Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
I. volební období |
4. zasedání |
3302
Návrh
polance dra Ant. Uhlíře a spol.
na organisací lidové výchovy.
Národní shromáždění republiky Československé račiž se usnésti na tomto zákoně:
ZÁKON
ze dne
jímž se organisuje lidová výchova
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
V celé oblasti republiky Československé buďtež pořádány lidové přednášky, poučné kursy a opatřena jiná zařízení lidovýchovná jimiž se obyvatelstvo připravuje pro úkoly občanské, mravně povznáší a zjemňuje uměleckou výchovou.
§ 2.
K tomu cíli zřídí obce osvětové komise, soudní okresy osvětové sbory, župy osvětová ústředí. Nařízením se ustanoví složení a funkce těchto těles, zvláštní úprava jejich pro národnostní menšiny, jakož i organisační úchylky pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.
§ 3.
Obce jsou povinny přispívati na účely lidovýchovné 30-50 haL. za každého obyvatele. Z tohoto příspěvku připadá 10% okresnímu sboru osvětovému, který dostává také příspěvky z okresních fondů. Župnímu ústředí osvětovému poskytuje příděly župní výbor. Stát může v mezích rozpočtových povolovati podpory na účely lidovýchovné. Bližší stanoví se nařízením, které vytkne i úchylky pro dobu přechodnou.
§ 4.
Obce jsou povinny postarati se pro účely lidovýchovné o vhodné místnosti, zvláště ve školních budovách. Města pořídí do pěti let od vydání tohoto zákona přiměřené síně osvětové.
§5
Dozor na organisací lidové výchovy přísluší ministerstvu školství a národní osvěty, které ustanoví. při župních úřadech odborné orgány dozorčí:
§ 6.
Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude uveřejněno prováděcí nařízení. Dnem tímto se ruší platnost zákona o organisaci lidových kursů občanské výchovy ze dne 7. února 1919, č. 67 Sb. z. a n.
§ 7:
Provedení zákona svěřuje se ministru školství a národní osvěty a zúčastněným ministrům
DŮVODOVÁ ZPRÁVA.
Navrhovaným zákonem má býti zákon o organisací lidových kursů občanské výchovy ze dne 7. února 1919, č. 67 Sb. z. a n. rozšířen na celou oblast lidové výchovy (vyjímaje knihovnictví, normované jiným zákonem), tedy i na mravní a uměleckou výchovu dospívajících a dospělých. Lidová výchova je stále důležitější složkou kulturní politiky demokratického státu a vyžaduje všestranné péče veřejné. Jako zákonem o veřejných knihovnách obecních byla. uložena obcím povinnost zařaditi na potřeby knihovnické pevnou, položku 30 h až 1 Kč do rozpočtu, a to položku určenou počtem obyvatelstva, tak se i tímto návrhem zákona stanoví minimální kvóta, jakou obce dají k disposicí na osvětovou činnost vlastních orgánů nebo na podporu spolkům vzdělávacím. Je však zároveň třeba, aby dosavadní okresní sbory osvětové, nejdůležitější článek lidovýchovné organisace, byly finančně silné, neboť čím zaostalejší kraj, tím větší opory potřebují místní podniky z ústředí, které má pohotově kvalifikované přednášeče, učebné pomůcky aj. Jak zkušenost ukazuje, jednotlivým okresním sborům osvětovým prospívá také součinnost a podpora sousedních sborů, tedy soustředění osvětových pracovníků z celá župy v osvětové ústředí, podporované župním výborem: Stát by subvenční soustavou svou vyrovnával především nedostatky obcí, kde minimální příspěvek jejích nestačí na veliké úkoly místní, a zároveň umožňoval by rozsáhlé podniky výjimečného rázu. S rozvojem lidovýchovné činnosti souvisí potřeba vlastních místností osvětových, aby kulturní snažení unikalo ovzduší hospodskému. Tu je třeba otevříti školní síně také účastníkům Indových kursů a postupně zařizovati - ve městech i na venkově - samostatné síně osvětové: Důležitým požadavkem jest konečně decentralizace úředního dozoru lidovýchovného. Dosavadní nečetné orgány ministerstva školství a národní osvěty nemohou již přehlédnouti lidovýchovnou činnost v celé republice. Odborný úředník, postavený samý střed osvětového snažení v župě, urychlí vývoj osobní iniciativou, intervencí a znaleckými pokyny, zpozoruje, který se opožďuje v činnosti osvětové, a z vlastního názoru odhadne cenu toho, co se koná v jeho oblasti.
Úhrada státní je opatřena v subvenčních položkách ministerstva školství a národní osvěty, titul 12, § 1. položka 17, 18, 19, 22. Návrh budiž odkázán výboru kulturnímu.
V Praze dne 16. prosince 1921.
Dr. Ant. Uhlíř.
Zeminová, Draxl, Pechmanová, Sladký, dr. Bartošek, Hrizbyl, Laube, Netolický, David, Stříbrný, Slavíček, Hrušovský, Langr, dr. Patejdl, Boříval, Landová-Štychová, Pelikán, dr. Franke, Špatný, Sajdl.