Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

o politických a administrativních poměrech v Podkarpatské Rusi.

Politické a administrativní poměry v Podkarpatské Rusi jsou neudržitelné. Od doby, co země byla obsazena československým vojskem, nežilo její obyvatelstvo jest ani minuty bez výminečného stavu a stanného práva. Podkarpatská Rus j, jedinou zemí v Evropě, Turecko a Albanii nevyjímaje, v níž vůbec není ani jediného sboru ať pro úkoly zákonodárné nebo správní, v němž by zasedali volení zástupci obyvatelstva. Nebyly provedeny ani volby obecní, ani volby do autonomního sněmu, zaručeného zemi smlouvou mírovou, ani volby do Národního shromáždění, stanovené ústavou Československé republiky. Země ovládána je vládní soustavou vojenské diktatury, jíž je v čele francouzský generál Paris. Poněvadž administrativa nepodléhá vůbec žádné kontrole - o volnosti tisku, shromažďovací, spolčovací, agitace, není ani řeči - a poněvadž dále vláda československá zaplavila zemi nejpodřízenějším materiálem úřednickým, jest prostoupena celá státní administrativa neuvěřitelnou korupcí. Celý tento neudržitelný režim vybíjí se úžasným způsobem na nešťastné zemi, nejvíce však na jejím chudém obyvatelstvu, na dělnících a na malých zemědělcích ve vesnicích. Je cynickým výsměchem pro skutečný stav věcí, odvažuje-li se česká buržoasie dnes mluviti o Podkarpatské Rusi jako o ťzemi osvobozenéŤ. Ve skutečnosti je to země okupovaná, území ovládané vládou Československé republiky stejnými methodami jako dříve v Rakousko-Uhersku byla Bosna a Hercegovina.

Podavatelé této interpelace měli příležitost na místě se informovati o poměrech v Podkarpatské Rusi. Informace, jichž mohli nabýti přímým stykem s obyvatelstvem za osm dní šetření, přirozeně nemohou činiti nárok na úplnost. Ale již skutečností, jež zjistili, vrhají úžasné světlo na poměry v Podkarpatské Rusi. Neudržitelnost dnešní vládní soustavy v Podkarpatské Rusí vynikne nejlépe, když suše bez jakýchkoliv posudků uvedeme fakta, námi zjištěná. Následující případy jsou příznačné pro jednání četnictva, policie a úředníků v Podkarpatské Rusi:

V obcí Visny Sinevit Polyana (župa marmarošská) byl příslušník komunistické strany soudruh Hriz Simscuk bezdůvodně ztlučen tamějším četníkem tak, že několik týdnů ležel nemocný v posteli, četník usiloval o lásku manželky zbitého soudruha a manžel nechtěl tomu přivoliti. V obci Zsukov (župa beregszká) byl zemědělský dělník Ivan Jakobič, otec 8 děti, po sedm let obecní rychtář, zatčen vrchním slúžným, defraudantem Pakhem a slúžným Andrejkou. Zatčen byl proto, poněvadž na obou úřednících žádal, aby buďto vrátili obci peníze, v ní sebrané na nákup obílí pro osev, anebo aby obcí dodali toto obilí. Obilí nebylo dodáno, peníze byly defraudovány. Pakh a Andrejko zahnali zákonné ustanoveného rychtáře z úřadu, ačkoliv obyvatelstvo proti tomu protestovalo, a jmenovali jiného na jeho místo. Stalo se tak v únoru r. 1921. - Za zemědělské stávky v obvodu Užhorodu byli zatčeni bez jakékoliv příčiny soudruzi Pfeffer, Popovič a Cimbalmos; ačkoliv okresní soud je všechny osvobodil, byli soudruzi Cimbalmos a Pfeffer odesláni postrkem do své domovské obce k nucenému pobytu. Stalo se v dubnu 1921. - V Seredné byl v dubnu 1921 za stávky zemědělských dělníků zatčen tajemník odborové organisace zemědělských dělníků Jakub Kemény, seděl 8 týdnu v Beregszászu, pak byl soudem osvobozen. - V obci Szerné, župa beregszká, vydal vrchní slúžný Pavlík zatykač na 9 členů komunistické strany pouze proto, že zakládali místní organisaci. Tito soudruzi byli nuceni delší dobu skrývati se v lesích, aby ušlí brutalitám četníků. Stalo se v dubnu 1921.

V obci Chudlyova (župa užhorodská) byli v souvislosti se zemědělskou stávkou zatknuti členové komunistické strany Simzcisosa a Székely. Řadu týdnů byli na rozkaz vrchního slúžného ze Seredni vězněni ve vězeni v Beregszászu, na konec shledal je soud nevinné a osvobodil je. Stalo se v dubnu 1921. - V obci Hrušová (župa marmarošská) byli bez jakéhokoliv důvodu zatčení členové komunistické strany Bodnar a Polovka. Byli deset dní ve vazbě ve vězení soudu v Hustu, pak byli propuštěni, aniž vůbec byla na ně podána žaloba.

V obci Hustoborny (župa marmarošská) byli dva mladí členové komunistického hnutí, jednadvacetiletý Metro Lemka a sedmnáctiletý Vasil Lemka, pro ůplně bezpodstatné podezření četníky strašlivě ztlučení. Seděli sedm týdnů ve vězení v Hustu. Pak byli propuštěni, aniž na ně byla podána žaloba. Pravděpodobným důvodem k jejich ztýrání a zatčení bulo, že jejich otec je členem organisace komunistické strany a že byl v osobním napětí s kterýmsi maďarským knězem. V celé Podkarpatské Rusi vytrhávají zřízenci finanční stráže ze zahrádek chudých lidí maličké zákony tabáku, který tam tito lidé odedávna si pěstují pro osobní potřebu. Zřízenci finanční stráže počínají si při tom násilně, berou si na pomoc četníky a jsou velmi časté případy, že venkovští lidé byli při tom od finančníků a četníků do krvava zbiti. V obci Lipsa (župa marm,) byl zemědělec Fedor Pavliuska oři podobné příležitosti zbit tak, že byl několik týdnů upoután na lože. Vedle toho byl ještě s osmi jinými chudými venkovany z téhož důvodu uvržen do žaláře v Hustu a tam po týdnu vyzněn. Na konec nebyla na něho podána žaloba a byl propuštěn. Stalo se v červnu 1921. - Georgyi Ruszinko z opce Ruska-Mokra (župa marmarošská) byl vězněn v žaláři v Hustu 9 týdnů, od 10. dubna do 10. června 1921 jenom proto, poněvadž odhalil korupční hospodaření notáře Havgyaka v aprovisací. Na konec byl propuštěn aniž naň vůbec byla podána žaloba. - V obci Teresuli zatkli četníci a uvrhli do žaláře v Tecsöru zemědělské dělníku Hvase Szamniho, Ivanova a Vasila Macolu jedině proto, že byli členy komunistické organisace. Oba byli při zatčení tlučeni kolbami oušek a seděli ve vězeni 25 dni. Na kanec byli propuštěni, aniž na ně byla podána žaloba. Stalo se v srpnu 1921, - 19. srpna 1921 v noci vyhnalo četnictvo z postelí všechno obyvatelstvo celé vesnice Lukova (župa marmarošská), poněvadž četnictvu došla zpráva nějakého špicla, že prý je v obci ukryt delegát komunistické strany z Užhorodu. Několik soudruhů bulo při této příležitosti brutálně ztýráno. Zpráva špiclova nebyla pravdiva. Nikdo nebyl do obce z Užhorodu delegován a také tam nikdo nebyl nalezen. - V Akně Slatině 30. září 1921 vystřelil úředník Oszpodar bez jakéhokoliv důvodu na mladistvého dělníka Jana Gotu a způsobil mu těžkou střelnou ránu do prsou. Tento střílející žoldnéř důlní správy jest ještě dnes na volné noze, ačkoliv bulo naň učiněno trestní oznámení; raněný dělník jest do dnešního dne v nemocnici. - V Hustu stříleli 26. září 1921 úředníci finanční stráže několika salvami na zemědělské dělníku Michaela Haszince a Michaela Pitinyko, kteří v řece Tise chytali ryby. Lodička, na která oba rybolovci seděli, je provrtána kulkami výstřelů a jen úplnou náhodou se stalo, že oba zemědělští dělníci nebyli zavražděni. Ačkoliv na finanční úředníky bylo učiněno oznámení, nestalo se jim ničeho.

