Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921

3338.

Vládní návrh.

kterým předkládá se ku schválení Národnímu shromáždění obchodní úmluva uzavřená dne 20. října 1921 ve Varšavě mezi republikou Československou a Polskem.

Návrh ratifikačního usnesení:

Národní shromážděni republiky československé se usnáší:

1. Obchodní úmluva uzavřená dne 20. října 1921 ve Varšavě mezi republikou Československou a Polskem se schvaluje.

2. Vládě se ukládá, aby úmluvu tuto ústavně schválenou publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.

3. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení této úmluvy.

Důvodová zpráva.

Přes bezesmluvní stav, který od převratu trval obchodně politicky mezi republikou Československou a Polskem přirozený chod hospodářského života razil si obchodní cesty mezi oběma sousedy. A tak Polsko figuruje na příklad v naší vývozní bilanci roku 1920 místě V., participujíc 2,6% na veškerém našem vývozu, vyjádřeném v množství 69,022.000 q. V hodnotách odhaduje se tato participace asi 734 miliony Kč a znamená q.5% z celkové hodnoty vývozu; v tomto případě stojí Polsko na místě VI. V dovozu pak Polsko roku 1920 je rovněž na místě VI. co do množství a IX. co do hodnoty. Jeho podíl na celkovém československém dovozu 39,040.000 q obnáší 2,7% (t. j. 1,061.000 q) v ceně asi 559 milionů Kč, při čemž největší položku dovozní tvoří minerální oleje (554.000 q).

Není sporu o tom, že tato bilance nevypadá tak, jalo by vypadati mohla mezi dvěma sousedními státy s dlouhou společnou hranicí a doplňujícími se interesy hospodářskými, ač od prvních okamžiků naší státní existence byla tu snaha, vypomoci rozvoji vzájemných hospodářských styků mezi oběma státy alespoň uzavřením provisorních úmluv, t. zv. kompensačních, kterými by přes všecky překážky umožnila se při nejmenším výměna zboží pro oba státy nejdůležitějšího. Smlouvy kompensační nemohou ovšem jako prostředek z nouze tvořiti základnu pro normální hospodářské styky. Předpokladem těchto může býti pouze řádná smlouva obchodní.

Dva momenty přicházejí v této příčině mezi Československou republikou a Polskem hlavně v úvahu: Předně možnost velmi intensivních vzájemných hospodářských styku, za druhé představuje jeden hro druhého důležitou cesta transitní. Především budiž poukázáno na význam republiky Polské v hospodářském styku s republikou Československou. Polsko čítá 8 mil. obyvatelů na rozloze přes 300.000 km². Je státem převážně zemědělským, který má dosti úrodné půdy, značné bohatství lesní a rovněž ve příčině nerostných surovin veškeré podmínky pro rozvoj průmyslu. Mohutná uhelná ložiska představují i do daleké budoucnosti zajištěný reservou energie pro polský průmysl, naftová pole dala vznik významné vývozní industrii ropných produktů. Velikého přírodního bohatství Polska tylo dosud využito jen z části.

Je přivozeno, že s rostoucí konsolidací hospodářského života v Polsku, jenž tolik trpěl událostmi válečnými, budou úměrně zvyšovati se jeho ekonomické styky s cizinou, při čemž Československo, jakožto sousední průmyslový stát zajisté význačně přichází v úvahu.

Obchodní smlouva republiky Československé s Polskem předkládána nyní zákonodárným sborům ke schválení a projednávaná ve Varšavě ode dne 24. září do 20. října t. r., kdy byla tamtéž podepsána, dává širokou právní hasí těmto obchodním stykům.

V první řadě zaručuje vzájemně příslušníkům obou státu na území druhého nakládání bodle zásady o nejvyšších výhodách ve příčině nastupování a provozování obchodu, průmyslu a živností. Tím tedy neprejudikuje se nikterak - jak ostatně výslovně konstatuje článek II. - zvláštním domácím zákonodárným neb administrativním opatřením, pokud vztahují se na všechny cizince. S tímto omezením však v čl. t. závěrečného protokolu zaručuje se vzájemně příslušníkům obou států paritní nakládání s domácími. Tato konstrukce ponechává tedy na jedné straně oběma smluvním státům volnou ruku v autonomní politice hospodářské, kterážto možnost za poválečných hospodářských poměrů je nezbytně putna, na druhé straně však stipuluje pro hospodářské podnikání přesně práva příslušníků jednoho státu na území druhého.

Naši příslušníci budou míti volnost spravovati své záležitosti na území polském dle své volby buď přímo neb prostředníky a budou podrobeni toliko těm omezením, která vyplývají z platných zákopů a nařízení polských. Budou míti právo vystupovati před soudy a úřady polskými. Jsou osvobozeni od vojenské služby a podléhají toliko těm vojenským plněním a rekvisicím, které se ukládají polským příslušníkům.

