Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

3386.

Zpráva

výboru ústavně-prvního

k usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 865)

o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy (tisk č. 3239).

Zákon

ze dne...............................

o užiti dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Státní telegrafní správa jest oprávněna, aby na dopravních cestách telegrafy zřizovala a udržovala.

(2) Dopravními cestami rozumějí se ulice, náměstí, mosty, silnice, cesty polní, lesní a jiné, dále železnice, lanové a vodní dráhy i s pobřežím, ať jsou komunikace tyto ve vlastnictví, ve správě a v užívání státu, veřejných korporací neb osob soukromých.

(3) Telegrafem rozumějí se ve smyslu tohoto zákona veškeré státem spravované dopravní prostředky pro všeobecnou výměnu zpráv anebo signálů za pomoci elektrické energie nebo zhuštěného vzduchu.

(4) V zařizování a udržování telegrafů jsou zahrnuty i všechny práce, které souvisejí s překládkou, rozšířením, odstraněním a přeměnou vedení.

§ 2.

Jsou-li stavba, udržování a provoz telegrafů na dopravní cestě pro její polohu, povahu, délku a její účel technicky nemožny, u velké míře obtížny, s nepoměrným nákladem spojeny, nebo má-li se dosíci telegrafního spojení se služebnami a účastnickými stanicemi mimo dopravní cesty, mohou telegrafy vybočovati z cest dopravních a probíhati po veřejných anebo soukromých pozemcích, i když jsou zastavěny, ohraženy, kulturami osázeny, nebo jinak upotřebeny, a lze k zavedení telegrafu užíti i budov a jinakých zařízení na pozemku ležících.

§ 3.

(1) Telegrafy umisťují se takovým způsobem, aby zájmy soukromé byly co možno šetřeny.

(2) Na nemovitostech železničních a v jejich blízkostí mohou býti telegrafy zřizovány a udržovány (§ 1, odst. 4.) jenom, pokud tím netrpí bezpečnost a pravidelnost železničního provozu. Stavba nových a přestavba dosavadních telegrafů na pozemcích železničních a v blízkostí železnic může býti provedena pouze dle projektů schválených železniční správou podle ustanovení platných předpisů železničních.

(3) o provedení stavebních neb udržovacích prací na telegrafech uvede se dopravní cesta nebo nemovitost s urychlením do náležitého stavu.

(4) Telegrafem nemá býti správě veřejného statku a vlastníku nebo uživateli soukromé nemovitosti zabráněno, aby volně nakládali nemovitostí, ji měnili, na ní stavěli a pod. Kdyby snad tím mohl býti nějak ohrožen telegraf nebo telegrafní provoz, má ten, kdo nakládá s nemovitostí, užitou pro telegraf, vůči telegrafní správě tyto povinnosti

1. Uvědomiti telegrafní správu o zamýšlených pracích, vyjímaje nebezpečí v prodlení, nejméně 4 týdny před jejich početím, a v této době musí telegrafní správa na vlastní útraty provésti v zájmu telegrafu, čeho je třeba bylo-li mu však telegrafní správou včas oznámeno, že čtyřnedělní lhůta pro zajištění nebo přeložení telegrafu nestačí, a že se z té příčiny žádost o přiměřené prodloužení lhůty zároveň podává u politického úřadu prvé stolice, anebo, jde-li o železniční nemovitosti, u železniční správy, musí se svými pracemi počkati až do uplynutí povolené lhůty delší, která nesmí přesahovati 3 měsíce.

2. Nahraditi telegrafní správě škodu, kterou jí způsobil,

a) na telegrafu a v telegrafním provozu opatřeními, při nichž vlastní vinou zanedbal svých povinností podle odstavce 1.,

b) tím, že úmyslně nesprávným sdělením o zamýšleném nakládání s nemovitostí přivodil změnu nebo přeložení telegrafu,

c) zamítnutím jejího návrhu, aby k dosažení svého účelu místo vlastního projektu použil jiných zcela vhodných způsobů a prostředků, jež by umožnily další ponechání telegrafu bez základných změn, jestliže se telegrafní správa současně nabídla, že ponese případné větší náklady spojené s uskutečněním jejího návrhu.