V obcí Királyháza byla v říjnu 1921 na udání maďarských iredentistů provedena šikanujícím způsobem bytová prohlídka u železničního zřízence Ondřeje Neméta. Bylo s ním při tom bezdůvodně hrubě nakládáno. Ničeho u něho nebylo nalezeno. - V obci Dolhoje v listopadu 1321 do krvava bez důvodu ztloukli četníci 18ti letého zemědělského dělníka Michala Fedora. Ztloukli ho pravděpodobně na pokyn ředitele velkostatku hraběte Teleki-ho Kulmanna. Kulmann má dávna na Fedora zášť proto, poněvadž je komunista. Fedor byl ztlučen tak, že ležel tří týdny nemocen v posteli. - Jen proto, že jsou komunisti, byli zatčení soudruzi Ivan Resetar, Štěpán Resetar a Ivan Hajnali; jsou ještě dnes ve vězení v Tecsöeru.

Policejní detektiv Josef Verboszký započal v pivnici v Užhorodu v podnapilém stavu hádku s dělníkem Štěpánem Murinem. Při tom vytáhl nabitý revolver a chtěl dělníka zastřeliti. Ač bylo proti němu učiněno oznámení, nebyl potrestán a koná službu dále. - V únoru 1921 byli četnickou eskortou dopraveni do vězení v Užhorodu soudruzi Szabó a ještě jeden soudruh z obci Turja Bistra (župa užhorodská). Po deset dní byli ponecháni v cele užhorodského okr, soudu, ani nikdo se vůbec o ně nestaral. Nebylo jim dáváno jídla, ani vody. Okresní soudce prohlásil, že se tak stalo proto, poněvadž četníci nepřinesli o nich žádná akta a že tedy pro něho neexistují. Z hladu onemocněli, po deseti dnech byli v stavu nemocném propuštěni, aniž se proti ním konalo nějaké vyšetřování nebo líčení. - V Munkačevu v březnu 1921 byl v kanceláři městského hejtmanství insultován a zatčen člen komunistické strany Ludvík Mondik. Za hodinu bul propuštěn s poznámkou; ťPardon, to byl omyl!Ť - V obci Volosanka (župa užhorodská) odňal tamní četník členu komunistické strany Janu Köhlösovi pěkně řezanou hůl, protože se mu líbila. Četník dal Köhlösovi potvrzení, na němž byla napsaná poznámka, že prý hůl je životu nebezpečnou zbraní. Dříve četník žadonil, aby mu uvedený věnoval hnal darem. Ačkoliv bylo proti četníkovi učiněno trestní oznámení, má odcizenou hůl doposavad. V obci Sevljuši vyhodili četnicí v červnu na přání majitele dumu protizákonně z bytu dělníka Augensteina, při tom do něho brutálně strkali a tloukli jej. Jeden četník napřáhl při t příležitosti bajonet a hnal se jím na přítomného jiného dělníka jménem Frieda. Jen ženy, jež se mezí četníka a Frieda vrhly, zachránily jej před bodnutím. - V června přivedli taní špiclové na policejní úřad v Užhorodě dělníka Bergera, poněvadž prý bul nápadný tím, že stál na ulicí. Bylo s ním brutálně jednáno, byl uvržen do vězení a později propuštěn, aniž by s ním bylo zavedeno vůbec nějaké řízení. - V obci Velká Berezná byl dne 20. června zatčen četníky administrátor odborové organisace Bela Pfeffer. Ve vězení okresního soudu od časného rána až do půl noci nedostal ani jídla, ani vody. Byl tlučen a škrcen důstojníkem, jehož jméno zjistiti nebylo mu umožněno. Tento důstojník hrozil, že dá Pfeffera pověsiti anebo zastřelit, řekne-li někde i jen jediné slovo, jak s ním bylo nakládáno. - V obci Batyu byl zatčen četníky a v poutech odveden do vězení v Beregszászu zemědělský dělník Bela Toth (2. července 1921). Četníci zatkli dělníka na přání Buzinkaye, správce velkostatku hraběte Lonyaye, který byl na dělníka rozzuřen proto, poněvadž chtěl své spoludělníky organisovati. Četníci dostali za jeho zatčení od ředitele velkostatku dva vykrmené vepře. Toth byl vězněn několik týdnů ve vězení, pak byl propuštěn, aniž proti němu byla podána jakákoliv obžaloba. V obci Zarnya (župa marmarošská) zkonfiskovali četnicí 24. července 1921 všechny knihy a peníze místní organisace komunistické strany. Dělníci Haranyi; Kroll a Záborec byli zatčeni. - V obci Gátu byl zatčen 12. července Jan Angelet, dělník z Beregszászu, poněvadž tam přijel navštíviti svého kolegu. Byl vlečen v železných poutech do Beregsászu, odtud do Košice. Po šesti týdnech mučivého vězněná byl propuštěn, aniž na něho byla podána žaloba. Byl zatčen na podnět židovského kapitalistického mlynáře Grossa, který četníky podplatil. - 5. prosince 1921 stávkovali v tabákové továrně v Munkačevu dělnicí a dělnice. Zastavili práci proto, poněvadž bylo propuštěno několik důvěrníků. Hned hlásili továrnímu řediteli, že se jedná o 24 hodinovou demonstrativní stávku a že není jejím úmyslem rušiti klid. Ačkoliv také skutečně nedošlo ani k nejmenšímu porušení klidu, zatkla policie bez jakéhokoliv důvodu dělníky: Josefa Kreisca, Gábora Nagyho, Jana Krisa, Huga Tetense, Valba Juleníčka a Josefa Kučeru.

Můžeme jmenovati, mnoho případů persekuce dělnické mládeže. Dne 23. června 1921 vnikl do místnosti organisace mladých dělníků v Munkačevě rosvigoský vrchní slúžný v průvodu dvou četníku, jednoho censora a dvou tajných špiclů, otevřeli tam násilím stůl a skříň, sebrali asi tři sta čísel nekonfiskovaného časopisu ťMladý KomunistéŤ a veliké množství dovalených a censurou schválených brožur a knih, většinou vědeckého, sociologického obsahu. Naložili vše na vůz a odvezli. V obci Alena Slatin zabavila policie v březnu t. r. časopis ťMladý KomunistaŤ všechno administrační zařízení v sekretariátu mládeže. Censurované noviny byly sekretariátu vráceny teprve po 4 měsících. Dne 4. září 1921 konal se v Aleně Slatině mezinárodní den dělnické mládeže. Při této příležitosti četnicí stříleli proti mladým dělníkům. Jeden mladý dělník byl těžce poraněn bodnutím bajonetu, jiný utrpěl těžké zranění, byv udeřen pažbou. Z mladých dělníků, kteří klidně demonstrovali, bylo 12 zatčeno. Zatčení býlí měsíc ve vazbě, pak byli propuštění aniž na ně byla vznesena žaloba. - V obci Velký Sevljuš byl 4. září 1921 mladistvý dělník Ladislav Kribujak přiveden na četnickou strážnici tam strašlivě zbit. Tento mladý dělník byl pro komunistické přesvědčení již aspoň osmkráte četníky do krvava zbit, což potvrzeno jest lékařskými vysvědčeními a svědky. Témuž soudruhovi byla vzata censurovaná čísla ťMladého KomunistyŤ a několik censurou prošlých brožur. Vrchní slúžný je zásady, že organisování mladých dělníků vůbec není dovolme. - V obci Velký Rakoč byly mladému dělníku Brodimu a jiným mladým dělníkům zabaveny legitimace a známky strany. - V Užhorodě v srpnu 1921 byl na policejní strážnicí bez jakéhokoliv důvodu přiveden člen komunistické strany Elek Folkman. Na policií byl zfackován, byly mu vyraženy dva zuby, přes noc byl ponechán ve vazbě a ráno propuštěn, jakoby nic.

Několik případů o jednání policie uvádíme z obce Čoku. Tamější ženy si stěžují, že jím policie odnímá mléko, máslo, vajíčka, aniž jim za to jakkoliv zaplatila a aniž to nějak odůvodni. Ženy, jež by se odvážily protestovati; anebo klásti odpor, jsou prostě zbity. - Skupina policistů do krvava zbila železničního zřízence Petyku, poněvadž se odvážil dvořiti se dívce, na níž s myslil jeden z policistů. - Pod záminkou, že jest podezřelý z krádeže, byl od policistů zbit uzenář Hugo Fodok. Když jej policisté ztloukli, pak jej zase propustili. - Ztlučena a zkopána policisty byla žena malířského dělníka Eugena Radoganice, poněvadž protestovala, když byl její nábytek vyhazován na ulicí. Nábytek byl vyhazován na ulíti, poněvadž četníci chtěli její byt rekvírovati pro sebe. - Až do stavu těžkého zranění byl četníky ztlučen čopský obyvatel František Popovič, o němž je všeobecná známo, že jest duševně nenormální. - Na přání majitele kavárny tloukli a kopali četníci ženu sloužící v kavárně jako pokladní.

V obcí Velký Kapeš byl v říjnu 1921 zatčen důvěrník skupiny mladých dělníků soudr. Maar. Byl do krvava zbit, když u něho byly nalezeny některé exempláře časopisu ťMladý KomunistaŤ a jeden exemplář komunistického manifestu. Tyto spisy byly mu odebrány, on byl v poutech odvezen do Košic, tam uvržen do vazby a po šesti týdnech vazby jako nevinný propuštěn, aniž na něho byla podána žaloba.

