Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

3278.

Zpráva

výboru ústavně-právního k usnesení senátu

o vládním návrhu zákona,

kterým se mění a doplňují některá ustanoveni advokátních řadů (tisk 2547), kterou je zároveň vyřízen iniciativní návrh poslanců dra Černého, dra Bartoška, dra Dolanského, dra Wintera a soudruhů na vydáni zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanoveni advokátního řádu (tisk 1964).

Ústavně-právní výbor doporučuje poslanecké sněmovně, aby dala svůj ústavní souhlas této osnově zákona:

Zákon

ze dne...............

kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Vykonávati advokacii na území republiky Československé jest oprávněn jej kdo zapsán jest do seznamu advokátů některé advokátní komory v republice Československé.

(2) Do seznamu advokátů budiž zapsán, kdo

a) jest československým státním občanem;

b) jest svéprávným;

c) vykonal studia právnická na některé československé universitě anebo přede dnem 28. října 1918, po případě nejpozději ve studijním roce 1918-1919, na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského;

d) dosáhl hodností doktora práv na některá universitě v Československé republice anebo přede dnem 28. října 1918, po případě nejpozději ve studijním roce 1918--1919 na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského;

e) byl prakticky zaměstnán v právní služby: po dobu v tomto zákoně ustanovenou (§ 5);

f) vykonal s úspěchem praktickou zkoušky předepsanou pro advokáty před komisi na území republiky Československé anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého mocnářství rakousko-uherského. Kdo vykonal advokátní zkoušku po 28. října 1918 mimo území republiky Československé, muže býti zapsán do seznamu advokátů se svolením ministra spravedlnosti, když v době zkoušky nebyl, ji lze vykonati na území, ve kterém se o zápis žádá.

(3) Zvláštní ustanovení pro hlasující rady sborových soudů tímto zákonem nejsou dotčena.

§ 2.

Advokacie nemaže dosáhnouti:

a) kdo pravoplatným rozsudkem soudu trestního odsouzen byl pro čin, pro který podle platných ustanovení nastává ztráta volebního práva do obcí; po dobu této ztráty;

b) kdo padle nálezu disciplinárního byl ze seznamu kandidátů advokacie vymazán, po dobu, po kterou výmaz trvá;

c) kdo vykonává státní placený úřad, vyjímaje úřad ministra a úřad učitelský;

d) kdo jest notářem (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi veřejným notářem);

e) kdo provozuje zaměstnání, které se nesrovnává s povahou a výkonem advokacie, aneb kdo svým jednáním stál se důvěry nehodným;

f) kdo upadl v konkurs, pokud řízení konkursní trvá, jakož i ten, na jehož žádost se provádí řízení vyrovnávací, pokud nebylo prohlášeno za skončené,

§ 3.

(1) Právo vykonávati advokacii zaniká:

a) úmrtím advokáta;

b) jeho resignací;

c) zánikem svéprávnosti advokátovy;

d) pozbude-li advokát státního občanství československého;

e) vzdálí-li se advokát ze svého sídla úředního, substituta neustanoviv a nevrátí-li se na veřejné vyzvání příslušné advokátní komor do roka;

f) přijme-li úřad podle §u 2 lit. c a d s advokacií neslučitelný;

g) právoplatným odsouzením pro čin v §v 2 lit. a uvedený;

h) disciplinárním nálezem advokátní komory, vyslovujícím výmaz ze seznamu advokátů;

i) prohlášením konkursu neón zahájením vyrovnávacího řízení.

(2) Pozbude-li žena, vykonávající advokacii, československého státního občanství sňatkem, uzavřeným s cizincem, může k její žádosti ministerstvo spravedlnosti po slyšení advokátní komory povoliti, aby advokacii dále vykonávala,

(3) Pominou-li v případech uvedených nad, c, d a f důvody zániku, jest bývalého advokáta k jeho žádosti opětně do seznamu advokátů zapsati. V případech uvedených pod b, e, g, h a i může bývalý advokát, jsou-li dány zákonné podmínky (§§ 1 a 2), žádati za opětný zápis.

