Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

3389.

Zpráva

výboru sociálně-politického a rozpočtového

o vládním návrhu zákona (tisk č. 3001)

o vystěhovalectví.

Vystěhovalecká otázka leží před námi a na nás jest, přistoupiti k řešení tohoto nového problému republiky odhodlaně. V dnešní vážné době poválečné stalo se vystěhovalectví již problémem mezinárodním a mezinárodní úřad práce utvořil, vylovuje usnesení washingtonské mezinárodní konference, mezinárodní komisí pro vystěhovalectví, která jíž v srpnu 1921 počala jednati v Ženevě o ochraně vystěhovalců a o stanovisku mezinárodního úřadu práce k ní. Vládní návrh zákona o vystěhovalectví předložen byl tudíž včas, aby mohlo býti konstatováno, že odpovídá ve všech směrech usnesením ženevské konference, třebas byl vypracován jíž několik měsíců před ní.

K otázce vystěhovalectví jsme ťšťastnýmiŤ dědící bývalého Rakouska; to nemělo smyslu pro řešení tohoto důležitého problému státního, nic nám nezanechalo a my jsme tu sdědili nepopsaný list. Kolikrát se tam objevila otázka zákonné úpravy vystěhovalectví v povolaných kruzích, tolikrát byla opět dochována, stavší se otázkou mocí těch, kdo si pro vlastni prospěch zákonné úpravy nepřáli. Máme za to tu útěchu, že si tuto věc můžeme uspořádati nově, zcela od základů a podle své potřeby.

Z historie seznáváme v dobách objevil vystěhovalectví ze zemí evropských nejen do jiných států evropských, nýbrž i do zemí zámořských. Toto stěhování podrobilo ponenáhlu zeměkoulí evropské kultuře, utvořilo nové, mocně vzkvétající osady bílého plemene a založilo bohatství Evropy. Svými účinky, jakož i rostoucí silou vyvolalo toto stěhování mocné volání po zvláštní vystěhovalecké politice, po převzetí vystěhovalectví v obor správy státní. Až do konce 18. století jest Amerika jediným cílem vystěhovalců. Australie byla neznáma, v jižní Africe překážejí větším osadám obchodně-politické zájmy Holandské východoindické společností, na severní Afriku ještě nikdo nemyslí; v Asii brání vystěhovalectví klima a kde by klima nevadilo, hustě osídlené, nepřátelské domácí obyvatelstvo a veliká, vzdálenost; V 19. stol. přibylo silně vystěhovalectví z Evropy, ale jeho směry nedají se již tak snadno určití. Hlavní kmen vystěhovalců do Spojených Států tvoří Italové a Slované. Až do let osmdesátých zabíralo vystěhovalectví hlavně země západoevropské, od té doby postupovalo na Italii, Rakousko-Uhersko a země balkánské. Kdežto v desetiletí 1889!90 až 1898199 stojí v čele ještě Anglie s ročním průměrem vystěhovalců 160.357 osob, pak Italie se 127.205, Německo se 122.733 a Rakouska-Uhersko se 107.668 vystěhovalců, klesá vystěhovalectví v Anglií i v Německu v desetiletí 1899/1900 až 1908/09 velmi nápadně a to v Anglii na roční průměr pouhých 58.737, v Německu 20.478 a stojí v té době v čele Rakousko-Uhersko se 137.464 vystěhovalci, téměř výhradně Slovany, pak následuje Italie se 125.973 vystěhovalci. Rakousko-Uhersko dodávalo v tom desetiletí Spojeným Státům 24,3% všech jejich vystěhovalců, tedy skoro celou čtvrtinu. Za války přestalo vystěhovalectví ve všech státech evropských, dnes již v několika z nich dostoupilo opět výše předválečné. O vystěhovalectví z československé republiky nemáme dosud spolehlivých dat úředních a domníváme se jen, že zejména vystěhovalectví ze Slovenska vzrůstá -ve snaze nabýti sily předválečné. Ani statistika bývalého Rakouska neposkytuje nám spolehlivého podkladu, potřebného pro správu volbu zákonných předpisů, jež by vyhovovaly účelům výše zmíněným; pouze ve spojení s cizozemskými prameny statistickými, rovněž nikoli zcela spolehlivými, dává možnost jakéhosi přehledu a ocenění.

V Letech 1906-1912 vystěhovalo se z Rakouska přes přístavy Hamburk, Brémy, Antverpy, Rotterdam, přes přístavy francouzské a italské, konečně přes Terst a Rjeku celkem 845.646 osob.

