Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

3283.

Zpráva

I. výboru zahraničního a

II. výboru ústavně-právního

o vládním návrhu tisk 2800, kterým se předkládají ke schválení Národnímu shromáždění úmluva uzavřená v Paříži dne 18. ledna 1921 mezi republikou Francouzskou a republikou Československou o statcích, právech a zájmech soukromých (otištěná při svrchu citovaném vládním návrhu.)

Smlouva o majetku, právech a zájmových účastenstvích, podepsaná v Paříži 18. ledna 1921, obsahuje v článku 1. závazek restituční povinnosti, kterou převzala vláda československá oproti Francii ve smyslu citovaných míst smlouvy Versailleské. V praxi půjde o vrácení věci movitých, zejména strojů za války odvlečených ze severní Francie. Tato restituční povinnost zasáhne několik továren textilních, nikoli však do té míry, aby odnětím těchto strojů provoz továren snad byl ohrožen. Závazek rastr tuční je zajisté i závazkem mravním a je tím samozřejmější, že stát náš již ve smlouvě mezi cesionářskými státy rakousko-uherské monarchie z 10. srpna 1920 zavázal se v 2. článku k obdobným restitucím vůči státům vzniklým z bývalé monarchie rakouskouherské:

Obzvlášť významná jsou ve smlouvě z 18. ledna 1921 ustanovení desekvestrační. Naše aktiva sekvestrovaná ve Francii jsou asi ze dvou třetin za zboží a jednou třetinou jsou to cenné papíry většinou prostřednictvím bank a peněžních ústavů francouzských deponované. Passiva jsou téměř jen dluhy za zboží z Francie dodané, ale po vypuknutí světové války nezaplacené. Dle soupisu přesahují aktiva naše pasiva asi o 360 mil. Kč (vezmeme-li za základ nynější kurs). Na sekvestraci má přední zájem náš průmysl a téměř všechny naše banky. Desekvestrace týká se i velikého počtu našich drobných lidí, kteří jako řemeslníci a dělníci byli ve Francii zaměstnáni a jimž při zabavení majetku příslušníků centrálních matností majetek byl sekvestrován.

Při řešení obtížné otázky desekvestrace předválečných pohledávek a majetků sekvestrovaných státy dohodovými byla to z velkých států v Evropě Francie, která první sjednala s naši republikou pevný smluvní stav ve věcech desekvestračních. Francie také obsah úmluvy ve smyslu jejího článku 18. již před ratifikací skutečně prováděla a provádí, očekávajíc, že smlouva bude i u nás ratifikována. Jenom v těch bodech, které rozvádějí příslušná ustanovení mírových smluv o desekvestraci (čl. 249 smlouvy St. Germainské a 232 smlouvy Trianonské), na př. ustanovení o desekvestraci společností akciových a podob., čeká vláda francouzská na ratifikaci. U osob jednotlivých a veřejných společností obchodních desekvestrace již ve velmi četných případech je v proudu a značné majetky čsl. příslušníků byly již uvolněny. Francouzská vláda vyšla v každém ohledu vstříc našim věřitelům (nevyžaduje nákladných legalisaci, ani francouzského překladu dokladů k žádostem a pod.)

Je přivozeno, že po ratifikaci desekvestrační žádosti budou vyřizován) ještě rychleji než dosud a že zejména se začne s desekvestrací pohledávek společností akciových a jiných obchodních společností. Je v zájmu věci, aby smlouva byla co nejdříve schválena. Výbor tedy navrhuje:

Národní shromáždění republiky československé se usnáší:

1. Úmluva uzavřená dne 18. ledna 1921 mezi republikou Francouzskou a republikou Československou v Paříži se schvaluje.

2. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé.

3. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je potřebí ku provedení této úmluvy.

V Praze dne 25. listopadu 1921.

II.

Výbor ústavně-právní připojuje se k návrhu výboru zahraničního.

V Praze dne 15. prosince 1921.