Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
I. volební období |
4. zasedání |
3307.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne
O ochraně nájemníků.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
O výpovědi.
§ 1.
Pronajímatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní jen, svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodě jest byt. Svolení k výpovědi budiž dáno pouze z důležitých důvodů.
Za důležitý důvod buď pokládáno zvláště:
1. nezaplatil-li nájemník smluveného nebo v přípustné míře zvýšeného (§§ 8, 9 a 13) nájemného, byv po uplynutí obvyklé nebo ku placení nájemného ujednané lhůty upomenut, do konce lhůty, kterou mu pronajimatel alespoň na 24 hodin od upomínky povolil,
2. porušují-li nájemník, členové jeho domácnosti neb osoby, které nájemník přijal do bytu nebo do svých služeb, opětovně hrubě pořádek v domě nebo způsobují-li svým chováním v domě oprávněné pohoršení, a nezjednal-li nájemník, byv k tomu vyzván, možné nápravy,
3. dal-li nájemník proti smluvnímu zákazu nebo bez svolení vlastníka domu do podnájmu celý byt nebo sice jen část bytu, ale ve zbylé části sám nebydlí,
4. prokáže-li pronajimatel úřední povolení k užitečnější stavbě a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za přiměřený. Náhrady za jiné místnosti nežli byty pronajimatel opatřovati nemusí. Nepočne-li pronajimatel se stavbou do tří měsíců po odevzdání bytu a nepokračuje-li v ní nepřetržitě, jest povinen nahraditi nájemníkovi způsobenou škodu, a žádá-li o to nájemník, pronajmouti mu znovu byt,
5. potřebuje-li pronajimatel bytu nutně sám pro sebe a utrpěl-li by značnější újmu, zůstala-li by nájemní smlouva v platnosti, nežli nájemník, byla-li by zrušena. Při tom se však nehledí k újmě, kterou si pronajimatel sám způsobil svým jednáním neb opomenutím,
6. potřebuje-li majetník podniku důlního, továrního, živnostenského, obchodního nebo zemědělského pro své zaměstnance bytů, které jsou při podniku pro ně zřízeny nebo které jsou přístupny toliko prostorami náležejícími k jeho podniku,
7. potřebuje-li pronajimatel bytu nutně sám pro sebe a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný,
8. potřebuje-li vlastník domu nutně sám pro sebe bytu, z něhož se po 1. srpnu 1914 vystěhoval, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918.
§ 2.
Smlouvy nájemní a podnájemní, uzavřené na určitou dobu před 3. květnem 1920, zanikají projitím času, jestliže před uplynutím nájemní doby, a to ve výpovědní lhůtě zvláštními předpisy stanovené nebo v místě obvyklé, buď nájemník prohlásí, že v nájmu nechce pokračovati, anebo pronajimatel dá se svolením soudu podle § 1 výpověď. Výpovědi této není potřebí při skladištích, jde-li o stavbu podle § 1. odst. 2., č. 4. Jinak obnovu se smlouva nájemní a podnájemní na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštním) předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou.
Ustanovení předchozího odstavce nelze užíti na smlouvy nájemní a podnájemní uzavřené na určitou dobu o místnostech, na které se nevztahovala nařízení o ochraně nájemníků, uvedená v § 33 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 275 Sb. z. a n., prokáže-li pronajimatel, že je znovu jinak pronajal již před vyhlášením tohoto zákona.
Smlouvy nájemní a podnájemní uzavřen na určitou dobu po 3. květnu 1920, pokládají se po dobu platnosti tohoto zákona za uzavřeny na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou. Na výpověď pronajimatelovu jest užíti ustanovení § 1 s tím obmezením, že před uplynutím smluvené doby nájemní může pronajímatel vypověděti smlouvu takovou jen z důvodů uvedených v § 1. odst. 2., čís. 3. a 4., a v §, odst. 2.
Ustanovení předchozího odstavce nevztahují se na smlouvy nájemní a podnájemní uzavřené na určitou dobu kratší 3 měsíců, leč by nájemník užíval bytu se svolením pronajimatelovým déle měsíců.
§ 3.
Po dobu účinnosti tohoto zákona může pronajimatel žádati zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi podle § 1118 všeob. obč. zák. jen, zneužívá-li nájemník bytu ke značné škodě pronajimatelově, nebo musí-li se pronajaté stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavěti.
Z těchto důvodů může býti také dáno svolení k výpovědi podle § 1.