Do Spojených Států přistěhovalo se z nejdůležitějších států evropských od roku 1902 db roku 1911 celkem 7,853.332 osob, z toho 2,191.734 osob čili 27,9% z Rakousko-Uherska. Podle národností bylo z těchto 2,191.734 osob Slováků 321.584 čili 14,6%, Němců 267.696 čili 12,2% a Čechů 97.938 čili 4,4%. Roční průměr v době 1902-1911 činil u Slováků 32.158 a u Čechů 9.793 osob. Jakkoli nemožno zjistit průměru Rusínů, Němců, Maďarů a Židů, kteří se v té době vystěhovali do Spojených Států z území, patřícího dnes k Československé republice, ani neznáme počtu vystěhovalců z území toho do jiných států, jistě nepřeceňujeme, počítáme-li roční průměr vystěhovalců z dnešního území Československé republiky v době od 1902-1911 na 50.000 osob. Slováci byli v této době mezi národy rakouskouherskými stěhujícími se do Spojených Států na místě třetím. Analfabetů měli nejméně Čechové (1,3 %), pak Němci (4,4 %), Maďaři (10,1%), Židé (19,8%), Slováci (20,6%) a Rusíni (50,6%), Na jednoho vystěhovalce do Spojených Států připadlo v té době (1902-1911) přivezených dolarů u Němců 41,0, u Čechů 28,1, u Maďarů 15,8, u Slováků 15,1, u Židů 14,3 a u Rusínů 14,1, (čeští vystěhovalci vyvezli za tu dobu do Spojených Států 2,809.212 dolarů a Slováci 4,916.205 dolarů). To dokazuje, že pudu vystěhovaleckého přibývá hlavně mezi obyvatelstvem hospodářsky a kulturně nejslabším.

Pro naše vystěhovalectví je důležitou otázka, kolik z vystěhovalců se vrací. O tom máme data pouze ze Spojených Států a to jen za tu dobu od r. 1908 do r. 1912. V té době přistěhovalo se do Spojených Států Slováků 116.718 a vrátilo se jích do vlasti v téže době 68.517, tedy téměř dvě třetiny, Čechů se v té době přistěhovalo 41.374 a vrátilo pouze 4.813, čili pouze 11,6%.

Ne všem vystěhovalcům povolovala vláda Spojených Států přistání ve svých přístavech: v letech 1902-1908 odpírala je průměrně jednomu procentu. I dnes omezují Spojené Státy počet přistěhovalců. Test to však jen pro dočasnou nezaměstnanost a proto malou útěchou pro přátelí plného zákazu vystěhovalectví, zvláště když protivníci amerického omezování přistěhovalectví vypočítávají, že ve Spojených Státech jest ještě tolik místa pro přistěhovalce, že to bude trvat 500 let, než tam bude taková hustota obyvatelstva jako v Belgii.

Vystěhovalectví z Rakousko-Uherska do států jiných, hlavně do Kanady, do Argentiny a do Brasilie bylo nepoměrně menší. Do Kanady přistěhovalo se r. 1902 z Rakousko-Uherska 26.388 osob; v r. 1912 liž 133.710, tedy počet více než trojnásobný. Od r. 1902 do r. 1911 přistěhovalo se tam Čechů celkem 704, Slováků 851. Do Argentiny přistěhovala se od r. 1905 do r. 1912 z Rakousko-Uherska celkem 41.952 osob, do BrasiIie v době od r. 1906 do r. 1912 celkem 20.993 osob, od r. 1855 celkem 66.446 osob.

Vedle značného vystěhovalectví do zemi zámořských přibývá vystěhovalectví i do zemi evropských (t. zv. vystěhovalectví kontinentální neboli saisonní).

Největší část těchto vystěhovalců obrací se do Německa, zbytek do Francie, Dánska, Švédska, Rumunska, Švýcarská, Italie a jiných zemí. O síle tohoto vystěhovalectví nemáme vlastních přesných dat statistických a také cizozemské prameny jsou nedostatečné; namnoze jsme odkázáni na pouhé dohady.

Příčiny vystěhovalectví jsou velmi různé. K četným příčinám jeho, uváděným důvodovou zprávou vládního návrhu, vytýčil ve výboru slovenský zástupce dr Blaho příbuzenské svazky obyvatelstva slovenského a karpatoruského se statisíci krajanů za mořem, které jsou tak silné, že se nedmi ničím zpřetrhati; nebylo by ani lidské, kdybychom chtěli zabraňovati cestám tohoto lidu k příbuzným zámořským. Toto vystěhovalectví nepochybně potrvá a již ono samo vyžaduje i zasluhuje zákonné úpravy.

Pro nás je vystěhovalectví důležitou otázkou hospodářskou, národní a sociálně-politickou, které stát musí věnovati všecku pozornost.