§ 4.

Advokáti, kteří měli v době od 28. října 1918 sídla mimo území republiky Československé, mohou býti do seznamu advokátů zapsání jen, když vykáží všechny náležitosti zákonem nařízené a svolí-li k tomu - vyslechna advokátní komoru - ministr spravedlnosti.

§ 5.

(1) Žadatel o zápis do seznamu advokátů musí vykázati, že byl na území republik Československé anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého Rakousko-Uherska v právní službě prakticky zaměstnán (§ 1 písm. e) po šest roků a to nejméně pět noků u advokáta, zbývající rok buď u advokáta anebo u soudu, u státního zastupitelství, u notáře (veřejného notáře) anebo u státního úřadu správního nebo finančního anebo u úřadu samosprávného.

(2) Počínaje dnem 1. ledna 1924 stačí výkaz nejméně pětileté praktické právní služby u advokáta.

(3) Praxe u finanční prokuratury rovná se praxi u advokáta.

(4) Ke zkoušce advokátní (§ 1, odst. 2, písm. f) mohou býti připuštěni kandidáti, kteří byli po tří roky prakticky zaměstnáni v právní službě u advokáta a dosáhli hodnosti doktora práv.

(5) napočítává se toliko praxe v tom kterém oboru plně konaná po složení všech teoretických státních zkoušek, anebo po dosažení hodnosti doktora práv na některé universitě v republice Československé anebo před 28. říjnem 1918 po případě nejpozději ve studijním roce 1918-1919 na universitě bývalého mocnářství rakouskouherského, jinak jen když kandidát prokáže nostrifikaci zkoušek nebo hodností doktora práv.

(6) Do 1. ledna 1924 stačí však k zápisu do seznamu advokátů a ku připuštění ke zkoušce advokátní výkaz způsobu a daty praxe podle dosavadních předpisů.

(7) Výhody, zvláštními ustanoveními povolené kandidátům, kteří byli zdrženi ve studiích anebo v praktické právní službě poměry způsobenými válkou, jsou nedotčeny.

§ 6.

(1) Do seznamu kandidátů advokacie mohou býti zapsáni anebo do soudní praxe v 1. a 2. odst. § 5 zmíněné připuštěni jen českoslovenští státní příslušníci, kteří vykonali teoretické státní zkoušky anebo nabyli hodnosti doktora práv na některé universitě v republice Československé, anebo před 28. říjnem 1918, po případě nejpozději e studijním roce 1918-1919 na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského, jinak jen pokud zkoušky jejich nebo hodnost doktora práv byly nostrifikovány.

(2) Pokud je ve věcech občanských zákony nařízeno zastoupení stran advokátem, může se advokát dáti zastoupiti kandidátem advokacie, který má hodnost doktora práv a nejméně 2 roky praxe u advokáta (§ 5). Pokud ve věcech trestních před sborovými soudy k hájení oprávněn je jen obhájce, zapsaný v seznamu obhájců, může se advokát dáti zastoupiti takovým kandidátem, vyjímaje hájení před porotou a před nejvyšším soudem. Do 1. ledna 1924 platí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dosavadní ustanovení.

§ 7.

(1) Před zápisem do seznamu advokátů vykoná uchazeč podáním ruky předsedovi komory advokátní anebo jeho náměstku slib, že ťbude republice Československé věren, že bude u výkonu svého povolání veškeré zákony a patná nařízení zachovávati a své povinnosti plniti svědomitěŤ.

(2) Slib tohoto mění vykonají i veškeří advokáti, kteří v době, kdy zákon tento nabude účinnosti, budou již v seznamu advokátů zapsáni, a to tak, že v neprodlužitelné lhůtě tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona slib vlastnoručně napíší a podepíší a doporučeným dopisem zašlo: předsednictvu své advokátní komory, jinak nesplní-li této povinnosti ani po vyzvání advokátní komory nejdéle do jednoho měsíce, budou ze seznamu advokátů vymazáni.

§ 8.

