Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

na změnu zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n. o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu (tisk 3019).

Zákon

ze dne.....................1922,

jímž se mění zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n. o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Úředníky a zřízence pro úřady poslanecké sněmovny a senátu jmenuje a ustanovuje v mezích rozpočtu ústavně schváleného předsednictvo poslanecké sněmovny a senátu především ze zaměstnanců úřadů státních a jiných veřejných úřadů (soudů, ústavů), dohodnuvši se s ústředním úřadem zaměstnanci nadřízeným. Vyjádření tohoto úřadu je podati do dvou měsíců, jinak se má za to, že úřad souhlasí. Úředníky a zřízence pro úřady společné poslanecké sněmovny i senátu ustanovují v mezích rozpočtu ústavně schváleného obě předsednictva ve společné schůzi, již svolává a řídí předseda poslanecké sněmovny. Pro jednání společné schůze platí obdobně ustanovení 9, odst. 2. zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 325 b. z. a n. úředníci a zřízenci přijatí nad systemisovaný počet míst nebo přijatí ze služeb soukromých, mohou býti ustanoveni toliko jako úředníci a zřízenci smluvní.

Článek II.

Zaměstnanci sněmovní, převzatí ze státních a jiných veřejných úřadů (soudů, ústavů) setrvávají u svého původního úřadu ve statu i ve svém statusovém pořadí, obdrží tam dnem nastoupení ve sněmovní službě na dobu služby sněmovní neplacenou dovolenou a postupují u svého původního úřadu jak časově, tak i ve svém pořadí jmenováním; okolnost, že u tohoto úřadu aktivně neslouží, a jsou tam zařazeni extra statutu, nesmí býti na újmu jejich postupu v tomto úřadě, nebrání-li postupu ustanovení služební pragmatiky.

Článek III.

Zaměstnanec může býti služby sněmovní sproštěn předsednictvem z důvodů služebních neb na vlastní žádost a vrátí se do úřadu, z něhož vyšel.

Zaměstnancům, odcházejícím ze sněmovní služby, může předsednictvo podle svého uznání přiznati přiměřený stálý, do výslužného započítatelný přídavek ke služnému, pokud se týče přídavek k výslužnému.

Zaměstnanec, který má ve sněmovní službě 10 let do výslužby skutečně započítatelných a nebyl postižen trestem disciplinárním, má však nárok na přídavek, rovnající se 40% rozdílu mezi pravidelnými příjmy ve sněmovní službě a pravidelným služebním (odpočinkovým) příjmem, který mu připadne po vystoupení ze sněmovní služby. Vyslouží-li ve sněmovní službě celou služební dobu, má nárok na přídavek, rovnající se celému uvedenému rozdílu.

Přídavky ty vypláceny budou pokladnou sněmovní způsobem, jakým se zaměstnanci dosud vyplácely požitky služební.

Předsednictvo jest oprávněno, aby v odůvodněných případech započítalo s platností pro obory veškeré státní nebo jiné veřejné služby zaměstnanci dobu ve službě sněmovní po 1. červnu 1920 ztrávenou do postupu i do odpočivného pěti čtvrtinami času, po který zaměstnanec službu sněmovní skutečně vykonával.

Článek IV.

Zaměstnanci v úřadech sněmovních mají charakter státních zaměstnanců a jsou služebně podřízeni předsednictvu sněmovny, které jsou přikázáni.

Úředníci poslanecké sněmovny i senátu společní jsou podřízení oběma předsednictvům, která v tomto případě rozhodují ve společné schůzi (čl. I.).

Předsednictva obou sněmoven rovněž ve společné schůzi, pro kterou platí obdobně ustanovení čl. I., pokud jde o zvláštní povahu služby sněmovní, upraví jejich právní a hmotné poměry, stanoví podmínky a způsob jejich postupu, jakož i obor jejich působnosti zvláštním služebním řádem. Pro zaměstnance sněmovní platí i po dobu jejich činné služby sněmovní podpůrně a obdobně příslušná ustanovení služební pragmatiky státních zaměstnanců (soudců), pokud služební řád nebude obsahovati úchylky nebo pokud by tyto úchylky byly pro zaměstnance nepříznivější.

Článek V.

Zákon tento platí i pro zaměstnance sněmovní již ustanovené.

Článek VI.

§§ 1, 2, 3, 4, a § 7 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n., se zrušují.

Článek VII.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

Ústavní výbor projednal podrobně návrh zákona, jak byl usnesen senátem a shledal, že scházejí k úplnosti některá ustanovení, která nutno doplniti. Tak ku příkladu scházelo ustanovení o úřednících společných sněmovně poslanecké i senátu, nebyla vymezena přesně pravomoc jednotlivých předsednictev, scházelo bližší ustanovení o úřednících převzatých ze služby soukromé atd.

Usnesl se tedy ústavní výbor doplniti tento návrh zákona a usnesení senátu změniti. Zpráva tato neupozorňuje na tyto jednotlivé změny, poněvadž při srovnání obou usnesení změny tyto jsou zřejmé. Dlužno jenom připomenouti, že tento zákon zachovává v platnosti ustanovení zákona z 23. května 1919, č. 282, a vládního nařízení z 30. prosince 1920, číslo 12 Sb. z. a n., z r. 1921 o úlevách při přijímání legionářů do služby státní.

V Praze dne 11. ledna 1922.

Resoluce I.

Presidium poslanecké sněmovny se žádá, aby při ustanovování úřednictva sněmovního přihlíželo k národnostním poměrům v republice Československé a k jazykové způsobilosti.

Resoluce II.

Vládě se ukládá, aby k návrhu předsednictva přejímala do státní služby smluvní zaměstnance sněmoven, pokud vykazují aspoň pětiletou uspokojivou službu, přihlížejíc k předchozí jejich činnosti, kvalifikaci a poměrně též ke služebním požitkům těchto zaměstnanců.