Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

kterým se vydávají přechodná ustanovení k zákonu ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a n. (zákonu náhradovému), pokud jde o převzetí a náhradu za jednotlivé parcely nebo části parcel ze zabraného majetku pozemkového.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Přejímá-li a zároveň přiděluje pozemkový úřad jednotlivé parcely nebo části parcel ze zabraného majetku pozemkového, může postupovati podle předpisů tohoto zákona.

§ 2.

(1) Pozemkový úřad předloží okresnímu soudu, v jehož obvodu leží parcela, jež v celku nebo z části má býti převzata, dvojmo prozatímní přídělovou listinu, označiv v ní parcelu číslem katastrálním, kulturou zapsanou v katastru daně pozemkové, katastrální obcí, ve které leží a výměrou, dále jméno a bydliště vlastníka (uživatele) nebo jeho zákonného zástupce neb plnomocníka, pak jméno a bydliště (sídlo) osoby, jíž se má parcela přiděliti (přídělec).

(2) Jde-li o část parcely, budiž k přídělové listině připojen polohopisný nákres části od parcely oddělované.

(3) V prozatímní přídělové listině určí zároveň pozemkový úřad lhůtu výpovědi osobám na parcele hospodařícím (§ 3).

(4) Není-li pozemkovému úřadu pobyt vlastníka nebo jeho zákonného zástupce znám nebo zdržují-li se dle oznámení pozemkového úřadu učiněného v prozatímní listině v cizině, zřídí jemu soud k návrhu pozemkového úřadu nebo z moci úřední na vrub vlastníkův opatrovníka. (nepřítomného), pokud vlastník neoznámí pozemkovému úřadu nebo soudu plnomocníka majícího stálé bydliště v území československé republiky.

(5) Pozemkový úřad může v jedné prozatímní přídělové listině přiděliti najednou více parcel nebo částí parcel i více přídělcům, jde-li o téhož vlastníka zabraného majetku a leží-li parcely v témže soudním okresu.

(6) Okresní soud na základě prozatímní přídělové listiny neprodleně nařídí, a není-li sám knihovním soudem, dožádá příslušný knihovní soud, aby v knize veřejné bylo poznamenáno zamýšlené odepsání parcely z důvodu převzetí a přidělení její podle předpisů tohoto zákona. Proti usnesení povalujícímu není opravného prostředku.

(7) Současně vyhlásí okresní soud na desce soudní výpověď osobám na parcele hospodařícím.

(8) Vyhláška výpovědi musí obsahovati údaje prozatímní přídělové listiny o pozemku a lhůtu výpovědní.

§ 3.

O lhůtě výpovědní platí tyto předpisy:

1. Jde-li o příděl půdy k účelům stavebním, činí doba výpovědní osobě hospodařící 90 dnů ode dne, kdy vyhlášena byla výpověď na desce soudní.

2. V ostatních případech činí zpravidla lhůta výpovědní šest měsíců počínajíc od téhož dne jako v případu č. 1, může však býti zkrácena až na 90 dnů nebo prodloužena až na 1 rok tak, aby končila dnem 30. září toho kterého roku.

§ 4.

(1) Knihovní soud vyrozumí o poznámce (§ 2, odst. 6) vlastníka (zákonného zástupce, plnomocníka, opatrovníka nepřítomného) zabraného majetku pozemkového s vyzváním, aby se u něho nebo, není-li sám soudem označeným v § 2, odst. 1., u soudu tohoto do 14 dnů ode dne doručeni písemně nebo do protokolu vyjádřil, zda (a na kterou parcelu jmenovanou v souborné prozatímní přídělové listině) uplatňuje své právo dle § 11 záborového zákona, jinak že se bude míti za to, že souhlasí se zamýšleným převzetím.

(2) Den doručení oznámí knihovní soud soudu označenému v § 2, odst. 1., je-li od něho rozdílným.

(3) Proti usnesení, jímž vyrozumívá se vlastník podle § 4, není opravného prostředku.

§ 5.

Vyjádří-li se vlastník ve lhůtě § 4, že uplatňuje svůj nárok dle § 11 zábor. zákona, postoupí soud vyjádření vlastníkovo pozemkovému úřadu k rozhodnutí.

