Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

3381.

A.

Zpráva

výboru zemědělského a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3195)

o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku, připadlých pode mírových smluv Československému státu, nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového.

I.

Jak bylo již v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku připadlých podle mírových smluv Československému státu podotknuto, byly bývalými vlastníky statků a majetku tohoto uzavřeny dlouhodobé smlouvy nájemní a pachtovní, jichž další trvání nelze uvésti v soulad se zájmy celostátními, zejména po stránce politické, strategické a celní, jakož i se zásadami racionelního hospodaření na statcích těchto - a jichž další trvání naopak přímo ohrožuje zájem státní a prosperitu statků, o které jde.

Smlouvy takové uzavřeny byly zejména na Slovensku bývalým uherským státem nebo členy býv. panovnické rodiny Rakousko-Uherské jako dřívějšími vlastníky statků, při čemž měli vlastníci těchto statků patrně na mysli zcela jiné účely než záruku řádného obhospodařování svého majetku. Jak lze míti za to, běželo uherskému státu hlavně o povznesení průmyslu cizorodého, slovanskému živlu nepříznivého a o spojené s tím pomaďaření živlu tohoąo, kdežto jednotlivým členům býv. panovnické rodiny šlo pouze o zabezpečení si určitého trvalého ročního důchodu.

Tak na příklad byla uzavřena býv. uherským státem v oblasti ředitelství státních lesů v Podkarpatské Rusi v Rakově s firmou Clotilda ve Vel. Bočkově na dobu 50 let, počínaje dnem 1. října 1881 smlouva, dle které jest tato akciová společnost oprávněna těžiti ze státních lesů ročně 140.000 prost. metrů dřeva za směšně nepatrnou cenu 12 hal. za 1 prm. dříví na stojato. Následkem takového nepříznivého stanovení ceny nevyplývá pro stát z hospodaření nejen žádný výnos, poněvadž kupní obnosy daleko nekryjí ani správní výlohy, nýbrž naopak musí stát vzhledem k nynějším poměrům výrobním dopláceti ročně asi 400.000 K jen na zmlazení lesa.

Na jiném panství na Slovensku byla dřívějším vlastníkem uzavřena celá řada smluv se soukromými podnikateli opravňujících je k exploataci lesů dle plochy na tomto panství, a to

a) Dle jedné smlouvy k exploataci 2117 jiter na dobu od roku 1913-14 do roku 1923 za úhrnnou cenu 89.073 K ročně, čili za 424 K za jedno jitro.

b) Dle druhé smlouvy k exploataci 2400 jiter na dobu od roku 1928 do roku 1935 za cenu 95.254 K ročně, čili za 476 K za jedno jitro.

c) Dle třetí smlouvy k exploataci 712 jiter na dobu od roku 1915 do roku 1935 za cenu 22.000 K ročně, čili za 61.8 K za jedno jitro.

d) Dle čtvrté smlouvy k exploataci 1362 jiter na dobu od roku 1915 do roku 1935 za cenu 46.000 K ročně, čili za 675 K za jedno jitro.

Ve všech těchto případech jest cena docílená za prodané dříví tak nepatrnou, že výtěžek prodejem dříví docílený daleko nestačí ani na krytí správních výloh, jakož i výloh spojených se zmlazováním lesa, takže stát nemá na tomto panství z lesů netoliko žádný čistý výtěžek, naopak musí na hospodaření v těchto lesích jen dopláceti. Kupní cena v těchto smlouvách jest určena paušálně dle ploch a daleko neodpovídá průměru cen, jichž lze docíliti v běžných letech za hrubou hmotu dřevní a stejného druhu a jakosti v lesích obdobné polohy.

Plocha dle smluv k využitkování určená obnáší více než jest přípustno káceti dle ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní ochraně lesů a jsou tudíž tyto smlouvy v rozporu i s tímto zákonem. Na druhých smluvních stranách bylo sice požadováno dle ustanovení zákona ze dne 17. března 1921, č. 121 Sb. z. a n., upravujícího starší smlouvy o těžbě dříví, zvýšení kupních cen, při čemž pro požadované zvýšeni byla vzata za základ cena za 1 prstm., pokud se týče pevný metr, avšak druhé smluvní strany požadavek tento zamítly jakož vůbec každou úpravu smluv odepřely, odvolávajíce se zejména na to, že koupily dříví dle plochy a že tudíž cena nemůže býti ustanovena v metrech, dále že smlouvou stanovená cena nynějším poměrům odpovídala. Také jinak nelze vládě docíliti cestou dohod zmírnění původních pro stát krutých podmínek smluvních nebo dokonce zrušení celé smlouvy, poněvadž druhá smluvní strana dobrovolnou pro stát výhodnější dohodu odmítá a i nastoupení cesty soudní vzhledem k jasnému znění uzavřených smluv nelze doporučiti, tím méně, že tímto způsobem docíliti lze nanejvýš zvýšení úplaty za prodané dřevo nikoliv však změnu ostatních podmínek smluvních nebo dokonce zrušení smlouvy.

Avšak netoliko při státních lesích, nýbrž i při hospodářství polním jako rva židlochovicku na Moravě, dřívějšími vlastníky uzavřena řada smluv nájemních a pachtovních, jichž ustanovení nelze uvésti v soulad s moderními zásadami hospodaření a i zde nelze kromě docílení případného zvýšení nájemného zjednati státu ani cestou dohody, ani cestou soudní pronikavé nápravy.

