Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
I. volební období |
4. zasedání |
3331.
Rozdáno ve 119. schůzi.
Interpelace:
I. posl. dra R. Lodgmana a druhů min. spravedlnosti o výnosu ze dne 17. října 1921, č. 44.983, jednajícím o výrazech; ťTschecheiŤ, ťTschechowíenŤ, ťTschechienŤ a ťvon den TschechenŤ.
II. posl. Schweichharta, Grünznera, Beutela a druhů ministrovi železnic o poměrech na severočeských železničních tratích.
III. posl. R. Bechyně, dra E. Franke, dra Lukavského, J. Malypetra, dra G. Mazance a soudr. min. předsedovi o poměrech v Podkarpatské Rusi.
I./3331 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů ministrovi spravedlností
o výnosu ze dne 17. října 1921, č. 44.983, jednajícím o výrazech; ťTschechenŤ, ťTschechowienŤ, ťTschechienŤ a ťvon den TschechenŤ.
Ministerstvo spravedlnosti vydalo prý státním zastupitelstvím svrchu uvedený výnos, v němž odkazuje censurní úřady na nepřípustnost užívati shora uvedených názvů. Pokud jde o výraz ťvon den TschechenŤ, nelze jeho uvedení v této souvislosti vůbec vysvětliti; co se týče výrazů ťTschechienŤ, ťTschechowienŤ a TschecheiŤ, vychází zmíněný výnos z předpokladu, že se za těmito názvy skrývá nějaký hanlivý úmysl nebo politicky nějak státu nepřátelský, který a obsahu oněch ťstatí vysvítáŤ.
K tomu si podepsaní dovolují podotknouti toto: Zda nějaký tiskopis tvoří skutkovou podstatu nějakého trestného činu, tedy zda má býti policejně zabaven či nikoliv, možno poznati pouze z jeho obsahu. Jen o něm mají souditi úřady a dále soudy, při čemž ve většině případů bude úplně vyloučeno, pauze již z užívání svrchu uvedeného výrazu docházeti k úsudku o nějakém trestném činu. Jest proto úplně nepřípustno, ustanoví-li ministerstvo spravedlnosti jednou pro vždy, že ťz obsahu takových článků vysvítá jejích účel; stát tupiti a projevovati úmysl nějak státu nepřátelský.Ť Nepřípustno jest proto také ukládati snad censurním úřadům, že mají takové výrazy nebo články jednou pro vždy zabavovati, jak to skutečně učinilo státní zastupitelství v Litoměřicích.
Němci tohoto státu neužívají výrazů ťTschechenŤ, ťTschechowienŤ, ťTschechienŤ nikterak proto, aby nějak tupili český národ nebo jeho stát, nýbrž tyto výrazy jsou jen jazykovou obranou proti fikci ťčeskoslovenského národaŤ ťčeskoslovenského jazykaŤ, které se příčí, jak známo, jak dějinnému vývoji tak také zřejmým skutečnostem a české zákonodárství musí k němu dokonce opět přihlížeti; viz teprve nedávno usnesený zákon o vyhlašování zákonů jazykem ťslovenskýmŤ a ťčeskýmŤ, z téhož důvodu dlužno však odmítnouti výraz ťČeskoslovenskoŤ, poněvadž nemá totiž označovati stát snad českého a slovenského národa, nýbrž stát neexistujícího národa československého a proto se utvořil v německé řeči pro republiku výraz ťTschechenŤ a podobné. Do tohoto tvoření jazyka chtíti snad zasahovati ministerskými výnosy a jinými policejními opatřeními nebo zákonodárstvím, prozrazuje hrubé zneuznávání hybných sil, jež tvoří jazyk a nemůže vésti k ničemu jinému, než že se správa vydá v šanc posměchu, neboť tvoření jazyka jest nejvlastnější pole každého národa, na němž činí opatření sám samovládně a poslouchaje zákonů v něm zakořeněných. Napadlo někdy rozumnému Němci stěžovati si na to, že Češi nazývají jeho národní kmen ťNěmciŤ, tj. němými lidmi, a jejich stát ťněmecká říšeŤ? Právě tak měly by se správní úřady úzkostlivě chrániti, aby nezasahovaly do tvoření německého jazyka, zvláště když si musí říci, že trvání výrazů ťTschechenŤ, ťTschechowienŤ nikterak nezávisí na jejich blahovůli, nýbrž jedině na tom, zda tyto výrazy najdou přijetí a domovské právo v jazykovém pokladu evropských a mimoevropských Němců; bude-li tomu tak, pak nezmění na tom nic policejní závory, nebude tomu tak, pak jsou skutečně zbytečné.