Účelnými preventivními opatřeními držíme vystěhovalectví v mezích prospěchu republiky. V první řadě je to všeobecné hospodářské posílení národního a státního organismu, protože hlavní příčiny moderního vystěhovalectví jsou právě povahy hospodářské. O urychlení pozemkové reformy jako prostředku proti vystěhovalectví, zejména na Slovensku, mluví se nejvíce. Je to prostředek velení účinný, nikoli však jediný. Zadržíme jím mnoho vystěhovaleckých rodin mnoho jich přivábíme z ciziny zpět. Usídlení malých lidí na rozparcelovaných velkostatcích, zvelebení dobytkářství, posíleni středního stavu rolnického, mimo to pozvednutí řemesel i továrního průmyslu zmírni vystěhovalectví, třebas je úplně nezastaví. Preventivním opatřením proti vystěhovalectví otvírá se široké pole působnosti a provedení jich znamená celý obrovský program národní, hospodářský a sociálně-politický. Ale ani úspěšné provádění tohoto programu nezastaví vystěhovalectví; ono potrvá nadále, dokud potrvá příznivá hospodářská situace nového světa, dokud potrvají rok od roku pevněji navazované styky rodin zde a za mořem a dokul bude lidskou přirozeností, očekávati ad nových poměrů něco lepšího, než poskytuje známé okolí. Vedle toho budou míti svůj účinek nadále, jako dosud, více zevnější příčiny, lehkověrnost davu a řádění agentu.

Proto jest třeba zákonné úpravy vystěhovalectví; bez ní není možno ani zabrániti umělému vyvoláváni vystěhovalectví, ani chrániti vystěhovale před nesvědomitým odíráním zde i v cizině.

Sociálně-politický výbor přezkoumal pečlivě vládní osnovu zákona a vystěhovalectví ve zvoleném podvýboru i ve svém plénu a schválil ji s některými, částečně jen formálními změnami. Shoduje se úplně s názorem vlády, že zákonem nemá býti vystěhovalectví vůbec znemožněno, nýbrž že jest jeho účelem odstraniti jakékoli umělé vyvoláváni vystěhovalectví a brzditi nerozvážné, neodůvodněné snahy no vystěhování, hlavně však že má býti zákon účinnou ochranou těm, kdo se již rozhodli pro vystěhování, a to nejen z důvody lidskosti ale i z důvodů prostého státního. Státní ochrana občanů vystěhovalých obsahovati má péči, aby vystěhovalci dosáhli účelu hospodářského výdělku v cizině, dá se ochranu jejich před vykořisťováním a poškozováním cestou do ciziny a na místě určení, zajištění jejích práv a uplatnění jejich pracovní sily, aby působila platně pro domovinu, konečně zdržování styků s vlastí, aby byla zabráněna úplné ztrátě vystěhovalců pro domácí národní hospodářství a obrana vlastí.

Většina vystěhovaleckých zákonů evropských neuvádí vůbec definice, kdo je pokládán za vystěhovalce Odpovídá plně účelu zákona ochranného; že osnova naše chce poskytnouti ochrany pokud možno nejširšímu kruhu osob a pokládá podle § 1, za vystěhovalce každého, kdo odchází z území Československé republiky do ciziny, aby si tam hledal výživy, nebo s úmyslem již se nevrátiti, jakož i každého příslušníka jeho rodiny, který ho doprovází nebo následuje. Nečiní se rozdílu, je-li to československý státní příslušník čili nic, odchází-li do zemí zámořských či pouze do některého státu evropského a odchází-li na trvalo nebo pouze na delší nebo kratší dobu. Zákon bude chrániti i ty, kdo odcházejí s úmyslem již se nevrátiti, třebas by nešli do ciziny hledat si výživy, a rovněž takové vystěhovalce, kteří odcházejí za prací do jiného státu třeba jen na dobu kratší (t. zv. stěhování saisonní).

