Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

3393.

Zpráva

výboru rozpočtového, výboru pro průmysl, obchod a živnosti a výboru dopravního

o zprávě posl. dra Hodži a dra Noska

o VII. mezinárodní parlamentární konferenci obchodní v Lisaboně.

Sedmá mezinárodní parlamentární konference obchodní konala se ve dnech 25. až 28. května 1821 v Lisaboně. Zastoupeno bylo celkem 14 států: Belgie, Brazilie, Československo, Čína, Francie, ltalie, Japonsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Srbsko-Chorvatsko-Slovinsko, Španělsko, Velká Britanie.

Účelem mezinárodních parlamentárních konferencí obchodních, které se konají od roku 1914, je soustřediti zástupce parlamentů, aby se docílilo unifikace zákonů, nařízení a předpisů obchodních, pokud ovšem tyto otázky mohou býti řešeny mezinárodně, a aby se vzájemnou pomocí dosáhlo působivější ochrany zájmů zúčastněných států v cizině.

Lisabonská konference ve svých výborových a plenárních schůzích věnovala se zvlášť těmto problémům: 1. Měna (oběh papírových peněz). 2. Podíl dělnictva na čistém zisku. 3. Doprava po železnicích a vodních cestách s přímými nákladními listy; mezinárodní cesty po řekách mezinárodních se zřetelem k průplavům. 4. Zjednodušení celních formalit. 5. Obchodní smlouvy. 6. Vyšší obchodní školství.

Postup konferenčních prací byl takový, že ke každému bodu programu již před konferencí rozeslány a rozdány byly odborné studie, referáty a publikace a předloženy příslušné resoluce, o kterých se na konferenci samé diskutovalo ve výborech, a je schůzích plenárních, potom po referátu a debatě přijaty byly resoluce, které mají sloužit za směrnice legislativní práce jednotlivých státech. O celé konferenci vydán bude obsáhlý Compte-rendu des séances.

Československá delegace, jejímiž členy byli; posl. dr. M. Hodža, posl. dr. Fr. Nosek, býv. posl. dr. Fr. Rambousek, senátor dr. Fr. Soukup, býv. posl. dr. L. Vaněk a posl. dr. Ant. Uhlíř (zároveň předseda delegace a se zahraničním ministrem dr. Benešem člen generální rady Mezinárodní parlamentární konference obchodní), při všech programových otázkách přednesla referáty o stavu věcí v republice Československé a vyslovila svoje stanovisko k diskutovaným resolucím.

O konferenčním jednání a účasti československé delegace, jejíž členové si jako referenti rozdělili a připravili příslušný programový materiál (měna: dr. Rambousek a dr. Nosek; Otázka podílu dělnictva na zisku: dr. Soukup, dr. Uhlíř; otázky dopravní: dr. Vaněk; celní formality: dr. Rambousek; obchodní smlouvy: dr. Hodža; školství: dr. Uhlíř), podáváme tuto zprávu:

I. Měna

V diskusi o měně lišily se zejména názory Angličanů a Francouzů (Rutherford, Chaument); Angličané odmítali původně navrženou resolucí, ve které se žádalo, aby mezispojenecké dluhy za války vzniklé byly aspoň částečně navzájem prominuty a aby se zůstalo při kursu peněz z doby uzavření půjček. Proti výtce značné inflace papírových peněz poukazovali Francouzi, že byli nuceni nakupovati suroviny i hotové výrobky z ciziny v době, kdy veliká část francouzského průmyslu byla zpustošena a obsazena nepřítelem. Jestliže se v 1. odstavci resoluce o měně žádá, aby se vlády a parlamenty, řídíce se usneseními konference bruselské, zdržely každé nové emise státovek nezaložených potřebami obchodními, konstatoval československý delegát, že tato porada již dříve u nás byla přijata a dodržována.

