Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

3275.

Vládní návrh.

ze dne............... 1921,

kterým se upravuji výhody poskytnuté státním a jiným veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů.

Národní shromážděni republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Civilním a vojenským státním zaměstnancům a dělníkům, pokud nejsou jich požitky upravovány kolektivními smlouvami, čítajíc v to i zaměstnance a dělníky podniků a fondů státem spravovaných, v činné službě, ve výslužbě a jejich pozůstalým a vojenským invalidům ze stavu mužstva a jejich pozůstalým, jimž podle dosud platných předpisů příslušely až do konce r. 1921 mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) výpomoci a měsíční nouzové výpomoci, budou se tyto výpomoci vypláceti na dobu od 1. ledna do 31. prosince 1922 v částkách a dle pravidel dosud platných, pokud tento zákon jinak nestanoví.

§ 2.

Učitelům obecných a občanských (měšťanských) škol v činné službě, čítajíc v to učitele na státních školách obecných a měšťanských, budou se místo výpomocí dle § 1. tohoto zákona na dobu od 1. ledna do 31. prosince 1922 vypláceti mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) výpomoci a měsíční nouzové výpomoci a tu pro úvahu a místa I., II. a III. třídy místních přídavků ve výši 80%, pro všechna ostatní místa ve výši 70% z částek podle dosavadních předpisu příslušejících.

§ 3.

Mimořádné a nouzově nebo jim podobné výpomoci mohou zaměstnancům zemi, žup a fondů jimi spravovaných a úředníkům okresů a obcí jakož i fondu jimi spravovaných býti poskytovány od 1. ledna do 31. prosince 1922 v téže výši jako zaměstnanci uvedeným v § 1. tohoto zákona, pokud měli na ně až dosud nárok, s omezením, že celkový obnos všech drahotních přídavků a výpomoci nesmí přesahovati obnos vyplácený na drahotních přídavcích a výpomocích státním zaměstnancům téhož základního platu a stejného stavu rodinného.

Zvýšeni nynějších sazeb stálých platů jest nepřípustno.

§ 4.

ženatým státním a jiným veřejným zaměstnancům v činné službě, jejichž manželka jest v jakékoliv veřejné neb této na roveň postaven, činné službě a sama požívá drahotních přídavků, mimořádných, nouzových neb jim podobných výpomocí, budou drahotní přídavky a výpomoci vypláceny ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance, je-li rozdíl mezi přídavkem a výpomocemi manželi příslušejícími a částkou, které by se mu dostalo, kdyby byl posuzován jako ženatý, větší než přídavek a výpomoci manželčiny, poukáže se k výplatě částka přesahující.

§ 5.

Všichni zaměstnanci v činné službě, uvedení v tomto zákoně platí, počínajíc 1. březnem 1922 pro účely pensijní příspěvek ve výši 8% pensijní základny, případně jiného platnými předpisy stanoveného základu, jestliže již nyní neplatí pensijní příspěvek vyšší. Tento příspěvek sráží se z datu při výplatě požitků ve lhůtách předem splatných.

§ 6.

Ustanovení § 14. uherského zákonného článku XXVI.: 1916, pokud se jím přiznává osvobození od daně z příjmu služebním a zaopatřovacím požitkům zaměstnanců ve veřejných službách, jakož i ustanovení § 5., čís. 9 a § 28. uherského zákonného článku X.: 1909, dále § 11., č. 8 a § 12. zákonného článku XXVI.: 1916 se zrušují pro berní rok 1922 a další.

V důsledku toho nabývají pro zmíněná berní léta v celém rozsahu účinnosti § 49., §§ 63. a 64., č. 1 zákonného článku X.: 1909, dále § 22., č. 3, 4 a 5 zákonného článku LIII.: 1912 s tou změnou, že částky 800 K se nahrazují částkami 6000 Kč.

Ustanoveni § 5. č. 8 uherského zákonného článku X.: 1909 zastává i nadále v platnosti.

§ 7.

Osoby, o nichž jedná § 6., odst. 1. tohoto zákona, jakož i osoby, za které stát podle dosavadních ustanovení převzal k placení daň z příjmu vybíranou srážkou, jsou povinny platiti na berní rok 1922 25% daně z příjem, vypadající na dobou od 1. března 1922 ze služebních požitků. Zbytek nese stát.

