Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

3269.

Zpráva

výboru rozpočtového

o vládním návrhu zákona (tisk 3218),

kterým se mění a doplňují zákonná ustanovení o směnečných poplatcích.

Zákon

ze dne.................................................................1921,

kterým se mění a doplňují zákonná ustanovení o směnečných poplatcích.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Poplatek z tuzemských směnek s určitou dobou splatnosti, z jejichž obsahu jde a určitostí na jevo, že jsou splatny do tří měsíců a pěti dní ode dne vydání v nich uvedeného, snižuje se - není-li podle ustanovení dosavadních odůvodněn poplatek podle stupnice II - na částku připadající podle této sazby:

Při směnečných částkách nad Kč 2000.- budiž z každých dalších Kč 2000.- zaplacen další poplatek Kč 2.-, při čemž zbytek menší než Kč 2000.- budiž počítán za plných Kč 2000.-.

(2) Lhůta tří měsíců a pěti dní se počítá takto: Nejprve se určí poslední den lhůty tří měsíců. Tímto dnem jest ten den třetího měsíce následujícího po měsíci vydání směnky, který svým číslem odpovídá dni vydání ve směnce uvedenému, chybí-li tento den v třetím měsíci, pokládá se za poslední den tříměsíční lhůty poslední den tohoto měsíce. Dalších pět dní se počítá podle kalendáře.

§ 2.

(1) Převedou-li se směnky uvedené v §u 1 dále po uplynutí tří měsíců a pěti dní, ale před uplynutím šesti měsíců ode dne svého vydání, nastává povinnost doplniti poplatek na částku připadající podle čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z a n. O těchto směnkách platí obdobně dosavadní ustanovení o směnkách, které jsou podrobeny sazbě citovaného čl. I, §u 2, již při svém vydání.

(2) Převedou-li se směnky uvedené v §u 1 dále po uplynutí šesti měsíců ode dne svého vydáni, nastává povinnost doplniti poplatek na částku připadající podle stup. II.

§ 3.

Poplatek z písemných prodlouženi tuzemských směnek se řídí, nečiní-li prodloužení více než tři měsíce, sazbou uvedenou v §u 1, činí-li více než tři měsíce, ale ne více než šest měsíců, sazbou uvedenou v čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n., a činí-li více než šest měsíců, sazbou stup. II.

§ 4.

(1) Pokud v následujícím § není ustanoveno jinak a dokud strana nedokáže opak, platí o směnkách, v nichž schází údaj dne vydání nebo není určena doba splatnosti nebo schází obojí domněnka, že se zaplacení má či mělo státi později než za šest měsíců po vydání směnky, je-li to směnka tuzemská, a později než za dvanáct měsíců po vydání směnky, je-li to směnka cizozemská. Totéž platí tenkráte, je-li některý z obou těchto údajů nebo jsou-li oba tak nejasné nebo neurčité, že se den vydání nebo doba splatnosti směnky nedá spolehlivě zjistiti.

(2) Nedotčena zůstávají však dosavadní ustanovení, běží-li o směnku na viděnou nebo za určitou dobu po viděné splatnou, a je-li den vydání směnky označen dostatečně jasně a určit.

§ 5.

(1) Ustanovení prvého odstavce předchozího.§ 4 neplatí o tuzemských směnkách, na něž se tento odstavec vztahuje, je-li z poznámky, na líci směnky nad textem směnečného prohlášení inkoustem připojené, patrno, že to, co ve směnce schází, má býti vyplněno teprve později podle potřeby (na př. slovy: "Krycí směnka" nebo "Co schází, bude doplněno podle potřeby později").

(2) O směnkách v předchozím odstavci blíže označených platí naopak nevyvratná domněnka, že jsou nebo budou splatny později než za tři měsíce a pět dní, nejpozději však do šesti měsíců po dni vydání. Tato domněnka potrvá a nenastane zmírnění poplatkové povinnosti směnky a vrácení poplatku, třebas bude směnka vyplněna tak, že bude splatna do tří měsíců a pěti dní po vydání.

(3) Předpokladem výhody podle předchozího odstavce však jest, že směnka, až bude ve všem řádně vyplněna, pobude splatna později než do šesti měsíce po dni vydání, byla-li by splatna později, bude tato delší doba oběhu rozhodna pro poplatkovou povinnost směnky, aniž by při tom bylo dovoleno, nedostávající se poplatek dodatečně doplniti.

§ 6.