Dokud nebude v Podkarpatské Rusí zřízena samostatná advokátní komora, platí tam tato odchylná ustanovení:

a) Seznam advokátů i kandidátů advokacie vede a agendu přikázanou advokátním řádem advokátní komoře a jejímu výboru obstarává; jakož i přijímá slib dle § 7 ustanovený předseda sedrie, která bude ministrem spravedlnosti určena,

b) Disciplinární pravomoc nad advokáty a kandidáty advokacie vykonává disciplinární senát advokátní komory v Turč. Sv. Martině a úkony komorního žalobo komorní žalobce téže advokátní komory.

§ 9.

Zákonem tímto nedotčená ustanovení dosavadních předpisů o advokacii zůstávají platnosti.

§ 10.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti za čtrnáct dne po vyhlášení.

(2) Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.

Důvodová zpráva.

Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny vyřizuje jednak iniciativní návrh poslanců dra Černého, dra Bartoška, dra Dolanského, dra Wintera a soudruhů na vydání zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení advokátního řadu čís. tisku 1964, jednak usnesení senátu Národního shromážděni republiky Československé o téže věci (č. tisku 2547), projednal věc na základě textu zákona usneseného senátem Národního shromáždění v jeho 61. schůzi dne 1. července 1921. Po provedené generální debatě usnesl se, neschvalovati usnesení tohoto v celém jeho rozsahu, nýbrž uznal nutno provésti na textu v senátě usneseném některé níže uvedené a odůvodněné změny a doplňky.

Změněn byl navržený titul zákona, poněvadž touto předlohou nemění se pouze některá ustanovení advokátních řádů, nýbrž i ustanovení jiných zákonů o advokátech.

Při projednávání §u 1 bylo uvažováno o tom, zda nemají býti z prvního jeho odstavce jako samozřejmá vypuštěna slova ťna území republiky ČeskoslovenskéŤ.

Ústavně-právní výbor však rozhodl se tato sleva v textu ponechati, chtěje tím vyjádřiti zásadu, že funkci advokáta na našem státním území, ať už jde o zákonem nařízené zastoupení advokátem či jiné úkony advokátní praxe, může vykonávati skutečně jen advokát československý, t. j. dle seznamu advokátů některé advokátní komory našeho státu upsaný.

V ostatním textu §u 1 byly usneseny leště změny dvě. Již senát rozhodl, aby den 28. října 1918 nebyl přísným rozhraním pro uzrání a neuznání studií a nabytých akademických hodností na území bývalé monarchie rakousko-uherské, nýbrž odhodlal se uznati tato zahraniční studia, zkoušky a doktoráty, nabyté v prvním popřevratovém semestru, t. j. v zimním semestru 1918-1919. Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny rozhodl, výjimku tímto rozšířiti také na letni semestr téhož studijního roku, maje zřetel jednak na souvislost studií, hlavně však na nesnáze bytové a stěhovací při notorické poválečné nouzi bytové.

Druhá změna záleží v tom, že ve druhém odstavci lit. d) nahražují se slova ťna některé československé universitěŤ slovy ťna některé universitě v Československé republiceŤ a to vzhledem k vysokoškolským ústavům, jež na území našeho státu zůstaly, ale nejsou universitami československými, ani jejich součástí; to platí na příklad na právnické fakultě dřívější maďarské university v Bratislavě; neuznání konaných tam a dosud uznávaných zkoušek a studií vedlo by ke zbytečným komplikacím.

Ustanovení §u 2 a 3 uznal výbor za nutno úplně přestylisovati, aby nebyly směšovány v jedno dvě, v podstatě tak různé věci, jako jest úprava otázky, kdo vyloučen je z nabytí advokátského oprávnění a kdo a za jakých okolností takto nabyté již právo ztrácí. V nové, ústavněprávním výborem poslanecké sněmovny navržené stylisací, upravuje § 2 otázku, kdo advokacie nemůže dosáhnouti a 3 vypočítává případy, kde právo vykonávati advokacii zaniká. Výpočet tento v obou uvedených paragrafech jest taxativní, neboť ústavně-právní výbor nechtěl bez nezbytné potřeby měniti něčeho na základech a stěžejních principech práva advokátského, jimiž jsou valnost dosáhnouti advokátského oprávněni pro každého, kdo splnil zákonné podmínky, neodvislost advokátská a advokátská samospráva.