Na plenární schůzi v zasedací síni parlamentu portugalského byla přednesena zpráva o finanční situaci našeho státu podle nejnovějších dat ministerstva financí (stav ze dne 30. dubna t. r.) a podle zpráv řad, bank, úřadu p. Augustina Nováka. Uvedeno, že po marných protestech proti rakouskouherská bance rozhodl se náš první ministr financi pro odloučení naši many od rakouské, neboť hrozila finanční kata strofa vzrůstající rakouskou inflací bankovek. Oběh papírových peněz rak-uherské banky obnášel těsné před revolucí 28. října 1918 30,7 miliard korun, až do 31. prosince 1918, tedy za 2 měsíce stoupl o 4,8 miliard a do konce února 1919 opětně o 2 miliardy. Když byla provedena odluka měn, shledalo se, že je na území naši republiky v oběhu asi 10 miliard korun, počítaje v to i bankovky, které měly býti staženy z oběhu. Aby se zmenšil oběh papírových peněz, staženo 2.800 milionů korun: podle zákona ze dne 1. dubna 1919 (§ 10) se pak omezuje jakékoliv zvýšení oběhu čsl. bankovek (s ohledem na akci kolkovací). Rovněž pokladní poukázky rakousko-uherské banky, přijaté státem, závisí na krytí komerční garancií rázu výhradního. Žádné jiné zvýšení se nemůže připustiti, není-li povoleno zvláštním zákonem založený Bankovní úřad assumuje obligace státní banky až dno té doby, kdy finanční situace státu dovolí zřízení emisní banky akciové, jak již určeno zákonem ze dne 14. dubna 1920. Je tedy u nás přijata zásada nejen se brániti rozmnožováni cirkulace bankovek nekrytých, nýbrž i jejího zmenšeni. Naše situace může se srovnati s Belgií, jejíž banka byla také nucena přejati 480 milionů ťdluhů interprovinciálníchŤ a 5.500 milionů bonů na půjčku, kterou byl stát nucen vydati, aby mohl stáhnouti německé bankovky. Mezí námi a Belgií je však značný rozdíl: Belgie obdrží podle mírové smlouvy krytí části svého dluhu s Německem, kdežto Československá republika obdrží na svůj dluh, pouze v bankovkách. Část bankovek stažených z oběhu při likvidaci aktiv banky rak.-uherské. Aby mohl býti tento dluh anulován, rozhodlo Národní shromáždění ze dne 8. dubna 1923, že bude uhražen daní z majetku a daní z přírůstku jmění. Na zaplacení těchto 2 dani bude možno použíti bonů, vydaných ministerstvem financí jako kompensace za suma 2.800 milionů, zadržených při okolkování. Také lze použíti běžných bankovek, čímž značně se zmenší zásoba nekrytých státovek, které bude záhy možno nahraditi papíry s patřičným krytím. Zvláště pozoruhodné bylo zlepšení situace během roku 1920. kdežto dne 31. prosince 1919 tři oběhu 6.621 mil. bylo kryto jen 668 mil., t. j. 10 procent, dne 31. prosince 1920 při cirkulaci 11.289 mil, bylo kryto již 5,197 mil. t. j. 46 procent. Také za první tři týdny 1921 se zmenšil oběh o 667 mil. korun. Ježto je koruna československá nově zavedeným oběživem a ježto není leště dostatečně podepřena kovovým pokladem a devisami, stojí na trzích mezinárodních dosud velmi nízko. Jakmile však mezinárodní svět finanční pozná všecka opatřeni finanční, která náš stát podnítil k zabezpečení kursu naší koruny; jest jisto, že její kurs bude stoupati měrou značnou. Avšak rychlý vzrůst kursu jest dres vážným nebezpečím pro průmysl států exportních, způsobuje citelné nesnáze sociální, a podporuje naopak situaci průmyslových států s méněcennou valutou, jako na př. Německa; jest proto nutno hledati všecky způsoby pro stabilisaci valuty, čehož lze docíliti obchodními smlouvami s určením dlouhodobého kursu vzájemných valuty.

Resoluce o měně.

Mezinárodní parlamentární konference obchodní vyslovuje tato přání:

1. aby se vlády a paramenty, řídíce se ve vedeni věcí veřejných resolucemi konference bruselské, zdržely každé nové emise papírových peněz komerčními potřebami nezaložených.