§ 4.
Chce-li pronajimatel dáti výpověď, učiní to písemně nebo protokolárním návrhem u okresního soudu, v jehož obvodě jest byt. V návrhu buď uveden mimo byt a dobu, na kterou se dává výpověď, důvod zamýšlené výpovědi a nabídnuto jeho osvědčení. K jiným důvodům nemůže býti v řízení přihlíženo. Soud vyslechne při nařízeném roku strany provede v nesporném řízení potřebná šetření a vysloví usnesením, zdali připouští výpověď, současně rozhodne o útratách. V usnesení, jímž soud připouští výpověď, udá zároveň určitě čas, kdy nájem nebo podnájem se skonči, a nařídí nájemníkovi s pohrůžkou exekuce, aby odevzdal byt v určeném čase. Uplynula-li již v době, kdy soud povoluje výpověď, smluvená nebo zvláštními předpisy stanovená nebo v místě obvyklá lhůta výpovědní, určí soud čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, při nájmu na neurčitou dobu tak, jako by výpověď byla dána v nejbližší výpovědní lhůtě, ač nebyla-li navrhována výpověď pro lhůtu ještě pozdější, a při nájmu na určitou dobu tak, aby nájemník měl k vyklizení přiměřenou lhůtu.
Svolení k výpovědi z důvodu § 1. odst. 2., čís. 1., může soud odepříti, zaplatí-li nájemník nejpozději před skončením jednání dlužné nájemné.
Usnesení jest účinné doručením.
Řízení provede soudce, jenž jest jinak povolán rozhodovati v nájemních sporech.
Do usnesení lze podati stížnost do 8 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice. Jiný opravný prostředek jest vyloučen. Usnesení nabyvší právní moci nahrazuje platnou výpověď.
§ 5.
Byla-li výpověď připuštěna z důvodů § 1. odst. 2., čís. 1. až 3., nebo z důvodů zneužívání kytu podle § 3, odst. 2., nebo nebyla-li připuštěna proto, že nájemník před skončením jednání zaplatil nájemné, jest nájemník povinen nahraditi útraty výpovědi a soudního řízení včetně útrat právního zastoupení pronajimateli jinak jest pronajimatel povinen nahraditi tyto útraty nájemníkovi.
§ 6.
Předchozí ustanovení vztahují se také na pachtovní smlouvy o provozování živnostenské koncese v najatých místnostech.
§7.
Účinnost předchozích ustanovení nemůže býti vyloučena neb obmezena smlouvou stran.
O nájemném.
§ 8.
Nedohodnou-li se strany o zvýšení nájemného, rozhodne okresní soud, v jehož obvodě jest byt, zda a pokud je zvýšení nájemného přípustno, šetře těchto ustanovení
1. zvýšení nájemného na jakoukoli částku nepřevyšující 120% základního nájemného jest přípustno,
2. zvýšení nájemného na částku převyšující 120% základního nájemného jest přípustno, nečiní-li zvýšení nad tuto míru více, než oč vzrostly výlohy pronajimatelovy:
a) zvýšením veřejných dávek z domu nebo z nájemného zapravovaných nebo zavedením nových veřejných dávek, vyjímaje dávku z majetku a z přírůstků na majetku,
b) zvýšením pravidelných ročních výloh spojených s udržováním a správou domu, pokud tyto výlohy jsou placeny obci nebo jiné veřejnoprávní korporaci nebo hradí se podle sazeb úředně stanovených,
c) zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jinými platy z knihovních pohledávek, které vázly na domě 1. srpna 1914, pokud jest zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím hypotekární úrokové míry.
