Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

3395.

Zpráva

výboru kulturního rozpočtového

o návrhu posl. Landové-Štychové, Zeminové, Pechmanové, Sladkého, Slavíčka, Sajdla a spol. (tisk 1476),

aby upravena byla organisace dívčích škol odborných a právní poměry učitelstva těchto škol v republice Československé.

I.

Zákon

ze dne.........................1922,

spravující organisaci odborných škol pro ženská povolání a právní poměry učitelstva těchto škol v republice Československé.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Odborné školy pro ženská povolání jsou samostatné veřejné ústavy s vlastní správou, vlastním učitelstvem, vlastním inventářem, umístěné pokud možno ve zvláštní samostatné budově, jichž účelem je poskytnouti dívkám a ženám jak vzdělání pro domácnost a rodinu, tak i zprostředkovati vyučení v živnostech ženám přístupných.

§ 2.

Odborné školy pro ženská povolání zřizuji se rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty. Činitelům místním o zřícení školy se ucházejícím jest zavázati se, že opatří potřebné místnosti, případně zvláštní budovu pro školu. Náklad osobní převezme v případě zřízení školy stát. Věcný a správní náklad přísluší hraditi kuratoriu pro školy zřízenému, z příjmů školy.

Zřízeni kuratorií a vymezení jejich pravomoci přísluší ministerstvu školství a národní osvěty.

§ 3.

Typy odborných úkol pro ženská povolání jsou:

1. rodinné školy (jednoleté, dvouleté a tříleté), živnostenské a hospodyňské.

2. Vyšší školy pro ženská hospodářská povolání a službu sociální.

K těmto školám přičleněny jsou podle potřeby jak odborné školy živnostenské pro učednice, tak i denní, večerní, rodinné lidové. kursy lotu nejširší vrstvy obyvatelstva a jiná zařízení ku vzdělání a podpoře ženského dorostu.

Podrobné osnovy organisační a učebné všech škol vydává ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 4.

Dosavadní dívčí odborné školy (rodinné a živnostenské) a vyšší školy pro ženská hospodářská povolání buďtež do 2 let od účinnosti tohoto zákona postátněny. Převzetí jejich učitelstva a veškerého inventáře provede ministerstvo školství a národní osvěty po dohodě s dosavadními vydržovati škol.

§ 5.

Učitelstvo státních odborných škol pro ženská povolání (rodinných a živnostenských) je na roveň postaveno s učitelstvem ostatních státních škol odborných a platí pro jeho požitky a právní poměry předpisy říšských zákonů ze dne 19. září 1898, č. 175 ř. z., z 24. února 1907, č. 55 ř. z., a zákona ze dne 28. července 1917, č. 319 ř. z. (služební učitelská pragmatika) a zákona Čs. republiky ze dne 7.října 1919, č. 541 Sb. z. a n.

§ 6.

Převzatému učitelstvu dosavadních dívčích odborných škol (rodinných a živnostenských) nyní postátněných, započtou se dřívější služební Teta na školách těch ztrávená (po případě služební léta na jiných učilištích) nebo v příslušné praksi, podle norem platných pro učitelstvo státních odborných škol do postupu i pense.

§ 7.

Pokud by ministerstvo školstva národní osvěty převzalo potřebné síly kancelářské a služební personál na dívčích odborných školách nyní postátněných, započtou se jim dřívější služební léta do služby, postupu i pense, podle platných norem pro příslušnou kategorii státních zaměstnanců.

§ 8.

Postup a způsob převzetí dosavadních dívčích odborných škol státem určen bude ministerstvem školství a národní osvěty.

§ 9.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 10.

Provedením jeho pověřuje se ministr Školství a národní osvěty a ministr financí.

Důvodová zpráva.

Kulturní výbor navazuje na odůvodnění původního návrhu tohoto zákona a uznává, že je v zájmu republiky, aby byly dívčí odborné školy v době co nejkratší postátněny a postaveny na roveň ostatním státním odborným školám v republice. Všeobecně se uznává, že rodina je základním pilířem společenské harmonie. Ale až dosud nepracovalo se soustavně o všeobecné zvýšení úrovně domácnosti, jako středisku rodiny. A tu je nutno si povšimnout všech obtíží našich domácností, které mají dalekosáhlé neblahé důsledky pro většinu národa.