Vůbec stalo se systémem v Podkarpatské Rusi; že osoby, nepohodlné vládním kruhům pro své komunistické přesvědčeni, když proti ním není důvodu zakročovati podle zákona, jsou trestání tím, že jsou bráni do vyšetřovací vazby, vyšetřovací vazba se proti ním provádí s brutální bezohlednosti, pokud možno se prodlužuje a na konec pak jsou propouštěni. Ze spousty dokladů o tomto jednání s občany, jež byli vězněni a na konec bez podání žaloby a bez rozsudku propuštění, uvádíme ukázkou určitá jména. Bezdůvodně byli vězněni: Josef Gati, 11 měsíců; Bertalan Füzi (Užhorod) 72 dní; Heřman Fejér (Užhorod) 109 dní; Josef Rosenberg (Užhorod) 190 dní; Michael Hajdu (Užhorod) 192 dní; Ivan Mondok 42 dní; Arnošt Seidler (Užhorod) 109 dní; Bela Kaselyak 80 dní; Arnošt Katz (Munkačevo) 42 dní; Josef Salamon (Munkačevo) 42 dní; Lorko (Munkačevo) 42 dní; Hortvath (Svaljava) 42 dní; Jan Kvič (Perečín) 40 dní; Štěpán Bodák (Perečín) 40 dní; Ondřej Šmidt (Užhorod) 10 dní; Eszterfi (Svaljava) 90 dní; Michal Toth (Velký Sevljuš) 21 dní; třináctiletý mladý dělník Krivalík (Sevljuš) 7 dní; Szabo (Turja Bistra) 21 dní; Budoár (Hrušová) je od několika měsíců dosud ve vazbě.

Jinou praktikou, kterou vládní orgány vystupují proti osobám nepohodlného komunistického přesvědčení jest, že ztěžují jim přiznání státní příslušností. Soudruh Arnošt Seidler je rozený v Užhorodu, stejně jako jeho otec a jeho děd. Od svého narození byl v Užhorodě, tam absolvoval gymnasium, tam byl odveden k vojsku. Nikde jinde vůbec nemohl příslušnosti nabýti. Z důvodů politických však na podnět policejního prefekta Hubera byly o jeho příslušnosti opětně vyslovovány pochyby. A ačkoliv správní výbor v Užhorodu dvakráte konstatoval, že do Užhorodu příslušný jest, vládní orgány chovají se neurčitě, jakoby otázka této příslušností pořád byla pochybnou. Podobně jednáno jest proti soudruhovi Bertalanu Füzi-mu. Obecní úřad v Kiralihelmezu dvakráte uznal, že jest příslušným do této obce, na rozkaz policejního prefekta Hubera bylo však toto přiznání později odvoláno a Füzi byl policejním prefektem vypovězen. Jest sta připadá v Podkarpatské Rusi, kdy na rozkaz policie upírá se osobám politicky nepohodlným jejich příslušnost obecní i státní, byť i byla podle platných zákonu naprosto nepochybnou.

Druhá otázka - již podatelé tohoto dotazu v Podkarpatské Rusi na místě zkoumali - byla, jaký jest sbor úředníků, policistů a četníků, jen<. v Podkarpatské Rusi pracuje methodami, charakterisovanými případy výše uvedenými. Zjistili jsme, že celý organism státní byrokracie, četnictva a policie je proniknut neuvěřitelnou korupcí.

V tomto ohledu stykem s obyvatelstvem v době poměrně krátké bylo možno zjistiti tyto konkrétní případy: Do Podkarpatské Rusí byl pražskou vládou vyslán bývalý major Puza s úkolem vytvořiti proti komunistickému hnutí vládní oportunistickou ukrajinskou stranu sociálně demokratickou. Major Puza doznal sám v novinách, že na jaře loňského roku dostal přímo osobně od presidenta Masaryka obnos 50.000 Kč. Vymlouval to, že prý tyto peníze dostal na konstrukci aeroplánu, který by mohl býti pohybován nohama jako bycykl. Až do dneška nezhotovil ani modelu tohoto zajímavého létacího stroje, ale 50.000 Kč, zvětšených ještě o mnoho jiných tisíc, vydal na pokusy založiti v Podkarpatsku vládní ťsociálně demokratickouŤ stranu. Tisk této Puzovy strany dostává státní subvence. Bývalý guvernér Žatkovič dal Puzovi kromě toho vysoké peněžní subvence v dolarech, sebrané mezí chudou ukrajinskou emigrací v Americe. Tyto skutečnosti dosvědčuje řada dělníků, kteří prohlédnuvše vládní vlivy, vystoupili z Puzovy strany. V Munkačevu byl detektiv Alexandr Oesterreicher zatčen pro podplácení, podvod a defraudací. Trestní řízení proti němu jest zahájeno, ale přes to funkcionáři státních úřadů v Munkačevě žijí s ním pořád ještě v intimních stycích. - Policejní kapitán Komeník, dříve jíž trestaný, musel býti stíhán žalobou pro defraudaci, podplácení, přijímání úplatků a pro zneužití úřední moci. Když měla naň býti podána žaloba, uprchli. Úředně svěřené peníze defraudoval a pak utekl vrchní slúžný v Munkačevě Klima. Tento bývalý miláček pražských vládních kruhů nyní jest polsko-uherským vyzvědačem a velmi ceněným nástrojem maďarské vlády. - V únoru 1921 byl z Prahy do Munkačeva poslán detektiv Kohout, aby tam byl ředitelem školy detektivů. Kohout vloupal se do bytu bohaté munkačevské měšťácky rodiny a ukradl tam 50 dolarů, dva zlaté řetězy, dvoje náušnice s diamanty, zlatý pětidolar a cennou broži. - Bývalý vrchní městský kapitán v Munkačevu Svaha defraudoval 12.000 dolarů a několik set tisíc uherských korun, které mu byly úředně svěřeny, u něho deponovány, anebo které lidem zkonfiskovali Byl zatčen, dán do vyšetřovací vazby v Beregszászu; potom však jeho záležitost na pokyn shora zatušována. - Dr. Novák, městský policejní hejtman v Beregszászu, byl přistižen při pokusu vloupání za účelem krádeže. Zjistilo se, že jest totožný s individuem jíž několikráte trestaným, na něž je vydán platný zatykač a jež vystupovalo dříve pod jménem Hausmann. Jeho spoluvinníkem je policejní úředník Stojan, synovec olomouckého arcibiskupa, Nováka-Hausmanna protežoval policejní prefekt v Podkarpatské Rusi Huber; prosadil jeho jmenováni policejním městským hejtmanem v Beregszászu, hro uvedené činy byl Novák odsouzen k trestu poměrně velmi nepatrnému. - Městský hejtman v Beregszászu Rohn zkonfiskoval nejenom legitimace a pas, nýbrž také peníze maďarskému žurnalistovi Edonovi Bölcsovi, jejž poslal postrkem do Uher. Je nutno zjistiti, co se stalo. - Vojtěch Pak, vrchní slúžný v Orozsvegu, vybral od obyvatelstva svého okresu větší peníze k nakoupení kukuřice v Rumunsku. Místo toho peníze zpronevěřil a byl zatčen. - Mladý úředník gubernia, miláček nejvyšších pánů v guberniálním presidiu, jménem Russ, defraudoval 150.000 Kč. - Rudolf Hálek, úředně oprávněný znalec Státního pozemkového úřadu, defraudoval 10.000 Kč a utekl. - Karla Petraše, vojenského detektiva, přiděleného k zemské správě v Podkarpatské Rusi, odsoudil 1. února 1921 divisní soud k smrti provazem pro aranžovaná loupežné vraždy. O županovi v Akně Slatině. Brezovském, psaly všechny listy, že pro sebe ukradl nábytek ze zámku býv. rakousko-uherského následníka trůnu, ale každá zmínka o této věcí byla v novinách konfiskována. Ačkoliv místoguvernér Ehrenfeld slíbil, že v této věcí rázně bude postupovati, ne- stalo se ničeho. Několik týdnů po tom, co noviny začaly psáti o této záležitostí, utekl -župan Brezovský do Ameriky. Zjistilo se, že dopustil se celí: řady špatných činů, a že defraudoval několik set tisíc korun. Nyní Brezovský provozuje v Americe ukrajinofilskou propagandu a československá vláda stíhá ho zatykačem, když už je za hranicemi. - Bývalý vrchní slúžný v obcí Velký Sevljuš Otto Faltýn dopustil se v listopadu 1920 prokázaného vydírání na Emanuelu Richterovi a připravil jej o 10.000 Kč. Vrchní slúžný Otto Faltýn, rozdíleje v obvodu svého působení úřední příděl rumu, dal si od majitelů kořalen ve velkém Sevljuši Alexandra Zelmanoviče, Mendela Kohna; Šalomouna Katze platiti úplatky a to za každý litr přiděleného rumu 1 Kč. V okrese Ugotcsa bylo za vlády Faltýnovy v oné době rozdělenu 600.000 litrů rumu. Když tato věc byla vyšetřována, udal vrchní slúžný Faltýn do protokolu, že tento peníz odvedl do městské pokladny pro fond chudých. Naproti tomu prohlásil protokolárně vrchní notář obce Velký Sevljuš Viktor Rado, že Faltýn do městské pokladny neodevzdal ani haléře, když těmito manipulacemi bylo postavení Faltýnovo jako vrchního slúžného v obcí Velký Sevljuš znemožněno, nebyl zatčen, nýbrž - dík vlivným protektorům - jmenován vrchním městským kapitánem v hlavním městě Užhorodu. V této funkci pokračoval v podvodech. Pokoušel se vylákati na ťJednotěŤ 10.000 Kč pod záminkou, že svým úředním vlivem opatří za ně ťJednotěŤ místnost pro filiálku ve Velkém Sevljuši. Jiných 10.000 Kč pokoušel se Faltýn vylákati na rolníku Petrovi Csiki, jemuž sliboval, že mu vrátí obilí, jež mu bylo zabaveno. Všechny tyto skutečnosti jsou protokolárně zjištěny. V novinách však o žádném z nich nesmělo býti ani slova napsáno. Tak byl Faltýn ve svých manipulacích přímo podporován. Policejní prefekt Huber, jenž vykonává censuru, je za ně odpověden. Proti Faltýnovi byla z řad obyvatelstva podána celá řada trestních oznámení. Faltýnovi vlivuplní protektoři v guberniu i v pražských ministerstvech vždycky však se postarali o to, aby věc byla zatušována. Když už situace byla naprosto neudržitelna, bylo Faltýnovi dáno na jevo, aby opustil státní službu. Současně se však jeho vysocí přátelé postarali, aby byl přijat za sekretáře Svazu průmyslníků. Při tom je dosud pořád v nejdůvěrnějších stycích s policejním prefektem Huberem a koná pro guberniální vládu konfidentní služby.

