Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

betreffend die drakonischen Urteile über Soldaten, welche dem Mobilisierungsbefehl nicht oder zu spät Folge leisteten.

Im Wehrausschuß wurde Wiederhalt und von verschiedenen Seiten auf die unzulänglichen Vorbereitungen der jüngsten Mobilisierung hingewiesen, auf welche nicht zuletzt das Nichteinrücken oder zu späte Einrücken vieler Einrückungspflichtigen ahne Unterschied der Nation zurückzuführen war. So wurde unter anderm auf die Unklarheiten der Mobilisierungsordre aufmerksam gemacht, die vieldeutige Auslegungen zuließen. Nicht einmal die zuständigen Behörden konnten in allen Fällen klare und bestimmte Auskünfte erteilen, Weiters wurde darauf verwiesen, daß die eingerückten Leute tagelang ohne Verpflegung und Unterkünfte belassen werden maßten und schließlich wieder nachhause geschickt wurden mit der Weisung, in einigen Tagen wiederzukommen. Alle diese Mißstände zusammengenommen, haben in der Hauptsache zu den bekannten Erscheinungen bei der Mobilisierung geführt. Wohl mit Recht wurde daher im Wehrausschuß schon seinerzeit für diesmal eine allgemeine Amnestie verlangt, die für alle zu spät oder nicht Eingerückten zu gelten hätte. Dieser Forderung wurde nicht Rechnung getragen und unsere Befürchtungen, daß die Militärjustiz sich an den. Betroffenen in althergebrachter Weise sinnlos austoben wird, fanden leider ihre traurige Bestätigung. Beiliegend sei aus der Fülle der uns bekannt gewordenen diesbezüglichen Urteile nur eines herausgegriffen:

Berthold Neumann, wohnhaft in Friedrichswald im pol. Bezirke Reichenberg, von 1916 bis zum Zusammenbrache Marinediener, rückte bei der Mobilisierung nicht rechtzeitig ein. Aus der Fassung der Mobilisierungskundmachung glaubte er zunächst für sich nicht die Einrückepflicht herausfinden zu können. Sein zuständiges Gemeindeamt gab ihm ebenfalls k eine klare Auskunft. Erst die pol. Bezirksverwaltung riet mit, den nächsten Ersatzkörper aufzusuchen. Dortselbst wurde er nach Theresienstadt einrückend gemacht. Er traf zu spät ein. Das čsl. Divisionsgericht in Theresienstadt verurteilte ihn deshalb bei der am 30. Dez. 1921 stattgefundenen Verhandlung (Dtr. 630/21) zu 2¹/₂ Monaten schweren Arrestes verschärft mit Fasttagen und 1000 K Geldstrafe.

Wie der Tagespresse zu entnehmen ist, stehen in nächster Zeit neuerdings Verhandlungen über eine große Zahl des gleichen Vergehens Angeklagter bevor.

Die Gefertigten erlauben sich, an den Herrn Minister für nationale Verteidigung die dringliche Anfrage zu richten:

1. Ist ihm die drakonische militärgerichtliche Verfolgung der nicht Eingerückten bekannt?

2. Ist er geneigt, die Niederschlagung der diesbezüglichen eingeleiteten Verfolgungen und die Einstellung aller weiteren Verfolgungen sofort zu veranlassen?

Prag, am 11. Jänner 1922.

Simm, Budig, Dr. E. Feyerfeil, Knirsch, Mayer,

Wenzel, Dr. Keibl, Dr. Radda, Dr. Kafka, Dr. Lodgman, Dr. Baeran, Zierhut, Pittinger, Füssy, Schubert, Scharnagl, Dr. Brunar, Ing. Kallina, Röttel, Ing. Jung, Patzel, Kostka, Dr. Hanreich, Dr. Lelley.

o drakonických rozsudcích nad vojáky, kteří neuposlechli mobilisačního rozkazu nebo příliš pozdě.

V branném výboru bylo několikráte a s různých stran poukázáno na nedostatečné přípravy poslední mobilisace, jimiž bylo lze nikoliv v poslední řadě odůvodniti nenastoupení vojenské služby anebo nastoupení zpožděné mnoha branců povinných k nastoupení vojenské služby bez rozdílů národnosti. Tak mezi jiným byla upozorněno na nejasnosti mobilisační výzvy, která se dala vykládati mnoha způsoby. Ani příslušné úřady nemohly v mnoha případech dáti jasných a určitých vysvětlení. Dále bylo poukázáno na to, že osoby nastoupivší vojenskou službu byly několik dní ponechány bez. stravování a ubytování a konečně poslány opět domů s pokynem, aby přišly opět za několik dní. Shrneme-li všechny tyto nepřístojnosti, byly hlavní příčinou známých zjevů při mobilisaci. Zajisté tedy právem žádala se již kdysi v branném výboru pro tentokrát všeobecná amnestie pro všechny, kdo nastoupili vojenskou službu pozdě, nebo ji nenastoupili. Tomuto požadavku nebylo vyhověno a naše obavy, že se vojenská justice bez smyslu vyzuří na postižených podle starého obyčeje, byly bohužel smutně potvrzeny. V příloze vyjímáme z množství takových rozsudků, o nichž jsme se dověděli, jen jeden:

Berthold Neumanu, bydlící ve Fridrichsvaldu, politickém okrese libereckém, od. noku 1916 až do převratu námořník, při mobilisaci nenastoupil včas. Ze znění mobilisační vyhlášky se nejprve domníval, že se ho povinnost nastoupiti vojenskou službu netýká. Jeho příslušný obecní úřad nedal mu rovněž jasného vysvětlení. Teprve okresní politická správa mu poradila, aby šel k nejbližšímu náhradnímu tělesu. Tam ha poslali, aby nastoupil vojenskou službu v Terezíně. Nastoupil pozdě. Československý divisní soud v Terezíně odsoudil ho proto při líčení konaném dne 30. prosince 1921 (Dtr. 630/21) k 2¹/₂ měsíčnímu těžkému žaláři, zostřenému posty a 1000 K peněžní pokuty.

Podle zpráv denního tisku dojde v krátké době opět k přelíčením o velkém množství žalovaných pro týž přečin.

Podepsaní si dovolují podati panu ministrovi národní obrany naléhavý dotaz:

1. Ví o drakonickém pronásledováni osob nenastoupivších vojenskou službu vojenskými soudy?

2. Jest ochoten ihned naříditi, aby stíhání zahájená z tohoto důvodu byla zastavena a aby se ustalo od všeho dalšího stíhání?

V Praze dne 11. ledna 1922.

Simm, Budig, Dr. E. Feyerfeil, Knirsch, Mayer,

Wenzel, Dr. Keibl, Dr. Radda, Dr. Kafka, Dr. Lodgman, Dr. Baeran, Zierhut, Pittinger, Füssy, Schubert, Scharnagl, Dr. Brunar, Ing. Kallina, Röttel, Ing. Jung, Patzel, Kostka, Dr. Hanreich, Dr. Lelley.