Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
I. volební období |
4. zasedání |
3308.
Návrh
poslanců Langra, Bezděka, Biňovce, inž. Bečky, Dubického a soudr. na mimořádné opatřeni bytové péče.
Zákon
ze dne ............ 1921
o mimořádných opatřeních bytové péče.
Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
I. O přípustném rozsahu a o přeměně bytů.
§ 1.
Sloučiti stavebně dva nebo několik bytů dosud oddělených v. jediný byt není dovoleno.
Spojiti s bytem jednotlivé místnosti jiného bytu jest přípustno jen s povolením úřadu. Povolení k takové změně může býti uděleno, dosáhne-li se jí účelného rozdělení bytů, aniž se zmenší počet bytů v domě.
§ 2.
Vlastník domu nebo jeho zástupce nesmí místnosti, které se hodí k obýváni a byly v roce 1921 aspoň po 6 měsíců obydleny, nechati bez vážných příčin nepronajaty nebo neužívány, leč by šlo o byty určené jen k občasnému užívání, jako byty pronajímané pravidelně lázeňským hostům v místech lázeňských, byty sezónních dělníků a tak zv. letní byty
§ 3.
Míti v téže obci dva nebo více bytů v různých domech jest dovoleno jen s povolením úřadu.
Povolení potřebují také, členové domácnosti, kteří mimo byt společný s ostatními členy domácnosti mají ještě byt zvláštní. Povolení může býti uděleno jen výjimečně, prokáže-li žadatel nutnou potřebu dvou nebo více bytů a-nepřevyšuje-li součet místností bytů těch míry uvedené v i, 8.
§ 4.
Používati bytů nebo jejich částí k jiným účelům než k bydlení jest dovoleno jen s úředním povolením.
Povolení může býti uděleno jen z důležitých příčin, zejména jde-li o použití místností k účelu veřejnému, pro který není možno opatřiti místností jiných. Mimo to může býti povolení uděleno jen, není-li v obci nedostatek bytů anebo opatří-li žadatel náhradní místnosti k obývání způsobilé.
§ 5.
Povolení podle. § 4 není. potřebí:
1. pro části bytu, kterých majetník bytu, nemající bytu jiného, potřebuje k vykonávání svého povolání, to platí zejména o domácích dílnách řemeslníků, o ordinačních místnostech, čekárnách. laboratořích a domácích lékárnách lékařů, advokátních kancelářích, pracovnách a kancelářích stavitelů a civilních techniko, pracovnách a soukromých knihovnách vysokoškolských profesora a docentů, pracovnách členů Národního shromáždění a ministrů, pracovnách a studovnách žurnalistů, spisovatelů a umělců, prodejních místnostech soukromých nakladatelů a o pracovnách veřejných úředníků a jiných duševních pracovníků, pokud pracují převážně ve svých bytech.
2. pro byty a části bytů, kterých již v den vyhlášení tohoto zákona bylo používáno k jiným účelům než k bydlení, nebo ve kterých bylo již podle uděleného stavebního povolení započato se stavebními pracemi nutnými k úpravě místností pro jiný účel, leč že by se přeměna bytů byla stala bez povolení, kterého bylo potřebí podle a nařízení ze dne 28. března 1918, čí.:11 ř. z. Uprázdní-li se takové místnosti, smí jich býti používáno jen za byty, dokud je to bez stavebních změn možno "ač nebude-li dáno povolení podle § 4 k používání jich pro jiný účel.
§ 6.
Stavební úpravy bytů za příčinou jich věnování k jiným účelům než k bydleni nesmějí býti stavebním úřadem. povoleny, nevykáže-li se stavebník povolením podle
§ 7.
O žádostech za povolení podle § 1. odst.2. podle §3 a podle rozhoduje okresní správa politická (magistrát).
O povolení podle § 1. odst. 2, a podle 4 oprávněn jest žádati jen vlastník domu.
§ 8.
Majetník bytu nesmí. rozšířiti svého bytu tak, že by měl v témž domě
1. je-li sám, více než 2 obytné místnosti.
2. jsou-li v domácnosti dva dospělí členové, vece než 3 obytné místnosti.