V létě 1920 objevili se najednou v Užhorodě Michal Hancsin a Drimak. Byli to američtí političtí přátelé tehdejšího guvernéra Žatkoviče. Zařídili si rozsáhlé kanceláře v budově guberniální vlády. Odtud zahájili obrovskou propagandu, aby lákali venkovské obyvatelstvo k vystěhovalectví do Ameriky, k pracem v olověných dolech. Namlouvali lidem, že je zadarmo převezou do Ameriky a měli jíž desettisíce přihlášek. Jen zakročením neodvislého tisku zmařen byl tento ďábelský plán. Ale Hancsin, původce tohoto velkého pokusit o podvod na tisících ukrajinských chudácích, hraje ještě dnes velkou úlohu v hospodářském a politickém životě v Podkarpatské Rusi. Je o něm známo, že si opatřil v Americe veliké jmění prostředky ne právě čistýma.

Vrchní slúžný v Tovačovu dr. Pristaševski zastává tento úřad již na třetím místě přes to, že vůbec není československý státní příslušník; Jest státní příslušník polský. Přišel na Podkarpatskou Rus chudý jako myš, dnes je milionářem. Když mu byly prokázány velmi četné zlořády, byl z dřívějších mást svého úředního působení sesazen, ale úřad vrchního slúžného zastává dále.

Je kompromitován hlavně keťasskými velkoobchody, jichž účastnil se ve spolku s židovskými lichváři. V nejtěžších dobách dodával s nimi do Haliče mouku, cukr, hovězí dobytek a jiné potraviny.

Školnímu inspektorem ve Svaljavě vláda jmenovala Stěpána Kacenko, přes to, že také on není československým státním příslušníkem. Defraudoval 24. listopadu 1920 80.000 Kč, vybraných na školném, a utekl do Polska. Před tím došlo zemskému guberniu proti němu množství oznámení z kruhů učitelských, ale jenom protektoři vše zatušovali. - Ve Velkém Bočkově prohlásil vládní československý úřad, že povolí dělnickým organisacím výborové nebo plenární schůze, ale jenom s podmínkou, když do každé schůze bude připuštěn vládní komisař, a když dělnická organisace vyplatí tomuto komisaři ze svých prostředků dietu za celý den. Jiří Pohonecký (zase nepříslušník Československé republiky), jenž byl na tyto intervence posílán, žádal a dostal od dělníků nejen denní dietu, nýbrž ještě kromě toho také dvě stě korun za povoz. Súžný o těchto nezákonných vedlejších příjmech musel, při nejmenším, věděti. - V obcí Velká Berezna defraudoval v červenci 1921 správce tamní filiálky obilního ústavu 200.000 Kč. Lid nedostával mouky; boháčům však byla pod jeho patronací přímo prodáván za lichvářské ceny. Byla podána proti němu celá řada oznámeni, ale vrchní slúžný Zetka vždycky se postavil na jeho ochranu, takže jest podezření, že byl jeho spoluvinníkem. Když byly tyto nesprávnosti odhaleny, byl prý zatčen, ale vrchní slúžný Zetka pouze přeložen ve stejné hodností do koszviga. - Vrchní slúžný Pavluch v Mezökaszony (zase cítí státní příslušník) prohlásil, že vydá obyvatelstvu státní příděly mouky a cukru jen tehdy, když současně každý koupí si od ně-. ho petrolej v ceně po 10.40 Kč za litr. V téže době byl petrolej prodáván ve volném obchodě po 6 Kč litr. Diferenci ceny inkasoval vrchní slúžný pro sebe.

Tyto případy možno považovati jenom za-část celkové korupce mezi státními orgány na Podkarpatské Rusí. Skutečný stav jest nad všechno pomyšlení zlý a kontrola veřejným míněním naprosto nemožna za dnešního diktátorského režimu.

Úředníci, četníci a policisté tohoto druhu nemohli by v Podkarpatské Rusi vládnouti ani měsíc, kdyby byla možna veřejná kritika jejich činů. Ta však je úplně znemožněna. Uvádíme řadu konkrétních případů, charakterisujících tiskové, koaliční a shromažďovací poměry v Podkarpatské Rusí.

Pro zjištění konfiskační praxe prohlédli jsme všechna poslední čísla komunistického týdenníku ťPravdaŤ za poslední půl roku. Všechna tato čísla byla postižena konfiskací. Byly zkonfiskovány tyta statí; V čís. 26, byl celý zkonfiskován článek o krvavých událostech v Ardanovo, ačkoliv měšťácké listy mohly uveřejniti články skoro úplně stejného textu. V čís. 26, 27, a 28, byl zkonfiskován citát z Komunistického Manifestu, kdežto týž citát nezávadně vyšel v číslech 20; až 25, ťPravdyŤ, V čís. 35, byl zabaven manifest: Provolání k československému proletariátu! Týž článek vyšel nezávadně v plném znění nejenom ve všech českých listech strany, nýbrž také v časopise ťMunkacz UjsagŤ, vydávaném v Užhorodě. V témže čísle ťPravdyŤ byl celý zabaven také článek, který bez jakýchkoliv poznámek sděloval prostá fakta o defraudací a o zatčení vyšších úředníků Svahy, Klímy a Pakha. V ťPravděŤ, čís. 36, bylo zabaveno 14 článků úvodníku, který celý byl nezávadně uveřejněn v ťMunkacz UjsaguŤ, V čís. 38, bylo zabaveno 45 řádek z otevřeného dopisu strany presidentu Masarykovi, ačkoliv v ťKassai MunkaczuŤ a ťMunkacz UjsaguŤ vyšel tento otevřený dopis bez konfiskace. V dalších číslech ťPravdyŤ bylo zabaveno anebo zabavením jednotlivých míst do nesrozumitelnosti zkomoleno několik theoretických článků, které v jinych československých listech strany před tím vyšly. Podobné theoretické články byly zabaveny také v ťMunkacs UjsaguŤ. V čís. 45, ťPravdyŤ bylo zabaveno 30 řádek ze článku ťPřed rozdělením půduŤ, ačkoliv tento článek byl doslovným překladem článku vyšlého bez konfiskace již v ťMunkacz UjsaguŤ, V čís. 47, byly censurou jednotlivých míst do nesrozumitelnosti zkomolenu články doslovně přeložené z censurovaného již ťMunkacs UjsaguŤ, čís. 45. ťPravdyŤ zabavil censor úplně od první až do poslední řádky. Toto číslo obsahovalo vesměs články, jímž podobné, censora v dřívějších číslech propustila.