Podepsaní uváživše toto, táží se pana ministra:
1. Jest ochoten oznámiti doslovné znění uvedeného výnosu?
2. Má tento výnos skutečně znemožniti užívání míněných názvů v tiskopisech uvnitř tohoto státu tak, že jednou pro vždy budou zabavovány? Je-li tomu tak, přizná pan ministr, že bylo nepřípustné, vydati censurním úřadům takový všeobecný rozkaz?
3. Jakého platného zákona se pan ministr dovolává, aby odůvodnil takové opatření?
4. Připustí pan ministr, že zde jde jen o vnitřní pokyn podřízeným úřadům, který nebyl ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášen a tedy není pro státní občany právně závazný?
V Praze dne 14. prosince 1921.
Dr. Lodgman, dr. Radda, dr. Brunar, Simm, Wenzel, Knirsch, Kraus, Patzel, Schubert, dr. Keibl, Schälzky, J. Fischer, Böllmann, Heller, dr. Hanreich, Matzner, Windirsch, Kaiser, Křepek, inž. Jung, Zierhut, J. Mayer, dr. Kafka, dr. E. Feyerfeil, dr. Baeran.
II./3331 (překlad).
Interpelace
poslanců Schweichharta, Grünznera, Beutela a druhů
ministrovi železnic
o poměrech na severočeských železničních tratích.
I když se plně uznává, že železniční provoz srovnán s dobou válečnou a po ní následujícími dvěma léty všeobecně značně se zlepšil, nelze přece zneuznati, že stran zařízení nutno si ještě velmi mnoho přáti. Není pochybnosti, že v sousední Německé říši železniční provoz již dlouho jest na mnohem vyšším stupni než v československé republice. Kdežto tam osvětlení vlaků jest vždy bezvadně v činností, jsou na tratích československých státních drah vlaky s neosvětlenými vozy právě tak jako před 5 léty za nejhorší doby válečné. Tak na příklad na tratích Podmokly Česká Lípa a Podmokly - Chomutov. Cestující obecenstvo nerozumí naprosto, proč tato křiklavá vada nebyla dosud napravena. Rovněž tak nevytápění vozů, zvláště u dělnických vlaků. V chladném ročním období projevuje se znovu velíce citelně nedostatek přiměřených čekáren pro cestující na mnoha stanicích. Jsou silně používané zastávky, úplně postrádající veškeré ochrany cestujících proti sněhu, dešti a větru, tak na př. Vilsnice u Podmokel, Rozbělesy, Chabařovice a Malá Veleň, V Sebuzíně u Ústí nad Labem má se zastávka zrušiti. Přímo hanebné jsou často poměry v místnostech na jistých větších stanicích. Podmokelské pohraniční nádraží nepostačuje již velmi dlouho požadavkům velkého provozu, ale není skoro patrno, že by se mělo provésti vybudování, zamýšlené již za bývalé vlády že ústecké státní nádraží jest úplně nedostatečné a že jest pro zaměstnance přímo smrtelnou pastí, která každoročně vyžaduje mnoha obětí, jest všeobecně známo, ale o reformě ke změně tohoto stavu není ani potuchy. Na delší dobu jest zcela neudržitelný stav nádraží v České Lípě. Toto město má ne méně než tři nádraží a dvě zastávky. Jest nezbytnou nutností, vybudovati tam ústřední nádraží pro sbíhající se trati železniční. Nejhorší jsou poměry v osamělé stanici, ležící vysoko uprostřed lesa, Tannenbergu, kde sjíždějí se vlaky od čtyř stran. Přes nesmírně silný provoz na této stanicí není tam větších čekáren, a cestující, kteří jsou nucení čekati na nejbližší vlakové spojení, musejí tento čas stráviti stoje, v úplně přeplněných, špatně osvětlených dírách. Vybudování této stanice jest jednou z nejnaléhavějších povinností železniční správy Nelze pochopiti, proč užívání některých zastávek poslední dobou bylo omezeno, tak např. v Rozbělesích u Podmokel, ačkoliv provoz byl dosti živý a právě oněch vlaků bylo užíváno, které tam více nestaví. Spíše by se naléhavě doporučovalo zříditi nové zastávky, jako např. v Březinách u Děčína, poněvadž cesta k nejbližší stanicí jest nepoměrně daleká.