Zvláštní pozornost je rovněž věnována osobám právnickým, zejména akciovým, jakož i jiným obchodním a průmyslovým společnostem. Smlouva upravuje vzájemně podmínky činnosti společností zřízených ve smyslu platných zákonů, v kterémkoliv ze smluvních států na území druhého jak pro budoucnost, tak pro minulost.

Ve příčině daní neb jiných dávek, které se platí z provozování obchodů a živností, bude s příslušníky i společnostmi každé smluvní strany nakládáno na území druhé stejně jako s domácími. Rovněž ohledně vnitřních dávek veřejných jakéhokoliv druhu, které zatěžují neb budou zatěžovati výrobu či spotřebu libovolného druhu zboží v jednom ze smluvních států, stanoví smlouva, že zboží druhé smluvní strany nesmí býti zasaženo více nežli zboží domácí neb pocházející z kteréhokoliv třetího státu.

V oboru politiky dovozní a vývozní prohlašují obě smluvní strany, že omezování dovozu bude prováděno jen v nejnutnější míře a potud, pokud nynější hospodářské poměry to činí absolutně nezbytným. Po zavedení svobody obchodu byly by přípustny pouze výjimky čl. 25, které byly obvyklé ve smlouvách předválečných. Dokud však tohoto stavu není dosaženo, zaručují si oba státy smlouvou i v tomto oboru postup podle zásady nejvyšších výhod, připouštějíce výjimky pouze pro speciální dohody kompensační, týkající se některých druhů zboží v množství kontingentovaném. Není tedy možno, aby vývoz neb dovoz některého druhu zboží do Polska byl zakázán pouze pro Československo a vice versa.

V doméně celní platí vzájemně princip nejvyšších výhod všeobecně. Obě smluvní strany se v této příčině zavazují, že v každém případě poskytnou ihned výrobkům zemědělským a průmyslovým druhé smluvní strany všechny výhody nebo redukce cel dovozních a vývozních, jakož i všech jiných dovozních a vývozních dávek, jež by poskytly zboží kteréhokoliv třetího státu. Našemu zboží je tudíž v Polsku zaručeno to, že nemůže býti proti zboží jiného původu nepříznivě diferencováno.

V dané situaci, kdy ani v Polsku ani u nás není hotov definitivní celní tarif, nebylo lze již při tomto jednání pomýšleti na tarifní celní konvenci, která znamená další etapu v obchodní politice.

Z dovětku o nejvyšších výhodách v oboru celním jsou přípustny pouze dvě výminky, známé už z obchodních smluv předválečných, a to: pro úlevy ve styku mezi obyvateli pohraničních pásem (nejde o obchod, nýbrž o vymezené krytí vlastní potřeby těchto obyvatel, jak je na př. stanoveno v příloze D této smlouvy), a za druhé, pro závazky plynoucí z celní unie. Tato výminka v předválečných smlouvách často citovaná, byla pojata do přítomné smlouvy na žádost se strany polské. V článku 27. stanoví se zvláštní výhody pro obchodní zástupce, jak ve příčině provozování jich činnosti na území druhé smluvní strany, tak ohledně celního řízení s jejich vzorky a modely.

Vzhledem k důležitosti dopravy vůbec, zejména pak ve styku s Polskem, byla otázkám dopravním při obchodním jednání věnována zvýšená pozornost. Jako jest naše republika pro Polsko významným mostem na západ, jest Polsko pro nás důležitým provozním státem pro přepravu na Východ. Otázka transitu byla tudíž jako druhý hlavní moment, jak již z předu uvedeno, v obchodní smlouvě upravena podrobnými ustanoveními, kteráž byla do smlouvy převzata ze světové konvence transitní, podepsané na jaře tohoto roka v Barceloně také Československem a Polskem.

Dopravy osobní a zavazadlová myla v obchodní smlouvě upravena na základě zásady parity. Táž zásada byla v obchodní smlouvě vyslovena i co do přepravy nákladové, nejen ve příčině zásilek vzájemného dovozu a vývozu, ale i v průvozu a to i pro zásilky z třetího státu do naší republiky zasílané. Na žádost polskou bylo však nutno omeziti tuto zásadu paritní ve příčině tarifů v tom smyslu že se bude vztahovati jen na sazby platné pro zásilky podané přímo z pohraniční stanice vstupní do stanice určení anebo do pohraniční stanice výstupní. Obě strany zavázaly se však, že si v průvozu poskytnou přiměřené tarify, jak co do sazeb, tak i do podmínek použití a že si mimo to zaručí ve vzájemných stycích ve příčině železničních tarifů poskytnutí nejvyšších výhod. Příslušným ustanovením konečného protokolu bylo však vyloučeno použití zásady nejvyšších výhod na zvláštní výhody, jež by obchodními smlouvami byly některému sousednímu státu poskytnuty v uvážení ustanovení míru St. Germainského nebo Trianonského.