2. Aby se všem státům - věřitelům Německa dostalo plných jistot a záruk, pokud jde o krytí jejich pohledávek, a aby jim byry poskytnuty úvěrní prostředky již nyní upotřebitelné, by mohly hraditi naléhavé náklady reparační.

3. Pokud jde o půjčky mezispojenecké, uzavřené za války, aby se vlády spojené i přidružené dohodly v otázkách týkajících se případného zmenšeni vzájemných pohledávek, prodloužení lhůt platebních a spravedlivé úpravy valutní.

II. Podíl na zisku.

Že se na programu mezinárodni parlamentární konference obchodní ocitá otázka účasti dělnictva na zisku, je zajisté také důkazem její aktuálnosti, ba lze říci její světové aktuálnosti. Ve Francii a v Anglii problém tento, aspoň theoreticky; není žádnou novinkou. Ve Francii založena byla již roku 1879 společnost pro praktické studium účasti dělnictva na zisku a stejně v Anglii již řadu let jsou podobná, sdružení; ankety toho rázu konají se také v Americe. Na lisabonské konferenci nebyl spor o zásadu podílu dělnictva na zisku, naopak, zdála se být všem samozřejmá, vyskytly se jenom námitky proti zákonné závaznosti této zásady. Angličané poukazovali na to, že anglické syndikátu dělnické dávají přednost jinam soustavám oproti principu podílu na zisku, na př. premiím. Francouzové zase zdůrazňovali, že při podílu na zisku nejde o žádný akt filantropie, a stavěli se rovněž velmi proti obligatorností zákonné; francouzský zpravodaj Delombre byl pro dobrovolnou účast na zisku, ale proti povinné, zákonné.

Československý delegát podal v plenární schůzi lisabonské konference zprávu o legislativních pracích v otázce podílu zaměstnanců na čistém zisku, především v hornictví. Jsou to tři zákony ze dne 25. února 1920:

1. zákon o účasti zaměstnanců při hornictví na správě dolů a jích podílů na čistém zisku;

2. zákon o závodních a revírních radách při hornictví;

3. zákon; jímž se ustanovuji hornické soudy rozhodčí.

Tyto tři zákony tvoří organický celek a jsou první etapou v soustavném postupu socialisace uhelné těžby v republice Československé. Zásady, na nichž bulu tyto zákony sdělány, vyšly z kompromisu, jehož bylo docíleno na poradách zástupců majitelů dolů a dělnických odborových organizací. V zákonodárství republiky Československé se tu poprvé objevuje právní norma o podílu zaměstnanců na čistém zisku podniku. Národní shromáždění republiky Československé přistoupilo k provedení tohoto zákona v přesvědčení, že periodickým informováním zaměstnanců v podnikových radách o stavu závodu, o jeho hospodářských a finančních výsledcích ozdraví se vzájemné vztahy mezi správou podniku a zaměstnanci, odstraní se nedůvěra, povstávající z neznalosti skutečného stavu věci a vším tím, zejména pak podílem na čistém zisku zvýší se u zaměstnanců chuť k práci, pozvedne výkonnost a prosperita podniku a položí pevný fundament zdravého rozvoje všeho národního hospodářství.

Resoluce o podílu na zisku.

1. Konference doporučuje zavésti podíl dělnictva na zisku stejně jako jiná zřízení, směřující k spolupráci kapitálu a práce,

2. V účasti na zisku nemá býti spatřována štědrost zaměstnavatelstva vůči zaměstnanci a nemá býti nikomu vnucována.

3. Konference je toho názoru, že podíl na zisku je žádoucí, jen je-li svobodně přijímán pracujícím personálem.

III. Dopravnictví.

Z oboru dopravnictví předloženy byly konferencí dvě otázky:

a) doprava po železnicích a vodních cestách s přímými nákladními listy;

b) mezinárodní cesty po řekách mezinárodních vzhledem k průplavům, které mají zjednati k ním přístup,

