Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
I. volební období |
4. zasedání |
3303
Návrh
poslanců J. Dubického, Mašaty a druhů
na. bezplatné přiznání tak zv. dominikálních pozemků drobným zemědělským uživatelům do jejich soukromého vlastnictví.
V obcích okresu Vysoké n. Jiz. v Bratrouchově, Buřanech, Hoř. Dušnici atd. jsou nemovitosti, které jsou od dávných dob v t. zv. dědičném pachtu malých horských zemědělců. Jsou to pozemky, jež jsou připsány:
1. z části v zemských deskách fideikomisnímu velkostatku Jilemnickému (nynější držitel Otto Harach),
2. z části v pozemkových knihách zmíněných obcí (jako anod) Ot. Harachovi.
Do dědičného pachtu dostaly se pozemky ty počátkem 18. stol. následovně: Tehdy byla krajina v obcích těch zalesněna a téměř neobydlena, takže lesní obhospodařování panství Jilemnického bylo velice obtížné, zvláště pro nedostatek pracovních sil. Vlastník panství, aby nedostatku tomu odpomohl, kolonisoval krajinu. Novým osadníkům dal
1. do vlastnictví dílec pozemků, na němž si osadník postavil domek,
2. do dědičného pachtu část okolních pozemků, aby si je upravili k vlastnímu hospodaření.
Osadníci bylí pak povinni z pachtovních pozemků platiti roční nájem poměrně velmi malý, a vedle toho pomáhali vlastníku panství pří pracích lesního hospodaření (t. zv. láska).
Dlouhou a namáhavou prací upravili si osadníci lesnaté pozemky na příkrých horských stráních tak, že k svému malému horskému hospodaření vytvořili si role, luka, pastviny a i část lesů, takže ku každému horském domku patří nyní pozemky všeho druhu, tak, jak toho hospodaření vyžaduje.
Leč nejen přistěhovalí osadníci, ale i staří, zde dříve bydlivší a vlastní pozemky a domky mající horští malí zemědělci obdrželi část pozemků do dědičného pachtu za podmínek hořejších.
Tím způsobem utvořily kol jednotlivých domků (usedlostí) úplné hospodářské celky, jež ku své existenci nutně potřebují, aby jako takové celky, tj. role, luka, pastviny a lesy, byly zachovány.
Tento poměr dědičného pachtu se během staletí úplně vžil a lid horský hleděl na pozemky, jež de facto měl v dědičném pachtu, jako na vlastní, při nichž byl omezen jen placením malé činže a t. zv. láskou.
Tento poměr dědičného pachtu byl vyznačen i ve starých gruntovních knihách zmíněných obcí.
Když po roce 1843 bylo prováděno vyvazení pozemků, ucházeli se tito staří dědiční pachtýři rovněž o to, aby za úplatu vyvazovací jim byly pozemky přiznány do vlastnictví, leč bezvýsledně: nárok jich byl okresním úřadem v Rokytnici odmítnut, patrně asi proto, že tu byl jiný poměr právní, než jindy při poddanských pozemcích.
Od těch dob však ustalo také vyznačování tohoto dědičného pachtu v pozemkových knihách a pozemky ty byly vedeny v evidenci pouze v účetních knihách panství Jilemnického. To děje se dosud.
Poměr dědičného pachtu byl zvláštní. Převod se neobmezoval jen na dědice pachtýřovy, nýbrž byl možným i mezi živými a sice bylo lze postoupiti mezi živými buď celou usedlost (tj. domek vlastní i s pachtovanými pozemky) nebo jen pachtovní pozemky samé, ba i část jich i dílce jich. Nastalo tu i drobení, vyplývající jednak z dělení mezí dětí zustavitelovy, jednak zmenšováním celků pozemkových s jedné strany a přibíráním (přikupováním) pozemku neb dílců jích s druhé strany.
V tom právě je důkaz, jak horští zemědělci hleděli na celý poměr právní: byli staletým zvykem (právní zvyklostí) přesvědčeni o své právně odůvodněné nejvolnější disposici s pozemky těmi.
Pozemkům těm se říkalo dominikální. Připomenouti dlužno, že takovýto právní poměr jest i na okresích Rokytnickém, Jilemnickém, Vrchlabském atd.
Když byl vydán zákon výkupu dlouholetých pachtů ze dne 27. května 1919, čís. 318 Sb. z. a n., ucházeli se tito držitelé dominikálních pozemků o přiznání nároků k pozemkům těm.
Řízení to se provádí u okresního soudu ve Vysokém n. Jiz.