Především jde o odborné znalosti matek s hospodyň pokud se týče zdravé životosprávy jak dětí tak i dospělých členů domácnosti. Byla poukázáno na fakt, že velký počet dětí vážně churaví jedině proto, že nejsou živeny správně, že není při jich výživě dbáno ani určitých období ani náležitého střídání živných látek, nezbytných k řádnému vývoji organismu. Je jisto, že vhodná úprava jídel a odborné řízení životosprávy dospělých členů domácnosti má zase svůj nesporný význam v zápase proti moru alkoholnímu, který dnes ohrožuje nejen mravní a zdravotní, ale i hospodářskou úroveň občanstva a stejného významu je hygienická a vkusná úprava domácnosti. Třebaže v této otázce narážíme na velké obtíže dosavadní bytové krise, přece jen nutno doznat, že i v případě odstranění této závady je tu problém organisace celého souboru domácích prací a jich řádného provádění. Vzájemné obtíže a spory mezi vedoucími a výpomocnými silami v domácnostech, které činí život obou stran neradostným, ba mnohdy nesnesitelným, jsou právě zaviněny tím, že ani zaměstnavatelky ani výpomocné síly nemají dostatek odborné průpravy a vědomostí nezbytných pro vedeni nebo vykonáváni domácích prací. Zaměstnavatelka mnohdy zbytečně vyčerpána síly svých pomocnic, poněvadž nedovede účelně práci a čas rozdělit, mnohá pomocnice zase zbytečně způsobí velmi citelné škody, poněvadž nedovede odborně zacházet se svěřenými věcmi (prádlem, nářadím, nábytkem a pod.).

Z toho všeho, co tu stručně uvedeno, zcela jasně vyplývá, že vedení domácnosti, všechny práce v ní a vše, co s rodinným životem souvisí, nutně vyžaduje určité soustavy odborných znalostí. Je také v zájmu všeobecné hospodářské rovnováhy, aby tělesná práce a zejména práce v domácnosti pozbyla dosavadního ponižujícího rázu a byla po zásluze oceněna a odměněna. Toho ovšem lze dosíci jedině prve zmíněnou řádnou odbornou přípravou a teoretickým předvzděláním, kterého možno nabýti v dobře zařízené odborné škole rodinné a hospodyňské.

Je ovšem třeba bráti také zřetel na další skutečnost, totiž na početní převahu žen nad muži a důsledky z toho vyplývající. Tato převaha jevila se už dávno před válkou, kdy samotná střední Evropa (Německo a bývalé Rakousko-Uhersko) vyhazovala asi o 1,540.000 žen více než mužů. Nyní po válce stoupl tato počet a převaha žen na 5,9000.000. To znamená, že vyjma nepatrného zlomku všechny tyto žehy musí se připraviti na tuhý zápas o vlastní existenci, nemají-li být obětmi náhod a okolností, které jsou ženě vždycky nepříznivějšími. Proto je nutno zabezpečit je řádnou odbornou průpravou v přístupných odvětvích průmyslových i živnostenských, kterou lze získat právě jen na příslušných odborných školách. Tomuto požadavku vyhovují státní odborné školy koedukační, přes to ale jsou tu určitá odvětví pracovní, kterým se specielně v dnešní době věnují spíše ženy (šití prádla, šatů, vyšívačství, modistství atd.) a pro která byly zřízeny zvláštní dívčí školy odborné. Jsou tu i jiné i vyšší školy pro ženská povolání hospodářská a službu sociální. Zájem tohoto školství pro celek tak významného vyžaduje, aby ministerstvo školství mělo možnost převzít dosavadní školy nejdéle do 2 let a vybudovat celou, rovnoměrně rozestřenou síť odborných škol pro ženská povoláni po celé republice tak, aby každý kraj, ev. každá větší obec měla svou řádně vybudovanou odbornou ženskou školu.

Zákon, který předkládáme, ukládá státu povinnost opatřiti zejména osobni náklad škol, neklade však mezi snahám obcí a spolků, jestliže by samy uznaly za nutné vybudovati ve své obci odbornou školu pro ženská povolání. Vyhražuje však ministerstvu školství a pár. osvěty právo zříditi příslušná kuratoria a ustanoviti jejich pravomoc.

Převzetí osobních nákladů státem bude mít pro první období ten veliký význam, že budou moci býti poskytnuty slevy nebo brada moci býti založen fond pro nemajetné žákyně, které budou podepřeny buď slevou nebo stipendiem od obcí, spořitelen, komor a pod. v. Školy stanou se takto přístupnými dívkám z nejširších vrstev obyvatelstva a to má být právě jejich účelem. V tomto směru je velikým úkolem občanstva, aby spolu s ministerstvem školství o rozšíření a zdárný vývoj ženského odborného školství pečovalo, aby tak byly napraveny křivdy učiněné dosavadním ženským generacím tím, že ženské odborné školství bylo v dosavadních rozpočtech státních odbýváno obnosy naprosto nedostatečnými. (Viz odůvodnění původního návrhu tisk č. 1476 str. 5.).

