Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o výplatě příplatků k důchodům úrazovým, vyměřeným příslušníkům republiky Československé za následky zranění v podnicích mimo obvod republiky dle zákona ze dne 8. prosince 1887, č. 1. ř. z. z r. 1888.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Důchodcům zraněným mimo obvod republiky Československé, pokud jsou jejími příslušníky a mají nárok ve smyslu zákona ze dne 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888, přísluší po dobu trvání mimořádných poměrů poválečných od 1. ledna 1922 příplatek důchodový podle ztráty schopnosti výdělečné.

§ 2.

příplatek důchodový činí při ztrátě vyšší než 41³/₄% až do 66²/₃% ztráty ročně 420 Kč, při ztrátě výdělečné od 66²/₃% do 83¹/₃% 600 Kč a při vyšší ztrátě schopnosti výdělečné 900.- Kč.

§ 3.

Pozůstalým po důchodcích smrtelné zraněných ve smyslu § 1 t. z. přísluší důchodový příplatek a to:

vdovám 480.- Kč ročně, sirotkům jednostranně osiřelým 240.- Kč, sirotkům oboustranně osiřelým 480.- Kč, ascendentům 480 Kč ročně.

§ 4.

K účelům §§ 2 a 5 povoluje se obnos 1,000.000.- Kč. Z přebytků se poskytnou v případech mimořádných nouzové výpomoce. Obnos opatří ministerstvo financí úvěrními operacemi.

§ 5.

Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr sociální péče a ministr financí.

Odůvodnění.

Před převratem říjnovým 1918 značný počet dělníků vyhledával zaměstnání v průmyslových obvodech zemí tak zv. alpských, hlavně však v Dolních Rakousích. Při úrazu byli zranění odškodňováni teritoriálními ústavy a požívají nyní důchodů úrazových v hodnotě rakouské s přídavkem poskytovaným Československou republikou, činícím značný rozdíl kursovní mezi měnami rakouskou a domácí.

Všem byly důchody vyměřovány až do 1./VII. 1921 ze mzdy roční nejvýše 2400.- K, potom do 5600.- K, byli zbaveni výhod nejvyšších důchodců, jimž ústavy pražský a brněnský poskytovaly dobrovolně nouzové výpomoci a po uzákonění drahotních přídavků pro důchodce zdejších úrazových pojišťoven dělnických byli opomenuti tak, jako se na ně nevztahuje nouzové opatření ústavů, které jim požitky jejich poukazují, trpěli dosud nejen znehodnocením rakouské měny, nýbrž také vyjmutím ze sociálně-politických opatření doby poválečné. Počet jejich jest nepatrný u ústavu dolnorakouského a štýrsko-hradeckého, celkem asi 240, kdežto jest značný u vídeňského, totiž 1200. Celkový náklad na doplatek měňový činí 1 a půl mil. Kč. Většina však požívá důchodu do 41³/₄% ztráty výdělkové, takže zbude pouze část těžce na své pracovní síle a tím i existenci ohrožených důchodců, kromě vdov a sirotků a ascendentů. Jest sociálně politickou povinností státu, ba mravním příkazem, aby těžký osud těchto obětí práce zmírnil. Tato zásada byla uznána již u důchodců francouzských na území domáckém.

Jest třeba, aby aspoň v budoucnosti nebyli trestáni dělníci za neschopnost pracovní, když, z nedostatku pracovní příležitosti doma, byli nuceni vyhledávati pracovní příležitost za hranicemi. Jsou příslušníky státu a nemohou býti považováni za cizozemce. Nebylo-li již o ně postaráno dosud, jest nezbytno aspoň pro budoucnost křivdu na nich páchanou napraviti přiznáním přídavků, jak uvedeno v návrhu zákona. Náklad, vzhledem k svému účelu i k celkovému rozpočtu jest nepatrný. Může býti snadno opatřen úvěrní operací a urychleným řízením povolen.

V Praze dne 10. ledna 1922.

Bubník,

Kunst, Krejčí, Nagy, Teska, Toužil, Malá, Skaunicová, Borovszky, Tausik, Haken, Bouček, Kreibich, Skalák, Koutný, Darula, dr. Šmeral, Blažek, Merta, Warmbrunn, Mikulíček.