3. je-li v domácnosti více členů dospělých než dva, více obytných místností než jest dospělých členů domácnosti.
4. je-li v domácnosti více než pět dospělých člena, více než 5 obytných místností. Nedospělí členové domácnosti čítají se vždy dva a při lichém počtu také zbývající. jeden člen za dospělost osobu.
K členům domácnosti nepočítají se osoby služebné a podnájemníci.
Za obytné místnosti nepokládají se kuchyně, spíže, koupelny, verandy, pokoje pro služebné a ostatní vedlejší příslušenství a místnosti, kterých majitel bytu potřebuje k vykonání svého povolání, (§ 5, čís. 1.)
Změnu nastalou zmenšením počtu členů domácnosti nebo uprázdněním části bytu dané do podnájmu není pokládati za rozšíření bytu.
II. O opatření obci.
§ 9.
Obec může po usnesení obecního zastupitelstva, schválném zemským úřadem politickým, vyhláškou uveřejněnou způsobem v místě obvyklým, naříditi nejdéle na dobu platnosti tohoto zákona, že vlastníci domů v obci nebo jejích zástupci smějí volně pronajímati byty jenom.
1. těm, kdo v obci nebo v některé z obcí okolních vykonávají své povolaní jako veřejní funkcionáři, veřejní úředníci nebo zřízenci anebo jako zaměstnanci železniční, nebo
2. těm, kdo nají v obci právo domovské, nebo
3. dělníkům nebo jiným, zřízencům podniku důlního, továrního, živnostenského, zemědělského nebo obchodního v obci stěhují-li se do bytů při podniku pro ně zřízených nebo clo bytů, přístupných toliko prostorami náležejícími k podniku, nebo
4. těm, kdo se stěhují z bytu do bytu v obvodu obce, nebo
5. státním občanům československým, kteří se přistěhovalí z ciziny, jiným osobám pak jen s povolením obce.
Nařízení obce padle odst. 1. nevztahuje se na byty, určené len k občasnému užívání (§ 2), pokud jsou pronajímány k účelu, pro který jsou určeny.
§ 10.
Ustanovení §, 9 nevztahují se na obce, pro které bylo vydáno nařízení podle § 1 zákona a omezení práva stěhovacího ze dne 17. března 1921,. čís, 118 Sb. z. a n.
§ 11.
V obcích, ve kterých byla uveřejněna vyhláška podle 9, a v obcích, pro které bylo vydáno nařízení podle §, 1 zákona ze dne 17. března 1921, čís, 118 Sb. z. a n. nesmějí bez povolení obce nikomu býci pronajímány ani bezplatně v užívání dávány byty tak veliké, že by byla pokročena míra stanovená v § 8.
§ 12.
Obec zmůže vyhláškou uveřejněnou způsobem v místě obvyklým na dobu platnosti tohoto zákona naříditi, že vlastníci domů, nebo jejich zástupcově jsou povinni označovali jí každé uprázdnění a každý pronájem bytí nebo jiných místností, ve lhůtě vyhláškou stanovené. Ve vyhlášce může být založena také nájemníkům povinnost, aby oznamovali každý podnájem a každé uprázdnění místností daných do podnájmu.
Obec může naříditi určitý způsob oznamování.
III. O zajištění bytu stáních a železničních zaměstnanců.
§ 13.
Uprázdní-li se byt, obývaný v den vyhlášení tohoto zákona státním zaměstnancem, tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do jiné obrn, smí býti pronajat jen státnímu zaměstnanci, kterého úřad označí, bylo-li vlastníku domu nebo jeho zástupci dříve, než obdržel výpověď z bytu, dodáno rozhodnutí úřadu, kterým byt se zajišťuje pro státního zaměstnance ode dne, kterým se zruší dosavadní nájemní smlouva, a není-li tu nájemní smlouvy, ode dne, kdy se byt uprázdní.
Rozhodnutí o zajištění bytu vydá okresní správa politická, pro města s vlastním statutem zemská správa politická.