V dřívějších stoletích užíváno proti vystěhovalectví prostředku velmi jednoduchého zákazu vystěhovalectví. Tohoto prostředku nelze při dnešním vývoji dopravy použíti jíž pro nemožnost kontroly a dokonalou rafinovanost vystěhovaleckých agentů. Zásadou všech moderních vystěhovaleckých zákone jest svoboda vystěhovalectví; platí také pro zákon náš. Určitým osobám jest však přece vystěhování zakázáno, jsou to osoby podrobené branné povinnosti, osoby, které se octly v konfliktu s trestními zákony, nezletilci, ti, kdo jsou povinni pečovati o jiné osoby, do jisté míry osoby ku práci neschopné, osoby, které by přibyly na místo určení bez prostředků, a konečně osoby, jimž zákony země, kam se hodlají vystěhovati, zakazují přístup. Jde tu hlavně o ochranu živlů naivních, které jsou nesvědomité propagandě zvláště přístupny; Propaganda operuje tím jistěji, čím vzdálenější jsou dotčené kraje a čím méně dá se přehnané líčení jejích výhodnosti kontrolovati. Čím menší jsou vyhlídky pro vystěhovalce, tím živěji a intensivněji bývá prováděna propaganda pro vystěhování. Proto musí býti dána možnost zakázati a omeziti vystěhování do určitého území, je-li tam vážně ohrožen život, svoboda nebo majetek vystěhovalců, nebo vyžaduje-li toho péče o hospodářské nebo mravní zájmy vystěhovalců, i možnost omeziti vystěhovalectví na určité dopravní směry, které jsou s hlediska státního dozoru; veřejných zájmů neb ochrany zájmů vystěhovalců nejvhodnější. V těchto bezpečnostních opatřeních; činěných v zájmu vystěhovalců samých, nelze spatřovati omezení zaručené svobody vystěhovalectví. Výbor nemohl však uznati potřeby zákazu neb omezení vystěhování do určitého území ještě také z důvodů veřejného pořádku.

K § 3, jednajícímu o vystěhovaleckém cestovním listu, třeba poznamenati, že ustanovení odstave posledního jest úlevou oproti ustanovení prvního odstavce tohoto paragrafu.

Státní péče o vystěhovalce neobejde se bez součinnosti dobrovolných organisací. Cizina má celé sítě takových organisací, které podporují vystěhovalce domu, na cestě i ve zvolené zemi: zařizují vystěhovalecké titulky, doprovázejí a informují vystěhovalce v přístavech, pomáhají jim v různých obtížných situacích a v případech nutností udělují jím i peněz, té podpory. Doma varují před vystěhovalectvím, staví hráze nedovoleným agitacím nesvědomitých agentů, v cizině posilují mezí vystěhovalci národní vědomí a udržují kulturní, sociální a hospodářské styky jejích s vlastí, zde i tam zprostředkují vystěhovalcům práci. Na součinnost takových dobrovolných organisací myslí také naše osnova v § 4, vyžaduje k ní ovšem povolení ministra sociální péče. Ministerstvo sociální péče může mino to podle usnesení výboru - samo zakládati potřebná ochranná nařízení pro vystěhovalce jak v republice tak i v cizině.

Organisace vystěhovalectví neobejde se též bez informační služby o vyhlídkách vystěhovalectví. Podávání informací jest služba mimořádně důležitá a poněvadž je možno zneužíti ji na škodu státu s vystěhovalců; ukládá zákon ministru sociální péče, aby dbal o správné informování občanstva o vyhlídkách vystěhovalectví, a zakazuje sdíleti informace takové bez povolení minstra sociální péče. Výbor sociálně-politický klade zvláštní důraz na soustředění této? informační služby u ministerstvo sociální péče; soustředění její státních úřadů centrálních zavedeno jest v četných státech evropských a osvědčuje se zvláště dobře v Italii a nejnověji v Německu.

Zjednávati vystěhovalce pro kolonisaci ciziny zásadně se zakazuje. Výjimky povoliti možno pouze vládním nařízením za určitých podmínek uvedených v § 6.

Zásadě zakazuje osnova též najímati dělníky do zemí mimoevropských a také pro najímání dělníků na práci do zemi evropských vyžaduje zvláštního povolení. Najímání může se díti jen se svolením státního úřadu práce a jedině prostřednictvím veřejných zprostředkovatelen práce a zprostředkovatelen odborových, pokud budou uznány za rovnocenné se zprostředkovatelnami veřejnými. S hlediska ochrany domácího dělnictva jsou tato ustanovení nutná, neboť dosavadní zkušeností s najímáním dělníků do ciziny jsou velmi smutné. S dělníky nebývaly uzavírány smlouvy předem a když překročili hraníce vlastního státu, bývali vydáni na po pas nesvědomitosti agentů i cizích zaměstnavatelů. Proto bylo třeba zákonem ustanoviti, že každý dělník musí obdržeti před odchodem do ciziny písemnou pracovní smlouvu v řeči své a v řeči zaměstnavatelově a mámo to bylo třeba předepsati nejdůležitější ustanovení, která pracovní smlouva obsahovati m u s í, jakož i která obsahovati nesmí.

