Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

3277.

Zpráva

výboru ústavně-právního

a výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu

k usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk 3205),

týkajícím se zákona, kterým se upravuje povinnost vrátiti neb vydati věci movité ve prospěch cizích států k jich požadování oprávněných.

I.

Zákon

ze dne..............192...,

kterým se upravuje povinnost vrátiti nebo vydati věci movité pro státy oprávněná k jich požadování.

Národní shromážděn republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Držitelé věci movitých, které stát Československý jest povinen (- na základě jím uzavřených mírových smluv, ukončujících světovou válku a mezinárodních smluv, které směřují k jejich provedení nebo jsou v souvislosti s nimi -), vrátiti nebo vydati jinému státu, jsou povinni vydati ony věci státu československému podle ustanoveni tohoto zákona, bude-li oprávněný stát žádati jich vráceni nebo vydáni.

§ 2.

(1) Za věci vydané poskytnouti jest zpravidla náhradu.

(2) Nabyl-li kdo věci bezprávně anebo mohl-li při náležité opatrnosti věděti, že věci bylo nabyto bezprávně, nemá nároku na náhradu.

(3) Jde-li o věci, jichž jest k dalšímu provozování živnosti nebo podniku nezbytně třeba, budiž dbáno toho, aby provoz podniku vydáním věci netrpěl.

(4) Nevyhověl-li držitel povinnosti přihlašovací podle § 3 tohoto zákona, budiž mu náhrada - má-li na ni nárok - vyměřena částkou o třetinu nižší. Mimo to bude povinen nahraditi veškeré útraty celého řízení, vzešlé opomenutím přihlášky.

(5) Náhrada za odvedené výrobní prostředky bude vyplacena pouze na opatření náhradních prostředků výrobních.

§ 3.

Vláda se zmocňuje, aby pro věci podle § 1 požadované stanovila nařízením povinnost jejich držitelů přihlásiti je k soupisu ve stanovené lhůtě a aby vydala zákaz jejich vývozu.

§ 4.

Držitelé věcí, o kterých lze z okolností známých příslušným úřadům míti za to, že spadají pod ustanovení § 3, jsou povinni dovoliti úředním orgánům přistup do místností nebo na pozemky, kde tyto věci jsou, dovoliti prohlídku a zjištění jejich totožnosti a předložiti doklady o jejich nabytí. K této prohlídce možno přibrati bývalé držitele nebo jejich nástupce neb zástupce.

§ 5.

(1) O povinnosti k vydání věci rozhodna s konečnou platností politický úřad II. stolice po vyšetření, k němuž může zmocniti politický úřad I. stolice. Výkon nálezu o vydání věci náleží politickému úřadu I. stolice.

(2) O výši náhrady rozhodne okresní soud, v jehož obvodu věc leží, v řízení nesporném, vyslechna znalce.

§ 6.

Porušení povinností uložených v tomto zákoně a v nařízeních vydaných na jeho základě trestají úřady politické I. stolice pokutou do 20.000 Kč, a v případě nedobytnosti vězením do 1 měsíce, bez újmy následků uvedených v § 2, odst. 4.

§ 7.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala podrobnější předpisy o řízení podle tohoto zákona a o vyměření náhrady podle obdoby zákonů o vyvlastnění.

§ 8.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho se pověřují ministři věcí zahraničních, vnitra, spravedlnosti a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Ústavně-právní výbor souhlasil v celku s předloženou osnovou, připojuje však vzhledem k naskytnuvším se pochybnostem některé poznámky, pokud se týče vysvětlivky.

Tak v §u 1 věcmi "movitými" nutno vyrozumívati i takové předměty, které byly uvedeny v trvalé spojení s věcí nemovitou, jako na př. spřádací a tkalcovské stroje, pevně přimontované k podlaze nebo stěnám pracovních sálů v továrnách. Výklad opačný, jakkoli by odpovídal naší vnitroprávní soustavě, podle níž věc o sobě movitá stává se právně součástí věci nemovité, jakmile s ní byla trvale spojena, odporoval by celé intenci zákona. Ostatně dikce §u 1 vyšla z příslušných mezinárodních smluv a tyto zase mají za podklad právní nazírání francouzsko-anglické, podle něhož věc movitá nepřestává jí býti ani když byla trvale spojena s nemovitostí.

Z dalších ustanovení nutno upozorniti zejména na zmocnění vlády dané v §u 7, aby bylo možno nařízením označiti přesněji pro vnitroprávní poměry ony předměty, k jichž vydání je náš stát podle práva mezinárodního povinen ve smyslu mírových smluv, jakož i smluv a dojednání je doplňujících.

Výbor projevil také svůj souhlas s resolucí přijatou senátem, jak níže otištěna.

Praze dne 14. prosince 1921.

Resoluce:

Vládě se ukládá, aby oprávnění v § 4 úředním orgánům propůjčených používalo se způsobem šetrným a aby bylo vyvarováno všech příkrostí.

Výbor pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu rokoval ve schůzi dne 6. prosince o tomto usnesení senátu a připojuje se k usnesení výboru ústavně-právního a navrhuje poslanecké sněmovně, aby osnovu zákona přijala ve znění usneseném senátem. Nutnost této osnovy zákona vyplynula z mezinárodních smluv, kterými se republika Československá zavázala k restituci statků, práv a zájmových účastenství dle čl. 297, lit. a), f) a čl. 238 mírové smlouvy Versailleské, v čl. 249, lit. a), f) a čl. 182 mírové smlouvy St. Germainské a čl. 232, lit. a), f) a čl. 168 mírové smlouvy Trianonské, a to vůči všem t. zv. cessionářským státům bývalé monarchie rakouskouherské podle § 2 smlouvy mezi těmito státy v Sevrés, dne 10. srpna 1924 podepsané a také vůči Francii podle čl. 1. úmluvy ze dne 18. ledna 1921 a č. I. protokolu o jejím podpisu. Tyto závazky smluvních států jsou vzájemné.

Z toho vyplývá, že mezinárodní závazky republiky Československé jest nutno uvésti v soulad s vnitrostátními zákony republiky a proto výbor pra záležitosti průmyslu, živností a obchodu navrhuje poslanecké sněmovně přijetí této osnovy zákona.

poslance Palme, Geršla, Netolického a druhů.

Vláda se vybízí, aby při vyjednáváních., jež se mají vésti s vládami cizích států o vydání předmětu, použila co nejrozsáhleji práva, vyplývajícího z mírové smlouvy (čl: 27, lit. f), odstavec 3. mírové smlouvy Versailleské) poskytnouti Francii za odňatý majetek náhradu.