§ 6.

(1) Neuplatni-li na parcelu, o kterou jde, vlastník nároku dle § 11 zábor. zákona, nebo zamítne-li pozemkový úřad nárok ten, nařídí okresní soud označený v § 2, odst. 1., ocenění parcely na místě samém útraty soudního ocenění hradí přídělec.

(2) K jednání obešle soud vlastníka a přídělce a veřejnou vyhláškou v obci, kde leží pozemek, také osobu, jež hospodaří na parcele, je-li rozdílna od osoby vlastníkovy. Ocenění provede soud přibera jednoho soudního znalce. Ocenění se provede, i když strany se nedostavily.

(3) Pro ocenění vydány bud.au bližší předpisy nařízením vlády podle zásad §§ 41 až 43 náhradového zákona.

§ 7.

(1) Jestliže jde o parcelu zoranou, pohnojenou, osetou nebo osázenou, přísluší osobě hospodařící nárok na náhradu nákladů na parcelu za účelem docílení příští sklizně skutečně vynaložených, leč že by výpovědní doba končila dnem 30. září nebo sice dříve, avšak přece po skončeni hlavních sklizňových prací. Nárok ten dlužno oznámiti a řádně osvědčiti soudu do 30 dnů ode dne vyhlášení výpovědi na desce soudní. Soud sloučí jednáni o náhradě za parcelu s jednáním o náhradě nákladů na parcelu vykonaných a rozhodne o nich v řízení nesporném po provedeném šetřeni nav místě samém (§ 6, odst. 1.).

(2) Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala sazbu náhrady nákladů na parcelu dle odst. 1. vykonaných.

§ 8.

(1) Podle výsledku oceněni parcely a vykonaných nákladů (§ 7) určí soud náhradu za parcelu a za náklady a vyrozumí o tom usnesením vlastníka, osobu hospodařící, je-li od vlastníka rozdílna a uplatnila-li ve lhůtě své nároky na náhradu nákladů, a přídělce s vyzváním, aby přídělec do 30 dnů od doručení usnesení složil u soudu náhradu za přidělenou parcelu spolu s přirážkou (§ 9) a vykázal soudu zaplacení náhrady nákladů osobě hospodařící nebo složil také tuto náhradu u soudu, jinak že bude míti soud za to, že od své žádosti za příděl parcely ustupuje. Soud může o náhradě nákladů rozhodnouti samostatným usnesením.

(2) Soud vyrozumí pozemkový úřad, nesloží-li přídělec ve lhůtě v odst. 1. jmenovaných náhrad a přirážky nebo, pokud se týče náhrady nákladů, nevykáže-li zaplacení.

§ 9.

Vedle náhrady vypočtené dle předpisů § 6, odst. 3, určí soud v usnesení (§ 8) přirážku 35 procent k náhradě za parcelu pro účely v § 14 jmenované.

§ 10.

(1) Proti usnesení o náhradě za parcelu přípustna jest stížnost jedině z důvodu, že nesprávně použito bylo zvláštních předpisů vydaných pro určení a vypočtení náhrady.

(2) Knihovním věřitelům a věcně oprávněným přísluší stížnost do usnesení o náhradě za parcelu jen potud, pokud jest přípustna dle odst. 1.

(3) Proti usnesení o náhradě nákladů vykonaných na parcelu přísluší stížnost osobě hospodařící i přídělci.

(4) Pokud nejde o knihovní provedení (§ 12, odst. 1), nemá stížnost do usnesení o náhradě za parcelu a stížnost do usnesení o náhradě nákladů (§ 7) vlivu na další řízení.

§ 11.

(1) Jakmile osoba označená v přídělové listině složí u soudu náhradu za parcelu, přirážku 35 procent a zaplatí případnou náhradu nákladů (§ 8), vydá soud usnesení o konečném přídělu parcely rozhodna zároveň, které služebnosti nutno pro přidělený pozemek zříditi nebo převzíti.

(2) Proti usnesení o konečném přídělu není opravného prostředku.

(3) Jestliže uplynula výpovědní lhůta a přídělec splnil podmínky § 8, přecházejí na něho práva a povinnosti spojené s držbou parcely.

