Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3313.

Zpráva

výboru sociálně-politického

k návrhu poslanců Hirsche, Jokla, Tauba a druhů (tisk 3162), aby byla prodloužena působnost vládního nařízení ze dne 23. června 1921, č. 218 Sb. z. a n. o zachování služebního poměru zaměstnanců, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících.

Nařízení ze dne 9. ledna 1919, č. 14 Sb. z. a n., jakož i ze dne 28. února 1919, č. 108 Sb. z. a n. upravilo jednak výpovědní lhůtu pro zaměstnance podléhající zákonu o obchodních pomocnících a chránilo současně demobilizované zaměstnance, kteří narukovali v době světové války a navracejí se do občanského povolání. Nebyly to jen mimořádné poválečné poměry, nýbrž hlavně nedostatečnost zákona ze dne 16. ledna 1910 (zákona o obchodních pomocnících), jehož ustanovení o výpovědních lhůtách jest zastaralé a bylo již v kolektivních smlouvách dávno překročeno.

Zmíněný zákon nepamatoval vůbec na vracející se vojíny, pročež obě dvě nařízení měla býti vlastně doplňkem resp. úpravou zákona o obchodních pomocnících. Obě dvě nařízení, která od svého vydání byla prodlužována a jichž působnost končí 51. prosincem 1921, nesplňují ještě veškeré hmotné a sociální potřeby soukromého zaměstnanectva.

Poslanecké sněmovně N. S. byly na počátku funkčního období předloženy návrhy k novému zákonu o obchodních pomocnících a sice návrh klubu soc. dem. (post. Klem a soudy.) a návrh klubu českých socialistů (posl. Tučný a spol.). Oba tyto návrhy nebyly dosud projednávány, čímž se jeví značná mezera v našem sociálním zákonodárství a jest proto nutno, uchovat obě dvě nařízení až do doby novelisace zákona o obchodních pomocnících.

Národní shromáždění republiky Rakouské provedlo již novelisaci zmíněného zákona a těší se soukromí zaměstnanci Rakouska již od července 1921 daleko širším sociálním výhodám než stanoví obě dvě zmíněná nařízení. (Výpovědní lhůta nejkratší 6 neděl, nejdelší 5timěsíční před ukončením kalendářního čtvrtletí.)

Příslušné odborové organisace předložily zúčastněným ministerstvům, v prvé řadě ministerstvu spravedlnosti opravné návrhy a bylo by jistě jen v zájmu věci, aby před dalším prodloužením byly ještě zájmové korporace slyšeny.

Pro uvedené okolnosti, dále ježto soukromí zřízenci v okolních státech mají daleko příznivější lhůty výpovědní a poněvadž celá řada soukromých zaměstnanců dosud se z vojenské služby nevrátila do občanského života, v prvé řadě jsou to ještě legionáři a zajatci, jimž jest nutno poskytnouti patřičné a plně zasloužené ochrany, proto račiž se poslanecká sněmovna usnésti

Vláda se vybízí, aby v zásadě obě dvě nařízení (č. 218 Sb. z. a n. ze dne 23. června 1921) s možnými reformami, jež organisace navrhují, do 31. prosince 1922 prodloužila.

V Praze dne 20. prosince 1921.