Po některých dodatcích československého delegáta k návrhům hlavního zpravodaje de Leenera přijaty byly tyto resoluce:

Resoluce o dopravě po železnicích a vodních cestách:

Mezinárodní parlamentární konference obchodní vyslovuje přání, aby smíšené tarify pro přímou dopravu železniční a vodní byly rozšířeny ve stycích mezinárodních. Za tím účelem doporučuje železničním správám a plavebním podnikům námořním i vnitrozemským, aby mezí sebou sjednaly úmluvy v tomto smyslu a stanovily smíšené tarify v hlavních směrech dopravních, vhodných pro lodní dopravu.

Vybízí zúčastněně vlády, aby podporovaly tyto podněty.

K témuž účelu konference stanoví, aby na program příští schůze položena byla otázka unifikace práva, řídícího smlouvu dopravní, a otázka zjednodušeni formalit správních, zejména celních.

Resoluce o mezinárodních cestách po řekách mezinárodních vzhledem k průplavům, které moji zjednati k ním přístup:

Mezinárodní parlamentární konference obchodní vyslovuje přáni:

Určité veliké dráhy pozemní neb mořské a určité přístavy mají býti účastny mezinárodního statutu, jenž by zaručoval zájmům této dopravy právo svobodného jednáni a jakési suverenity, která by měla vrch nad suverenními právy místními.

Budiž jmenována komise, která by stanovila, které jsou to cesty a trhy, jež by byly účastny těchto svobod, aniž by bylo praejudikováno rozhodnutím všeobecné konference dopravní a transitní konané, v Barceloně pod záštitou Svazu národů.

Přihlížejíc dále k nutnosti, aby státům, nemajícím vůbec přístupu, aneb majícím nedostatečný přím f přístup k moří, zachovánu byly v případu války hospodářské výhody, jichž požívají z mezinárodních cest vodních, parlamentární konference obchodní ustanovuje, aby studium této otázky bylo uloženo příštímu jejímu shromážděni. Mezinárodní parlamentární konference obchodní vyslovuje přání, aby ve všech zemích zúčastněných na obchodní dopravě přes území hranice v Africe, kde platí zvláštní statut smluvní pánve Konga, přijata bula úprava doprav pozemní, říční neb námořní s podmínkami co nejpříznivějšími pro obchodní styky těchto zemi, aniž by tím bulo praejudikováno usnesení všeobecné konference dopravní a transitní konané v Barceloně pod záštitou Svazu národů.

lV. Zjednodušení celních formalit.

Otázka tato byla už studována experty všech států na konferenci provisorního komité, svolaného v říjnu 1920 do Paříže na podnět Svazu národů. Tehdy konference vyslovila tato přání:

1. Aby byl vytvořen jednotný typ pasů mezinárodních které by byly vydávány buď pro jednotlivou cestu nebo pro období dvou let,

2. Aby platnost visa na pasu trvala tak dlouho jako pas, anebo alespoň jeden rok.

3. Aby visa průchodní byla vydána okamžitě při průkazu visem země určení.

4. Aby velká zavazadla průchodní nebyla, podrobována při průvozu žádné celní pohlídce.

5. Aby byl vydán cestujícím v zemích, kde existuje zákaz vývozu větších. obnosů, průkazní list na obnos, který má cestující sebou, a kterým se musí vykázati při spouštěni státu, aniž by byl nucen zanedbávati část svých. peněz,

6. Aby i země, mající na tom interes, učinily prostřednictvím Svazu národů výměnu názoru technických tím způsobem, aby usnadnily rozšíření přímých cest.

Původní projekty pro konferenci obchodní vypracoval sir Stanley Johnson a porady o resolucích byly přijaty jednohlasně po krátké debatě.