Po stránce věcné jest k ustanovením §u 2 a 3 podotknouti toto: Výbor měl za neúčelné, aby překážkou dosažení advokacie byl každý rozsudek trestního soudu, který dosud z nabytí tohoto oprávnění vylučoval. Po názoru výboru stačí, když zákon tento účinek spojí jen s odsouzením pro takové viny, které jsouce spáchány z nízkých nebo nečestných pohnutek, způsobují pachateli ztrátu volebního práva do obcí. Při posuzování otázky, zda s advokacií jest neslučitelný kterýkoli státní úřad, vyjímaje úřad učitelský, rozhodl s výbor omeziti tuto inkompatibilitu pouze na státní úřad placený (ve shodě s dosud platným advokátským řádem), vyňal však z neslučitelnosti této nejen úřad učitelský, nýbrž také úřad ministra, který jak praxe ukazuje, často právě advokátu bývá svěřován; aniž by však stával se jeho povoláním trvalým. Rovněž vyslovil se výbor pro neslučitelnost notářství s advokacií, nechtěje tu před definitivní úpravou advokátského práva na dosavadním stavu něčeho měniti., stejně jako byl ponechal beze změny zvláštní ustanoveni pro hlasující rady sborových soudů (§ 1 odst. 3) a o postavení na roveň praxe u finanční prokuratury praxi advokátské (§ 5 odst.). při vylučujícím důvodu konkursu považoval ústavně-právní výbor za nepostačující, uváděti prostě konkurs mezí důvody, vylučujícími dosažení advokacie a způsobujícími ztrátu nabytého již oprávnění, neboť to by znamenalo, že každý, kdož ať zaviněně čí nezaviněně někdy do konkursu upadl, byl by jíž na celý život pro advokacií diskvalifikován. To zajisté nemůže býti úmyslem zákonodárcovým. Naproti tomu však pokládán stav advokátský za tak zodpovědný a důvěry potřebný, že by nemohl postačiti ani extrém druhý, který by způsobilost k advokacii vracel kridatáři bezvýhradně a ihned po skončeni konkursu. Výbor má za to, že přijatý text vyhovuje potřebě, neboť v §u 2 lit. f) uvádí konkurs a vyrovnávací řízení jako důvod, vylučující sice jen pro dobu konkursního či vyrovnávacího řízení, zato však dává tam též sub lit. e) možnost, aby ze zápisu do seznamu advokátů byl vyloučen každý, kdo svým jednáním stal se důvěry nehodným, čímž postiženi jsou dostatečnou měrou i bývalí úpadcové. V důvodech zániku advokátského oprávnění uvádí se sice jen prohlášení konkursu nebo zahájení vyrovnávacích řízení, avšak tento důvod pojat jest do skupiny druhé, ve které bývalý advokát, chce-li znovu dosáhnouti advokátského oprávnění, musí zadutí za opětný zápis a vykázati všechny jeho zákonné podmínky mezi nimi i svoji opětně nabytou důvěryhodnost. Na rozdíl od této skupiny, do níž patří dále ještě případy resignace advokátovy, trvalého vzdálení se (§ 3 lit. d), právoplatné odsouzení soudem trestním (§ 2 lit. a) nebo disciplinárním nálezem advokátní komory, netřeba při skupině druhé -splňovati nově podmínek zápisu, nýbrž stačí opětná žádost za zápis, na jejíž positivní vyřízení má bývalý advokát nárok. Do této skupiny patři bývalý advokát, který oprávnění svého pozbyl zánikem svéprávnosti, ztrátou státního občanství, nebo nabytím neslučitelného úřadu.

