážisté (čekatelé) v záloze

(§§ 16-25).

§ 16.

Gážisté a čekatelé v záloze, povolaní přechodně do činné služby, mají nárok na výslužné:

1. utrpěli-li poruchu (poškození) zdraví bez vlastní úmyslné viny v činné službě, za okolností označených v § 3,

2. a pozbyli-li nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, a to buď trvale nebo dočasně.

§ 17.

Výslužné činí

při 20-49%ní ztrátě způsobilosti k občanskému povolání 50%,

při 50-74%ní ztrátě způsobilosti k občanskému povolání 75%,

při 75-100%ní ztrátě způsobilosti k občanskému povolání 100%

Výslužného podle § 6, po případě podle nejnižší výměry výslužného podle § 8.

Výslužné přiznává se podle trvalé nebo dočasné újmy na způsobilosti k občanskému povolání buď trvale nebo dočasně.

Ustanovení § 7 platí obdobně i pro gážisty a čekatele v záloze.

§ 18.

Výslužné, přiznané trvale, může býti zvýšeno na žádost poživatelovu, když se novým superarbitračním řízením prokáže, že jeho původní nezpůsobilost k občanskému povolání bez jeho viny vzrostla zhoršením poruchy (poškození) zdraví, která byla základem jeho nároku na výslužné. Zvýšení výslužného může býti požadováno nejdéle v době deseti let od přiznání prvotního výslužného.

§ 19.

Gážistům a čekatelům s dočasnou újmou na způsobilosti k občanskému povolání může býti výslužné vyměřeno nejvýše na jeden rok.

Před vypršením této lhůty nutno provést nové superarbitrační řízen.

Podle výsledku tohoto řízení bude výslužné přiznané dočasně buď zastaveno - nesplňuj e-li již superarbitrovaná osoba podmínek zákona - nebo znovu vyměřeno a nejdéle na další dvě léta přiznáno.

V tomto případě nutno provésti včas nové superarbitrační řízení a výslužné obdobně buď zastaviti, nebo nejdéle na další dvě léta prodloužiti po případě znovu vyměřiti.

Prokáže-li se následujícím superarbitračním řízením, že superarbitrovaný nepozbyl nároku na výslužné, vyměří s, přizná se mu toto trvale.

§ 20.

Gážistům (čekatelům), kteří jsou zároveň v civilních státních (jim rovných) službách, vyhovují podmínkám § 16:2 a jsou zároveň neschopni civilní služby, vyměří se výslužné podle zákona jim příznivějšího, tj. buď podle tohoto zákona, podle vojenské služební doby a vojenských započitatelných požitků (§ 6), nebo podle zákona civilního.

Výslužné vyměřené podle započitatelné vojenské služby (beze zření na civilní službu) a vojenských požitků hradí správa vojenská, vznikne-li nějaký přebytek, hradí jej správa civilní.

§ 21.

Gážisté a čekatelé vojenské služby neschopní, kteří nepozbyli způsobilosti k civilní službě státní, nebo službě jí rovné, nebo ačkoli jejich nezpůsobilost k této civilní službě byla patřičně prokázána, přece ji dále vykonávají, nemají nároku na vojenské zaopatřovací požitky - vyjímajíc přídavek za zranění - a nenabudou ho aniž tehdy, když budou později v civilním zaměstnání dáni do výslužby.

Gážistovi (čekateli), jenž byl nucen do tří let po posledním vystoupení z činné služby vojenské opustiti civilní státní (jí rovnou) službu, zachovává se nárok na vojenské výslužné, je-li toto vyšší civilního výslužného.

§ 22.

Státním zaměstnancům (jim na roveň postaveným) na odpočinku, kteří mají hodnost gážisty (čekatele) v záloze a byli přechodně povoláni do činné služby - vyjímajíc cvičení ve zbrani (cvičení služební) a službu na zkoušku - přísluší po odchodu z činné služby přídavek k výslužnému na účet vojenské správy. Tento přídavek činí 24% vojenské pensijní základny (§ 6) za každý služební rok nepřevyšující počet služebních let, předepsaných pro nárok na plné výslužné. Zjištění nezpůsobilosti ke službě vojenské nebo civilní se v tomto případě nevyžaduje.

§ 23.

Nárok na výslužné jest zjistiti superarbitračním řízením a uplatniti nejdéle do pěti let po vystoupení z poslední činné služby vojenské, po případě u osob, kterým byl nárok na výslužné podle opětného superarbitračního řízení odepřen, do tří let ode dne, v kterém byl gážista (čekatel) naposledy představen superarbitrační komisi.

§ 24.

Nároku na výslužné nemá gážista (čekatel), jehož roční příjem převyšuje 8.000 Kč. Je-li však vyšší jeho příjem menší než součet 8.000 Kč a výslužného (§ 17), které by gážistovi (čekateli) jinak příslušelo, jest mu přiznati důchod v částce, doplňující tento součet.