Z důvodu toho odhodlala se vláda podati návrh zákona, dle kterého by stát byl oprávněn zrušiti takové smlouvy výpovědí, ovšem jen potud, pokud smlouvy tyto ohrožují zájem státu nebo odporují běžným zásadám řádného hospodaření.

Omezením tímto poskytnuta je druhé smluvní straně dostatečná záruka, že stát nemůže práva výpovědního libovolně použíti v každém případu, nýbrž jen v zájmu státním nebo národohospodářském, tedy pouze v zájmu veřejném.

Ostatně poskytuje státu již pouhá možnost výpovědí, daná jemu vládním návrhem, výhodu, že druhá smluvní strana bude spíše nakloněna k vyjednávání, při kterém bude věcí státu, aby v mezích slušnosti a spravedlnosti domáhal se na druhé smluvní straně změny podmínek smluvních a druhé straně smluvní již tou okolností, že výpověď musí býti aspoň tříměsíční, jest dána možnost, aby se během této doby o změnu smluvních podmínek se státem dohodla a tím úplnému rozvázání smlouvy předešla.

Konečně jest druhá smluvní strana ustanovením § 3 návrhu zákona chráněna před škodou, kterou by snad jinak utrpěla předčasným rozvázáním smlouvy tím, že jí hraženy býti mají prokázané v rámci smlouvy provedené náklady na investice na nemovitostech, k nímž se smlouva vztahuje, ovšem v předpokladu, že užitek těchto investic pro stát náhradu poskytující ještě trvá a po srážce přiměřené amortisace za dobu, po literou druhá smluvní strana investic těchto používala.

Zemědělský výbor projednal vládní návrh zákona ve schůzi 14. prosince a navrhuje poslanecké sněmovně, aby přijala osnovu v tomto znění:

Zákon

ze dne...............................................

o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv Československému státu, nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Smlouvy nájemní a pachtovní, týkající se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv státu Československému, nebo mající za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového, které byly uzavřeny dřívějším oprávněným před účinností zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., mohou býti státem Československým zrušeny výpovědí aspoň 3měsíční, pokud ohrožují zájem státu československého, nebo odporují běžným zásadám řádného hospodaření na těchto statcích a majetku.

§ 2.

Dáti výpověď jest oprávněn úřad, který dle platných předpisů vede správu statků nebo majetku, o který jde.

O tom, pokud ohrožen jest zájem státu československého, rozhodne příslušné ministerstvo v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 3.

Provedla-li druhá smluvní strana, se kterou se smlouva podle § 1 zruší, na nemovitostech, k nimž se smlouva vztahovala, v rámci smlouvy investice, jejichž užitek dosud trvá, má vůči státu nárok na náhradu prokázaných nákladů na tyto investice původně učiněných, po srážce přiměřené amortisace. Investice tyto připadnou do vlastnictví státu.

Jiných nároků na náhradu škody z předčasného zrušení smlouvy druhá smluvní strana vůči státu nemá.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej náleží všem ministrům.

V Praze dne 14. prosince 1921.

Rozpočtový výbor zabýval se touto osnovou ve své schůzi dne 20. prosince 1921 a usnesl se doporučiti její přijetí v tom znění, jak bylo předloženo.

V Praze dne 20. prosince 1921.

B.

Zpráva

výboru ústavně-právního

o vládním návrhu zákona (tisk 3195)

o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv Československému státu, nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového.

Ústavně-právní výbor ve své schůzi dne 19. ledna 1922 usnesl se doporučiti, aby v § 1 byla závěrečná slova "pokud...... majetku" škrtnuta a nahrazena slovy "pokud nelze tak učiniti dle platných předpisů bez výpovědi".

Všeobecné normy o zrušení smluv nájemních a pachtovních při změně vlastníka nebo pro nedodržování smlouvy nejsou nynějším zákonem dotčeny, poněvadž se tu dává nová možnost zrušiti smlouvu mimo důvody dosud platné. Původním zněním měla býti poskytnuta interesentům jaksi větší ochrana, ústavně-právní výbor byl však toho mínění, že příliš všeobecné znění dávalo by podnět k četným sporům a proto raději rozšířil právo státu dáti výpověď, škrtnuv omezení původně navrhovaná.

V § 2 pak škrtnut byl celý odstavec druhý, což je ovšem jenom důsledkem nové úpravy § 1.

V Praze dne 19. ledna 1522.

Zákon

ze dne........................................

o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv Československému státu, nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Smlouvy nájemní a pachtovní, týkající se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv státu Československému, nebo mající za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového, které byly uzavřeny dřívějším oprávněným před účinností zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., mohou býti státem Československým zrušeny výpovědí aspoň 3měsíční, pokud nelze tak učiniti dle platných předpisů bez výpovědi.

§ 2.

Dáti výpověď jest oprávněn úřad, který dle platných předpisů vede správu statků nebo majetku, o který jde.

§ 3.

Provedla-li druhá smluvní strana, se kterou se smlouva podle § 1 zruší, na nemovitostech, k nimž se smlouva vztahovala, v rámci smlouvy investice, jejichž užitek dosud trvá, má vůči státu nárok na náhradu prokázaných nákladů na tyto investice původně učiněných, po srážce přiměřené amortisace. Investice tyto připadnou do vlastnictví státu.

Jiných nároků na náhradu škody z předčasného zrušení smlouvy druhá smluvní strana vůči státu nemá.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej náleží všem ministrům.