Resoluce o zjednodušení celních formalit:

Mezinárodní parlamentární konference obchodní:

1. potvrzuje a podporuje doporučení prozatímního komité komunikačního a pracovního, svolaného Svazem národů a shromážděného v Paříži v říjnu 1920 v tom, pokud tato doporučení se vztahuji na pasy, průchodní visa, zapsaná zavazadla, certifikáty na fondy a valuty v majetku cestujících a vydávání přímých lístků;

2. k tornu připojuje a prohlašuje interesovaným vládám, že již přišla vhodná doba: aby se všeobecně přijal postupný návrat k zvyklostem předválečným, pokud se vztahovaly na pasy a. celní prohlídky jednotlivých cestujících v zájmu obchodu a mezinárodních styků;

3. konečně žádá od těchto vlád, aby podporovaly bezprostřední normy, mající za účel zavedeni jednotné prohlídky celní na hranicích anebo v sousedství jejich, pasportů a osobních zavazadel cestujících, opouštějících území těchto států a vstupujících na. území státu sousedního. Zato prohlídka má se díti formou která by vyhovovala oběma státům na ní zúčastěným.

V. Obchodní úmluvy a smlouvy.

Reforem dr. Radziazewaki předložil konferenci resoluci, již předeslal úvahu o nutnosti zvýšiti produkci: Až na některé výjimky postrádáme obchodních smluv. Byly by však také bezúčelné, kdyby se státy nerozhodly dotknouti se i celních tarifů a kdyby chtěly zakládati mezinárodní obchod výhradně na zásadách autonomních. Referent připouští, že nás válka od politiky volného obchodu vzdálila; celní tarify budou hráti úlohu jednak. v dovozu a vývozu, jednak v transitu; autonomní tarify by však byly negaci vzájemné součinnosti mezi státy. Jednotný generální typ úmluv odůvodňuje referent tím, že jest důležito, aby byly jasny podmínky, v nichž se má pohybovati mezinárodní obchod a průmysl; registraci obchodních smluv v Mezinárodním Ústavu bylo by lze čeliti neurčitostem v jejích redakci. Proti zásadě nejvyšších výhod uplatňuje se výtka, že klausule tato znemožňuje individualisací obchodních a průmyslových vztahů. Často se poukazuje na to, že zásada, gorile níž se dostává každému smluvnímu státu automaticky všech těch výhod, za něž jiný stát. skytá cenné kompensace, je nejenom nespravedliva, ale také škodliva, poněvadž pak mnohé stáry ukládají si zdrženlivost v povolování výhod, aby nebyly nuceny přiznati je také všem ostatním. Naproti těmto výtkám referent zdůrazňuje, že zásada nejvyšších výhod státům silným neškodí, slabým jest prospěšnou a vesměs přispívá ke stabilisaci obchodních styků. Politika obchodních úmluv předpokládá do jisté míry rozumný protekcionism. Referent doporučuje omeziti jej na články, jichž výroba se v dotyčné zemi skutečně může vyvinouti, ale staví se rozhodně proti exportním premiím, zejména v případech, kdy domácí výroba nestačí domácí spotřebě.

V debatě o resoluci, jejíž základním tonem je výzva, aby státy usilovaly o přechod k mírovému hospodářství ve formě pravidelných obchodních smluv, promluvil československý delegát o smlouvách, které československá vláda již uzavřela anebo aspoň plně připravila. Československá republika nespokojila se se zásadou resoluce jenom i theorii, ale provedla a provádí ji relé praksj svá zahraniční politiky, ježto již uzavřel, obchodní smlouva konvence s většinou autorských států a s ostatními je připravuje. Československo pokládá si za povinnost učiniti vše, co může přispěti k zajištění normálního hospodářského života také ve stycích mezinárodních. Máme za to, že v úpravě mezinárodních styků obchodních jest hlavní a nevyhnutelná záruka nového mezistátního systému a také první záruka míru, zejména ve střední a jihovýchodní Evropě, kde tak mnohé státy ještě nepřekonaly krise vnitřní a zahraniční politiku. Československo překonává poválečné krise všeho druhu s pozoruhodným úsilím; konsolidaci, jíž získáváme doma, chceme přenášeti také na své sousedu těchto důvodů budujeme ve středné a jihovýchodní Evropě na základě obchodních smluv jakýsi druh mezinárodní organisace, ovsem potud, pokud taková organisace je slučitelna s naprostou hospodářskou a politickou neodvislostí dotyčných států. Toto naše úsilí, jež se setkává se zdarem, je pro náš stát, jenž prožívá teprve třetí rok své samostatností, důkazem politické a hospodářské životaschopnosti a zajisté také plně ospravedlňuje důvěru našich spojenců a přátel.