Pro tyto všechny příčiny táží se podepsaní pana ministra železnic:
Ví o těchto neudržitelných poměrech?
Jest ochoten se vší energií podporovati vybudování severočeského železnictví ve smyslu výše uvedeném?
V Praze dne 19. prosince 1921.
Schweichhart, Grünzner, Beutel, Schäfer, Uhl, Hausmann, Pohl, Taub, Häusler, Hillebrand, dr. Haas, Čermák, Heeger, Kaufmann, Schuster, R. Fischer, Kirpal, Palme, Leibl, Hackenberg, Deutsch, dr. Czech.
III./3331.
Interpelace
poslanců R. Bechyně, dra E. Franke, dra Fr. Lukavského, J. Malypetra, dra G. Mazance a soudr. ministerskému předsedovi
o poměrech v Podkarpatské Rusí.
Přihlížejíce k nejrůznějším zprávám, objevujícím se v poslední době v tisku o poměrech v Podkarpatské Rusi, táží se Vás, pane ministerský předsedo, podepsaní, po návratu Vašem z cesty po Podkarpatské Rusi a po Slovensku:
Jaké výsledky naší státní správy v této částí našeho státu Jste shledal a jaká opatření na základě toho. Jste buď již učinil nebo hodláte učiniti, aby byly odstraněny závady, jež podle Vašeho názoru odstraněny býti musejí?
V Praze dne 10. ledna 1922.
Bechyně, dr. Franke, dr. Lukavský, Malypetr, dr. Mazanec, dr. Matoušek, Petrovický, Purkyňová, dr. Hajn, Votruba, dr. Patejdl, Marek, Špatný, Veverka, Dyk, Bradáč, Sonntág, Mašata, Remeš, G. Navrátil, Slavíček, Čuřík, Myslivec, Hrušovský, dr. Markovič, dr. Meissner.
Původní znění ad I./3331.
Interpellation
dies Abgeordneten Dr. Rudolf Lodgman und Genossen
an den Justizminister in Angelegenheit
des Erlasses vom 19. Oktober 1921, Z. 44.983, betreffend die Ausdrücke; ťTschecheiŤ, ťTschechowienŤ, ťTschechienŤ, ťvon den TschechenŤ.
Angeblich hat das Justizministerium an die Staatsanwaltschaften den obigen Erlaß herausgeben, in welchem die Zensurbehörden auf die Unzulässigkeit des Gebrauches der oben angeführten Bezeichnungen verwiesen werden. Was den letzterwähnten Ausdruck ťvon den TschechenŤ anbelangt, so ist seine Anführung in diesem Zusammenballe überhaupt nicht zu erklären; was die Bezeichnungen ťTschechien, ťTschechowienŤ und: TschecheiŤ anbelangt, so geht der erwähnte Erfaß von der Voraussetzung aus, daß diesen Bezeichnungen eine schmähende oder eine bestimmte staatsfeindliche politische Absicht zugrunde liegt welche aus dem Inhalte der betreffenden ťAufsätze ersichtlich seiŤ.
Hiezu erlauben sich die Gefertigten Folgendes zu bemerken: ob eine Druckschrift den Tatbestand einer strafbaren Handlung bildet, also der polizeilichen Beschlagnahme zu verfallen hat oder nicht, ißt sich einzig und allein aus ihrem Inhalte erkennen, über ihn allein haben die Zensurbehörden und in weiterer Folge die Gerichte zu urteilen "wobei es in den meisten Fällen ganz ausgeschlossen sein wird, schon aus dem Gebrauche obiger Ausdrücke allein auf einen strafbaren Tatbestand zu schließen. Es ist daher ganz unzulässig, wenn das Justizministerium gewissermaßen ein für allemal feststellt, das ťaus dem Inhalte solcher Aufsätze ihr Zweck offenkundig sei: den Staat zu schmähen und eine bestimmte staatsfeindliche Absicht kundzutunŤ. Unzulässig ist es daher, den Zensurbehörden etwa aufzutragen, daß sie derartige Ausdrücke oder Aufsätze ein für allemal zu beschlagnahmen haben, wie dies durch die Staatsanwaltschaft in Leitmeritz tatsächlich geschehen ist.