Ale svoboda tisku není rušena jenom konfiskacemi. Ani tiskopisy censurou již prošlé nejsou chráněny před libovůlí vládních orkánů. Uvádíme případu tyto: V Nagysölös 5. července 1920 konfiskovali četnicí censurou jíž prošlé plakáty a zatkli ty, kdož je kolportovali. - Ve Svaljavě v březnu 1921 odňali četnicí na rozkaz vrchního slúžného ťPravduŤ soudruhům, kteří si ji objednali a soudruhy tuto ztloukli. - V Novoselici v březnu 1921 chodili četníci dům od domu, sbírali ťPravduŤ osobám, které byly jejími odběrateli. Několik zemědělských dělníků bulo při tom četníky zbito. - V obci Poleně v květnu 1921 sbírali četníci censurovanou ťPravduŤ a ťMunkacs UjsagŤ. - V obci Perečíně 12. června 1921 sbírali četnicí na rozkaz továrního ředitele Rohna censurovaný leták vydaná odborovou radou a jednající v kolektivní smlouvě. - V obci Ruska Mokra 1921 provedli četníci domovní prohlídku u Jiřího Rusinky. Odebrali mu při tom nekonfiskovanou ťPravduŤ a na poště zabavili všechny poštovní zásilky a dopisu jemu docházející. - V obci Kusnica v říjnu 1921 zkonfiskoval notár Michalu Szelanikovi nekonfiskovanou ťPravduŤ a ťMunkas UjsagŤ. Počínal si při tom násilně. V Hrušově 14. listopadu 1.921 zohavili finanční zřízenci zásilku nekonfiskované ťPravduŤ adresovanou tamním příslušníkům komunistické strany a dodali ji na županát. - V březnu 1921 sbírali četníci censurovanou ťPravduŤ ve Svaljavě. V březnu 1921 vzal četnický závodí Hlaváč censurovanou ťPravduŤ jednomu z příslušníků komunistické organisace v Nižní Vyšnici a při tom jej ztloukl tak, že podle lukařského vysvědčení musel býti 14 dní lékařsky ošetřován. - V Hustu v dubnu 1921 sebrali četníci censurovanou ťPravduŤ soudr. Sikovi a ztloukli ho při tom tak, že utrpěl zlomení ruky. Dle lékařského vysvědčení byl pak 6 týdnů lékařsky ošetřován. - Slúžný v obci Raho odsoudil člena komunistické stran, k peněžité pokutě 200 Kč proto, poněvadž ťPravduŤ četl a rozšiřoval. - V Munkačevu v dubnu 1921 zabavila policie z knihovnu místní komunistické organisace romány Zolovy a Anatola France, dále ťKomunistický ManifestŤ, čísla libereckého denníku ťVorwärtsŤ a v Košicích vyšlé a censurované brožurky soudr. Surányho.

Také poštu pokládá vláda v Podkarpatské Rusi jenom za nástroj své policejní vládní soustavy. Dělnické organisace nemohou pošty vůbec používati. Dopisy, noviny nebo jiné zásilky, jež organisace poštou poslala, jsou bud konfiskovány anebo jsou doručovány úmyslně tak pozdě, až jsou bezpředmětny. Jednotlivé poštovní úřady podrobují censuře zásilky politických nebo odborových organisací. Ano, na poště jsou prohlíženy, po případě i zabavovánv soukromé zásilky komunistů. Redakce ťPravdyŤ a ťMunkacs UjsaguŤ jsou z nařízení policejního prefekta stále šikanovány předvoláváním před okresní soud; žádá se od nich, aby vypovídaly o zásilkách, docházejících jim poštou z ciziny i z Československa. Redaktoři jsou obtěžováni podobným způsobem pro brožury, jež jsou v Československu dovoleny a v Praze zcela volně se prodávají. Odpovědní redaktoři ťPravdyŤ a ťMunkacz UjsaguŤ byli již z těchto důvodů nejméně padesátkráte předvoláni na úřad.

Jako charakteristické pro praxí práva koaličního a shromažďovacího uvádíme: v Akně Slatině byl loni četnictvem zabaven tamní dělnický dům a do dnešního dne nebyl dělnictvu vrácen. V Hustu prodělávaly organisace komunistické strany i organisace odborové mimořádně tvrdou persekucí, způsobenou vrchním slúžným, zejména v období od prosince 1920 do května 1921, V té době pořádali četníci v celém okrese pravou honbu na legitimace strany a odborových organisací. Všechny místností strany a odborových organisací byly úředně uzavřeny a všechny administrační knihy zkonfiskovány. - V listopadu 1921 Jílek, vrchní slúžný v Hustu, znovu rozpustil organisaci strany a dal zabaviti všechny administrativní její knihy. - Také místní organisace v Akně Slatině a Velkém Bočkovu byly úřady rozpuštěny, že prý nemají povolené stanovy. - V Užhorodě v červenci 1921 byla detektivy a policisty rozehnána odborová schůze typografů. - V Munkačevě v listopadu 1921 byly místností strany a odborové organisace rekvírovány pro obchodní komora, případně pro ubytování vojska. - Policejní prefekt Huber zakázal komunistické straně v Podkarpatské Rusi konati sjezd stran, že, v zemi je vojenská diktatura a stanné právo. Sjezd by byl býval obeslán přibližně 60 delegáty. - V téže době však jiné strany beze všeho mohly konati nejen podobné schůze v uzavřené místnosti, omezené na menší počet účastníků, nýbrž i velká shromáždění pod širým nebem. Tak na př. agrární strana z Čech uspořádala v Munkačevě na náměstí před radnicí tábor lidu, k němuž bytí svážení lidé s úřední pomocí z celé Podkarpatské Rusi. Ti, kdož jeli na tuto agrární demonstraci, dostali hrazenou cestu a diety. Také maďarská strana nacionální a jiné reakční organisace, též Sokolové mohou beze všeho konati schůze. Dělnictva znemožňují se i schůze důvěrníků a schůze členské. Na nesnících i schůzku dvou až pěti soudruhů prohlašují úřady za nedovolené shromáždění. I do takových schůzek vysíláni jsou četnici, kteří soudruhy rozhánějí a skoro v každém případě má podobná schůzka za následek soudní stíhání.

Jiný druh stížností dělnictva z Podkarpatské Rusí týká se nemocenských pokladen.

Nemocenskou pokladnu v Užhorodě řídí Ivan Gaar, vyložený iredentista, místopředseda iredentistické maďarské strany křesťansko-sociální. Byl jmenován ještě za maďarského režimu. I podle tehdy platných předpisů dostal se na toto místo protiprávně. Jeho kvalifikace neodpovídá § 7 uherského ministeriálního výnosu č. 5220 ex 1910. Nemá odborné zkoušky k řízení pokladny stanovené. Kromě toho také neodpovídá jeho úřadování § 4 výnosu české vlády č. 3304 z 6. prosince 1920. Ivan Gaar vystupuje zcela otevřeně proti dělníkům, hájí jednostranně maďarské nacionální stanovisko, ve svém úřadě netrpí slovácký a český hovor. Z řad dělnictva bylo podáno odborovou radou ode dne 21. února 1920 do Bratislavy a do pražského ústředí jíž pět žádostí, poukazující na zlořády jeho úřadování a žádající jeho odstranění. Všechny žádostí jsou až dosud bezvýsledné. Na počátku 1920 dopustil se Gaar, prostřednictvím tehdejšího městského rady Jána Hamuta falšování kandidátní listiny ředitelstva a libovolně kandidoval dělníky neorganisované. Zemská nemocenská pokladna v Bratislavě podala k vůli tomuto případu stížnost, ta však do dnešního dne není vyřízena. Gaar nemá ani ponětí o účetnictví a vedení knih, proto tržívá výpomocných osob, do svazku ústavu trvale nenáležejících a drahých. Vedení knih obstarává účetní kontrolor Bernád Schwarz. Na opravu chyb, v knihách již způsobených, musel býti povolán muž, zaměstnaný mimo ústav. Vedení knih za rok 1920 je nedostatečné. Přehled nemocničních nákladů je povrchní, do knih nebylo zapsáno 25% dodatečné zvýšení platů vyplacené za r. 1919. Viranyi zapsal je do knih dodatečně. Dne 31. března 1920 byl propuštěn z pokladny kvalifikovaný pracovník a na jeho místo přijat nekvalifikovaný, býv. státní úředník Štěpán Blaschke. R. 1920 nebyly konány revise. Továrna v Pereczenyi nepřihlásila k nemocenské pokladně v pěti stech případech své dělníky, jali se zjistilo teprve dodatečným zkoumáním. Ředitel pokladny jest však s ředitelem továrny spřažen a chce s ním nyní učiniti narovnání za paušál, nepřiměřeně nízký. Tím by byl stát poškozen. Nebudou-li rychle učiněna příslušná opatření, tedy se to podaří. Ředitel pokladny Gaar chystal se právě těchto dnů k vůlí této záležitosti odcestovati do Bratislavy. Bylo by záhodno, přezkoumati pensijní zařadění ředitele Gaara, poněvadž je odůvodněné podezření, že si svémocně v poslední době doplnil počet služebních let. Dále bylo by nutno překontrolovati poplatky, placené řecko-katolickým učitelským ústavem a duchovním sirotčincem, poněvadž je podezření; že křesťansko-sociální ředitel Gaar jim nadržuje. Dru Michalovi Dolinayi-mu bylo placení příspěvků pro pokladno protizákonně prominuto. Úředníka Podkarpatské Banky, Levko Bezručka, poslal ředitel Gaar na vlastní odpovědnost, bez usnesení ředitelství pokladnu, do lázní Stosze. Kočímu Bernátovi Jottovi naproti tomu protizákonně odmítl vyplatiti podporu lékařem poukázanou. Sestra ředitele Gaara s přítelkyní Jutkou Szekelyovou trávila letní pobyt v lázních Tatře. Mimořádné snížení ceny jejího pobytu platil na účet pokladny ředitel Gaar. Kontrolou knih užhorodské pokladny byl pověřen z Bratislavy úředník Novák. Novák, než se dal do práce, byl u ředitele Gaara na večeří a pil v jeho sklepě víno. Potom našel všechno v pořádku.

