Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
I. volební období |
4. zasedání |
Původní znění.
3326
Antrag
des Abgeordneten Zierhut und Genossen
betreffend die Ausführung der Bodenreform.
Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Der Ministerrat wird aufgefordert, dem staatlichen Bodenamte nachstehende Weisungen zur Richtschnur bei der Ausführung der Bodenreform zu erteilen:
1. Daß eine Überführung von beschlagnahmten Boden in den Staatsbesitz nur ausnahmsweise stattfinden darf, nämlich nur dann, wenn der Staat einen zu übernehmenden Besitz für gemeinnützig Zwecke behalten will (10 des Gesetzes vom 16, April 1919, Sg. N, 215).
2. Daß zu einer beabsichtigten Überführung in den Staatsbesitz vorher die Zustimmung der Regierung und der Nationalversammlung einzuholen ist, weil damit eine unter Umständen außerordentliche Belastung des Staates verbunden sein kann, und daß im Staatsvoranschlage die Deckung der Kosten dieser Erwerbung von Staatsbesitz rechtzeitig anzufordern ist.
3. Daß bei der Zuteilung von übernommenem landwirtschaftlichem Besitz der Bedarf der Gemeinden berücksichtigt und gedeckt werde, damit sie schon kultivierten und noch kultivierteren Boden erlangen, um ihn an bedürftige Gemeindeangehörige zur landwirtschaftlichen Kultur verpachten zu können, weil die Gemeinde als die Urzelle des Staates eine besondere Sorgfalt für ihre Stärkung und ihren Ausbau erfordert und verdient und der Staat im eigenen Interesse daher hauptsächlich darauf bedacht sein muß, daß die Gemeinden in ihrem Bestande nicht gefährdet oder gar entwurzelt werden, sondern sich kräftig entwickeln und erstarken sollen. Auch ist die Gemeinde mit ihren Mitteln am leichtesten imstande, die mit der Übernahme in den Besitz verbundenen Auslagen, Herstellungen und Verbesserungen, namentlich auch die Meliorationen, Kommutationen und Wegverbindungen vornehmen zu lassen und die ordentliche Bewirtschaftung durch die Pächter unmittelbar zu überwachen ohne daß diese Überwachung besondere Kosten verursacht.
4. Daß erst nach Deckung dieses Bedarfes der Gemeinden die weitere Bodenzuteilung vorgenommen wird.
5. Daß die Erhöhung des Zuteilungspreises um 30% des Übernahmspreises, tatsächlich beträgt die Erhöhung manchmal schon noch mehr, auf ein erträgliches Maß herabgemindert werde, indem die mit der Zuteilung verbundenen Operationen im Einvernehmen mit den beteiligten Lokalfaktoren und der Gemeinde durch ortsansässige Fachkräfte ausgeführt werden, jede bürokratische Umständlichkeit vermieden und die Zuteilung auf dem schnellsten und billigsten Wege mit dem möglichst geringen Aufwände ausgeführt wird, da 30% und noch mehr eine offenbare nicht notwendige Verteuerung für die Erwerber zur Folge hat, womit der praktische Nutzen der Bodenreform stark herabgedrückt und die Bodenreform selbst in den Augen der Bodenerwerber diskreditiert wird.
Begründung.
Das staatliche Bodenamt ist dem Einflusses des Parlamentes entzogen. Jeder Volksvertreter muß aber dahin wirken, daß die Bodenreform, ein Werk, welches für den Bestand und die Zukunft jedes Volkes von grundlegender Bedeutung ist, in einem wahrhaft volkstümlichen Sinne und zum dauernden Nutzen des Volkes ausgeführt werde. Das Bodenamt ist jedoch infolge seiner bürokratischen Organisation nicht fähig, die Volksstimme und die Auffassung des Volkes zu erkennen. Das Bodenamt bedarf daher einer Weisung durch den übergeordneten Ministerrat. Sonst wären überhaupt die Volksvertreter nicht in der Lage, auf die Ausführung der Bodenreform den berechtigten Einfluß des Volkes geltend zu machen. Im einzelnen ist jeder Weisung schon die Begründung kurz beigefügt.
Eine finanzielle Belastung ist damit nicht verbunden.