Die Ausdrücke ťTschecheiŤ:, ťTschechowienŤ, ťTschechienŤ werden von den deutschen Kreisen des Staates keineswegs deshalb gebraucht, um etwa das tschechische Volk oder seinen Staat zu schmähen, sondern sie sind lediglich eine sprachliche Abwehr der Fiktion eines ťtschechoslowakischen VolkesŤ und einer ťtschechoslowakischen SpracheŤ, welche bekanntlich sowohl mit der geschichtlichen Entwicklung, als auch mit den offenkundigen Tatsachen im Widersprüche steht und sogar von der tschechischen Gesetzgebung schon wiederholt beachtet werden mußte: siehe das ersteigst beschlossene Gesetz über die Verlautbarung der Gesetze in ťslowakischerŤ und ťtschechischerŤ Sprache; aus den gleichen Gründen aber muß der Ausdruck ťTschechoslowakeiŤ verworfen werden, wenn er nämlich nicht etwa den Staat des tschechischen und slowakischen, sondern den Staat des nicht bestehenden ťtschechoslowakischenŤ Volkes bezeichnen soll und deshalb haben sich n der deutschen Sprache der Ausdruck ťTschecheiŤ und ähnliche für die Republik gebildet. In diesen sprachlichen Werdegang etwa mit Ministerialerlässen, sonstigen Polizeimaßnahmen oder auch mit Hilfe der Gesetzgebung eingreifen zu wollen, verrät eine arge Verrenkung der sprachbildenden Triebkräfte und kann zu nichts anderem, als zu einer Bloßstellung der Verwaltung führen, da die Sprachbildung das ureigenste Gebiet eines jeden Volkes ist, auf welchem es selbstherrlich und in ihm selbst verwurzelten Gesetzen folgend, verfügt. Ist es denn jemals einem vernünftigen Deutschen eingefallen, sich darüber zu beklagen, daß die Tschechen seinen Volksstamm ťNěmci = die StummenŤ und seinen Staat ťněmecká říšeŤ nennen? Genau so sollten sich aber die tschechischen Verwaltungsbehörden peinlich davor hüten, in die deutsche Sprachbildung eingreifen zu wollen, zumal sie sich doch sachte müßten, daß der Bestand der Ausdrücke ťTschecheiŤ, ťTschechowienŤ, keineswegs von ihrem Wohlwollen, sondern einzig und allein davon abhängt, ob diese Ausdrücke im Sprachschatze des europäischen und außereuropäischen Deutschtums Aufnahme und Heimatsberechtigung - finden; ist dies der Fall, dann vermögen polizeiliche Sehranken daran nichts zu ändern, ist dies nicht der Fall, dann sind sie wahrlich überflüssig.
In diesen Erwägungen fragen die Unterzeichneten den Herrn Minister:
1. Ist er geneigt, den Wortlaut des erwähnten Erlasses mitzuteilen?
2. Soli dieser Erlaß tatsächlich den Gebrauch der erwähnten Bezeichnungen in Druckschriften innerhalb der Grenzen des Staates dadurch unmöglich machen, daß sie ein für allemal der Beschlagnahme verfallen? Wenn ja, gibt der Herr Minister zu, daß es unzulässig war, den Zensurbehörden einen derartigen allgemein gehaltenen Auftrag zu geben?
3. Auf welches gültige Gesetz beruft sich der Herr Minister, um eine solche Maßnahme zu begründen?
4, Gibt der Herr Minister zu, daß es sich hier lediglich um eine innere Weisung an nachgeordnete Behörden handelt, welche n der Sammlung der Gesetze und Verordnungen nicht verlautbart worden ist und daher die Staatsbürger rechtlich nicht zu binden vermag?
Prag, am 14. Dezember 1921.
Dr. Lodgman, Dr. Radda, Dr. Brunar, Simm, Wenzel, Knirsch, Kraus, Patzet, Schubert, Dr. Keibl, Schälzky, J, Fischer, Böllmann, Heller, Dr. Haureich, Matzner, Windirsch, Kaiser, Křepek, Ing. Jung, Zierhut, J, Mayer, Dr. Kafka, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Baeran.
Původní znění ad II./3331.
Interpellation
der Abg. Schweichhart, Grünzner, Beutel und Genossen
an den Eisenbahnminister
betreffend die Zustände auf nordböhmischen Eisenbahnlinien.