Samozřejmě, že jednou z prvních podmínek řádně vedené a prosperující odborné instituce je úprava právních poměrů učitelstva a personálu jak to žádá nynější § 5, 6 a 7 tohoto zákona. Učitelstvo ženských odborných škol má jistě za svou záslužnou a namáhavou práci právo na snesitelnou a zabezpečenou existenci. To tu nutno zdůraznit a zvlášť upozornit na poměry starších učitelek praxe. Jim nutno přiznat zásluhu, že odborné školství ženské vyvinulo se přes všecky překážky a nedocenění na stupeň, kde se nyní nalézá. Původní § 6-8 byly vypracovány zejména se zřetelem na jejich dosavadní neutěšený stav. Jsou méně hodnoceny a placeny než jejich vlastní žákyně, učící na měšťanských školách. Poněvadž původní § 6-8 jsou stejně obsaženy v § 5, je nutno v zájmu těchto starších učitelek praxe učiniti zvláštní opatření, jimiž by se jejich poměry upravily.

Kulturní výbor projednal návrh tohoto zákony v několika schůzích za přítomnosti zástupců příslušných ministerstev, usnesl se po dohodě ministerstva školství a nár. osvěty, financí, a navrhovatelky na některých změnách, a doporučuje Nár. shromáždění k schválení návrh tohoto zákona jakož i příslušné resoluce, týkající se zvlášť úpravy poměrů starších učitelek praxe dosavadních dívčích škol odborných.

Resoluce.

Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, aby při převzetí učitelek průmyslových odborů, ustanovených před r. 1912; kdy vyšly první absolventky ústavu průmyslového, postupovalo tak, aby oproti absolventkám těchto ústavů nebyly zkráceny.

V Praze dne 30.června 1922.

II.

Rozpočtový výbor oceňuje význam lidového rodinného školství i živnostenského školství ženského se stejným uznáním důležitosti jeho pro společnost a stát, jako výbor kulturní. Výchova žen pro manželství, pro život rodinný, pro praktické, moudré, hospodárné vedeni domácnosti nesmí býti ponechána náhodě. Systematická výchova žen povznese rodinný život, upevní zdraví národa, vybuduje předpoklady občanské spokojenosti a dá směr životu a snažení příštích pokolení. Také velikém počtu žehy hledajících ve výdělečných povoláních svoji existenci, musí společnost a stát přispěti k dobré, praktické přípravě, aby tvrdý, moderní boj o život našel je náležitě připraveny k určitému povolání. Bývalý rakousko-uherský stát těžce se na ženách prohřešoval. Odpíral jim nejen politická práva, ale i možnost vzdělání. žehy byly nuceny sáhnouti k svépomoci a budovati si školství svoje samy. Do roku 1918 nebylo jediné ženské školy střední či odborné, kterou stát by vydržoval. Ženám nedovoleno vstupovati na vysoké školy technické, státní průmyslové, ano i většina fakult universitních jim uzavřena. Stejně byly vyloučeny z řádného studia na umělecké, akademii a většina učitelských ústavů ženských nacházela se v rukou hlavně církevních.

Přes nepřízeň doby rostla v ženách životní touha po vzdělání a samostatnosti. Zakládaly si soukromé vydržované ženské školy střední (českých bylo 15 do roku 1918), pracovaly ku sesvětštění učitelských ústavů za pomoci obcí a od let 80tých minulého století přikročilo se k zakládání ženských škol průmyslových a živnostenských. Zřízení Výrobního spolku ženského a později i Frauen-Erwerb-Vereinu nezdá se naší době již tak důležitým počinem kulturním, ale pro ženský život a výchovu mnoha generaci znamenaly spolky ty a zřízené jimi ženské průmyslové a obchodní školy nesmírně mnoho. K založení ženského Výrobního spolku dala podnět pokroková, oblíbená spisovatelka Karolina Světlá. Stejně proslaveným byl i spolek a ženské školství brněnské Vesny.