Obchodní smlouvou samou bylo dále navzájem zaručeno ulehčení přímé přepravy zavedením příznivých spojů pohraničních a vytvořením přímých tarifních sazeb.

Vzhledem k obtížím, s nimiž doprava ještě zápasí, byla do dodatku k obchodní smlouvě (viz přílohu B) pojata podrobná ustanovení, jichž účelem jest zaručiti Hladké a nerušené provádění přepravy železniční.

Největší význam z těchto ustanovení má úprava vzájemné přímé dopravy nákladní dálkovými vlaky, organisace hromadných přeprav a ustanovení pro případy zastavení nebo omezení dopravy pro obtíže provozní.

Způsob, jakým řešeny otázky dopravní v obchodní smlouvě s Polskem, opravňuje k naději, že vzájemná přeprava bude se díti uspokojivě.

Otázka dopravy poštovní jakož i otázky týkající se spojení telegrafního a telefonního ve styku s Polskem byly řešeny současně za jednání o obchodní smlouvu zvláštními dohodami uzavřenými na základě konvencí mezinárodních.

Úprava otázek plavebních bude provedena v případě potřeby zvláštní konvenci, smlouva nabude účinnosti patnáctého dne po výměně ratifikačních listin a bude závaznou pro obě strany po dobu jednoho roku, načež se pak mlčky prodlužuje s možností tříměsíční výpovědi.

Současně s obchodní smlouvou nabudou účinnost následující speciální úmluvy, které tvoří integrující část smlouvy a zůstanou v platnosti potud, pokud smlouva sama bude závaznou:

1. dohoda o pohraničním styku (příloha D);

2. dohoda o opatření proti nákazám zvířecím (příloha E; se závěrečným protokolem v této příloze);

3. dohoda týkající se desinfekce dobytčích vagonů (příloha F).

Dlouhá společná hranice mezi Československou republikou a Polskem vyvolává nutně potřebu úpravy t. zv. malého pohraničního styku, jako je tomu vždycky u sousedních států, aby se vyšlo vstříc skutečně naléhavým potřebám obyvatelstva pohraničních zon. V tomto případě je potřeba tím nezbytnější, že společná hranice mezi Polskem a Československem probíhá územími, mezi nimiž do převratu nebylo celní čáry.

Proto v příloze D stanoveny zásady pro úlevy obyvatelstva pohraničních pásem, pokud jsou nezbytně putny k zamezení hospodářských škod; přirozeně děje se tak za příslušných kontrolních opatření proti zneužívání. Zásady tyto sjednány byly ve shodě se všemi příslušnými, zvláště místními činiteli úředními a zájmovými, a na základě jejich zkušenosti.

Dohoda o opatřeních proti nákazám zvířecím (příloha E s příslušným závěrečným protokolem), jakož i dohoda o desinfekci dobytčích vozů příl. F) mají za účel doplniti sít našich veterinárních smluv, založených na konvencích mezinárodních a směřujících k ochraně domácího dobytkářství proti zavlečení cizích nákaz ve shodě s autonomním zákonodárstvím.

Konečně budiž podotčeno, že požadavku, vyslovenému v čl. 24. obchodní smlouvy, aby totiž byla uzavřena zvláštní dohoda o výměně zboží mezi Československou republikou a Polskem; pokud budou v činnosti omezení v dovozu a vývozu, bylo již vyhověno a sjednány úlevy pro vzájemný styk mezi Polskem a republikou Československou, kteréž byly již provedeny administrativní cestou ve smyslu zákona ze dne 24. června 1920, č. 418, o zřízení úřadu pro zahraniční obchod a nařízení vlády republiky Československé ze dne 13. července 1920, č. 442.

V ostatním poukazuje vláda k ustanovením úmluvy samé, jakož i závěrečného protokolu k ní připojeného.

Po stránce formální navrhuje vláda, aby návrh tento byl Národním shromážděním schválen, projevujíc přání; aby předloha tato byla přikázána v poslanecké sněmovně výboru zahraničnímu a výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu, po schválení poslaneckou sněmovnou pak v senátě výboru živnostensko-obchodnímu a výboru zahraničnímu s tím, aby podaly o ní zprávu ve lhůtě co nejkratší, poněvadž pouze rychlým uvedením v platnost lze zhodnotiti výhody, jez úmluva tato oběma státům skytá.

Úmluva předkládá se ve zvláštním exempláři.

V Praze dne 22. prosince 1921.