(5) Při zařizování a udržování telegrafů (§ 1, odst. 4.) třeba šetřiti náboženského neb národního citu obyvatelstva, malebnosti a krásy krajiny, historických a uměleckých památek a bedlivě uvážiti potřeby vojenské obrany státu.

§ 4.

(1) Telegrafní vedeni se

a) buď napne nad zemi v takové výši, aby jednak tím ani dopravní ruch, ani předměty na dopravní cestě nebo pozemku užitém k vedeni nebyly zasaženy, jednak, aby telegrafní zřízenci k němu snadně mohli přistupovati,

b) buď vloží do tělesa dopravní cesty neb užitého pozemku, i když jest obezděn nebo zastavěn.

(2) Podpěry nadzemního vedení vztyčují se zpravidla v tělese dopravní cesty, a je-li nutno, také v jiném užitém pozemku, z dopravních a stavebních důvodů též na budovách nebo jiných objektech, a to na zdech, fasádách, střechách, terasách a pod., s náležitým zřetelem ke stavebně policejním a bezpečnostním požadavkům, jakož i pokud možno k historické nebo umělecké ceně objektu.

§ 5.

Zřízenci a dělníci telegrafní správy, pověření zřizováním a udržováním telegrafů, jakož i pracemi přípravnými, smějí vstupovati na cizí nemovitosti, ale do budov zpravidla jen ve dne. Při tom se musí napřed ohlásiti a předložiti úřední průkaz.

§ 6.

(1) Telegrafní správa užívá veřejných a soukromých nemovitostí k účelům telegrafním (§§ 1 a 2) bez úplaty.

(2) Telegrafní správa jest však povinna nahraditi škodu, která vzejde veřejnému statky, vlastníkům a uživatelům soukromých nemovitostí a držitelům věcných práv, nájemcům nebo pachtýřům telegrafem, zvláště jeho zřízením, udržováním, změnou a odstraněním, nevznikla-li škoda ta vinou toho, jenž činí nárok na náhradu.

(3) za škody se opětující stanoví se náhrada jednou pro vždy, nebo ročním důchodem, byla-li stanovena jednou pro vždy, nemají ani právní nástupci těch, kdož náhradu přijali, nároku dalšího. Byla-li náhrada již jednou stanovena, nemůže odškodněný žádati za je jí zvýšení pro změnu hospodářských nebo jiných poměrů.

(4) Telegrafní správě jest však v případě, lady náhrada byla stanovena důchodem, vyhraženo právo žádati nové vyměření důchodu přiměřené změněným poměrům, po případě právo zaplatiti náhradu kdykoli jednou pro vždy.

(5) Užití nemovitostí pro telegrafy a povinnost telegrafní správy k náhradě nejsou předmětem zápisu do pozemkových knih a na toto užití nemovitosti se nevztahují ustanovení soukromého práva o vydržení a promlčení.

§ 7.

(1) Telegrafní správa může správám, vlastníkům nebo uživatelem dopravních cest, pozemků a stromoví na nich vysazeného uložiti, aby v přiměřené lhůtě v rozsahu nezbytně nutném na její náklad oklestiti stromoví, pokud toho potřebuje stavba a udržování telegrafův, anebo pokud toho vyžaduje nerušený provoz.

(2) Nebude-li tomu vyhověno, provede státní správa okleštění sama.

(3) Totéž právo jí přísluší, je-li provoz porušen nebo ohrožen.

§ 8.

(1) Sblíží-li se navzájem telegrafní zařízení a zařízení silnoproudé anebo jiné slaboproudé, dále střetne-li se telegrafní zařízení se zařízeními silničními, melioračními, plynovody, vodovody, kanály a pod., musí pozdější zařízení býti tak vypraveno, aby neohrožovalo veřejné bezpečnosti a nerušilo provozu zařízení dřívějších.