Resoluce o obchodních smlouvách a úmluvách:

Mezinárodní parlamentární konference obchodní doporučuje vládám:

1. Aby co nejdříve vyšly z vnějšího stavu, kde není obchodních smluv ani obchodních úmluv a aby je znovu uzavřely.

2. Aby se v obchodních úmluvách vyhýbaly dvojsmyslným textům, které by mohly býti vykládány nepravým způsobem. Žádná dodatečná tajná dohoda nemá býti připuštěna,

3. Nechť uzavřené obchodní úmluvy jsou registrovány v Mezinárodním Ústavu obchodním.

4. Tento Ústav nechť vypracuje typ obchodní smlouvy; který bude doporučen státům,

5. Ať klausule národa s největšími výhodami je dodržovány mezi národy spojeneckými.

6. Doporučuje se, aby byly potlačeny všecky tajné i známé exportní premie.

7. Bdíti co nejvíce, aby fiskální tarify nepřetěžovaly produktů nezbytné spotřeby a obzvláště surovin.

8. Dovolovati v míře nejširší cizím kapitálům zakládati závody a podniky na základě koncesí s výhradou, že zachovávány budou zákony a předpisy, které existují nebo existovati budou v zemi, kde teta kapitály pracují.

VI. Vyšší obchodní školství.

K bodu o vyšším obchodním školství přijata byla

resoluce,

aby toto školství bylo zintensivněno, což je nevyhnutelná podmínka hospodářské expanse - a aby se všeobecně na diplomatickém a konsulárním personálu žádalo vyšší vzdělání obchodní, aby se pak lépe uplatnil v mezinárodní hospodářské politice.

Portugalsko přijalo Mezinárodní parlamentární konferenci obchodní s největší péčí. Připadla sice na dny vážné politické krise v Portugalsku a kongresisté příteli do Lisabonu právě ve chvíli změny celého kabinetu a události tyto nijak rušivě nepůsobily na průběh konference. President Portugalské republiky Antonio José de Almeida přivítal delegáty v národním paláci belémském a byl přítomen v zahajovacím i závěrečném zasedáni kongresu. Předsedou sjezdu zvolen bul a řídil jej nový zahraniční ministr portugalský Joao Carlos de Mello Barreto.

Vedle meritorního jednání konferenčního předneseny byly i politické řeči na diners při podobných příležitostech, kde předsedové jednotlivých delegací hleděli s hlediska svých států upozorniti na ten či onen problém. Je přirozeno, že československý delegát zdůraznil polický a národohospodářský význam republiky Československé.

V generální radě učiněn byl návrh, aby roku 1922 byla konference v Italii, buď v Římě nebo v Benátkách. Definitivně bude o tom rozhodnuto v říjnu ve schůzi generální rady v Bruselu, kdež stanoven bude program příští osmé Mezinárodní parlamentární konference obchodní.

Předkládajíce tuto zprávu poslanecké sněmovně, navrhují podepsaní delegáti:

1. správa o VII. Mezinárodní parlamentární konferenci obchodní béře se na vědomi.

2. Resoluce, přijaté na této konferenci doporučují se parlamentu i vládě, aby se jimi řídily.

V Praze dne 29. července 1921.

DODATEK

k zprávě o Mezinárodní Parlamentární konferenci obchodní v Lisaboně.