Neoznačí-li úřad, který byt - zajistil, vlastníku domu nebo jeho zástupci státního zaměstnance, kterému byt smí býti pronajat, ještě přeď počátkem výpovědní lhůty nejblíže následující po zajištění, nebo neoznámí-li mu označený zaměstnanec do 5 dnů po počátku této lhůty, že byt přijímá, zajištění zanikne.
Totéž co o státních zaměstnancích, platí také o zaměstnancích železnic, sloužících veřejné dopravě mimo zaměstnance drah pouličních.
Řízení spojené se zajištěním bytů státních a železničních zaměstnanců, budiž upraveno nařízením.
IV. O bytech a místnostech zabraných.
§ 14.
Zabrání bytů a místností, provedené podle nařízení ze dne 22. ledna 1919, č. 38 Sb. z. a n a podle nařízení ministra Československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenka ze dne 30. dubna 1919, č. 76 (3577 pres,), a podle zákona ze dne 30. října 1919, čís, 592 Sb. z. a n zůstávají v platnosti.
Obce a společné bytové úřady, které podle § 70 zákona o stavebním. ruchu ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n. byly do 30. června 1921 zmocněny, aby provedly opatření podle zákona o zabírají bytů obcemi ze dne 30. října 2919, čís, 592 Sb. z. a n. mohou podiv zákona toho činiti veškerá, opatření nutná za účelem správy a vrácení bytu zahraných a za účelem zabezpečení svých práv a splnění svých splnění ze zabrání pro ně vyplvajících.
§ 15.
O bytech místnostech právoplatně zabraných a obcí nebo společným bytovým úřadem pronajatých z nichž nájemník obec nebo společného bytové úřadu platí alespoň po 3 měsíce nájemné vlastníku domu nebo majetníku bytu, jemuž místnosti byly zabrány, jest míti za to, že byla o nich se svolením obce nebo společného bytového úřadu učiněna smlouva nájemní podle § 16, odst. 4 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., vzjímaje byty, za které nájemník platí obci nebo společnému bytovému úřadu přirážku k nájemnému podle § 15, odst. 3., řečeného zákona.
§ 16.
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby ustanovilo, kdy společné bytové úřady, zřízené nařízením ze dne 22. ledna. 1919, čís, 3 Sb. z. a n. a zákonem ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., pokud nebyly již zrušeny, skončí svou činnost. Od té doby přejdou práva z závazky společných bytových úřadů, vzešlá z provádění shora jmenovaných nařízení a zákona na stát a bude je zastupovati ministerstvo sociální péče.
Na úhradu výloh spojených s likvidací společných bytových úřadů budiž do státního rozpočtu zařaděna příslušná úhrada.
V. Všeobecná ustanovení.
§ 17.
Proti rozpadnutí. obce, kterým bylo odepřeno povolení k pronájmu podle §§ 9 a 11, může býti podána u obce do 8 dnů stížnost. V rozhodnutí obce budiž mimo, stručné odůvodnění uvedeno také vyslovené poučení o právu stížnosti. O stížnosti rozhoduje nadřízený úřad politický (nadřízená administrativní vrchnost) s konečnou platností.
Z rozhodnutí okresní politické správy (magistrátu) podle §§ 7 a 13 lze se odvolati do 8 dnů po doručení k zemskému úřadu politickému, který rozhoduje s konečnou platností.
Proti rozhodnutí zemského úřadu politického, kterým nebylo schváleno usnesení obecního zastupitelstva podle § 9 nebo kterým byl zajištěn byt podle § 13, odst. 2., není opravného prostředku.
§ 18.
Přestupky tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných trestají se politickým úřadem okresním (administrativní policejní vrchností) a tam, kde jest státní policejní úřad, tímto úřadem peněžitou pokutu do 20 000 Kč nebo vězením do 6 měsíců. tyto tresty mohou býti také současně uloženy. V trestním nálezů může být zároveň stanovena lhůta, do které ten, kdo přestupku se dopustil, jest povinen zjednati stav vyhovující tomuto zákonu.
Úřad příslušný k potrestání může vysloviti beztrestnost s podmínkou, že do stanovené lhůty bude zjednán stav zákonu vyhovující anebo zřízen dostatečný počet místností náhradních.