(4) Usnesení o konečném přídělu doručí soud také pozemkovému úřadu.

§ 12.

(1) Usnesení o konečném přídělu provedou knihovní soudy z moci úřední, nabylo-li usnesení o náhradě za parcelu právní moci. Jde-li o vklad práva vlastnického na celé těleso knihovní, buďtež kromě převzatých služebností (§ 11, odst. 1) veškeré ostatní knihovní závady a břemena vymazána. Tomu, jakož i dluhuprostému odepsání přidělené parcely z dosavadní knihovní vložky není na závadu, jestliže kromě služebností, jež povinen jest přídělec převzíti, váznou tam jiná věcná práva osob třetích, nebo že parcela přešla ode dne poznámky (§ 2, odst. 6) do vlastnictví osoby jiné, než proti níž zní usnesení. Jde-li o případ odepsání parcely z dosavadní vložky, vloží knihovní soud právo vlastnické k parcele přidělci v nové knihovní vložce, ačli nežádal tento dříve ještě, než vydáno bylo usnesení dle § 11, odst. 1 (písemně nebo do protokolu) u soudu vydávajícího usnesení, aby parcela připsána byla do stávající knihovní vložky, ve které zapsán jest jako vlastník. 0 knihovním provedení usnesení zpraví soud také pozemkový úřad.

(2) K zápisům v knihách není zapotřebí svolení ani úřadu svěřenského ani jiného úřadu dozorčího.

(3) Přídělci dovoleno jest parcelu zciziti mezi živými do desíti let jen se svolením pozemkového úřadu. Svolení musí býti vykázáno v návrhu na zápis vlastnického práva. Svolení toho netřeba, jde-li o zcizení mezi manželi nebo s rodičů na potomky. Tito nástupci jsou však stejně obmezeni jako první nabyvatel. Obmezení dle tohoto předpisu poznamená se v knihách současně s provedením usnesení dle odst. 1 a vymaže je soud po uplynutí desítileté lhůty na návrh vlastníkův.

§ 13.

(1) U soudu složená náhrada za parcelu vstupuje v příčině práv a závazků, váznoucích na přidělené parcele, na místo její.

(2) Správa náhrady přísluší knihovnímu soudu až do vydání osobám oprávněným. Není-li soud označený v § 2 odst. 1 zároveň soudem knihovním, zašle neprodleně peníz náhrady za parcelu soudu knihovnímu.

(3) Peníz u soudu složený budiž uložen na úrok.

(4) Byla-li náhrada za náklady vykonané na parcelu složena u soudu na místě zaplacení přímého osobě hospodařící, vydá soud peníz náhrady osobě hospodařící, když usnesení o této náhradě nabylo právní moci. Náhradu za parcelu vydá soud vlastníku, jakmile vykáže soudu listinou soudem neb notářem ověřenou, že osoby, pro něž vázla věcná práva kromě služebností podle § 11 převzatých, svolují, aby mu byla vydána náhrada za parcelu. Nepodá-li vlastník tohoto výkazu do 4 neděl po doručení knihovního usnesení o konečném přídělu, rozvrhne knihovní soud náhradu v nesporném řízení podle zásad o rozvrhu nejvyššího padání za vydražené nemovitosti. Uspokojené pohledávky knihovních věřitelů a věcně oprávněných vymaže knihovní soud z moci úřední.

(5) Byla-li náhrada za parcelu následkem stížnosti zvýšena, vyzve soud přídělce, aby ve lhůtě § 8 složil doplatek náhrady u soudu pod následky § 8 uvedenými.

§ 14.

(1) Přirážky 35 procent k náhradě za parcelu podle § 8 budiž použito k úhradě nákladů způsobených státu prováděním tohoto zákona a k úhradě ztrát na dávce z majetku a z přírůstku na majetku podle § 5 zákona ze dne 12. srpna 1921; č. 323 Sb. z. a n., a přísluší ²/₇ přirážky pozemkovému úřadu pro fond dle § 79 náhrad. zákona, ³/₇ pozemkovému úřadu pro finanční správu na účet dávky z majetku a ²/₇ finanční správě k úhradě nákladů způsobených státu prováděním tohoto zákona.