pokud zvýšení pod lit. a) až c) uvedené nastalo po 1. srpnu 1914 nebo po pozdějším prvém pronájmu,
d) nákladem učiněným na občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu provedené po 3. květnu 1920,
3. z důvodu uvedeného pod čís. 2, lit. d) je zvýšení nájemného přípustno jen na dobu, která stačí, aby se náklad umořil v přiměřené lhůtě,
4. pokud částky, o které je zvýšení nájemného přípustno podle ustanovení uvedeného pod čís. 2, lit. a) až d), dle platných předpisů započítávají se do vyměřovacího základu daně činžovní, budiž brán v počet také vyšší náklad na dani a přirážkách vypadající na zvýšené nájemné,
5. zvýšení nájemného nesmí pro jednotlivý byt činiti více, než na něj připadá z úhrnné částky zvýšení podle poměru nájemného z jednotlivého bytu k součtu nájemného ze všech bytu a nájemních hodnot nepronajatých součástí domu položených za základ daňovému předpisu,
6. zvýšení nájemného není přípustno z důvodu, že se mimo výlohy uvedené pod čís. 2, lit. b) zvýšily také ostatní pravidelné roční výlohy spojené s udržováním a správou domu, ani že pominulo dočasné osvobození od daně nebo dočasná úleva daňová,
?. k úhradě nákladu, spojeného se zdražením ústředního topení a užívání zdviže, lze nájemné přiměřeně zvýšiti,
8. k úhradě nákladů, jež byly učiněny k žádosti nájemníkově v jeho bytě, jest přípustno přiměřené zvýšení nájemného na dobu, která stačí, aby se náklady v přiměřené lhůtě umořily, leda že by byly nutný, aby byt byl udržen v uživatelném stavu,
9. úplatu za užívání zařízení bytu daného v nájem a jiná smluvená plnění lze přiměřeně zvýšiti, pokud je to v daném případě zvlášť odůvodněno.
Okresní soud může, vyslechnout obec a dohodne se s berní správou, vyhlásiti v obci, do jaké míry a od které doby jest přípustno zvýšení nájemného v obci z důvodů uvedených pod čís. 2, lit. a) a b).
Zvýšení nájemného jest účinné od prvního dne měsíce následujícího po učiněné úmluvě nebo po rozhodnutí soudním, ač-li není zvýšení nájemného z důvodů uvedených pod čís. 2, lit. a) a b), přípustno již od dřívějšího dne.
Základním nájemným rozumí se nájemné i s vedlejšími poplatky, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvém pronájmu.
Bylo-li nájemné pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok prvního pronájmu uvedeno částkou nižší, než pronajimatel uplatňuje, může se toto vyšší nájemné jen tehdy vzíti za základ přípustného zvýšení, prokáže-li pronajímatel, že u příslušné berní správy svá původní přiznání opravil. Jde-li o byty, jež 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu přenechány byly k užívání za nepřiměřenou úplatu, jež při vyměřování daně činžovní nebyla uznána, nutno při stanovení základny zvýšení vycházeti od činžovní hodnoty, jež byla pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok ku vyměření daně činžovní stanovena.
§ 9
Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti větší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, vypadající na část danou do podnájmů.
Ke zvýšení podnájemného nad procento, o které bylo přípustně zvýšeno nájemné nájemníkovi, jest potřebí svolení soudu.
Ustanovení § 8, odstavce 1., čís. 9, jest užíti také na podnájem. Pronajímatel jest k žádosti vlastníka domu povinen, učiniti mu o každém podnájmu oznámení a zároveň udati jméno a povolání podnájemníkovo, výši podnájemného a výši úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění.
§ 10.
Pronájem bytů s podmínkou, že nájemník koulí zařízeni bytu, jest zapovězen.
§ 11.
Nájemné nebo podnájemné i s vedlejšími poplatky a jiné úplaty směj í býti smluveny a placeny jen v penězích měny ustanovené zákonem ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n. Smlouvy tomu odporující jsou zapovězeny.
§ 12.
Zvýšení podnájemného s vedlejšími poplatky nebo jiné úplaty bez svolení soudu, pokud svolení toho jest podle tohoto zákona potřebí, jest neplatné.
Zapovězena jsou veškerá právní jednání, kterými dosavadní nájemník dává sobě nebo někomu jinému něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu nebo v souvislosti s tím, nebo kterými pronajimatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt, nebo kterými si někdo dává poskytovati nebo slibovati nepřiměřenou odměnu za sprostředkování nájmu.
Co bylo plněno proti ustanovením odst. 1. a 2., může býti požadováno zpět se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci. Nárok na vrácení promlčuje se do 6 měsíců od zmršení nájemní smlouvy.
§ 13.
O tom, je-li přípustno zvýšení nájemného nebo podnájemného nebo úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle §§ 8 a 9 tohoto zákona, rozhoduje soud k písemnému nebo protokolárnímu návrhu pronajimatelovu nebo nájemníkovu, v němž budiž uvedeno dosavadní nájemné a odůvodněno podrobným výpočtem požadované zvýšení. Pronajimatel musí předložiti průkaz o nájemném, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.