Doprava vystěhovalců jest nejdůležitější částí péče o vystěhovalce; jí platí největší část ustanovení všech evropských zákonů o vystěhovalectví. Doprava vystěhovalců děla se v dobách minulých způsobem, který vyvolal i u států zaujímajících k vystěhovalectví stanovisko úplně odmítavé úpravu zákonnou. Řada lodních společností udržována byla a jest při životě pouze vystěhovalectvím a nemá na věci jiného zájmu, než zvýšiti příjmy hromadnou dopravou vystěhovalců v mezipalubí. Značená část vystěhovalců neodjíždí do ciziny z popudu vlastního, nýbrž následkem agitace velkých lodních společností, zaplavujících celou Evropu a lákajících předstíráním všemožných výhod vystěhovalce do neznámých krajů zámořských. Také u nás vykonali již svůj díl. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusí platí dosud uherský zákon vystěhovalecký čl. II z roku 1909, jenž zakazuje podnikatelům dopravy zřizovati jakékoli zmocněnce, důvěrníky, agenty, expositury nebo jakkoli jmenované orgány pro jejích dopravní obchody, ale Slovensko i Podkarpatská Rus jsou přímo zaplaveny agenty a podagenty různých lodních společností, z nichž mnohé nejsou ani oprávněny obchodovati v Československé republice. Zájmy republiky a národa mají ustoupiti snadnému zisku z lehkověrnosti neuvědomělého lidu; jenž se nechává vylákat, aby časté v krátké době byl z cesty vrácen, bud již z přístavu evropského neb až ad břehů amerických a přišel domů o holi žebrácké.

Je nutno učiniti přítrž řádění lidí neodpovědných, je třeba zrušiti všechny agentury a ponechati vystěhovalecké obchody pouze v rukou koncesovaných podnikatelů dopravy, jejíchž solidnost, zaručená vysokými kaucemi, uvede obchod vystěhovalecký opět do mezí slušných a republiku nepoškozujících.

Vládní osnova zákona věnuje dopravě vystěhovalců největší část svých ustanovení a to v 13 a násl. Výbor nalezl tato podrobná ochranná a kontrolní opatření plně, dostačujícími a mohl je s malými změnami schváliti; nemohl však souhlasiti s ustanovením §u 16, jímž vládní návrh odnímá cestovním kancelářím dosavadní oprávněni prodávati lodní lístky pro mezipalubí, zároveň však jim je chce pro budoucnost přiznati zvláštním povolením státním.

Uherský zákon o vystěhovalectví z r. 1909 čelí neblahému vlivu agentů účinně zákazem ustanovovati jakékoli plnomocníky, agenty a pod. a dovoluje vystěhovalecké kanceláře v míře velení omezené. Četnými filiálkami a agenturami zanáší se vystěhovalecká horečka do nejširších vrstev. Proto připouští osnova našeho zákona zřízení vystěhovaleckých kanceláří mimo Prahu pouze na zvláštní povolení ministra sociální péče, které může býti dáno jen tehdy, připouští-li to učená organisace vystěhovalectví, a to jen na místa, v nichž je sídlo politického úřadu II. stolice.

Všecka ustanoveni naší osnovy zákona o vystěhovalectví, pokud se týkají podnikatelů dopravy, jejich zaměstnanců a jejich obchodních místností, mají za účel omeziti vystěhovalecké obchody na okruh osob spolehlivých a zodpovědných a na míru přípustnou možnosti solidního obchodování. Jsou to právě cestovní kanceláře, které mají na svědomí celou tu úžasnou síť vystěhovaleckých agentů a podagentů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kořistících tak nesvědomitě z důvěřivosti a prostoty tamního lidu. Je v zájmu tohoto lidu a republiky samé, abychom s vystěhovaleckým agentstvím zúčtovali úplně a definitivně! Bez výjimky a bez naděje na výjimka třeba škrtnouti oprávněni cestovních kanceláří, prodávati vystěhovalcům lodní lístky. Můžeme tak učiniti proto, že to činíme ve vyšším zájmu státním. Kdybychom právo to ponechali třebas jen jediné cestovní kanceláři, ničeho jsme neučinili pro vykořenění bejlí agentství. Ucpeme sice několik trhlin, ale vyrazíme sudu dno; všichni dosavadní vystěhovalečtí agenti a podagenti přihlásí se hned u té jediné cestovní kanceláře a nenajdeme prostředku, jimž bychom tuto armádu lidí, tyjících hlavně z neštěstí a bídy druhých udrželi na uzdě nebo aspoň v patrnosti. Znemožníme dozor na vystěhovalecké společnosti a uvolníme jejich zodpovědnost; tím se připravíme o nejúčinnější prostředek boje proti umělému vyvolávání vystěhovalectví a nesvědomitému vykořisťování chudého, prostého lidu, který nikoliv z nadbytku a blahobytu odhodlává se k daleké pouti do neznáma. Proto změnil výbor znění §u 16 vládní osnovy tak, že cestovním kancelářím nesmí již býti udělováno oprávnění vydávati lodní lístky pro mezipalubí nebo lodní třídu, kterou nařízeni prohlásí za rovnocennou s mezipalubím, jakož ani vydávati lístky pro ostatní lodní třídy vystěhovalcům a že dosavadní taková oprávnění pozbývají platnosti. Touto změnou uveden byl § 16 v souhlas se stěžejní zásadou zákona o vyloučení jakýchkoli prostředníků v obchodech vystěhovaleckých a také v soulad s ustanovením paragrafu 17, zakazujícím podnikatelům dopravy používáni součinnosti prostředníků a to zejména cestovních kanceláří, jakož i s ustanovením posledního odstavce § 4, který zakazuje mimo účast podle paragrafu tohoto povolenou každou jinou součinnost při podnicích vyžadujících padle tohoto zákona povolení, pokud se neděje pouze v rámci poměru služebního neb pracovního.