Schází-li ve směnce tuzemské údaj směnečné částky, je-li ušák zároveň z poznámky, na líci směnky nad textem směnečného prohlášení inkoustem a slovy připojené, patrno, do jaké nejvyšší směnečné částky má směnky býti použito (na př. "Směnka použitelná do dvou set tisíc Kč"), jest, dokud směnka nebude vyplněna směnečnou částkou ještě vyšší, ona nejvyšší částka bezpodmínečně rozhodna pro výměru směnečného poplatku, a, nenastane zmírnění poplatkové povinnosti směnky a vrácení přeplatku, třebas bude směnka vyplněna, směnečnou částkou, která oné nejvyšší částky nedosahuje, rovněž se nevrátí žádným způsobem přeplatek, byl-li použitím úředního směnečného blanketu nebo kolkových známek anebo přímo zaplacen poplatek vyšší, než jaký stačil podle vyznačené na směnce nejvyšší částky.

§ 7.

(1) Není-li směnka s nevyplněnou směnečnou částkou opatřena poznámkou po rozumu předchozího § 6, nebo nelze-li z jiných příčin použíti ustanovení § 6 (na př. schází-li náležitost § 9, nebo jde-li o směnku cizozemskou), jest, dokud směnka nebude vyplněna směnečnou částkou vyšší, pro výměru směnečného poplatku rozhodna:

1. směnečná částka Kč 100.000-, jsou-li tu předpoklady poplatnosti podle stupnice v §u 1 tohoto zákona stanovené,

2. směnečná částka Kč 50.000-, jsou-li tu předpoklady poplatnosti podle stupnice stanovené v čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, c. 249 Sb. z. a n.,

3. směnečná částka Kč 10.000-, jsou-li tu předpoklady poplatnosti podle poplatkové stupnice II.

(2) žádným způsobem však nenastává zmírnění poplatkové povinnosti směnky a nevrátí se přeplatek, byl-li použitím úředního směnečného blanketu nebo kolkových známek anebo přímo zaplacen poplatek vyšší, než jakému jest podrobena směnečná částka, podle prvého odstavce předpokládaná, nebo, byla-li směnka později vyplněna sumou menší, než jest tato předpokládaná směnečná částka.

§ 8.

Ustanovením §§ 4 až 7 se soukromoprávní poměr, jenž trvá mezi stranami v příčině směnečné částky a doby splatnosti směnky, v ničem nemění.

§ 9.

Ustanovení §§ 5 a 6 platí jen tenkráte a potud, jestliže a pokud jest směnečným věřitelem a v držení směnky ústav nebo podnik, který podle svých stanov nebo platných proň jinakých organisačních ustanovení jest oprávněn provozovati obchody peněžní a úvěrní, anebo kupec plného práva, který takové obchody provozuje po živnostensku (bankéř).

§ 10.

Ustanovení předešlých §§ platí obdobně i o kupeckých poukázkách, pokud jsou podrobeny poplatkům směnečným.

§ 11.

Nebylo-li řádným způsobem vyhověno poplatkové povinnosti podle sazby uvedené v §u 1, řídí se poplatek zvýšený dvakrát tak vysokým násobkem poplatku zkráceného, jakým se řídí podle ustanovení dosavadních tenkráte, když není řádným způsobem vyhověno poplatkové povinnosti podle sazby uvedené v čl. I, §u 2 zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n.

§ 12.

Dosavadní zákonná ustanovení o směnečných poplatcích, pokud nebyla tímto zákonem změněna, platí nadále a dlužno jich na směnky pod tento zákon náležející užíti obdobně.

§ 13.

Finanční správa jest k účelům kontroly oprávněna požadovati od osob, ústavů a podniků, které se zabývají poskytováním úvěru, aby jejím orgánům předložily směnky, jež u sebe mají, a své zápisy k ním se vztahující.

§ 14.

Vláda se zmocňuje, aby při prodeji a výměně úředních směnečných blanketů vybírala ke krytí výrobních nákladů přiměřený poplatek.

§ 15.

(1) Ustanovení zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n. platí obdobně také o listinách stejného druhu, na jaký se uvedený zákon vztahuje, podrobených poplatkům podle zákonných ustanovení právní soustavy uherské. Znění uvedeného zákona bude pro tento účel upraveno nařízením.

(2) Listiny druhu uvedeného v odstavci předcházejícím, jejichž poplatnost vznikla v době mezi počátkem účinnosti zákona uvedeného v tomtéž odstavci a zákona tohoto a které podléhaly podle zákonných ustanovení dosavadních poplatku podle stupnice I, pokládají se za řádně zpoplatněné, jestliže byly zpoplatněny podle sazby zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n.

§ 16.

Tento zákon nabude účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášeni.

Provésti jej se ukládá ministru financí.

Důvodová zpráva.

Rozpočtový výbor schválil osnovu beze změny až na to, že poněkud nejasná stylisace 2. odstavce §u 15. nahrazena nynějším zněním. Pokud jde o věcné odůvodnění, poukazuje výbor na vývody důvodové zprávy k původní vládní osnově.

V Praze dne 13. prosince 1921.