(2) Soudy jsou povinny odvésti pozemkovému úřadu oněch ⁵/₇, jakmile usnesení o náhradě za parcelu nabylo moci práva a zbývající ²/₇ finanční správě.

§ 15.

(1) Pozemkový úřad může přejímati a přidělovati parcely nebo části parcel podle předpisů tohoto zákona, pokud nebude zmenšena úhrnná výměra zemědělské půdy téhož vlastníka v témže soudním okrese (obvodu okresního soudu) ležící o více než

5 procent při úhrnné výměře zemědělské půdy do 100 ha,

8 procent při úhrnné výměře zemědělské půdy od 100 ha,

12 procent při úhrnné výměře zemědělské půdy od 150 ha.

(2) Omezení odstavce 1. neplatí, jde-li o půdu, na níž přídělec nebo některý z přídělců jmenovaných v souborné prozatímní přídělové listině hospodařil v době vydání prozatímní přídělové listiny z důvodů poměru pachtovního nebo nájemního.

(3) Omezení odstavce 1. rovněž neplatí, jde-li o jinou půdu než zemědělskou. Za zemědělskou půdu považují se role, luka, zahrady, vinice a chmelnice.

(4) Vlastníku přísluší ve lhůtě § 4 námitka k soudu označenému v § 2, odst. 1., že překročena byla mez přídělu podle předpisu 1. odstavce, aniž by tu byla náležitost odst. 2.

(5) Včas podané námitky vyšetří soud a pokud jde o námitku, že překročena byla mez odstavce 1., uloží usnesením vlastníku, aby v přiměřeně krátké lhůtě prokázal soudu úhrnnou výměru své zemědělské půdy v obvodu soudu. Proti usnesení není opravného prostředku. Nevyhoví-li vlastník ve lhůtě soudnímu usnesení, zamítne soud námitku bez dalšího šetření. V opačném případu rozhodne usnesením v řízení nesporném, vyslechna vlastníka a přídělce.

(6) Námitky dle předchozích odstavců nemají odkladného účinku.

§ 16.

(1) Předpisů tohoto zákona nelze použíti, jde-li buď o pozemky zapsané v knihách veřejných jako parcely stavební, nebo o parcely zastavěné nebo takové, na nichž jiný stavebník než přídělec se stavbou již započal.

(2) O stížnosti platí obdobně předpisy § 15. Právo stížnosti přísluší i stavebníku, jenž není knihovním vlastníkem parcely.

§ 17.

(1) O kolcích a poplatcích platí obdobně předpisy náhradového zákona (§§ 82 a 83).

(2) U soudu složené náhrady dle § 8 osvobozeny jsou od schovacího poplatku.

§ 18.

(1) Účinnost tohoto zákona počíná dnem vyhlášení a předpisy jeho platí až do konce roku 1924.

(2) Provésti jej přísluší všem ministrům.

Důvodová zpráva.

Přídělový zákon v § 63 (o prozatímním vnuceném pachtu) vyřešil velmi uspokojivě přechodná ustanovení k přídělovému zákonu, prospěl drobným uchazečům o půdu po stránce hospodářské i sociální, ještě však více prospěl myšlénce pozemkové reformy, přivodiv uklidnění a nasycení nejnaléhavějších potřeb a v důsledku toho i ulehčení vlastním přípravám k velikému programu pozemkové reformy po stránce politické. Význačné přednosti přechodných ustanovení dle § 63 byly snadná proveditelnost, stručné řízení a - možnost přenésti pravomoc pozemkového úřadu na politické úřady I. stolice. Poslední výhoda byla nedocenitelna a pozemkový úřad s povděkem uznává úspěšnou spolupráci a velikou zásluhu politických úřadů o první zdařilé kroky v pozemkové reformě.