Kdo uvede pronajímatele v omyl za tím účelem, aby od něho najal byt proti ustanovení §§ 9 a 11, může býti potrestán podle odstavce 1., pronajímatel v omyl uvedený jest beztrestný.
§ 19.
Oznámení podle, 12 jsou prosta kolku.
§ 20.
Ustanovení tohoto zákona o obcích platí též pro města s právem municipálním, působnost přikázanou obcím vykonává v nich magistrát. Nadřízenou administrativní vrchností jest župan, v jehož obvodě město leží, Župan rozhoduje s konečnou platností.
Působnost okresní politické správy vykonává na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní vrchnost h stolice, působnost zemského politického úřadu župan.
§ 21.
Zákon. tento se nevztahuje,
1. na byty a úřadovny zástupců cizích států.
2. na budovy státu, země, župy, okresu, obce nebo některého fondu těmito korporacemi spravovaného a na byty jimi najaté, kterých užívají jich zaměstnanci jako bytů služebních.
3. na domy, které jsou podrobeny stavební a dozorčí příslušnosti železničních úřadů.
4. na místnosti zabrané podle zákona o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné podle zákona ze dne 12. srpna 1921, čís, 304 Sb. z. a n. a na místnosti získané pro školu pro bydlení podle zákona ze dne 5. dubna 1919 čís. 189 Sb. z. a n.
5. na místnosti, za něž jich majetníci zřídili místnosti náhradní podle § 9 zákona ze dne 30. října 1919, čís, 592 Sb. z, a n.
6. na místnosti pronajímané u provozování živnostenského přechovávání cizinců.
7. na byty a jiné místnosti v domech, pro něž bylo uděleno obývací nebo užívací povolení po 1. listopadu 1918.
§ 22.
Nařízení ze dne 28. března 1918, čís. 114 ř. z " a nařízení zemských politických úřadů na základě něho vydaná se zrušují.
Připuštění místností k obývání podle tohoto nařízení zůstávají v platnosti, dokud nebudou odvlána úřadem příslušným k udělení stavebního povolení nebo povolení obývacího.
§ 23.
Zákon tento nabude účinnosti čtrnáctého dne po vyhlášení a platí do 31. prosince 1923.
§ 24.
Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti a ministrem vnitra.
Důvodová zpráva
Cílená nouze o byty, nastalá po převratu v celém území republiky, vyžadovala nutně mimořádných opatření, kterými by po dobu, nežli se větší měrou rozvine ruch stavební, bylo zabezpečeno co nejhospodárnější využití všech místností vhodných k obývání.
Účelu tomu částečně hovělo nařízení ze dne 28. března 1918, čís. 114 ř. z., o opatřeních bytové péče, které připouštělo za jistých podmínek, aby bylo použito za byty místností. podle platných ustanovení do sud neobytných, mimo to pak omezovalo užívání bytu k jiným účelům než k bydlení a spojování bytů. Podle zmocnění nařízením tím daného zemským politickým úřadem byla spatření jím upravená zavedena v Čechách (např. místodržit. ze dne 17. října 1918, čís. 79 z. z.) a na Moravě (např. místodržitelské ze dne 18. prosince 1918, čís. 158 z. z.). Pro ostatní území republiky příslušná ustanovení nebyla vydána.
K řečenému nařízení záhy po převratu přistoupilo nařízení ze dne 22. ledna 1919, čís. 38 Sb. z. a n. o zabírání bytů obcemi, které později bylo nahrazeno zákonem ze dne 30. října 1919. čís, 592 Sb. z. a n., podle něhož obce mohly býti zmocněny k zabírání kytu do konce roku 1920. Zákon o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921, čís. 100 Sb. z. a n. pak v § 70 prodloužil zmocnění obcí k zabírání bytů do 30. června 1921.
Provádění zákona o zabírání bytů způsobilo, že množství místností, kterých dříve bylo nedostatečně využitkováno, bylo pronajato za byty. Zásoba bytů a místností, které podle zákona bylo lze zabrati, však rychle se vyčerpávala, takže v posledním období provádění zákona byly výsledky zabírání již jen nepatrné. Zákon o zabíráni bytů své poslání celkem splnil, dalším zabíráním nebylo by již lze dodělati se úspěchu, který by vyvážil obtíže a náklady, spojené se zabíráním, zejména ve větších městech, a který by vzhledem k veliké poptávce po bytech alespoň poněkud uspokojoval.