Ve IV. hlavě Vládní osnovy uznal výbor potřebu zmírniti následky odsouzení pro přečin sváděni k vystěhovalectví a v paragrafu, jednajícím o příslušnosti, ponechal příslušnost soudu porotního.

Oddíl o vystěhovaleckých úřadech mohl býti vynechán, poněvadž ustanovení ta jsou v zákoně postradatelná. Výbor podotýká výslovně, že paragraf jednající o poradním sboru pro vystěhovalectví neškrtá proto, že by si poradního sboru nepřál - je tomu právě naopak - nýbrž proto je vláda má právo i bez takového ustanovena v zákoně zříditi poradní sbor nařízením.

V konečných ustanoveních vládní osnovy vypuštěn byl prvý odstavec paragrafu 5, uznávajíc vystěhovalce ze států cizích, kteří projíždějí územím republiky, za vystěhovalce podle §u 1 osnovy. Výbor chce poskytnutí větších práv těmto vystěhovalcům ponechati zvláštním úmluvám s dotčenými státy; k ochraně vystěhovalců projíždějících územím naši republiky stačí zatím cele druhý odstavec citovaného paragrafu.

Výbor sociálně - politický doporučuje takto pozměněnou osnovu zákona poslanecké sněmovně Národního shromáždění ku schválení.

V Praze dne 17. ledna 1922.

Zákon

ze dne.............1922,

o vystěhovalectví.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

II. USTANOVENÍ VŠEOBECNÁ.

§ 1.

Pojem vystěhovalce.

Vystěhovalcem podle tohoto zákona jest, kdo odhází z území Československé republiky do ciziny; aby si tam hledal výživy, nebo s úmyslem jíž se nevrátiti, jakož i každý příslušník jeho rodiny, který ho doprovází nebo následuje.

Vystěhována samo o sobě nemá v zápětí ztráty státního občanství.

Osoby, které cestují po moři v mezipalubí nebo v lodní třídě, již nařízení prohlásí za rovnocennou s mezipalubím, je pokládati za vystěhovalce, leč by bylo z okolnosti jasně zřejmo, že jdou do ciziny úmyslem jiným, než jak uvádí prvý odstavec tohoto paragrafu.

§ 2.

Omezení svobody vystěhovalectví.

Vystěhovalectví jest v mezích platného práva svobodno.

Vláda může nařízením zakázati neb omeziti vystěhování do určitého území, je-li tam vážně ohrožen život, svoboda nebo majetek vystěhovalců, nebo vyžaduje-li toho péče o hospodářské nebo mravní zájmy vystěhovalců. Mimo to může ministr sociální péče v dohodě s odbornými ministerstvy vystěhovalectví omeziti na určité dopravna směry, které jsou s hlediska státního dozoru, veřejných zájmů neb ochrany zájmů vystěhovalců nejvhodnější.

Pokud branná povinnost omezuje vystěhovalectví, stanoví branný zákon a nařízení podle něho vydaná.

Nezletilí českoslovenští státní příslušnici, kteří neodcházejí do ciziny s otcem, potřebují k, vystěhování svolení úřadu poručenského.

Toto ustanovení se nevztahuje na nezletilce starší 18 let, kteří se stěhují do cizího státu v Evropě; poručenský úřad může však vystěhování zakázati. Lze-li se podle okolností, zejména z nezletilcova zaměstnání v cizině, obávati ohrožení jeho zdraví nebo mravnosti.