Z jiných oblastí Podkarpatské Rusí uvádíme případy následující.- Pro tři tisíce dělníků v Akně Slatině po měsíce nebylo lékaře. Teprve, když v listopadu 1921 stal se tam těžký úraz a když časopis ťMunkazs UjsagŤ o tom veřejně psal, bul tam přijat stálý lékař. - Nemocenská pokladna v Beregszászu po celé měsíce nevyplácela podpor nemocným a šestinedělkám v Dolha. - K léčení do lázní v celé Podkarpatské Rusi jsou posílány jen protekční dětí.

V Beregszászu konalo se v červnu 1921 lékařské přezkoušení nemocných dělníků. Výsledek byl, že z 2 fysicky pracujících dělníků bytí posláni k lázeňskému léčení nouze 2, kdežto z 8 úřednic bylo posláno do lázní 6 dam, u kapitalistické správy oblíbených. Ředitelem nemocenské pokladny v Beregszászu je křesťanský sociál Schuller. Také on byl převzat od starého maďarského režimu. U této pokladny stal se následující případ: Theodor Lukacs, dělník na pile v Dolhé, byl poslán r. 1920 na základě dobrozdání lékaře nemocenské pokladny a po dobrozdání dvou kontrolujících pokladničních lékařů k léčení reumatismu do Píšťan. Ředitel Schuller prohlásil Lukacsovi, že jeho poslání do Píšťan nezávisí od lékaře, nýbrž od něho, a on že ho pošle do Píšťan jenom tenkráte, když mu Lukacs dá za to 50 vajíček. R. 1921 byl Lukacs zase poslán lékaři do Píšťan, Schuller však jeho léčení v lázních znemožnil přímo s odůvodněním, že prý mu dluží 50 vajec leště od minulého roku. Dne 21. července 1921 poslán byl dělník v Dolhé, jménem Marton Markovič, pokladničním lékařem k nemocenské pokladně v Beregszászu za účelem přezkoušení, aby mohl dostati povolené léčení v lázních. Ředitel Shuller prohlásil, že o tom, do kterých lázní má býti poslán na léčení, nerozhoduje lékař, nýbrž on, nazval Markoviče smradlavým židem a odmítl ho poslati do lázeňského místa, lékařem navrženého. O různá svá práva, z poměru pokladně v Beregszászu plynoucí, byli mimo jiné také připraveni dělníci Jan Lánvi, Julius Suhajka a Ludvík Háber, pracující v obci Dolhé. Případy měly by býti přezkoušeny. Všeobecný zjev u beregsazské pokladny je, že nemocenské podpory se vyplácejí až po dlouhé době, někdy až po několika měsících a vždycky teprve po několika urgencích. Personál železnice Borsavelgverské nebyl ještě v únoru 1921 k nemocenské pokladně přihlášen. V obcích Kabola-Poliana a Bočko není lékaře a továrny povolávají tam vždy jednou za 14 dní lékaře na několik hodin.

Úplně nedostatečné fungován nemocenských pokladen v Podkarpatské Rusi je tím závažnější, že zdravotní stav tamního chudého obyvatelstva jest velmi zlý. Roku 1919 umřelo v Podkarpatské Rusi 4.430 obyvatel r. 1920 17.613. Stoupla tedy úmrtnost o 330%. Jsou obvody dvaceti až třiceti obcí bez jediného lékaře. Místo nemocnic stavějí se věznice. Vládní referent pro zdravotnictví dr. Poskal, politikaří, a o zdravotnictví se nestará. Z nedostatečných místností nemocnice v Užhorodě byl větší počet právě nejlepších síní rekvirován jenom pro státní úředníky. Domácí lékaři nezaměstnaní nejsou do státních služeb přijímáni, poněvadž je vláda považuje za komunisty. Užhorodský lékař dr. Rottenstein chtěl jeti do Berlína aby odtud přivezl pro několik těžce nemocných osob, jež ošetřuje, Friedmannovo serum. Nedostal pasu s odůvodněním, že jest politicky nespolehlivý. Tento lékař je československým státním občanem příslušným do Užhorodu, jest sice teoreticky komunistického smýšlení, ale prakticky se politikou vůbec nezabývá.

Klíč ke skutečnému osvobození Podkarpatské Rusi jest v sociálním osvobození chudého zemědělského lidu. Půdu, lesy, pastviny, dáti v užívání skutečně pracujícímu zemědělskému obyvatelstvu - to jest nutná potřeba, to jest veliká touha devadesáti procent lidí v Podkarpatské Rusi. V tomto směru kladeny byly veliké naděje do Československé republiky. Naděje trpce zklamaly. O tom, jak neudržitelný jest nynější stav rozdělení půdy, svědčí tyto číslice: Všechna půda Podkarpatské Rusi měří 1,370.500 katastrálních jiter. Z toho patří státu 500.000 jiter, 69 velkostatkářům 460,000 jiter, naproti čemuž 571.931 malých rolníků děli se pouze o 260.000 jiter. Ostatní půda je vlastnictvím církve.

Kdyby byl býval československý stát revolučně zasáhl do těchto vlastnických poměrů půdy, byl by si rázem získal srdce ohromné většiny obyvatelstva. Ve skutečností však nynější praxe úřadů nasvědčuje, že vláda československá chce učiniti nositeli československé státní myšlenky tytéž vrstvy, které byly nositeli státní myšlenky za vlády maďarské, totiž velkostatkáře a židy. Úřady jest nadržováno v poslední době přímo ostentativně velkostatkářům v sociálním zápase s dělníky. Vlastenečtí četníci, namnoze poslaní do Podkarpatské Rusi z Čech, z řad sokolských, kteří původně projevovali smýšlení přímo antisemitské, dnes jsou v každé vesnici s židovským obchodníkem ruka v ruce. Drobné dárky a v mnohých obcích také společné obchody vykonávají vliv stejně jako dary, a úplatky ředitelů velkostatků. Soustavně je protežována, vládními orgány proti dělnictvu křesťansko-sociální maďarská strana, tak zv. drobných zemědělců, strana výslovně monarchistická a iredentistická, udržující organisační spojení se stranou stejného jména za uherskou hranicí. Tím vším se vyvolává nejenom nejvyšší odcizení, nýbrž přímo nenávist k celé státní správě v širokých vrstvách dělnictva i malých zemědělců, ačkoliv jedině oni jsou v Podkarpatské Rusi jedinou reální silou, která může býti spolehlivou protiváhou iredenty a nositelkou myšlenky republikánské. Nejen že nebylo provedeno zabavení velkostatků a odevzdáni jich do užívání lidu, ale je přímo sabotován i nedostatečný pozemkový zákon, v Československu platný. Vládní orgány v Podkarpatské Rusi soustavně sabotuji provádění ministerského výnosu čís. 240. V některých místech znemožnily úřady provedení tohoto výnosu přímo brachiálním násilím. Kromě okresu Mezökaszony nebyl tento výnos nikde v celé zemi veřejně vyhlášen, takže interesenti se o něm vůbec nedověděli. Zato v celé Podkarpatské Rusi byl vyhlášen protichůdný výnos hospodářského inspektora Nedvídka. Největší přehmaty byly spáchány v okresu Sevljuš, nezákonným jednáním vrchního slúžného Drbala. Tento vrchní slúžný dal četníky zatknouti Michala Cibara, jenž ve smyslu výnosu dopravil si do stodoly poloviční podíl kukuřice. Cibar byl několik dní vězněn. - Zatčen četníky a 24 hodin vězněn byl Ladislav Vasil Kereščenko, poněvadž pomáhal Jánu Bekymu nakládati sklizeň, na niž měl Beky podle výnosu nárok. Četnicí jej zatkli na rozkaz velkostatkáře Nathana Steinera. Také Jan Beky byl 24 hodiny uvězněn, kukuřice byla mu vzata, a četníci mu nařídili, že nesmí opustiti vesnici. Velkostatkář Nathan Steiner za přítomnosti četnické asistence hrozil zemědělcům revolverem v ruce, že je postřílí, opováží-li si bráti polovici nebo třetinu sklizně, ač k tomu podle platných zákonných norem mají právo. Vrchní slúžný Drbal, jenž mimochodem řečeno, jest zasnouben s dcerou uherského iredentisty velkostatkáře Butykaye, byl za své nezákonné vystupováni proti dělníkům a nadržování maďarským velkostatkářům odměněn jmenováním místožupanem v Terešvě.