Soud rozhoduje v nesporném řízení, vyslechne, je-li toho třeba, znalce a přihlížeje k okolnostem, které v daném případě jsou podle § 8, odst. 1., čís. 2, lit. a až d, a čís. 4, 7 až 9, rozhodný pro zvýšení nájemného.
O tom, je-li podnájemné nebo úplata, za užívání zařízení a jiná smluvená plnění podle § 9 přiměřená, rozhodne soud k návrhu pronajimatelovu nebo podnájemníkovu nebo vlastníka domu:
Soud jest pak oprávněn, vyslechnout strany, podle výsledku šetření upraviti přiměřeně v mezích tohoto zákona podnájemné nebo úplatu za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění.
§ 14.
Byl-li soud požádán, aby rozhodl podle §13, obešle strany podotkna, že věc projedná a o ní rozhodne, i když se strany osobně nedostaví. Jednání buď provedeno pokud možno do 14 dnů po učiněném návrhu.
Obeslané osoby jsou povinny přijíti nebo k jednání vyslati plnomocníka s věcí náležitě obeznalého, jakož i dáti podle pravdy vysvětlení o určitých otázkách soudem označených. Soud provede šetření pro rozhodnutí potřebná.
§ 15.
Rozhodnutí soudu podle § 13 lze odporovati stížností do 14 dnů od doručení. Další opravný prostředek jest vyloučen.
§ 16.
Závisí-li rozhodnutí právního sporu o zaplacení nájemného nebo rozhodnutí o přípustnosti výpovědi zcela nebo částečně na tom, je-li zvýšení nájemného a podnájemného podle §§ 8 a 9 přípustno, nebo je-li podnájemné nebo úplata za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 9 přiměřená čili nic, přeruší soud řízení, nebylo-li již o věci rozhodnuto, a vyžádá si toto rozhodnutí.
Veřejná oznámení o bytech
§ 17.
Oznamuje-li kdo veřejně byt, který chce pronajati, musí jej v oznámení přesně označiti. Oznámení nesmí obsahovati vyzvání, aby byly podávány nabídky s označením ceny.
§ 18.
Kdo hledá byt veřejným oznámením, nesmí v něm slibovati odměnu tomu, kdo jej nabídne nebo opatří.
Trestní ustanovení.
§ 19.
Kdo činí údaje, k nimž je podle tohoto zákona povinen, nesprávně nebo neúplně nebo jinak tento zákon obchází, kdo se dopustí jednání, která jsou podle tohoto zákona zapovězena, nebo kdo činí veřejná oznámení odporující ustanovením 17 a 18, buď potrestán politickou okresní správou a tam, kde je státní policejní úřad, tímto úřadem. na Slovensku městským kapitánem nebo hlavním služným, peněžitou pokutou do 20.000 Kč ve prospěch místního chudinského fondu nebo vězením do šesti měsíců. Tyto tresty mohou býti také zároveň uloženy.
Všeobecná ustanovení.
§ 20.
Protokoly a podání v řízení soudním podle tohoto zákona podléhají obvyklým poplatkům, z usnesení jest zaplatiti poplatek rovnající se polovičnímu rozsudečnému.
§ 21.
Ustanovení tohoto zákona o bytech vztahují se, pokud není jinak ustanoveno, také na jednotlivé části bytů a jakékoli jiné místnosti, které jsou předmětem nájemní nebo podnájemní smlouvy.
§ 22.
Na domy, pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, na Slovensku po 12. listopadu 1916, a. na výkon živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců, jakož i na domy a objekty, které jsou podrobeny stavební a dozorčí příslušnosti železničních úřadů, zákon tento se nevztahuje.
§ 23.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1922 a pozbude jí dnem 30. dubna 1922.
§ 24.
Pokud nebylo řízení před nájemními úřady zahájené do 31. prosince 1921 skončeno, bude soudem rozhodnuto jen, podá-li strana u soudu návrh nový dle tohoto zákona.
§ 25.
Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče ve shodě s ministry spravedlnosti a financí.
Důvodová zpráva.
Zákon o ochraně nájemníků ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a n., pozbude účinnosti dnem 31. prosince 1921.