Bei aller Anerkennung der Tatsache, daß sich der Eisenbahnverkehr im allgemeinen in Vergleich zur Kriegszeit und der darauf folgenden zwei Jahre bedeutend gebessert hat, darf doch nicht verkannt werden, daß die Einrichtungen noch sehr viel zu wünschen übrig lassen. Es besteht kein Zweifel darüber, daß im benachbarten Deutschen Reiche der Eisenbahnverkehr längst auf einer ungleich höheren Stufe sich befindet wie in der echoslovakischen Republik. Während dort die Beleuchtung der Züge stets tadellos funktioniert, gibt es heute noch auf den Strecken der čechoslovakischen Staatsbahnen Züge mit unbeleuchteten Waggons, genau so wie vor 5 Jahren inmitten der schlimmsten Kriegszeit. So zum Beispiel auf den Strecken Bodenbach - Böhm -Leipa und Bodenbach - Komotau. Daß dieser krasse Mangel noch nicht behoben worden ist, versteht das reisende Publikum absolut nicht. Ebenso das Nichtbeizen der Waggons, besonders bei Arbeiteraugen. In der kalten Jahreszeit macht sich wiederum das Fehlen von entsprechenden Warteräumen für die Reisenden auf vielen Stationen äußerst empfindlich bemerkbar. Es gibt stark benützte Haltestellen, die jedes Schutzes der Reisenden gegen Schnee, Regen und Wind völlig entbehren, so z. B. in Rosawitz, Karbitz und Kleihwöhlen, Wilsdorf bei Bodenbach. In Sebusein bei Aussig will man die Haltestelle auflassen. Gerade zu skandalös sind oft die Raumverhältnisse in gewissen größeren Stationen. Der Bodenbacher Grenzbahnhof genügt schon sehr lange nicht den Anforderungen des großen Verkehrs, aber von der Durchführung des bereits unter dem früheren Regime geplanten Ausbaues der Station merkt man so tut wie nichts. Daß der Aussiger Staats Bahnhof völlig unzulänglich ist, und für die Bediensteten geradezu eine Todesfalle bedeutet, die alljährlich viele Opfer fordert, ist allgemein bekannt, aber von Reformen zur Änderung dieses Zustandes sieht man nichts. Vollkommen unhaltbar sind auf die Dauer auch die Bahnhofsverhältnisse in Böhm - Leiga. Diese Stadt besitzt nicht weniger wie drei Bahnhöfe und zwei Haltestellen. Die Schaffung eines Zentralbahnhofes für die dort zusammenlaufenden Eisenbahnlinien ist eine dringende Notwendigkeit. Am allerärgsten sind die Verhältnisse in der ganz einsam, mitten im Walde hochliegenden Station Tannenberg, wo die Züge aus vier Richtungen zusammentreffen. Trotz des überaus starken Verkehrs auf dieser Station fehlen größere Unterkunftsräume und müssen Reisende, welche gezwungen sind, einige Zeit auf die nächste Zugverbindung zu warten, diese in total überfüllten, schlecht beleuchteten Löchern stehend zubringen. Der Ausbau dieser Station gehört zu den allerdringlichsten Pflichten der Staatsbahanverwaltung. Unverständlich ist, warum die Benützung einzelner Haltestellen in der letzten Zeit eingeschränkt wurde, so z. B, in R o s a w i t z bei Bodenbach, obwohl der Verkehr ein ziemlich lebhafter war, und gerade jene Züge benützt wurden, welche drosselst nicht mehr halten. Die Errichtung neuer Haltestellen wäre mehrfach dringend geboten, so z. B. in B i r k i g t bei Tetschen, weil der Weg zur nächstliegenden Station unverhältnismäßig weit ist.
Aus allen diesen Gründen fragen die Gefertigten den Herrn Eisenbahnminister: Sind ihm diese unhaltbaren Zustände bekannt?
Ist er geneigt, den Ausbau des nordböhmischen Eisenbahnwesens im obbezeichneten Sinne mit aller Energie zu fördern?
Prag, am 19. Dezember 1921.
Schweichhart, Grünzner, Beutel, Schäfer, Uhl, Hausmann, Pohl, Taub, Häusler, Hillebrand, Dr. Haas, Čermák, Heeger, Kaufmann, Schuster, R. Fischer, Kirpal, Palme, Leibl, Hackenberg, Deutsch, Dr. Czech.