Podobných přechodných ustanovení potřebuje však nezbytné také zákon náhradový. Zákon ten ve své koncepci počítá především s přejímáním celých knihovních těles - a ještě lépe vystiženo - celých velkostatků. Této myšlénce vyhovují také předpisy jeho pro řízení přejímací. Většina úkonů iniciativních leží na pozemkovém úřadě, jenž vykonává tu jeden z podstatných a nejvýznačnějších úkolů, realisuje materielní předpoklady pro akci přídělovou. Soudům, pokud jde o rozvrh přejímací ceny, vykázána v zákonu úloha celkem podřadnější, nehledě ovšem k řízení soudnímu o stížnostech stran v řízení přejímacím.

S veřejností sdělen byl již v červnu 1921 pracovní program pozemkového úřadu pro prvé období, jenž později v důsledku usnesení ministerské rady doznal jenom potud změny, že rozhodnuto bylo, aby program intensivněji pokud možno s největším urychlením byl proveden tedy aby časově první pracovní období přiměřeně bylo zkrváceno. Důsledkem programu a změny k němu přičiněné (rozšířením programu již pro rok 1922) bude nejen zapotřebí značného počtu úředníků, ale i napětí všech sil a ustavičné pohotovosti vyčerpávající zcela prostředky pozemkovému úřadu po stránce personálu.

Při tomto stavu věci nelze však přehlédnouti, že pracovní program nezbytně již volbou objektů do programu zařaděných neuspokojí v prvním pracovním období všechny naléhavé potřeby oprávněných uchazečů o půdu, ať jsou to již samosprávné a veřejnoprávní svazky jako obec, okres, země, stát (a podniky obce, země, státu) nebo ústavy vědecké, lidumilné, obecně prospěšné nebo konečně osoby jmenované pod č. 1 až 4 příděl. zákona (malí zemědělci, domkáři, drobní živnostníci, zaměstnanci zemědělští a lesní, bezzemci, legionáři atd., družstva těchto osob atd.).

Jde tu však zejména o příděl půdy ke stavbám (§§ 2 odst. 3, 5 a 14 příděl. zákona). Zákon o stavebním ruchu č. 100 z r. 1921 nesetkal se dosud s význačnějším úspěchem pro překážky a obtíže, jež jsou důsledkem světové války. Zákon o stavebním ruchu týká se však jiného okruhu osob, než které jmenuje § 1. zákona přídělového a také jak věcnými, tak i časovými předpisy podstatně se liší od všeobecné akce přídělu půdy stavební (akce S), kterou uvedl v život pozemkový úřad již v listopadu 1920. Dosavadní výsledky této akce přesvědčily svou rozsáhlostí (na 90.000 přihlášek uchazečů vyhovujících podmínkám přídělového řízení) pozemkový úřad, že akce tato musí býti v nejkratší době skončena, aby také pozemkový úřad zavčas a s celou energií mohl zasáhnouti do řešení otázky stavební (a zejména tedy bytové). Akce přídělu půdy stavební vyžadovala by nyní, aby provedeno bylo řízení přejímací a oceňovací - ovšem v řízení daleko stručnějším a jednodušším než předpisuje zákon náhradový. Věnovati těmto pracem síly pohotové pro provádění širokého rámce pracovního programu znamenalo by nejen tříštění sil, nýbrž i průtahy a velikou ztrátu času jak v akci stavební, tak i při provádění programu.

Jiným důležitým motivem osnovy jest skutečnost, že jest již mnoho lokálních a k řešení zralých potřeb drobného lidu, pokud jde o příděl půdy zemědělské, ať již jde o půdu rozptýlenou, jež nemůže býti (aspoň nikoli rationelně a ekonomicky) předmětem hospodaření s hospodářského hlediska (jako dvoru) pro svou odlehlost nebo odloučenost od komplexu půdy nebo roztříštěnost, nebo ať jde o půdu zemědělskou již drobným zemědělcům po delší čas propachtovanou, ohledně které nemohlo býti použito zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům (zákon č. 318 z r. 1919 a jeho tři novely) pro nedostatek té neb oné méně význačnější náležitosti.

Všechny tyto motivy nutkají k úvaze, že jest tu nevyhnutelně zapotřebí připraviti Legislativně schůdnou cestu pozemkovému úřadu, aby zdolal obtíže a mohl dostáti svým úkolům. Myšlénka pozemkové reformy jest již lidu tak vžita, že netřeba odkazovati nebo mluviti o nadějích kladených v pozemkovou reformu nebo o následcích, kdyby v tom neb onom směru naděje byly zklamány pro nepohotovost nebo nedostačitelnost nebo konečně neschůdnost prostředků.