V Praze dala v r. 1884 podnět k založení ženské průmyslové školy spisovatelka Renata Tyršová, město Praha převzalo ji do své správy, získána řada znamenitých učitelek a dle vzoru tohoto začalo se se zakládáním škol téhož typu v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Tyršová stala se později inspektorkou žen. průmyslových škol; ale válečná persekuce nezastavila se ani u školních síní a zasloužilá tato žena rakouskou vládou ze svého vlivného místa odstraněna. Ivo státního převratu v r. 1918 bylo již na 50 českých ženských škol řízeno, a to: v Mechách 20 průmyslových a B hospodyňských, na Moravě 12 průmyslových a 6 hospodyňských, ve Slezsku 1 průmyslová a 2 hospodyňské. Německých bylo v Čechách 5 průmyslových a 6 hospodyňských, na Moravě 3 průmyslově a 5 hospodyňských a ve Slezsku 1 něm. průmyslová. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ovšem maďarská vláda potlačovala školství vůbec, proto za 1000 let jejich vlády tamtéž pro ženy nezřízena škola, žádná. Reakce, vládnoucí v Rakousku i Maďarsku byla odpovědným nepřítelem kultury národů, obávajíc se o svoji nadvládu.

Mužské školy průmyslové a řemeslnické i za starého režimu rakouského byly sestátněny a proto mohly se lépe rozvinouti, majíce namnoze vlastní svoje budovy, bohatý inventář pomůckový, sbírky, moderní stroje, vlastní dílny a právně i hmotně zabezpečené učitelstvo.

Toho všeho u odborných ženských škol nebylo. Byly odkázány na veřejné sbírky, dary obcí a rázných korporací, školné jiné nestálé a nepravidelné zdroje příjmu. Jaký div, že tím nejen školy a, žačky, ale hlavně také učitelstvo škol těch velmi trpělo. Za zvýšenou svoji výkonnost nemělo zaručeno platy ani výslužné. Jen svědomí vyšších povinností kulturních mohlo je převésti přes trpkou dobu živoření osobního.

Toto vše jest třeba voleným zástupcům občanstva znovu zdůrazniti, aby se plně pochopila povinnost mladé demokratické republiky napravovati všechny křivdy z doby minulé. Hned po převratu, během roku 1919, horečně napravováno a doháněno, co nám minulá, staletí odpírala. Pokročeno k postupnému sestátňování ženských škol středních a učitelských ústavů, studujícím ženám otevřeny dveře všech učilišť ve státě, prohlášena rovnoprávnost žen s muži v ústavě i volebním řád. Republika Československá běhej 2-3 let učinila pro rozvoj a svobodu žehy více, než mnohé státy během staletí.

Státní správa a Národní shromážděni věnovalo svoji pozornost i ženskému školství odbornému. Nutno říci přímo, že na již tak intensivní, jako školství střednímu a vysokému. Jest totiž třeba probíjeti názor, že lidové školství ženské i mužské jest stejně důležitým činitelem v kultuře národa, jako školství vyšší. Inteligence je nám nezbytně třeba, ale stejně jest nutno pozvednouti kulturní úroveň nejširších vrstev národa, jinak se malé státy ve světové soutěži výrazně neuplatní.

Hned po převratě státním začal čilý rudl zakládání v odborném školství ženském, současně byly hledány nové formy, základny methody vyučovací, duchu a potřebám doby více odpovídající. Ministerstvo školství na žádost a návrhy poslankyň od r. 1919 vzalo na sebe závazky převzetí osobního nákladu těchto škol a přikročilo k reorganizaci a reformě.

Školy hospodyňské přetvořovány v nové typy škol rodinných, průmyslové v odborné školy živnostenské. Velká péče věnována zakládání a zřizování několikaměsíčních kursů pro výchovu dělnic, služek, obchodního ženského personálu i žen provdaných. Výsledky jsou přímo obdivuhodné. Nové a nové proudy žen hrnou se do denních i večerních vyučování, školství vůčihledě roste, prohlubuje se, upravuje dle nových poznatků.

O rozkvětu školství mluví jasně statistika. Do roku 1922 zřízeno je Čechách 28 českých ženských škol rodinných a živnostenských, 19 je tříletých, 6 dvouletých, 2 vyšší školy pro ženská hospodářská povolání a 1 lidová pokračovací škola. Německých škol tohoto typu jest v Čechách 14 a sice 5 tříletých, 1 dvouroční, 6 jednoročních a 1 vyšší škola a 1 kuchyňský kurs. V Praze jest mimo to 1 průmyslová škola utrakvistická. Na Moravě jest českých škol 23. Z toho jest 14 tříletých, 3 dvouroční, 2 jednoroční, 1 vyšší škola, 1 ústav učitelský pro vaření a šití, 2 kursy kuchařské a lidové školy pokračovací. Německých škol na Moravě je 11. Tříleté jsou 3, dvouleté 2, dále 1 vyšší škola pro ženská povolání a 5 jednoletých škol rodinných a kuchařských. Ve Slezsku 3 české a 2 německé rodinné a živnostenské 1-2 leté. Na Slovensku se teprve v posledních letech začalo. Stát výminečně přebírá na sebe povinnost nésti náklady osobní i věcné. Založeny jsou tam dosud: 2 vyšší školy pro ženská hospodářská povolání, 2 dvouleté a 3 jednoleté školy rodinné. Mimo to pořádány jsou zvláštní kursy v Dol. Kubíne, Topolčanech, Brezně a Vrůtkách. v Přikarpatské Rusi dosud nebyly k zřizování podobných škol přikročeno k velké škodě obyvatelstva.