(2) Kdyby to nebylo možno, provede se v zájmu veřejné bezpečnosti a nerušeného provozu všech zúčastněných zařízení nezbytá změna, po případě překládka nebo jinaké umístění toho zařízeni, u kterého takové opatřeni, vyhovujíc plně účelu, bude spojeno s nejmenší hospodářskou ztrátou včetně výloh provedením vzešlých. Tyto výlohy nese podnikatel zařízeni pozdějšího anebo, kdyby byly putny pro vadný stav některého zařízení dřívějšího, podnikatel zařízení vadného.

(3) Zásady v tomto paragrafu platí jen potud, pokud neustanovují něčeho jiného paragrafy předchozí anebo zvláštní smlouvy a koncese.

§ 9.

(1) Stavbu nových telegrafních vedení a překládky velkého rozsahu provádějí ředitelství pošt a telegrafů podle předchozích paragrafů na základě plánu určujícího polohu vedení, a kde jest umístěno na budovách a mimocestných pozemcích, také polohu jeho podpěr, s vědomím a souhlasem správ nebo vlastníků postižených nemovitostí a držitelů zasažených práv věcných a jinakých zařízení (§§ 3 a 8).

(2) Vyrozumění veřejných zájemníků a všeužitečných elektrických podniků podle zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., stane se přímo, zájemníků soukromých buď přímo nebo veřejnou vyhláškou v obcích, v jejichž obvodu postižené nemovitosti leží, s vyzváním, aby nahlédnouce do dílčího plánu, vyloženého u nejbližšího poštovního úřadu, do 14 dnů po přímém uvědomění nebo po uveřejnění vyhlášky, uplatnili své námitky a nároky na náhradu u příslušného ředitelství pošt a telegrafů. Neuzná-li ředitelství námitek a nedohodne-li se o nich se zájemníky po dobrém, odevzdá věc zemskému politickému úřadu, který podle potřeby provede šetření na místě, opatří odborné dobrozdání a vydá rozhodnutí konečné.

(3) Pokud jde o změny menšího rozsahu na telegrafních tratích, jež netýkají se železničních nemovitostí, a o udržovací práce na nich, nemají námitky zájemníků, neuznané telegrafní správou, odkladného účinku. Může tedy telegrafní správa přikročiti ku provádění potřebných prací za osm dní po vyrozumění zájemníků, a vyžaduje-li toho udržení telegrafního provozu, již před uplynutím této lhůty, i když těmito pracemi se zasahuje do práv nájemníků podstatně jiným způsobem než dosud, anebo když se jimi postihují nové nemovitosti, nová věcná práva a nová zařízení.

(4) Námitky uplatní zájemníci u ředitelství pošt a telegrafů, projednají se podle řízení pro stavbu nových telegrafních vedení a překládky velkého rozsahu, a může konečný nález zemského politického úřadu zníti též na odstranění telegrafního zařízení.

(5) Náhrada žádaná nájemníky anebo telegrafní správou stanoví se, nedojde-li k dohodě, u okresního soudu řízením nesporným, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle zásad zákonného článku XLI z r. 1881. Příslušným jest okresní soud, v jehož obvodu jest předmět, kterého se týká telegrafní zařízení.

(6) žádost za náhradu dlužno podati v preklusivní lhůtě jednoho roku, počínajíc od doby, kdy se poškozený o škodě dověděl.

(7) Útraty řízení nese telegrafní správa, pokud nebyly způsobeny zaviněním nájemníků.

§ 10.

(1) Žádají-li toho důležité důvody provozní a technické, nebo je-li náklad na zřízení telegrafů a příslušenství jejich, včetně služeben a skladišť na jiném místě nepoměrně vysoký, může telegrafní správa žádati o vyvlastnění.

(2) Předmětem vyvlastnění může býti buď vlastnictví, nebo služebnost pro vždy nebo na čas.

(3) Při služebnosti může vlastník žádati, aby část pozemku, na němž se služebnost zřizuje, byla převzata telegrafní správou za přiměřenou náhradu ve vlastnictví.