Zemědělský dělník Karel Szolnoki Mezökaszony byl zatčen na rozkaz vrchního slúžného Pavlucha a 6 týdnu vězněn v Beregszászu proto, že domáhal se splnění výnosu čís. 240. Na konec byl osvobozen. V mnohých obcích byli zemědělci, když chtěli vymoci provedení tohoto ministerského výnosu, tlučeni pažbami četnických pušek a bodly poraněni. Místní skupiny odborové organisace zemědělských dělníků v obcích Magos-Jánosi, Nagydobrony, Gátu a Dolhe byli na rozkaz vrchního slúžného četníky rozpuštěny, jejích spolkové knihy, sebrané příspěvky zabaveny a do dneška nevráceny. Při rozpouštění organisací politické strany byli organisovaní soudruzi insultování, mnozí byli zatčení, později propuštěni, aniž na ně byla podána žaloba. Všeobecné jsou stížností, že úřady nedodržují platná vládní nařízení o zásobováni obyvatelstva. Výběr osob, kterým se přiznává nárok na příděly státního zásobování, děje se úplně libovolně. Nejchudší dělnicí jsou vyloučeni, domnívá-li se o nich úředník, že jsou komunisty. Jednotlivých případů nelze vypočítávati, poněvadž počet dělníků takto postižených dosahuje tisíců. Místo stanovené kvoty 6 kg mouky měsíčně vydávají se jenom 4 kg, ale i toto kvantum jest vydáváno jenom ve městech a v několika střediscích průmyslových. Chudé obyvatelstvo na vesnicích dostává nejvýše 1 kg mouky měsíčně. Ale i tohoto nepatrného přídělu dostává se jen v případech ojedinělých a rozdílena je nepoživatelná kukuřičná mouka nejhorší kvality. Stížnosti osob z veřejného zásobování neprávem vyloučených házejí vrchní slúžní bez zkoumání do koše.

Vážné stížnosti má obyvatelstvo do škod, jež mu byly způsobeny vyměňováním peněz při okupací země Československem. Prvé vyměňování peněz 1919 bylo prováděno pouze v některých obvodech Podkarpatské Rusi. Dělníci složili peníze, jež měli dáti k výměně, ve svých odborových organisacích a ty jím s největší přesností zprostředkovaly výměnu v poměru 1:1. Na všechny výměny takto převedené, byly vystavený stvrzenky. Ku konci listopadu 1920 přišly na řadu obvody, v nichž až do té doby výměna peněz nebyla uskutečněna. Ústřední sekretariát odborový vyjednával nyní dlouhou dobu s finančním referentem Uhlerem, aby také tentokráte dělníci mohli si dáti obstarati výměnu peněz svými odborovými organisacemi. Bylo umluveno s finančním referentem Uhlerem, že tak bude. Tehdy z rozkazu generála Diase byly některé skupiny dělníků v Užhorodu povinny i nadále přijímati při výplatě rakousko-uherské bankovky, při čemž byl určen jejích kursovní poměr ke koruně československé. Proto, že tedy část dělníků měla díl bankovek rakouských, slíbil finanční referent Kugler, že tyto peníze budou mocí odborové organisace dělníkům v příslušné kursovní relaci vyměniti. Na počátku prosince 1920 byli na podkladě denunciace zatčení důvěrníci dělnictva Seidler, Haldu a Feyer. Bylo proti ním tvrzeno, že měli nepořádky v seznamech osob, které prostřednictvím organisace o výměnu peněz žádaly. Tím výměna uvázla. Po tříměsíční vazbě byli :všichni zatčení soudním dvorem v Beregszászu zproštění. Přes to však finanční referent prohlásil, že nevymění peněz, jichž výměna byla tímto procesem zdržena. Definitivní rozhodnutí pak učinil nařízením čís. 1625-VI z 3. října 1921, Rozhodl, že výměna peněz nepovoluje se dělníkům z obcí Antalovce, Čopu, Esenu, Minaje a Turjabistra. Je charakteristické, že povolena byla výměna peněz v Hustu, Beregszászu, Munkačevě, Velkém Sevljuši, ačkoliv také zde výměna se dála jednotně, kolektivně, prostřednictvím organisací. V jiných místech nebyla výměna povolena s odůvodněním, že strana není oprávněna výměnu peněz zprostředkovati. Původně byly činěny pokusy odvolávati se na nesprávnosti, v novinách psalo se také o pašování peněz z ciziny, avšak osvobozující rozsudek ukázal nesprávnost těchto tvrzení. Přes všechny urgence je dosud nerozhodnuta žádost chudých venkovských obyvatel z obcí Solivé, Verečke a jiných za povolení dodatečné výměny peněz. Je dojem, že všechny podobné žádostí jsou úředníky sabotovánu, často lidé v kancelářích slyší, že nelze najití akt. Nejedná se při tom o obnos příliš veliký. Celkem se jedná asi o 2 miliony Kč, rozdělené nejméně mezí 10.000 proletářů. Jíž tato nepatrnost obnosu připadající na jednotlivce je dokladem, že jen velmi chudí lidé mají nevyřízené žádosti o výměnu peněz. Je zcela možno, že při výměnné akcí mohly se státi také případy podvodu. Pak je však povinností státních právníků zjistiti a potrestati vápníku, a na šikanovati a poškozovati celou skupinu chudých lidí.

Konečně zjistili podavatelé této interpelace v Podkarpatské Rusí následující různé stížnosti obyvatelstva.

V celé horní částí Podkarpatské Rusi působí zvěř velké škodu na polní úrodě. Obyvatelstvo nedostane povolení míti zbraň, aby se proti těmto škodám chránilo. Ale uherská židovská buržoasie. Čeští úředníci, důstojníci mají vesměs zbrojní lístky a provozují honitbu pro zábavu. Úřady přísné trestají jako pytláka zemědělce, který zastřelí nebo do oka chytí zvěř, jež ničí jeho chudou úrodu. Při tom jest nutno míti na myslí, že v obvodech, kde jsou pralesy, ochrana proti zvěři jest naprosto putna. V obci Velký Bočkov odňat byl státní správou obci obecní les jménem ťDubrováŤ, ve výměře 757 jiter, přes všechna odvolání, deputace a pod. nemůže obec dojíti svého Práva. Totéž stalo se v Hrušové, kde obyvatelé několikráte byli zpozatýkání, poněvadž nechtějí státním orgánům vydati dokumentu, zajišťující jím právo na lesu a pastviny. V obci Perečín v květnu 1921 vystřelil vůdce Puzovy strany Isidor Ausch za schůze lidu dvakráte proti shromáždění. Bylo o tom učiněno oznámení, avšak šetření nebulo zavedeno. V Hustu 26. května 1921 prohlásil vrchní slúžný dr. Jílek před shromážděním lidi! toto: ťUkrajinský lid nepotřebuje svobodu, potřeboval by na sebe provaz a bajonety. To bude v budoucnosti svobodou Rusínů!Ť O tomto výroku byl sepsán protokol a podepsán 50 svědky. V týž den stloukli četníci do krvava zemědělce Juru Dzumurata a Fedora Topteja. Oba ztýraní byli uvězněni po šest dnů na četnickém stanovišti. V červnu 1921 učinili v Dolhoje dělníci tamější továrny oznámení proti továrnímu řediteli Jakobu Hoffmannovi. Tento prohlašoval, že všichni Češi musí býti vyhnání ze země, zem že se musí připojiti k Uhrám a češi že jsou vinní tím, že není mouky. Ředitel továrnu Hoffmann jest uherským státním občanem. Nebylo proti němu zavedeno řízení, zato všichni dělnicí, kteří se nabídli za svědky, byli továrnou propuštěni z práce. Tento případ je ve zvláště ostrém rozporu s vypovídáním dělnických příslušníků jiných států. - Ve Volové dal vrchní slúžný dr. Karel Blejcha oficielní legitimace straně Puzově, že její agitátoři smějí v okrese volně agitovati a organisovati. - V obcí Beregkisalmas v červenci 1921 prodával výčepník Mojžíš Rosenberg otrávený alkohol. Dvě osoby. Marie Kašanicová a Michal Turjanin, po požití alkoholu zemřely, několik osob těžce onemocnělo. Poněvadž byl za dobře s četníky, byl potrestán pouze pro přestupek.