Nezletilé ženy a osoby mužské do 16 let mohou se bez otce nebo matky stěhovati mimo to jen tehdy, když je prokázáno, že cestují až na místo určení v průvodu úplně spolehlivých osob starších 24 let.

Dále nesmějí se vystěhovati:

a) kdo jsou v trestním vyšetřování nebo vyhledáváni pro zločin nebo přečin, kdo mají odpykati trest na svobodě, jakož i kdo jsou stíhání zatykačem nebo byli veřejně předvoláni.

b) rodiče, kteří chtějí své děti mladší 16 let zanechati doma, aniž zajistili stálé péče o ně;

c) kdo nejsou pro pokročilý věk, nemoc anebo tělesné vady práce schopní, není-li prokázáno jejich dostatečné zaopatření na místě určení;

d) kdo by po zaplacení cestovného přibyli na místo určeni bez prostředků;

e) komu zákony státu, do něhož se hodlá vystěhovati, zakazují přístup.

§ 3.

Vystěhovalecký cestovní list.

Každý vystěhovalec československé státní příslušnosti musí býti opatřen vystěhovaleckým cestovním listem do státu, do něhož se stěhuje.

Vystěhovalecký cestovní list zastupuje listiny, předepsané pro československé státní příslušníky k cestám do ciziny, a vydává se žadateli, jakmile byla zjištěna jeho totožnost a okolnost, že proti vystěhování není podle platných předpisů námitek.

Podrobnější ustanovení a vydávání vystěhovaleckého cestovního listu, jeho formě a obsahu urči nařízení.

Nařízením může býti ustanoveno, že se na vystěhování do některých států evropských nebo pro určité druhy vystěhovalců - vyjma osoby uvedené v §u 31 branného zákona - nevztahuje povinnost, kterou ukládá odstavec prvý.

§ 4.

Humanitní péče o vystěhovalce.

Ministerstvo sociální péče může zakládati potřebná ochranná zařízení pro vystěhovalce jak v republice tak i v cizině a může vybaviti určitými právy podle tohoto zákona zařízeni, která byla již založena nebo na podnět soukromý ještě založena budou.

Humanitním spolkům a společnostem, které svou obecně prospěšnou činností zabraňují protizákonnému nebo pro vystěhovalce povážlivému vystěhovalectví, pečuji a tělesné, mravní a hospodářské dobro vystěhovalců a podporují jejich obchodní styky s vlastí, může ministr sociální péče přiznati různá oprávnění podle tohoto zákona, jež může kdykoli odvolati a omeziti. Součinnost těchto spolků a společností v podnicích, vyžadujících podle tohoto zákona povolení, podléhá týmž podmínkám jako podnik sám; další podmínky mohou býti předepsány při udělování povolení.

Takové spolky a společností nechť oznamuje na základě svého spojení se zprostředkovatelnami práce každé osobě, s níž nají jako s vystěhovalcem co činiti, zda může najíti v tuzemsku příležitost k výdělečné činnosti stejného druhu.

Při podnicích, které vyžadují podle tohoto zákona povolení, jest mimo účast padle toho paragrafu povalenou každá jiná součinnost zakázána, pokud se neděje pouze v rámci poměru služebního nebo pracovního.

§ 5.

Informace o vyhlídkách vystěhovalectví.

Ministr sociální péče bude dbáti přiměnou úpravou služby informační toho, aby obyvatelstva nemohlo býti uváděno v omyl o vyhlídkách vystěhovalectví.

Informace o vyhlídkách vystěhovalectví mohou býti udíleny jen s povolením ministra sociální péče.

Zvláštního povolena není třeba pro informace, jež jsou nutné k najímání a zjednávání podle tohoto zákona přípustnému, dále pro informace, jimiž jsou rozšiřovány pouze zprávy úředně vydávané nebo které jsou udíleny jen příležitostně bez smyslu výdělečného.

Povolení může býti kdykoli omezeno nebo odvoláno.

lI. ZJEDNÁVÁNÍ VYSTĚHOVALECTVÍ

§ 6.

Zjednávání osadníků.

Zjednávati osadníky pro cizina ser zakazuje.