§ 8.

Veřejné korporace nesmějí za své zaměstnance převzíti k placení více než 5% daně z příjmu, připadající na dobu od 1. března 1922 z jich služebních požitků.

§ 9.

Zúčastnění ministři se zmocňují, aby změny zákonů a nařízení, které v důsledku tohoto zákona objeví se nutnými, provedli cestou nařizovací.

§ 10.

Nebude-li pro náklad vzešlý z prováděni tohoto zákona úhrady v řádných státních příjmech, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil k tomuto cíli nutné prostředky úvěrovými operacemi.

§ 11.

Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti 1. ledna 1922, pověřují se všichni ministři.

Důvodová zpráva.

Velká drahota, která byla důvodem pro prodloužení zákonů o mimořádně a nouzové výpomoci státních zaměstnanců do 31. prosince 1921, polevila jen trochu ohledně některých důležitých životních potřeb a nelze dosud předvídati, kdy nastanou zase nor orální drahotní poměry.

Proto - majíc dle své povinnosti na zřeteli těžké hospodářské postavení státních zaměstnanců - jest vláda nucena ponechati jim nadále dosavadní mimořádné a nouzové výpomoci a to zatím do konce prosince 1922.

Druhotní přídavky jsou dle článku IX. § 1. zák. ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a nař., povoleny na doba mimořádných poměr ů způsobených válkou.

Nouzová výpomoc vyžaduje ročního nákladu okrouhle 1440 milionů Kč pro státní zaměstnance a okrouhle 180 milionů Kč pro učitelstvo dle tohoto zákona. Mimořádná výpomoc, která pro státní úředníky od X. hodnostní třídy počínajíc jest stejná jako nouzová výpomoc a pro úředníky XI. hodnostní třídy a ostatní kategorie státních zaměstnanců nepatrně nižší (o 20 Kč měsíčně), vyžaduje ročního nákladu jen o málo menšího.

Mimořádně výpomoci jsou v rozpočtu piv rok 1922 řádně preliminovány. Pro nouzové výpomoci nedostalo se krytí v rozpočtu na rok 1922 a bude vláda nucena hledati úhradu:

1. tím, že současně v tomto zákoně zavede se placení pensijních příspěvků, které činí pro státní zaměstnance a učitelstvo ročně asi 140 milionů Kč,

2. placením knoty 25% z daně z příjmů a dôchodkové (na Slovensku a Podkarpatské Rusi), kteroužto knotu možno na rok 1922 odhadnouti na 40 milionů Kč,

3. úsporou ve státní administrativě a to zvýšením služební činnosti, redukováním úřednictva, zrušením a neobsazením přebytečných služebních míst a obsazení nutných služebních míst silami, jež v některých odvětvích státní správy budou přebytečné a budou převzaty.

Dělníkům, jichž požitky jsou upravovány kolektivními smlouvami, netřeba poskytovati mimořádných a nouzových výpomocí, neboť účelu, jenž byl sledován těmito výpomocemi, totiž přizpůsobiti požitky zaměstnanců nynějším drahotním poměrům, lze dosáhnouti právě kolektivními smlouvami.

Nelze popříti, že hospodářské postavení učitelstva jest po uskutečnění paritního zákona učitelského poměrně lepší než postavení státního úřednictva. Jest tudíž odůvodněno, že bere se na tyto poměry zřetel při vyměření mimořádných a nouzových výpomocí, což činí se §em 2., který stanoví, že tyto výpomoci činí pro Prahu a místa I, II, a III. třídy místních přídavků 80%, a pro všechna ostatní místa 70% z částek podle dosavadních předpisů (t. j. stejně s úředníky státními) příslušející. Druhotní přídavky zůstávají ovšem nezměněny. Zaměstnanci autonomní jsou §em 3, této osnovy na roveň postaveni zaměstnancům státním.

Jest zde stanoveno, že celkový obnos všech drahotních přídavků a výpomocí nesmí přesahovati obnos vyplácený na drahotních přídavcích a výpomocích státním zaměstnancům téhož základního platu a stejného rodinného stavu. Aby toto ustanovení nemohlo býti obcházeno, bylo nutno stanoviti, že zvýšeni nynějších sazeb stálých platů jest nepřípustno.