V celé Podkarpatské Rusi nejsou vypláceny podporu největší části válečných invalidů, vdov a sirotku. Vládou podporovaná spolek válečných invalidů ťNagyijaŤ jest podvodem a slouží jen za nástroj štrebrovství různých popu a advokátů. Oficielní list tohoto spolku ťNaše ObranaŤ jest dobrý k tomu, aby několik ukrajinských protirevolucionářů mohlo dobře žíti. - Druhého prosince 1920 vydalo gubernium všeobecnou amnestií na přestupky lesní. Přes to jsou lidé stále odsuzování pro nepatrné činy lesního pychu, jež spáchali před vydáním amnestie. Tak se děje v obcích Ize Bronyka. - Pro dělnictvo platí zákaz schůzí, ale popové pořádají velmi rozsáhlou protidělnickou a politickou propagandu na kazatelnách. Úřední kruhy tuto činnost kněží živě podporují. - Žádnému občanu není dovoleno jeti po dráze bez legitimace. Na této legitimaci nestačí fotografie a podpis, nýbrž každá legitimace musí býti opatřena také daktyloskopickým otiskem palce pravé ruky, jako v albu zločince. - Ačkoliv v zemi není vůbec domorodého českého obyvatelstva, jsou nad pokladnami některých nádraží, na př. v Akně Slatině, nápisy, aby cestující, žádající o lístek, mluvili jen česky nebo slovensky. Podají-li ukrajinští, rumunští nebo maďarští dělníci jakoukoliv žádost k úřadům, velmi často se jim dostává pouze českého písemného vyřízení, jemuž přirozeně nerozumějí. U členů komunistické strany nestačí ani legitimace s daktyloskopickým otiskem; do legitimace sekretáře komunistické strany ve Velkém Bočkově v rubrice ťPoznámkaŤ vepsal vrchní slúžný červeným inkoustem tato dvakrát podtržená slova: ťPozor, Josef Bojčuk je členem komunistické strany!Ť - V obci Beregujfalu je úřady pro svou nenávist k dělnictvu přímo protěžován pop Josef Berecki. Tento kněz, když do obce přišla komise pro úpravu hranic, horečně agitoval mezi lidem, aby se před mezinárodní komisí prohlásil pro Habsburky a monarchism. Berecki hlásá náhled, že v Podkarpatské Rusi bude pořádek jenom tenkráte, když budou obnoveny staré hranice Svatoštěpánské koruny. Při pobytu mezinárodní komise uspořádal projev svých stoupenců, vůdcové jeli na náklad obce v kočáře naproti. Bylo učiněno proti němu několik oznámení, ale Berecki beze všeho může nerušeně agitovati dále. Za to byl v Bočkově v říjnu 1921 odstraněn oblíbený slúžný Nikolaj Gazda, protože se choval k dělnictvu slušně a i ke komunistům po zákonu spravedlivé. Na jeho msto s přímým pokynem zavésti ostrý protidělnický režim byl dosazen Vasilij Josepčuk. - Ve Velkém Bočkově byl v říjnu 1921 slúžným vypovězen tajemník tamější odborové organisace chemických dělníků Jan Szabo, ačkoliv je nesporně československým státním příslušníkem. - V Beregszászu 11. července 1921 dal policejní kapitán Rohn postrkem dopraviti do domovské obce tamního dělnického sekretáře Miklose Balinta na základě zákona o tuláctví. - Vrchní slúžný v Dolhe, v září 1921 vypověděl ze země redaktora ťRudého PrávaŤ soudr. Jana Skálu. - V Akně Slatině v listopadu 1921 byli zatčení ředitel dělnického družstva Aurel Joanovič a jeho obchodvedoucí Beregy. Několik měsíců byli drženi ve vyšetřovací vazbě v Bustu. Později se zjistilo, že četníci je zatkli na udání agentů strany Puzovy, kteří je obviňovali z defraudace. Prokázala se naprostá nevina zatčených. Nedostali ušák zadostičinění a náhradu za utrpěné příkoří a také nebyla nahrazena škoda, jíž jejich neodůvodněným vězněním utrpěl dělnický podnik. - Ve Velkém Bočkově v srpnu 1921 přešel dělník Marosán přes most na rumunský břeh Tisy. Rumunsko-katolický pop z Bočkova namluvil detektivům, že Marosán nese na rumunskou stranu bolševické letáky. Českoslovenští detektivové telefonovali rumunským, rumunští detektivové Marosána zatkli, vyplatili mu dvacet pět a uvrhli ho do vězení. Po několika hodinách podařilo se Marosánovi z rumunského vězení uprchnouti a příšer domů. Za několik dní předvolal ho k sobě župan v Akně Slatině dr. Rudi, vyslýchal ho a ačkoliv Marosán prokázal, že žádných letáků neměl, chtěl ho předati dvěma přivolaným detektivům, aby ho odvedli do Rumunska. Marosán prohlásil rázně, že živ do Rumunska se dopraviti nedá. Od vydání bylo upuštěno. O jednání županově bylo učiněno oznámení nadřízenému úřadu, kdež však nemělo výsledku.

Zaměstnavatelé v zemi nedodržují zákona o osmihodinové době pracovní. Ani pro učně se osmi hodinová doba pracovní nedodržuje. Zejména v odboru krejčovském, obuvnickém a kovářském pracují učňově od časného jitra do 10 ano i 11 hodin v noci. - Stížnosti na slúžné a živnostenské úřady nemají výsledku. Velké stížností tohoto rázu jsou na dr. Cmohra v Užhorodě. Když mají úřady živnostenské zasahovati do sporů mzdových, provozují pasivní resistenci. Ve Velkém Bočkově, Svaljavě, Perečinu; Užhorodě, Munkačevu, Gyertianligetu nedodržují se uzavřené kolektivní smlouvy, dělníci jsou propouštěni a podniky redukovány. Velmi četné stížností podané sociálnímu referentovi drn Polákovi zůstávají nevyřízeny. - V Munkačevě nechtěla státní tabáková továrna přijímati opět do práce dělníky povolané mobilisací. - V Akně Slatině odmítl ředitel Hynek do tamních solných dolů přijati dělníky vrátivší se ze zajetí z Ruska, ač v dolech před válkou pracovali. - Při tovární dráze ve Svaljavě jsou propouštěni pro komunistické smýšlení všichni; staří kvalifikovaní strojníci, topiči a brzdiči a nahrazováni osobami nekvalifikovanými. Následkem toho stala se tam v poslední době řada neštěstí, při jednom utracen lidský život. V Užhorodě budí pohoršení, že úředně stanovené policejní hodiny veřejných místnosti dodržují se jen pro domácí obyvatelstvo, nikoli však pro vyšší úředníky gubernia. Místoguvernér Ehrenfeld, policejní prefekt Huber, ministeriální rada Bláha, finanční vrchní rada Kugler a zejména ministeriální rada Hájek vysedají v kavárně, restaurací, nebo jiné zábavní místnosti dlouho přes policejní hodinu a nechovají se při tom před obsluhujícím personálem nijak zvláště zdrženlivě. Podobně chovají se slúžní, župani, městští policejní kapitáni v provinciích. - Vrchní slúžný v Hustu zakázal lepiti plakáty zvoucí na taneční vínek, poněvadž byl pořádán komunisty. S týmž výslovným odůvodněním zakázal taneční zábava vrchní slúžný Teofil Širokiuk v Beregszászu. - V Čopu bylo na počátku tohoto měsíce vydáno županovo nařízení, že všichni komunisté v místě musí se každý den osobně hlásiti na četnické stanici, - Vláda netrpí ve službě učitele, o němž se domnívá, že sympatisuje s komunismem. Všemi prostředky hledí překaziti, aby učitelé si nevybudovali organisaci. Učitelé z komunismu podezřelí jsou propouštěni ze služeb bez disciplinárního vyšetření a aniž by byly vyřízeny jejích požadavky platové.

Podepsaní se táží:

1. Jest vláda ochotna všechny uvedené případy, přesně vyšetřiti, podati zprávu o výsledku šetření a o tom, zda byla učiněna náprava?

2. Jest vláda ochotna změniti nynější neudržitelnou vládní soustavu v Podkarpatské Rusi?

3. Jest vláda ochotna, ihned zrušiti v Podkarpatské Rusi výminečný stav i stanné právo a vypsati volby do obcí, autonomního sněmu i do Národního shromáždění?

V Praze dne 15. prosince 1921.

Dr. Šmeral, Tausik, Burian, Bubník, Merta, Skaunicová, Toužil, Svetlik, Krejčí, Kučera, Malá, Kunst, Warmbrunn, Kreibich, Blažek, Skalák, Rouček, Darula, Koutný, Borovszky, Surányi, Nagy.