Nařízením může býti dovoleno jednati určitý počet osadníků pro některý stát; je-li tam učiněno opatření na ochranu vystěhovalců po stránce zdravotní a hospodářské a zaručí-li tamní vláda právní jistotu, možnost dozoru a zastupování česko slovenskými orány nebo jimi ustanovený rasi zástupci před tamními soudy a úřady, zachování národnosti a vyznáni, jakož i ne zkrácené právo návratu československých státních příslušníků. Povolení pozbude platnosti určitou dobou po skončeném ujednávání pro tu kterou osadu a bud dáno jen na vysokou jistotu, která se vrátí teprve po provedené revisí osady československými orgány. V povolena buď nařízen způsob dopravy a uložena povinnost bezplatné zpětné dopravy osadníků, kteří onemocněli nebo byli shledáni nezpůsobilými, a buď zároveň ustanoveno, že ten, kdo osadníky opatřuje, je povinen hraditi škodu, kdyby snad nemoc, úraz nebo vůbec nezpůsobilost k práci vznikla vinou nebo nedbalostí jeho nebo jeho orgánů; náhradou je povinen také tehdy, mohl-li nezpůsobilost osadníkovu předvídati.

§ 7.

Najímání dělníků pro země mimoevropské.

Najímati dělníky pro země mimoevropské se zakazuje.

Výjimky z tohoto zákazu může povaliti ministr sociální péče pro najeti určitého počtu osob, kterých má býti použito jen ve vlastním podniku najímatelově. V povolení bulte předepsány podmínky, za nichž se najímati povoluje. Povolení může býti kdykoli omezeno neb odvoláno.

§ 8.

Najímání dělníků do zemí evropských.

Najímati dělníky do některého cizího státu evropského dovoleno je pouze se svolením státního úřadu práce, který zároveň určí, ve kterém kraj, kterého oboru a jaký počet dělníků může býti najat.

§ 9.

Zprostředkování najímání.

Najímání dělníků podle §§ů 7 a 8 musí se díti jedině prostřednictvím zprostředkovatelen práce.

§ 10.

Označení zaměstnavatele.

Dělníci smějí býti najímáni do ciziny pouze na písemné objednávky zaměstnavatelů jednotlivě a přesně označených nebo pro vlastní potřebu toho, kdo obdržel povoleni najímati. Na objednávce musí býti příslušným úřadem cizího státu potvrzeno, že se údaje objednávky shodují se skutečností a že není námitek proti zamýšlenému najetí.

§ 11.

Pracovní smlouva a její obsah.

Najatý dělník musí před odchodem do ciziny obdržeti písemnou pracovní smlouvu v řečí své a v řeči zaměstnavatelově. Pracovní smlouva musí obsahovati:

1. Jméno a bydliště zaměstnavatele;

2. pracovní místo (provozovnu) a druh podniku;

3. jméno, rok a den narození, domovskou obec a poslední bydliště zaměstnance;

4. obor zaměstnání a druh prací, pro něž se najímání děje;

5. určení doby, na kterou zaměstnavatel zaměstnance najímá a práci mu zaručuje;

6. pravidelnou pracovní dobu, pracovní přestávky, vymezení práce přes čas a dny, kdy se nepracuje;

7. určení pravidelné razily časové neb úkolové za jednotlivé výkony, odměny za práci přes čas, naturální požitky a lhůty vyplácení mzdy;

8. ustanovení o závazcích zaměstnavatelových pro případ onemocnění, úrazu neb úmrtí zaměstnancova;

9. ustanovení o lhůtě výpovědní a případných podmínkách, za kterých může býti pracovní poměr zaměstnavatelem nebo zaměstnancem jednostranně zrušen;

10. úmluvu o tom, kdo má nésti náklady cesty do místa pracovního a cesty zpáteční, jakož i výslovné zjištění, byla-li dána záloha, po případě její výší, kde je složena a kdy bude vyplacena.

Pracovní smlouva musí obsahovati záruku, že v podniku není ani stávky, ani výluky a že najatému zaměstnanci budou poskytnuty aspoň tytéž pracovní a mzdové podmínky, jako tuzemským dělníkům téhož oboru a téže odborné výkonnosti, s to po celou dobu pracovního poměru.

Pracovní smlouvy s mužskými dělníky obsahujtež ustanovení, že bude dělníkovi, aby mohl vyhověti své odvodní povinností, poskytnuta potřebná dovolená pro cestu k odvodí komisi nebo československému zastupitelskému úřadu a zpět až do dní, aniž mu bude sražena mzda přesahující denní mzdu v místě obvyklou.

Nařízením může býti určena, že má pracovní smlouva obsahovati ještě další údaje.

§ 12.

Nepřípustná ustanoveni smlouvy.

Do smlouvy nesmí býti pojata ustanovení, podle nichž

a) se dělník, vzdává pořadu práva při sporech pracovní smlouvy;

b) dělník má zříditi jistotu, jež převyšuje mzdu za jeden měsíc;

c) dělník v otázce jednostranného zrušena poměru pracovního jest v nepříznivějším postavení, než podle zákona země, do níž se přistěhoval,

Nařízením může býti určeno, že do smlouvy nesmí býti pojaty ještě jiné podmínky.