Do příjmu se započítává příjem všech osob, k jejichž výživě gážista (čekatel) podle zákona je povinen přispívati a jež s ním bydlí ve společné domácnosti.

Příjem gážisty (čekatele) a osob, uvedených v odstavci 2., z činnosti hospodářsky nesamostatné započítává se pouze polovičkou žijí-li s gážistou (čekatelem) ve společné domácnosti osoby, k jejichž výživě on podle zákona jest povinen přispívati a skutečně přispívá, zvyšuje se částka uvedená v prvním odstavci tohoto paragrafu o 10% za každou jednotlivou takovou osobu, nejvýše však o 4.000 Kč ročně.

§ 25.

Vojenská správa jest oprávněna kdykoliv znovu prozkoumati podmínky výslužného a podrobiti gážistu (čekatele) novému superarbitračnímu řízení a podle výsledku výslužné případně zmenšiti nebo zastaviti.

Započitatelná doba služební.

§ 26.

Do služební doby se započítá:

a) doba činné služby v čs. vojsku (vyjímajíc dobu uvedenou v § 28),

b) do civilní pense započitatelná doba v civilních státních (jim rovných) službách před prvním nebo opětným nastoupením do vojenské činné služby, když gážista do aktivního stavu převzatý nastoupil do činné služby nejdéle do 30 dní po vystoupení z civilní služby nebo byl již na odpočinku (trvalém nebo dočasném),

c) u vojenských duchovních doba ztrávená před nastoupením do činné služby v civilní duchovní správě, až do tří let,

d) u vojenských lékařů doba nemocniční a kliniční služby po dosažení hodnosti doktorské, u důstojníků inženýrů se dvěma státními zkouškami a u důstojníků justiční služby doba technické případně právnické činnosti v jiných nestátních (jim rovných) službách, až do dvou let,

e) doba, po kterou sloužily osoby neaktivního stavu nebo na dovolené s čekaným v nějakém oboru vojenské správy, vyjímajíc službu za denní nebo týdenní plat,

f) doba zkušební, jakož i odborná služba osob přijatých do služeb vojenských na smlouvu, nebo na denní (týdenní) plat, která předchází právě před definitivním jmenováním,

g) u gážistů z povolání doba, kterou jest započítati podle ustanovení §§ 2 a 68 zákona ze dne 5./II. 1920, č. 89 Sb. z. a n.,

h) doba, ztrávená ve funkci velitele čety a roty (eskadrony, baterie) vojenských útvarů, určených pro přímý boj, započítá se gážistovi - zažádá-li o to - zvýšeně, a to 4 měsíce za 3; příznivěji lze však započítati nejvýše úhrnem 2 roky. Totéž platí pro lékařskou službu ve vojenských nemocnicích, mimo to za války pro lékařskou službu u pluků (oddílů) pěších, dělostřeleckých, jezdeckých a ženijních, v obojím případě však teprve po dosažení desíti skutečných let celkové služby.

Doba v bodu c) a d) označená čítá se teprve po dovršení desíti započitatelných služebních let (válečná léta v to počítaje).

Ministr národní obrany může za zvláštních okolností v dohodě s ministrem financí pro výměru výslužného povoliti započítání určitého období, ztráveného v jiné než vojenské službě.

§ 27.

Válečná léta.

Za služby ve válce započítají se při výměře výslužného i léta válečná, a to za každý rok kalendářní jeden rok válečný.

Nárok na započítání jednoho roku válečného má ten, kdo v tom roce za války konal aspoň 3 měsíce činou službu nebo se zúčastnil boje, nebo upěl poruchu (poškození) zdraví před nepřítelem, nebo se stal nezpůsobilým ke službě následkem válečných útrap, tedy i epidemických nemocí.

Čas zajetí počítá se jednoduše.

Které období dlužno počítati za léta válečná, určí se vládním nařízením.

§ 23.

Doba, která se nezapočítá.

Do služební doby se nezapočítá:

a) dovolená s čekaným anebo bez požitků (výjimka v § 26e),

b) doba sběhnutí,

c) doba soudně přiřknutého a odpykaného trestu na svobodě, trvá-li déle než 6 měsíců,

d) doba, za kterou bylo přijato odbytné (§ 11).

§ 29.

Den, kterým se počíná nárok na výplatu výslužného.

Výslužné přísluší předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínaje prvním dnem měříce, následujícího po zastavení aktivních požitků.

T případech §§ 16 a 22 počíná se nárok na výslužné a na přídavek prvním dnem toho měsíce, který následuje po dni vystoupení z činné vojenské služby. Byl-li však nárok na výslužné uplatněn podle § 23 teprve po výstupní z činné služby, počíná se nárok na výslužné - je-li jaký - prvním dnem toho měsíce, v kterém byl nárok uplatněn.

Nárok na zvýšené, nebo zmenšené výslužné (§§ 18 a 25) počíná se prvním dnem toho měsíce, který následuje po provedení superarbitračního řízení.