Do debaty o § 3 vnesen byl pozoruhodný podnět posl. Landovou-Štychovou. Vzhledem k ustanovení, podle něhož právo vykonávati advokacii zaniká ztrátou státního občanství advokátova, navrhla posl. Landová-Štychová, aby ztráta táto nenastávala, pozbyla-li státního občanství žena sňatkem s cizincem. Projeven tak v tomto konkrétním případě názor, že jest pouze důsledkem staré nerovnoprávnosti ženiny, který nesouhlasí ani s principem rovností obojího pohlaví vyjádřeném v naší ústavě, má-li sňatek pro ženu vždy za následek změnu jejího jména, domovského práva a po případě i příslušnosti státní. Proti tomuto návrhu namítáno důvodně, že změnu tohoto dosavadního právního stavu nelze prováděti v rámci zákona tak specielního, jakým jest tento. Z porady subkomitétu vyšel však text, zařaděný do § 3 jako jeho odst. 2, kterým se sice ženě-advokátovi, provdavší se za cizince, nedává zákonný nárok, aby oprávnění advokátské podržela, dává se však možnost ministerstvu spravedlnosti, aby po slyšení advokátní komory povolilo ženě takové další vykonávání advokacie. Tím zároveň verbis expressis jest vysloveno, že v republice Československé i žena může býti advokátem, splní-li podmínky zákonné. Důsledkem přijetí tohoto ustanovení do zákona jest resoluce č. II., navržená ve výboru posl. drem Kafkou, jejíž text níže jest uveden.

V § 4 souhlasí sice ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny se stanoviskem senátu, aby advokáti, kteří měli od našeho státního převratu sídlo mimo území našeho státu, mohli býti do seznamu advokátů zapsáni, vykázavše všecky, zákonem nařízené náležitosti, jen se souhlasem ministra spravedlnosti, má však za neúčelné, aby, jde-li o Slovensko, byl zápis tento odvislým od dohody ministra spravedlnosti s ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, poněvadž stačí zajisté, opatří-lí si ministr spravedlnosti pro svoje rozhodnutí dobrozdání onoho druhého ministerstva, opatření však dobrozdání takového, jakož i otázka, zda vůbec má býti opatřováno, jest vnitřní věcí správní, kterou není třeba v zákoně formulovati.

Při projednávání §u 5 objevila se potřeba úpravy pro dobu přechodnou. Zákon snižuje dosavadní 7letou přípravnou praxi advokátskou pro dobu do 1. ledna 1924 na 6 roků, a od tohoto data dále na pouhých 5 let, stanoví však, že z oněch 6ti roků 5 let musí býti vyplněno praxí v advokátní kanceláři a pozdější 5letá praxe, že musí v advokátní kanceláři býti ztrávena celá. Toto vedlo by k dvojí nesrovnalosti dosavadní praxe jest 7letá, z čehož mohou až 4 roky býti ztráveny v praxi soudní a pouze roky nezbytně musejí býti vyplněny praxí v advokátní kanceláři. Mohlo by se tudíž v řadě případů státi, že, ač zákon dobu praxe snižuje, znamenal by přes to její značné prodloužení v oněch případech, kde kandidát advokacie dovršil sice 7 roku praktické přípravy, při tom však nemá plných 5 let praxe v advokátní kanceláři. Druhá nesrovnalost objevila by se na Slovensku, kde nyní jíž praxe 5letá jest zavedena a byla by tam tímto dobu praxe zkracujícím zákonem rozšířena o rok, avšak pouze do roku 1924, aby pak opět nastal návrat ku praxi 5leté. Aby těmto nesrovnalostem bylo se uvarováno, vsunuto do § 5 jako nový 6, odstavec ustanovení, že do 1. ledna 1924 stačí k zápisu do seznamu advokátů i ku připuštění k advokátní zkoušce také, vykáže-li kandidát na místě praxe, novým zákonem předepsané, takovou praxi, jakou žádaly předpisy dosud platné.

V prvém odstavci §u 6 neměněno na textu usneseném v senátě podstatného nic, provedeny tu pouze dvě změny textové, jež jsou důsledkem změn shora při § 1 odůvodněných: slova ťna některé universitě československéŤ nahrazují se slovy na některé universitě v československé republiceŤ, a ustanovení o zimním běhu studijního roku 1918-1919 rozšířeno i zde na celý studijní rok 1918-1919.