Poměry, které ve válečných letech 1916 a 1917 vedly k vydání předpisů pode jménem ochrany nájemníků, určených však nejen k ochraně nájemníků, ale také majitelů domů, ač z valné části dosud trvají, přece jen v mnohém se zlepšily. Nedostatek bytů pozbyl namnoze již, ač mnoho jest tu ještě v-konati, svůj hrozivý ráz dík účinkům zákonů vydaných ke zmírnění bytová nouze, jmenovitě pak dík záslužné činnosti stavebních družstev a obcí, které rozvinuly v mezích možností úspěšnou stavební činnost. Není-li ještě možno, zákon o ochraně nájemníků úplně a najednou zrušiti, jest přece již možno a proto nutno zas aspoň pro některé případy rozšířiti práv o 1: výpovědi a aspoň částečně uvolniti nájemné, a tak učiniti další krok na cestě k úplnému odstranění vázaného hospodářství s byty. vážné a mnohé jsou důvody, které hlavně uvolnění nájemného činí nezbytným nejen v zájmu jednotlivého pronajímatele, ale v zájmu návratu normálních poměrů na stavebním trhu, a tím v zájmu celého státu, který nyní s tak těžkými finančními obětmi podporuje stavební podnikání. Ne-li vyrovnání, tedy aspoň podstatné sblížení nájemného ve starých domech. s nájemným v nových domech, vystavěných beze vší finanční podpory veřejné, musí býti a zůstati konečným cílem bytové státní politiky.
Nejdůležitější novotou osnovy zákona jest, že nezná nájemních úřadů, které podle dosavadního zákona musely býti zřízeny v obcích s více než 20.000 obyvateli a byly povolány, aby rozhodovaly o přípustnosti zvýšení a o přiměřenosti nájemného. Podle osnovy nového zákona budou tedy na příště jen okresní soudové příslušni, aby rozhodovali netoliko o přípustnosti výpovědi, ale i o přípustnosti zvýšení nájemného ve všech obcích vůbec. Funkce nájemních úřadů byla podle povahy věci namáhavá a nejvýše nevděčná. Bylo čím dále tím obtížnější nalézti pro ně vhodné osoby tím spíše, že úřad jejich byl úřadem čestným a bezplatným. Do rozhodnutí okresních soudů bude lze podati stížnost k soudům II. stolice, které budou rozhodovati s konečnou platností. Tato úprava bude také více vyhovovati ustanovení § 105 ústavní listiny než dosavadní stav. Další novotou je, že osnova vypouští ustanovení §§ 25 a 26 dosavadního zákona o úrokové míře knihovních pohledávek na obytných domech, která byla dána především ve prospěch majitelů domů, ale nepřímo přicházela k dobru také nájemníkům. Tato ustanovení nehodí se již do nové doby. Nehledíc k jiným příčinám, které působí stoupání hypotekární úrokové míry, také u peněžních ústavů zabývajících se hypotekárním úvěrem stoupl zatím osobní a věcný náklad takovou měrou, že i nejkonservativnější ústavy vidí se nuceny k úhradě zvýšené režie zvyšovati hypotekární úrokovou míru i ze starých předválečných hypoték. Bez zákonného zákazu výpovědi hypotekárních pohledávek se strany věřitele nedalo by se čeliti stoupání hypotekární úrokové míry. Tohoto prostředku neznal již starý zákon, v zájmu spořádaného vývoje hypotekárního trhu nesmí býti k němu sáhnuto ani v osnově nového zákona. Osnova zbavuje sice majitele domu ochrany před zvyšováním hypotekární úrokové míry podle vůle věřitelovy, ale ponechává mu možnost, aby zvýšil nájemné o tu částku, o kterou vzrostly jeho výlohy zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jinými platy z knihovních pohledávek váznoucích na domě 1. srpna 1914, pokud je zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím hypotékám úrokové míry. O tom, je-li tato podmínka splněna, bude napříště, neshodnou-li se strany, rozhodovati soud v nesporném řízení.
Nejméně uspokojivé jsou účinky dosavadního zákona, pokud jde o ochranu podnájemníků před vykořisťováním nesvědomitými nájemníky. Ustanovení §§ 9 a 15 dosavadního zákona, která byla téměř beze změny převzata do §§ 9 a 13 osnovy, sama o sobě poskytují zajisté zcela dostatečnou ochranu před nepřípustným zvýšením podnájemného a před nepřiměřenými požadavky nájemníkovými za užívání zařízení místností daných do podnájmu, v praxi selhávají však zcela, poněvadž podnájemníci z pohnutek ovšem pochopitelných ostýchají se dovolávati ochrany zákona. O nova připojuje v § 9 v posledním odstavci nové ustanovení povahy kontrolního předpisu, ne však všeobecně platné, nýbrž závazné jen k žádosti majitele domu. Na majiteli domu záleží, do jaké míry chce tohoto nového ustanovení užíti. V souvislosti s tím bylo právo, žádati za rozhodnutí o přiměřenosti podnájemného, v § 1. odstavec 4, uděleno také vlastníku domu.