V sezení generální rady M. P. K. O. v Lisaboně bylo stanoveno, že místo a program příští VIII. konference určen bude v říjnu t. r. ve schůzi generální rady v Bruselu. Schůze tato konala se v Bruselu ve dnech 14. a 15. října 1921 v senátě belgickém. Zúčastnili se jí parlamentní a diplomatičtí zástupci 18 států (Argentina, Belgie, Brazilie, V. Britanie, Československo, Čína, Francie, Italie, Japonsko, Kuba, Lucembursko, Persie, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Španělsko, Uruguay). Za Československo přítomen byl poslanec dr. Ant. Uhlíř, jakožto druhý československý člen generální rady, zároveň v zastoupení člena prvního, min. předsedy dra. Ed. Beneše.

Schůzi generální rady předsedal jednak belgický ministr kolonií Louis Franck, jednak belg. senátor baron Descamps; zpravodajem byl generální sekretář parlamentní kanceláře a generální rady Mezinárodní parlamentární konference obchodní. V dvoudenním jednání projednána byla zpráva generálního sekretáře, změny stanov Mezinárodní parlam. konference obchodní a Mezinárodního Institutu obchodního, místo a program nejbližší schůze komise vinařské v Bordeaux a program VIII. plenární schůze v Římě v květnu 1922. Přijaty byly resoluce jednak souhlasu s názorem většiny technické komise zřízené výkonnou radou svazu národů, aby mezinárodní statistika nebyla soustředěna v Ženevě, nýbrž použito bylo statistických organisaci již existujících, - jednak resoluce znova zdůrazňující přáni vyslovená na konferenci lisabonské, aby se vlád spojeně i přidružené hleděly dohodnouti a eventuálních úlevách v otázkách úvěru, splatnosti dluhů a spravedlivé úpravy valutní, tak aby co nejdříve mohly býti zahájeny normální styky obchodní.

Na program římské konference dány byly tyto otázky:

1. Poslední problémy měny a zejména. nestálost zlaté valuty. Referent státní ministr italský Luigi Luzzati.

2. Unifikace práva dopravního.

3. Pojištění a úvěry pro vývozní obchod. Referent člen obchodního komitétu Dolní sněmovny anglické.

4. Zmezinárodnění zákonodárství o úpadku. Ref. ministr L. Franck.

5. Nutnost, zachovati v případě války státům nemajícím přímého přístupu k moři anebo majícím jen přístup nedostatečný, ekonomické výhody, jež jim patří, pokud jde o mezinárodní řeky. Referát uložen československému delegátu poslanci dru Uhlířovi.

6. Obchod vinařský, unifikace zákonodárství. Ref. býv. ministr da Fonseca.

7. Otázky omezení ve vývozním obchodě, a) přizpůsobení celních poplatků změnám cen a měn, referent býv. ministr francouzský poslanec Landry, b) celní přirážky, týkající se zemí se znehodnocenou valutou, ref. italský senátor, býv. min. Pavia.

Posléze dlužno upozorniti na to, že již tato VIII. Mezinárodní parlamentární konference obchodní měla se podle původních disposic konati v Praze. Pro různé okolnosti na rok 1922 zvolen Řím za místo sjezdu a v Praze konati se má IX. Mezinárodní konference roku 1923. Se zřetelem k důležitosti této mezinárodní instituce vůbec a k významu, jaký by měla tato Mezinárodní parlam. konference v Praze konaná pro náš stát, bude nutno, aby delegace československý do Říma vyslaná byla po stránce věcné i formální co nejlépe připravena, tak aby pro konferenci pražskou získán byl již předem opravdový zájem.

V Praze dne 1. prosince 1921.

I.

Výbor dopravní vzal zprávu ve své schůzi dne 5. srpna 1921 na vědomí.

II.

Výbor pro průmysl, obchod a živnosti, doplniv zprávu ještě vlastním dodatkem vzal ji na vědomí a doporučuje ji ku schválení.

V Praze dne 1. prosince 1921.

III.

Výbor rozpočtový doporučuje, aby zpráva delegátů byla vzata sněmovnou na vědomí. Podotýká se, že se tím spolu vyřizuje iniciativní návrh posl. dra Uhlíře a druhů, tisk čís. 1891, na obeslání Lisabonské konference.

V Praze dne 1. prosince 1921.