Po 30. červnu 1921, kdy zmocnění obcí k zabírání bytů zaniklo, jeví se u osob, které disponují obytnými místnostmi, namnoze snaha místnosti uprázdněné buď vůbec znovu nepronajímati anebo je pronajímati k jiným účelům než za byty. Tím maří se částečně výsledky, kterých bylo docíleno zabíráním bytů. Dokud bytová nouze trvá, jest tedy nutno vhodnými opatřeními zákonnými brániti tomu, aby počet bytů v obci byl bez nutné potřeby jakkoli zmenšován a aby byty byly nad potřebu rozšiřovány.
Osnova zákona, kterou navrhovatelé doporučují poslanecké sněmovně ke schválení, přijímá v prvním oddílu hlavní zásady nařízení ze dne 18. března 1918, čís. 114 ř. z. které se zruší, provádí je však podrobněji a stanoví míru, nad kterou nikdo nesmí svého bytu rozšiřovati, Míra ta shoduje se se zásadami, podle kterých zákon o zabírání bytů obcemi vylučuje ze zabrání byty do určité velikosti.
V druhém oddílu osnova poskytuje obcím, ve kterých je veliká nouze o byty, pokud nejsou pojaty mezi obce, pro něž platí omezení práva stěhovacího podle zákona ze dne 17. března 1921, čís. 118 Sb. z. a n. možnost, aby zabránily pronajímání bytů osobám, které bytu v obci nutně nepotřebují. Všem obcím pak má býti dáno zmocnění, aby zavedly. ohlašovací povinnost ve příčině všech pronájmů, obce získají tím jednak přehled celého bytového trhu v obci, jednak možnost postihnouti snáze případy, ve kterých se nešetří zákona.
Ve třetím oddílu osnovy uděluje se státní správě právo, aby ryty po státníci nebo železničních zaměstnancích, přeložených na jiné místo služební, zajistila zase pro státní a železniční zaměstnance. Státní správa trpí do značné míry tím, že pro obtíže bytové často nelze provésti takové obsazení některých míst, jakého vyžaduje zájem služby. Aby vlastníci dojmů neměli příčiny odepírati státním a železničním zaměstnancům byty z obavy před možným omezením své volni disposice s bytem, omezuje osnova. zajištění jeti na byty, které již v den vyhlášení zákona byly obydleny státními nebo železničními zaměstnanci. Zajištění pak, jak je navrhováno, nedotýká se plateb nájemních smluv a lhůty jsou upraveny tak, aby majitel domu měl možnost byt pronajmouti v obvyklé době, zanikne-li zajištění bytů, takže zajištěním bytu nezpůsobí se mu škoda.
Účelem čtvrtého oddílu osnovy jest vyloučit pochybnosti, které se vyskytly po 30. červnu 1921 o tom, k jakým opatřením jsou obce a společné bytové úřady, které zabraly byty, oprávněny po této lhůtě, a upraviti právní spory zabraných bytů, pokud nynější stav by zavdával podnět k pochybnostem a ke sporům.
Z všeobecných ustanovení, uvedených v oddílu pátém osnovy, jest zejména patrno, že zachování zákona má býti zabezpečeno sankcí trestní a že působnost zákona je omezena do konce roku 1923.
Navrhovatelé nepřikládají osnově toho významu, že by naznačovala prostředky k překonání bytové krize, doufají však, že navržená opatření přispějí k jejímu zmírnění alespoň tím, že směřují k zavedení určitého pořádku v poměrech bytových.
V Praze dne 16. prosince 1921.
Langr, Bezděk, Biňovec, inž. Bečka, Dubický
Hampl, Stivín, Špatný, Kaderka, Laube, Koudelka, Buříval, Pik, Chalupník, G. Navrátil, Veverka, Benda, Bečko, Lehocký, Svoboda, Marek, Aster.