(4) Nemůže-li následkem vyvlastnění části pozemku vlastník účelně užívati zbylé části, musí telegrafní správa vykoupiti celý pozemek.

(5) Vyvlastňovací nález vydá příslušný zemský politický úřad. O něm platí ustanovení § 13 zákona z 22. července 191.9, čís. 438 Sb. z. a n.

§ 11.

Působnost, jež podle tohoto zákona přísluší zemskému politickému úřadu, vykonává na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župan.

§ 12.

Podání, učiněná dle tohoto zákona u státních úřadů a protokoly tam sepsané, vyjímaje řízení soudní, jsou prosty kolků a poplatků.

§ 13.

Zákon tento platí také pro státní telegrafy, již dříve zřízené.

§ 14.

Tímto zákonem pozbývají platnosti ustanovení §§ 6 až 9 a 14 zák. čl. XXXI z r. 1888. Jeho provedení se svěřuje ministru pošt a telegrafů v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Není pochybnosti, že potřeba telegrafů v širším slova smyslu, zvláště telefonů, v posledních letech neobyčejně vzrůstá, a že je v zájmu hospodářského rozvoje v našem státě, aby zřizování a udržování telegrafů bylo státní správě co nejvíce umožněno.

Dosavadní právní stav je velkou brzdou tohoto rozvoje, protože telegrafní správa je při zřizování telegrafů odkázána výhradně na dobrou vůli vlastníka pozemku nebo budovy, chce-li tento zřizování a udržování telegrafů na své nemovitosti připustiti čili nic. Této ochoty a dobré vůle se velmi často z nejrozmanitějších důvodů vlastníkům jednotlivých nemovitostí nedostává, takže státní správa bývá v naléhavých případech nucena ji všelijak vymáhati a vykupovati, nebo při zřizování a udržování telegrafů po dlouhém bezvýsledném jednání se spokojiti objekty mně vhodnými.

Je proto potřebí zákona, který by vyslovil všeobecné obmezení vlastnického práva v tom směru, že každý vlastník nemovitosti je povinen trpěti na své nemovitosti zřizování a udržování telegrafu, a zároveň přesně stanovil poměr mezi vlastníkem nemovitosti a telegrafní správou.

Předložený návrh zákona, jak byl usnesen senátem, dává státní telegrafní správě plnou možnost rozvoje, ale šetří také co nejvíce zájmů soukromých, neobmezuje vlastníka nemovitosti v jeho právu disposičním a dává mu náhradu za každou jemu způsobenou škodu (§ 6), vyhovuje tedy plně svému účelu.

Z toho důvodu navrhuje ústavně-právní výbor schválení předloženého zákona ve znění přijatém senátem.

Při projednávání jeho ve výboru bylo však z toho důvodu, aby odstraněny byly veškeré pochybnosti, jež by při výkladu zákona snad mohly vzniknouti, k návrhu subkomitétu za tím cílem zvoleného usneseno, aby do prováděcího nařízení k zákonu pojata byla tato vysvětlení:

1. V případě § 3, bodu 2., lit. c), rozhoduje o náhradě škody, nedojde-li k dohodě, soud ve smyslu § 9, odst. 5.

2. Rovněž přísluší soudu stanoviti náhradu jednou pro vždy na místě ročního důchodu v případě § 6, odst. 4., nedošlo-li k dohodě.

3. K bodu 5., § 9: ministerstvo pošt a telegrafů se dohodne při vydávání prováděcích nařízení s ministerstvem spravedlnosti, aby dalo okresním soudům pokyny v tom směru, že mají soudy, pokud vhodno, používati analogicky ustanovení §§ 22 až 34 zák. z 18. února 1878, č. 30 ř. z. 4. K § 10 odst. 5. budiž v prováděcím nařízení výslovně poznamenáno, že ustanovení § 13 zák. ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., platí nejen o nálezu vyvlastňovacím, nýbrž samozřejmě i o celém řízení.

V Praze dne 12. ledna 1922.