Pozemková reforma nemohla míti u nás již podle povahy věci ani tradice ani zkušeností. Proto také vítána byla pozemkovému úřadu pomoc - zejména pomoc účinná ostatních úřadů státních. V § 63 přídělového zákona byly to úřady politické, při provádění zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům (a zákon ten byl značnou měrou jaksi úvodem k pozemkové reformě) - soudy.

S účinnou pomocí soudů počítá tato osnova zákona. Přídělové řízení největší akce spadající do rámce této osnovy (přídělu půdy k účelům stavebním) jest již v největším počtu případů skončeno: přihlášky přijaty, prozkoumány, projednány místními poradními sbory, vypracovány kvalifikační seznamy a přehledy oprávněných uchazečů a přihlášek vyhovujících přídělovému zákonu a naléhavosti potřeby.

Úspěch akce podmiňuje schůdnost prostředků k rychlému převzetí a ocenění půdy.

Osnova zákona konstruuje tu předpisy na předpokladech, že

1. přídělové zřízení nejdříve provede pozemkový úřad a zakončí je vydáním prozatímní přídělové listiny (§ 2),

2. řízení přejímací včetně vyhlášky výpovědi, oceněni parcel a náhrady nákladů na pozemek vynaložených, zápisů knihovních a, rozvrhu přejímací ceny provedou soudy.

Jsou tu tedy kombinovány zásady zákona náhradového (s příslušnými změnami) s obdobou předpisů zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům.

Stručnost řízení soudního záleží

1. v jednoduchém postupu,

2. v omezení na nejnutnější a nejméně času a práce vyžadující úkony,

3. ve vyloučení stížnosti, pokud jest to slučitelno s povahou věci (§ 2 odst. 6, § 4 odst. 3, § 10 odst. 1 a 4, § 11 odst. 2),

4. v přiměřené krátkostí lhůt (§§ 3, 4, 7, 8 a 13 odst. 4).

Na místě poznámky zamýšleného převzetí volena poznámka odepsání parcely, poněvadž předvídány byly případy, že na tom kterém knihovním tělese jako celku jest již poznámka zamýšleného převzetí a že provedení přejímacího řízení o celku budu vyžadovati ještě mnoho (ovšem poměrně) času a podrželo by neúčelně příděl parcel zejména ke stavbám (§ 2 odst. 6).

Výpověď osobám hospodařícím vyhláškou na soudní desce (§ 2, odst. 7) ulehčí pátrání po správném jménu a adrese přečetných pachtýřů, kteří dovědí se o přídělu a akci přejímací zpravidla stejně i bez vyhlášky (přídělové řízení v akci S provedeno bylo veřejně a celému okolí široko daleko jsou již známa jména uchazečů a parcely, jež mají býti přiděleny). Ostatně taká osnova novely k náhradovému zákonu ulehčuje v tomto směru pozemkovému úřadu a odstraňuje překážky, k jichž zdolání bylo by zapotřebí tisíců a tisíců úředníků.

Vlastníku poskytnuta jest možnost, aby mohl uplatniti své nároky podle § 11 zábor. zákona, a dokud lhůta k vyjádření jeho neuplynula, řízení další odpočívá (§ 4, odst. 1). Uplatní-li nárok, vyčkají soudy rozhodnutí pozemkového úřadu. (§ 5.)

V dalším řízení přistoupí soud k ocenění parcely a případných nákladů vynaložených na parcelu za účelem docílení příští žně (§§ 6, 7). Zákon náhradový (§§ 41 až 43) a bližší předpisy, jež budou vydány nařízením vlády, budou tu soudu stejné jako předpisy navrhovaného zákona spolehlivým a velmi jednoduchým vodítkem.