Naproti tomu byl úplné přepracován druhý odstavec § 6. Vzhledem k tomu, že tímto zákonem všeobecně se zkracuje doba přípravné praxe advokátní, jevilo se nepřípadným ustanovení, podle něhož praxe, opravňující k substituci před soudy sborovými, má trvati plné tři roky. Doba tato zkrácena proto na dva roky, vyžadují se však výslovně dvě léta praxe u advokáta. Podstatná další změna záleží v tom, že kandidátům advokacie, k substituci oprávněným, přiznáno právo této substituce také před sborovými soudy ve věcech trestních. Dosud k zastupování stran v řízení trestním před soudy sborovými vyžadován byl zápis do seznamu obhájců, jenž opět předpokládal zkoušku advokátní, soudcovskou nebo notářskou. Takovéto zásadní rozlišování praxe civilní a trestní není po názoru výboru ani důvodné ani účelné. Kandidát s 2letou praxí advokátní má k hájení před trestním soudem jistě způsobilost věcnou, která mu není upírána ve věcech civilních, často nepoměrně komplikovanějších; přímou anomalií jest, vyžaduje-lí se při advokátní zkoušce po kandidátu praktická zkouška z praxe trestní, kandidát však před složením zkoušky k této praxi, z níž jest zkoušen, se nepřipouští Nicméně nevidělo se výboru důvodným, toto oprávnění rozšířiti i na hájení před soudy porotními a před soudem nejvyšším, proto obojí tento případ výslovně vyloučil.

Do textu slibu advokátního, upraveného v § 7, vsunuta pouze slova ťu výkonu svého povoláníŤ, poněvadž slibem tím béře advokát ne sebe právě jen povinnost svého stavu a text slibu takto upravený tudíž lépe vyhovuje svému účelu.

V § 8, kterým přechodně až do zřízení samostatné komory pro Podkarpatskou Rus upravují se poměry advokátní právě jmenovaného území, změnil ústavněprávní výbor poslanecké sněmovny ustanovení, uvedené pod lit. b), snaže se tak lépe vyhověti principu advokátské autonomie. Ponechává sice na zmíněnou přechodnou dobu předsedovi sedrie, ministrem spravedlností určené, vedení seznamu advokátů i kandidátů advokacie, administrativní agendu advokátních komor a jejich výborů, jakož i přijímání slibu podle §u 7 tohoto zákona, nicméně disciplinární pravomoc nad advokáty a kandidáty advokacie neuznal za vhodno ponechati orgánům justiční správy státní, nýbrž přidělil tyto úkony nejbližší komoře advokátní, jíž jest advokátní komora v Turčanském sv. Martině, jejíž komorní žalobce má nato svoji funkci plniti též ohledně advokát a kandidátů advokacie v Podkarpatské Rusí.

Aby konečně nebylo pochybnosti o tom, že navržený zákon jest pouhou novelou k dosud platným advokátním řádu, kterých neodstraňuje ani nenahrazuje celých, nýbrž pouze některá jejích ustanovení mění, byl do textu zákona pojat nový § 9, který tato povahu a tyto účinky navrženého zákona výslovně uvádí.

Pokud jde o ony části navrženého zákona, jež ústavně-právním výborem poslanecké sněmovny měněny nebyly, souhlasí ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny s důvodovou zprávou ústavně - právního výboru v senátě.

Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny navrhuje, aby poslanecká sněmovna schválila shora uvedenou osnova zákona ve znění, ústavně-právním výborem poslanecké sněmovny přijatém. Zároveň doporučuje: aby schváleny byly tyto

resoluce:

I. Ministerstvo spravedlností se vyzývá, aby bez průtahu učinilo opatření pro zřízení advokátní komory v Podkarpatské Rusi.

II. Vláda se vyzývá, aby předlohami příslušných zákonů bylo postaráno o to, aby právní názor, vyslovený v 3, odst. 2, této předlohy, byl také uplatněn při jiných skupinách povolání, při lékařkách, učitelkách atd.

V Praze dne 14. prosince 1921.