Rozpočtový výbor doporučuje ministerstvu školství, aby také těmto kulturně zanedbaným krajům věnovala s pozornost, i když se objeví různé potíže jazykové, event. neporozumění u žen samých. Nutno všemi prostředky vnikati mezi ně, odstraňovati orientální nedostatek smyslu pro pořádek, čistotu, zdravotnictví, soustavnou práci a jiné příznaky zaostalé výchovy. Povznesením kulturní úrovně žen ruských, ukrajinských, maďarských, rumunských i židovských z východu republiky povznese se sociálně rodina a ten který národ a prospěje se státu.

Ne každé žen jest však umožněno navštěvováni těchto několikaletých, celodenních škol. Proto včas pomýšlelo se na zřizování večerních, nedělních, event. odpoledních kursů pro ženy provdané nebo zaměstnané. Hlavně v řadách pracujícího dorostu ženského jeví se pro tyto kursy velký zájem. Chůvy snaží se seznati hygienu dítěte a základy vychovatelské, domácí pracovnice (kuchařky, služky a pod.) hledí si osvojiti potřebné znalosti o úspornějším, radostnějším vedení domácnosti, zdravovědu, chemii, zužitkování odpadků, tovární dělnice rády se učí vařiti a všechno dohromady nutí se z úsporných důvodů naučiti se jednoduchému šití prádla, správkám a jiným potřebným naukám. Výchova občanská jest také dobře v osnovách uplatněna. Zajímavým zjevem jest, že při českých školách těmto lidovým ženským kursům se výborně daří, takže počet frekventantek kursů již za prvé 4 měsíce (září-prosinec 1921) jde do tisíců. V Hořících navštěvuje je několik set textilních dělnic, v Praze, Plzni, Budějovicích, Hronově, Táboře, Brně, Prostějově, Mor. Ostravě a Znojmě jsou návštěvnicemi také většinou dělnice, domácí pracovnice, kontoristky, prodavačky a ženy dělníků. Na německých školách dosud podobné kursy zavedly pouze na 3 místech v Čechách a 5 na Moravě, kdežto při českých jsou zjevem již vžitým a velmi oblíbeným.

K žádosti ministerstva zemědělství dává rozpočtový výbor výklad úmyslu zákonodárcova v tom smyslu, že do souboru těchto rodinných, hospodyňských a živnostenských škol nepatří školy hospodyňské, které náležejí do správy ministerstva zemědělství dle zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 281 Sb. z. a n.

Z původního návrhu zákona, tisk 1476, byly § 6, 7, 8 a 9 vůbec vypuštěny a nahrazeny po slyšení zástupců min. školství a financí jednotným § 5. V 2 zavazuje se stát k úhradě nákladu osobního. Proti původnímu návrhu č. 1476 výborem kulturním přijatý a doporučovaný návrh zákona znamená podstatné sice zhoršení, ale i tak je značným krokem k vývoji a zabezpečení škol a hlavně existence učitelstva. V § 4 uvedena jest lhůta dvou let k úplnému převzetí učitelstva do státních služeb, což odpovídá proposicím sjednaným mezi ministerstvem školství a Národním shromážděním v roce 1919.

Všechny tyto vážné a věcné důvody vedou rozpočtový výbor poslanecké sněmovny k tomu, že doporučuje návrh tak, jak byl přijat výborem kulturním a žádá poslaneckou sněmovnu, by pro návrh zákona a připojenou resoluci výboru kulturního a resoluci poslanců dra Srdínka, Bradáče, Malypetra, dra Blaho, dra Medveckého a spol. hlasovala.

V Praze dne 25. ledna 1922.

Resoluce

poslanců dra Srdínka, dra Blaho, Bradáče, Chlebounové, Malypetra, dra Medveckého a spol.:

Vládě se ukládá, aby starala se o zařízení a otevřeni přiměřeného počtu ženských rodinných škol na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.