Předpisy o přirážce 35% k náhradě za parcelu (§ 14) mají své odůvodnění jednak v zásadě soběstačnosti pozemkového úřadu a v zákoně č. 323 z r. 1921 o dávce z majetku u majetku zabraného, jednak ve spravedlivém ocenění velikého úkolu, který se navrhovaným zákonem ukládá úřadům při provádění jeho zúčastněným, hlavně soudům, dále též evidenčním geometrům a berním úřadům. Při nynějším všeobecně známém velkém zatížení těchto úřadů, zejména soudu, jest zřejmo, že, má-li zákon s patřičnou rychlostí býti proveden, bude zapotřebí krajního napjetí jich pracovní výkonnosti a mimořádné píle, aby mohla zdolána býti práce, která s provedením zákona body spojena. Úspěch zákona záleží však jedině v rychlosti jeho provedení a závisí tedy úplně od mimořádné píle zúčastněných úředníků. Jest tedy zcela, slušno a spravedlivo, aby se těmto úředníkům za tuto mimořádnou práci dostalo též mimořádné odměny. Proto budou z oněch ²/₇ přirážky, které připadají finanční správě k úhradě nákladů, způsobených státu prováděním tohoto zákona, po úhradě věcných nákladů, jež jednotlivým úřadům prováděním zákona vzniknou, poskytnuty odměny soudcům a úředníkům, kteří svou mimořádnou prací k provedení zákona přispěli. Vláda nemohla by si od navrhovaného zákona slibovati úspěchu, kdyby této samozřejmé spravedlnosti nemělo býti vyhověno. Pokud z připraveného materiálu státního pozemkového úřadů lze posouditi, bude činiti úhrn odměn asi 10 milionů Kč, tedy peníz se zřetelem ku věci, o kterou jde, poměrně malý.

Předpisy o vydání náhrady a rozvrhu jejím (§ 13) jsou obdobny s předpisy zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům.

Přechodnost předpisů dána jest omezením časovým jejich účinnosti (do konce roku 1924), avšak sama o sobě by nestačila, aby zúžila rámec použití předpisu na příslušnou míru potřeby. Přípustnost použití předpisů do jistých hranic výměry přídělu (t. j. v mezích procentové sazby) jest zajisté mechanická, dlužno však přihlížeti k přídělovému zákonu, jenž ponechává pozemkovému úřadu v rámci zákona širokou volbu prostředků k provedení pozemkové reformy. Tím má býti řečeno, že pozemkový úřad, maje zodpovědnost za provedení reformy, přihlíží již podle povahy věci ke všem momentům hospodářským v zájmu zemědělské výroby. S tohoto hlediska leží ovšem těžiště v akci přídělové (v prozatímních přídělových listinách), aby nebyly přídělem parcel ohroženy života schopné zemědělské podniky. Mechanickým předpisem nebo omezením nebude lze nikdy nahraditi individuelní odborné Dosouzení každého přídělu zvláště, jako se to již dálo, a to veřejně, při projednávání přihlášek uchazečů o půdu k účelům stavebním v akci S (§ 15).

V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena, a to vzhledem k mimořádně naléhavosti své v jednání zkráceném dle §§ 55 jedn. ř. sněm. Zároveň se vyslovuje přání, aby osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně výborům zemědělskému a ústavně-právnímu a po schválení touto sněmovnou v senátě výborům národohospodářskému a ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkráceně jednání uvádí se následující:

Naléhavost zákona dána jest povahou věci, neboť v prvé řadě jde o rychlé provedení přídělu a převodu půdy k účelům stavebním.

Již na podzim r. 1920 zahájil pozemkový úřad v tomto směru akci přídělovou, tedy dříve, než vydán byl zákon o stavebním ruchu č. 100 z r. 1921. Stavební akce přídělová, vybudovaná na základě §§ 1, 2 a 14 přídělového zákona, jest skončena u pozemkového úřadu, pokud jde o správní řízení přídělové, a jde nyní o to, umožniti jednoduchým a rychlým přejímacím řízením převod půdy do rukou stavebníků.

Proto jest nutno, aby osnova byla ústavně projednána co nejrychleji, by ještě letos v nejkratší době mohlo býti započato se stavbami na zabrané půdě.

V Praze dne 5. ledna 1922.

Předseda vlády:

Dr. B. Beneš, v. r.