Ustanovení § 1, tohoto zákona vychází ze zásady, že není odůvodněno, aby na jednu a tutéž osobu vyplácely se druhotní přídavky a výpomoci dvakráte z veřejných prostředků a jest nutným proto, poněvadž ustanovení § 4., odst. 4. nařízení ze dne 11. září 1918, čís. 333 ř. z. bylo v praxi různě vykládáno.

Převzetí placení pensijních příspěvků státem, stanovené nařízením ze dne 11. září 1918, čís. 333 ř. z., odporuje dřívější zásadě, že státní úředník aspoň částečně stará se sám o své starobní zaopatření. Zásada ta byla prolomena z důvodů mimořádných, válkou způsobených poměrů. Jak již v úvodu bylo naznačeno, počínají se poměry tyto zlepšovati zlevněním některých důležitých životních potřeb. Mimo to jest vláda nucena hledati úhradu pro dále povolené nouzové výpomoci, které v rozpočtu na, rok 1922 nejsou preliminovány.

Z těchto důvodů jest vláda nucena požadovati na státních zaměstnancích placení pensijního příspěvku ve výši 8% pensijní základny, případně jiného platnými předpisy stanoveného základu. Jest ovšem samozřejmo, že tam, kde zaměstnanec platí již nyní skutečně příspěvek vyšší, musí i nadále platiti tento vyšší pensijní příspěvek. Jest také odůvodněno, že toto placení příspěvků pensijních ukládá se také osobám vojenským a zaměstnancům autonomním. Se zřetelem však k tomu, že zimní měsíce vyžadují větších nákladů, bylo placení pensijních příspěvků stanoveno až od 1. března 1922.

Pensijní příspěvek státních zaměstnanců a učitelstva možno odhadnouti na ročně asi 140 milionů korun.

Osnova ukládá státním zaměstnancům, za něž dosud platil daň stát, aby pro rok 1922 platili 25% daně, vypadající na doku od 1. března 1922 z jejich služebních požitků. Ustanovení toto jest rovněž diktováno jednak poměrným zlepšením drahotních poměrů, jednak nutností hledati úhrady pro dále povolené nouzové výpomoci, které v rozpočtu na rok 1922 nejsou preliminovány. Tuto 25%ní kvotu daně z příjmu možno přibližně odhadnouti na 40 milionů Kč ročně. Z důvodů nahoře uvedených (vyšší výdaje v zimních měsících) bylo také zde placení daně (25%) stanoveno až od 1. března 1922.

Poněvadž na Slovensku a Podkarpatské Rusi byli zaměstnanci ve veřejných službách dosud od daně z příjmu osvobozeni, bylo nutno, aby osvobození toto bylo zrušeno, což se děje §em 6. Osvobození osob vojenských a četnictva od daně z příjmu ponechává se i nadále v platnosti. Poněvadž státní zaměstnanci budou pro část roku 1922 25% daně z příjmu efektivně platiti ze svého, jest odůvodněno, aby také jiným, veřejnoprávním korporacím bylo zabráněno, převzíti k placení celou daň z příjmu, vypadající na služební požitky jich zaměstnanců: Proto § 8 stanoví, že veřejné korporace nesmějí za své zaměstnance převzíti k placení více než 75 % daně z příjmu, připadající na dobu od 1. března 1922 z jich služebních požitků.

Pokud všechna výše uvedená opatření nestačí ku krytí nákladu, který vzejde z provádění tohoto zákona, z řádných státních příjmů, musil si ministr financí vyžádati zmocnění k případně nutné úvěrové operaci.

Osnovou tuto bylo by přikázati sociálně-politickému a rozpočtovému výboru.

Vláda navrhuje, aby o této osnově bylo jednáno zkráceně dle §u 55 zákona o jedn. řádu poslanecké sněmovny Národního shromáždění ze dne 15. dubna 1920, čís. 325 Sb. z. a n., a §u 55. zákona o jedn. řádu senátu Národního shromáždění ze dne 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n. Návrh odůvodňuje tím, že jde o naléhavou osnovu zákona, kterým má býti nadále zabezpečeno hospodářské postavení státních zaměstnanců.

V Praze dna 14. prosince 1921.