Prag, den 9, Dezember 1921.
Zierhut, Křepek, J. Fischer, Schubert, Patzel, Röttel, Dr. E. Feyerfeil, Scharnagl, Dr. Petersilka, Budig, Kaiser, Pittinger, Mark, Dr. Haureich, Bobek, J. Mayer, Böllmann, Dr. Spina, Böhr, Heller, Dr. Radda.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
I. volební období |
4. zasedání |
Překlad.
3326.
Návrh
poslance Zierhuta a druhů
na provedení pozemkové reformy.
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Ministerská rada se vybízí, aby dala státnímu pozemkovému úřadu tyto pokyny jako směrnice při provádění pozemkové reformy:
1. Aby se převedení převzaté půdy do vlastnictví státu mohlo státi jen výjimečně, a to jen tehdy, když stát chce podrželo majetek, který se má převzíti pro účely obecně prospěšné (10 zákona z 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n.).
2. Aby se k zamýšlenému převedení do vlastnictví státu vyžádalo dříve svolení vlády a Národního shromáždění, poněvadž s tím může býti spojeno podle okolností mimořádné zatížení státu, a aby včas byla v státním rozpočtu vyžádána úhrada nákladů tohoto nabytí státního vlastnictví.
3. Aby se při přídělu zabrané zemědělské půdy bral zřetel na potřeby obcí a aby byly tyto potřeby hrazeny, aby obce dosáhly obdělané a ještě obdělávatelné půdy, kterou by mohly propachtovati potřebným obecním příslušníkům k zemědělskému obdělávání, poněvadž obec jako základní buňka státu vyžaduje a zasluhuje zvláštní péče k svému zesílení a vybudování a poněvadž tedy stát ve vlastním zájmu musí hlavně pomýšleti na to, aby chce nebyly ohroženy ve svém bytí nebo snad docela vyvráceny z kořene, nýbrž aby se silně rozvíjely a zesílily. Také může obec se svými prostředky nejsnáze hraditi výdaje, spojená s převedením clo vlastnictví, dáti provésti opravy a zlepšení, zvláště též meliorace, komasace a spojovací cesty a přímo bdíti nad řádným hospodařením pachtýřů; tento dozor nevyžaduje zvláštních nákladů.
4. Aby se teprve po úhradě této potřeby obcí konal další příděl půdy.
5. Aby se přídělová cena, zvýšená o 30% přejímací ceny - skutečně činí zvýšení mnohdy ještě více - snesitelně snížila tím, že by činnosti spojené s přídělem prováděli v dohodě s místními účastníky a s obcí odborníci v místě usedlí, že by se uvarovalo vší byrokratické rozvláčnosti a aby se příděl prováděl co nejrychleji a nejlaciněji s pokud možno nejmenším nákladem, poněvadž 30% a ještě více působí nabyvatelům zřejmé a nepotřebné zdražení, čím se značně snižuje praktický užitek pozemkové reformy a sama pozemková reforma se připravuje o důvěru v očích těch, kteří půdy nabývají.
Odůvodnění.
Parlament nemá vlivu na státní pozemkový úřad. Každý zástupce lidu musí však působiti k tomu, aby se pozemková reforma, dílo základní důležitosti pro bytí a budoucnost každého národa, prováděla opravdu lidově a k trvalému užitku lidu. Pozemkový úřad však pro svou byrokratickou organizaci není schopen poznati hlas lidu a jeho názor. Nutno tedy, aby výše stojící ministerská rada udělovala pokyny pozemkovému úřadu. Nebo v opačném případě nebyli by zástupci lidu vůbec s to, aby uplatnili oprávněný vliv lidu na provádění pozemkové reformy.
Ke každému pokynu zvláště jest již připojeno krátké odůvodnění.
Finanční zatížení není s tím spojeno.
V Praze dne 9. prosince 1921.
Zierhut, Křepek, J. Fischer, Schubert, Patzel, Röttel, dr. E. Feyerfeil, Scharnagl, dr. Petersilka, Budig, Kaiser, Pittinger, Mark, dr. Hanreich, Bobek, J. Mayer, Böllmann, dr. Spina, Böhr, Heller, dr. Radda.