Hlavním obsahem osnovy zákona zůstává jako podle dosavadního zákona ochrana před bezdůvodnou výpovědí a ochrana před nepřípustným zvyšováním nájemného.
Pokud jde o právo k výpovědí, nečiní osnova již rozdílu mezi obcemi zmocněnými a mezí obcemi nezmocněnými k zabírání bytů. Podle osnovy bude možno dáti v každé obci výpověď z jakéhokoli důležitého důvodu. Osnova uvádí, ovšem jen demonstrativně, v § 1 vedle dosavadních šesti ještě dva další důležité důvody k výpovědi a rozšiřuje mimo to staré dva důvody, uvedené pod čís. 3 a 6, na další skutkové poměry. Oba nové dva důležité důvody k výpovědi, uvedené v § 1 pod čís. 7 a 8, vyhovují spravedlivým požadavkům majitelů domu.
Ustanovení dosavadního zákona o zvyšování nájemného jsou předmětem největších stížností se strany organisací majitelů domů. Vůdčí myšlenkou osnovy zákona je, upraviti stanovení nájemného tak, jak v praxi skutečně nejčistěji se děje. Je nepopíratelnou skutečností, že dosavadní kategorický předpis zákona o neplatnosti úmluv o nájemném přesahujícím zákonem dovolenou míru, nebyl s to zabrániti, aby se přes to smlouvy takové jak s dosavadními, tak zvláště š novými nájemníky neuzavíraly a nebyly plněny. Výši nájemného ponechává osnova především dohodě stran, a to netoliko jde-li o uzavírání nájemní
smlouvy s novým nájemníkem, ale i jde-li o zvyšování nájemného u starého nájemníka. Teprve neshodnou-li se strany o zvýšení nájemného, jest povolán soud, aby v nesporném řízení rozhodl, pokud a do jaké míry. jest zvýšení nájemného přípustno. Pro rozhodování o přípustnosti zvýšení nájemného soudem přejímá osnova ustanovení dosavadního zákona, že zvýšení základního nájemného, to jest nájemného, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvém pronájmu, o 20% jest přípustno všeobecně, zvýšení další pak jen z důvodů v zákoně taxativně uvedených a jen o částku, o kterou vzrostly z těchto důvodů výlohy pronajimatelovy. Osnova přináší však tu novotu ve prospěch majitelů domů, že i při zvýšení nájemného z důvodu opravy nebo obnovy domu zůstává neztenčeno všeobecné 20% zvýšení nájemného. Aby pak byl učiněn konec všem pochybnostem, ustanovuje se zvlášť, že pokud zvýšení nájemného má v zápětí zdanění zvýšeného nájemného - tomu tak bude jmenovitě, bude-li nájemné zvýšeno z důvodu úhrady výloh na opravy a obnovy domu - nutno při výpočtu přípustného zvýšení také bráti v počet vyšší náklad na dani a přirážkách, vypadající na zvýšené nájemné. Přijetí zásady, že ustanovení nájemného je ponecháno především volné dohodě stran, vedlo nutně k tomu, aby do osnovy nebyla převzata ustanovení dosavadního zákona, podle kterých netoliko nájemník, ale i pronajimatel měl možnost, požádati soud za rozhodnutí o přiměřenosti smluveného nájemného. Jen k cíli zvýšené ochrany podnájemníků bylo podobné ustanovení v osnově ponecháno.
Působnost navrhovaného zákona má býti obmezena na dobu do konce dubna 1922 z té úvahy, že zatím ze všeobecných důvodů hospodářských nelze přikročiti ke všeobecnému zvyšování nájemného.
Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena, a to s ohledem na to, že platnost dosavadního zákona o ochraně nájemníků vyprší dnem 31. prosince 1921, a že jest v zájmu právní jistoty, aby kontinuita ochrany nájemníků nebyla přerušena, v jednání zkráceném podle § 55 jednacích řádů sněmovních, a aby byla přikázána v poslanecké sněmovně a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru sociálně politickému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 19. prosince 1921.
Ministr sociální péče:
Habrman v. r.