Tu však vyskytly se četné obtíže
1. Jsou tu pozemky dominikální, jež jako takové na základě výše vylíčené zvyklosti přešly mezi živými na nové držitele, kteří tak nemohou se po rozumu cit. zákona vykázati zákonnou dobou držení pachtu. Ti byli z dobrodiní zákona vyloučeni.
2. Jsou tu držitelé pozemků dominikálních ve výměře:
a) bud jen těchto dominikálních pozemků.
b) neb svých vlastních a vedle toho i dominikálních větší než 8 ha.
Těmto se přiznání nároků k onomu plus nad 8 ha odpírá.
3. Pachtýři tito ucházejí se přirozeně o přiznání všech druhů pozemků, tedy nejen rolí a luk, k nimž se cit. zákon po rozumu 2 táborového zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n. vztahuje, ale i pastvin, lesů a neplodné pády, jichž přiznání je vzhledem k cit. předpisem vyloučeno a jichž přiznání se jim také okresním soudem ve Vysokém n. Jiz. odpírá.
Ve všech těchto případech jsou ovšem dědiční pachtýři dominikálních pozemků zkrácení, nehledě ani k tomu, že nepřiznáním pozemků těch se porušuje:
a) jích starou zvyklostí vydržené právo volné disposice tím spíše, že nepřiznané pozemky odpadají zřízení dle zákona na čís.:318 až 1919 a budou zahrnuty do zákona táborového,
b) hospodářský celek jednotlivých zemědělských usedlostí těchto horských zemědělců, dědičných pachtýřů dominikálních pozemků.
Kromě toho nutno poukázati na jiný vysoce důležitý fakt. Tyto dominikální pozemky -byly původně kostrbaté, zalesněné, divoké stráně horské. Stálo to mnoho námahy a těžké práce, než předkové a předchůdcově dnešních pachtýřů tyto pozemky v drsném horském klímatu přeměnili na role, luka a pastviny a než z nich udělali jednak pozemky obdělané a k obdělání způsobilé, jednak celé hospodářské celky (usedlosti). Původní stav nepřinášel velkého užitku, to právě vlastník panství vycítil, když se jal kolonisovati. Jestli nyní přičíněním a mozoly dřívějších pachtýřů jsou horské stráně aspoň poněkud (přiměřeně klimatickým poměrům) úrodné a jestli tudíž mají význam svůj v národním hospodářství státním, jest to jen zásluhou těchto starých pachtýřů a jim přísluší právo k pozemkům těm. Jestli dříve malý nájem, byla to jistě jen forma, neboť t: zv. ťláskouŤ vlastník velkostatku daleko více byl odškodněn za odstoupené pozemky.
A tu dlužno míti ohled nejen na odmítané nyní pachtýře (shora I-3), ale i na ty, jimž se právo přiznává, leč za drahý výkup. Výkup (všeobecně) nesmí se díti dle cen, jak v čit: zákonu čís. 318 až 1919 určeno, a přiznání pozemků těch horskému lidu se musí státi za nejsnazších podmínek.
Podepsaní proto navrhují: Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:
1. Tak zvané ťdominikálníŤ pozemky buďtež přiznány dosavadním uživatelům ze řad malozemědělských bez náhrady.
2. Budiž zavedeno zvláštní řízení vedoucí ke konečnému přiznání jejích nároků.
3. Řízení to budiž prosto všech kolkovních i jiných (převodních a knihovních intabulačních) poplatků, vyjma poplatků za úřední zjišťování potřebných dat. Rozměření dělených snad parcel budiž provedeno zdarma státním geometrem.
4. Dříve než bude zavedeno nové řešení, budiž v těch případech, kde jde o výkup t. zv. dominikálních pozemků zastaveno, po případě odloženo. dosavadní řízení dle zák. č. 318 až 1919 - a buďtež jen prováděny přípravy, jichž výsledek by mohl být základem k novému řešení. Okresnímu soudu ve Vysoké n. Jiz. budiž dán neprodleně příslušný pokyn. Po stránce formální budiž návrh překázán výborům zemědělskému a právnímu.
V Praze dne 15. prosince 1921.
Dubický, Makala.
Chlebounová, Křemen, Nejezchleb-Marcha, Vacula, dr. Kubíček, Vahala, Molík, Stodola, Beran, Vraný, dr. Hodža, J. Černý, dr. Srdínko, inž. Botto, dr. Hnídek J Hálek, dr. Blaho, Tůma, Bradáč, dr. Černý.